Kdo je to ten Ježíšek?

Na začátek...

Tak jsem se zamyslela nad svým (teda nad Hidanovým) Dopisem Ježíškovi a došlo mi, že to nedává smysl! Jak mohl, u Jashina, Hidan přijít k Ježíškovi? Rozhodla jsem se vám to trochu osvětlit ve své další povídce v přímé řeči
Mimochodem, pokud nevíte, že Hidan psal Ježíškovi a zajímá vás jeho dopis, tak tady máte na něj odkaz - Dopis Ježíškovi.

A malé upozornění: Následující řádky postrádají vtip...:)

„Šéfe, šéfe! Tak jsem konečně z Hidana vymlátil, kdo je to ten Ježulka, kterému psal ten pochybný dopis…“
„Myslíš Ježíška?“
„Vy jste o něm už taky slyšel?“
„No zaslechl jsem, že si s někým takovým dopisoval. A co má být? Ty snad žárlíš?“
„Ha, ha… Ten Ježíšnek, nebo jak, je ředitel nějaké charity, která když splníte její požadavky, tak vám dá, co si budete přát.“
„Opravdu cokoliv? Zajímavé… A jak se k němu dostal?“
„Hm, to jsou určitě ty jeho konexe s tím trapným bohem. Už mi s tím ale opravdu leze na nervy. Asi ho půjdu pro odreagování zabít.“
„V klidu, Kakuzu, uvažuj, co kdybychom pro změnu, toho Jashmína využili pro organizaci.“
„Myslíte Jashina?“
„No ty si najednou chytrej. Víš co? Dotáhni sem Hidana, mám na něho pár otázek.“

…

„Zdravím šéfe.“
„Tak to vyklop, co je mezi tebou a tím malým chlapečkem?“
„Cože? Já nic! Já jsem, ***, věrný Jashinovi-sama!“
„Nezapírej, všechno víme.“
„No jo,***… Je to nějaký prcek, co nosí dárky hodnejm dětem, tak jsem si řekl, že toho fakana zkusím taky trochu vyždímat…“
„Nedělej si ze mě pr*el, Hidane!“
„Né fakt!“
„A jak si k němu prosím tě přišel? Neříkej, že to máš fakt od Jashina!“
„Eh, vlastně ne… Já to mám od Deidary. Jsem se ho ptal, jaké to bylo v té dimenzi, kam se ho snažil poslat, ten *** pošuk z Konohy. No a tam ten skrček žije.“
„Kakuzu, dojdi pro Deidaru.“
„Jsem snad nějaký blbý poslíček, že musím furt pro někoho skákat?“
„No asi jo…“
„Hidane, já tě ale už fakt…“
„Jdi už Kakuzu, ještě ho potřebujeme vcelku.“

…

„Co je šéfe? Zrovna jsem chtěl Tobimu názorně ukázat své umění.“
„To můžeš potom, teď spusť, co víš o tom Ježíškovi.“
„Už i vy, šéfe? Ach jo… Je to imaginární postavička z jiné dimenze, na kterou tam věří malý děcka a jednou za rok mu píšou svoje nicotná přání. Je to vlastně fikané, protože tím rodiče terorizují svoje děti a nutí je k poslušnosti. Pochopte šéfe, jsem si z Hidana prostě udělal pr*el, už mě štvalo, že moje umění na něj nezabírá…“
„Jenže ten Ježíšek mu odepsal, ty pako!“
„He…?“
„Kakuzu, svolej ostatní, uděláme poradu. A nechci slyšet žádné kecy!“

