Noční květina: 01

Les byl provoněn čerstvým vzduchem a jehličím. Kolem kmenů stromů se proháněla lesní zvěř a nad jejich špičkami poletovali ptáci. Všechno vypadalo na první pohled bezchybně. Avšak v ovzduší bylo cítit i něco jiného: Smrt.
Svist!
Na jednu z tlustých větvích starého smrku dopadly nohy černovlasého mladíka. Na zádech měl znak klanu Uchiha. V ruce svíral katanu, rozhlížel se do všech stran a tvářil se obezřetně. Přímo před sebou uslyšel tlumené dopady lidských nohou na větve. Nakrčil se a katanu sevřel tak pevně, až mu zbělaly klouby na prstech.
Kroky se blížili, mladík tiše vyčkával.
Prásk!
Než černovlasý mladík stačil zareagoval, vedle něj dopadla dívka se záplavou zlatých vlasů a zlomila při tom jednu větev, která jí stála v cestě. Mladík si úlevně vydechl a zase se napřímil, svůj pevný stisk trochu uvolnil.
„Našla jsi něco,“ zašeptal dívce do ucha. Ta přikývla.
„Asi dvě míle odtud jich leží asi třicet, všichni jsou ale mrtví,“ odpověděla mu stejně tichým hlasem. Mladík si povzdychl.
„Asi bychom to měli dát vědět Kakashimu a Sakuře.”
Dívka však z kapsy už vytahovala papírek a tužku. Na papírek načmárala vzkaz, zapečetila ho a připíchla kunaiem ke stromu.
„Zavedu tě tam, Kakashi se Sakurou nás pak díky tomuhle najdou,“ řekla a vyrazila stejným směrem, odkud přišla. Mladík se za ní chvíli díval a pak nasadil ostré tempo, aby ji dohonil.
„Víš jistě, že si ten vzkaz nebude moc přečíst nikdo jiný kromě Kakashiho a Sakury?“ zeptal se dívky, jakmile už skákal těsně vedle ní.
„Nemají šanci,“ odpověděla mu blondýnka a pořád se dívala upřeně před sebe. „A i kdyby se jim nějak podařilo ho otevřít, tak v něm neuvidí vůbec nic důležitého, tedy až na to, kam míříme.“ Mladík uspokojeně přikývl a stejně jako jeho kamarádka se začal soustředit na cestu před sebou, jestli tam někde nejsou schovaní nepřátelé. V době války nebyla přehnaná opatrnost nic nenormálního.
„Tak už jsme tady,” šeptla tiše dívka po chvíli cesty a seskočila na středně velkou louku. Její spolučník jí naslédoval.Uprostřed louky bylo malé jezírko, to však bylo zbarveno do ruda krví mrtvých ninjů, kteří leželi kolem.
„A sakra!” vyklouzlo mladíkovi z úst, když je uviděl. Přistoupil k nim blíž a jednu mrtvolu obrátil na záda. To co uviděl ho vyděsilo. Muž s čelenkou Kamenné vesnice měl totiž celý obličej i hruď roztrhanou, jako by mu na ní něco vybouchlo.
„Takhle vypadají všichni. A někteří jsou dokonce úplně roztrhaní na kusy,” sehnula se k němu dívka. „Všichni mají to samé zranění, skoro jako by je zabil tentýž člověk. Tipuju, že je to malá část armády Kamenné, která měla napadnout naši vesnici. Nejspíš se rozděli a to byla chyba.”
„Nedovedu si představit, kdo by tohle udělal,” řekl šokovaně černovlasý shinobi. „Copak si všechny vesnice nepřejí zničení Konohy? Tak proč by se proboha někdo snažil pozabíjet armádu, která na ni míří?”
„To mi taky vrtá hlavou,” zamyslela se dívka. „Možná by to mohla být Písečná, to jsou naši jediní spojenci. Jenomže hranice s Písečnou je tak daleko odsud! Tady jsme kousek od Dešťové.”