…

„Poslouchejte všichni, Deidara nám teď poví o jednom klučinovi, co má v jiné dimenzi obrovský vliv a prý má moc, dát vám vše, co budete chtít.“
„To je blbost.“
„Ticho Itachi, nikdo se tě na nic neptal a ty začni Deidaro.“
„Základem je, přesvědčit všechny, že jste hodný. Nicméně nikde není psáno, co si pod tím pojmem přesně představit. Takže už od začátku je to celé pochybné.“
„Pokračuj!“
„Potom napíšete dopis tomu týpkovi, co tomu velí, Ježíškovi. Nadiktujete mu, co od něj chcete a výměnou mu nalžete, jak jste byli hodní a jaké dobré skutky jste vykonali.“
„****! Na to jsem zapomněl! ****…“
„Nepřerušuj Hidane!“
„No a potom stačí vykonat ten rituál a dostanete to. Pravda, ne vždy úplně vše, ale musím uznat, že to naivní děcko se docela snaží.“
„Jaký rituál?“
„Říkají tomu Vánoce. Tss, takové neumělecké jméno bez fantazie…“
„A v čem to spočívá?“
„Tak oni tam pečou cukroví, to jsou takové malé sladkosti. Je to docela dobrý…“
„Fajn, to by Konan zvládla…“
„Jako bych měla na výběr…“
„Potom si do bytu zapíchnou uřezaný strom…“
„Vraždááá!!!“
„Ty naděláš… No a ozdobí ho lesklými a třpytivými ozdobami. Nejspíš je to nějaký pochybný druh umění, je to nevkusné…“
„Ne! Je to morbidní…“
„Přestaň už fňukat, Zetsu.“
„No a potom si uspořádají večeři. Ale ta má daný jídelníček, podává se ryba…“
„Vraždááá!!!“
„Další cíťa…“
„Dál už je to sranda. Potom, co se pořádně nadlábnou, jdou k tomu stromku…“
„Chudáček…“
„Praštěte ho už někdo, nebo si ho taky nazdobím!“
„A tam už čekají balíčky od Ježíška, zabalené v krásném papíře.“
„To se mi líbí! Oni oceňují krásu papíru.“
„Tak to se ti bude líbit co následuje potom, Konan. Oni totiž věří, že čím rychleji ten papír rožškubou, tím lepší dárek bude uvnitř.“
„Souhlasím s Kisamem a Zetsuem, ten rituál je barbarský! Přece se k tomu nesnížíme Peine!“
„Když to tak poslouchám, tak ten smrad nám to dluží! Tolik let páchal beztrestně hříchy vůči citům naší organizace… To mu nemůže projít! Já mu teda napíšu a hezky mu to vytmavím!"
„Jasně šéfe, jen do něj! Zmetek jeden…“
„No, ale potřebuju vědět, co byste si kdo přál. Tak si vymyslete něco pořádného, aby těžce zaplatil! Ale každý jen jedno přání, nechci to sepisovat do půlnoci!“
„A co si budete přát vy šéfe?“
„Já chci světový mír!“
„Ale myslela jsem, že modelka jsem tady já! To mělo být moje přání…“
„Tak si to můžeme přát spolu…“
„Jistě, drahý. A připiš mi tam ještě tu novou knihu origami.“
„Ale teď má Konan dvě přání! To není fér!“
„Ne, to je protekce, heč!“
„Tak si vy ostatní rozmyslete, co chcete. Teda kromě Hidana, ten už jel sólo.“
„**** *** ***, *** *** ****. Jdu pryč,***!“

…

„Rozmyšleno? Tak začneme s Deidarou.“
„Já chci návod na sestrojení takových bomb, co si ti lidi věší na stromky. Mají různé druhy, některé blikají, další prskají a jiné vypadají jako naše svíčky. Čas od času jim od toho ten stromek chytí. To by se dalo využít při mém umění, un.“
„Už to píšu. Kisame?“
„Já chci k večeři Ježíška!“
„A kdo nám potom asi ty dárky donese, když ho sežereš?“
„To mě nezajímá!“
„Šéfe, oni jsou tam vybaveni i na tohle přání! Akorát tomu říkají čokoládová figurka.“
„Fajn, Deidaro, tak tedy píšu čokoládovou figurku. Může být, Kisame?“
„Klidně…“
„A co chceš ty, Itachi?“
„Já nic nechci, nic si nezasloužím.“
„Tak něco snad potřebuješ, ne?“
„Hm, snad jen… Kapky do očí. A taky asi gel, že Hidane?!“
„On tu není…“
„Má štěstí.“
„Zetsu?“
„Bééé bééé.“
„Zetsu, ty pořád brečíš pro ty stromky?“
„Béé bééééé!“
„Tak píšu hnojivo, to by mu mohlo zlepšit náladu. A ty Kakuzu?“
„Já chci jen adresy a podrobný popis všech lidí z finančáku. Dárky si potom nadělím sám…“
„Tak a to je všechno.“
„Ehm…“
„No jo, co chceš ty, Tobi?“
„Tobi je hodný kluk! Tobi si zaslouží dárek!“
„My víme. A co by sis teda přál?“
„Zvířátko!“
„No dobře, ale jaký??!!“
„Lištičku…“