„Snažíš se snad naznačit, že to byli Akatsuki?”
„Možná. Žádné jiné vysvětlení tady není. Ikdyž se mi zdá trochu divné, že by se Akatsuki, která se snaží zničit všechny, přidala zrovna na naši stranu.”
„Sasuke! Haru!” ozvalo se najednou odněkud zezadu a na louce se oběvily další dvě postavy. Jeden dospělý muž a dívka.
„Našli jste náš vzkaz, Sakuro a Kakashi?” zeptal se mladík jménem Sasuke.
„Našli,” odpověděl štříbrnovlasý ninja, Hatake Kakashi. „A taky jsme našli podobné mrtvoly, jako vy.”
„Všichni byli otrávení stejným, velice silným jedem. Nikdy jsem o něm neslyšela. Musel to být nějaký mistr přes jedy,” přidala se Sakura.
„Tihleti mají zase roztrhané obličeje a vrchní část těla, skoro jako od nějaké bomby,” zamračila se Haru.
„Jednoho vezmeme s sebou a vrátíme se co nejrychleji do Konohy. Vzorek toho neznámého jedu už máme, takže snad zjistíme, jak přesně byli zabiti. Musíme si ale pospíšit. Všude kolem nás můžou být poschovávaní nepřátelští ninjové nebo ti, co se snaží vyřídit armádu z Kamenné.
„Hai!” Všichni tři mladí ninjové vyrazili směrem ke Skryté Listové vesnici. Kakashi vzal opatrně jednoho mrtvého muže a vyrazil za svými studenty.

Minato Namikaze stál u okna ve své kanceláři a pozoroval dění ve své vesnici. I nestranný pozorovatel by si určitě všiml, že se ve vesnici něco děje. A taky že ano. Válka, nepřátelští ninjové kolem vesnice, to vše se projevovalo na stavu obyvatel. Všichni jenom čekali, kdy se všechny země, s vyjímkou země Větru postaví v boji proti nim. Zatím to byli jen špionážní mise a vraždy za hradbami vesnice. Ale co by se mělo očekávat dál?
Napětí mezi vesnicemi bylo už dlouhou dobu tak silné, že byla jenom otázka času, kdy válka vypukne. Naštěstí se na stranu Konohy postavila ještě Suna.
Blonďatý Hokage si povzdechl. Jediný důvod, proč Konohu ještě nikdo nenapadl, byla organizace Akatsuki, o které se nedávno začalo mluvit v celém ninja světě, když dva z jejich členů unesli bratra Raikageho, Killer Beeho, který v sobě měl zapečetěného Hachibiho. Raikage zuřil, takže jejich armáda se na chvíli stáhla a všechny vesnice si začaly hlídat svoje Jinchuuriky. Nejspíš to ale moc nepomohlo, protože o pár týdnů později zmizela i Yugito Nii. To už byl Raikage úplně nepříčetný a místo Konohy svou pozornost přesunul na Akatsuki. Ale ještě pořád se kolem vesnice ochomýtaly armády Kamenné a Zvučné vesnice, která byla vytvořena Orochimarem.
„Hokage-sama!” Do kanceláře přiběhl ninja, který se ani nenamáhal zaklepat.
„Co se děje?” zeptal se Minato nezúčastněně.
„Právě dorazil tým Kakashi,” řekl ninja, „a přišli se zajímavou správou.”
„Tak je zavolej sem,” poručil mu Minato a sedl si za stůl. Ninja přikývl a odešel. Za chvíli se ozvalo zaklepání a do kanceláře vstoupila čtyřčlenná skupinka.
„Tak už jsme se vrátili, Minato,” řekl velitel týmu.
„Už jsem se začínal pomalu bát,” přikývl Minato a dal si ruce za hlavu. „A našli jste něco?”
„U hranic se zemí Deště jsme narazili na dvě třicetičlenné skupiny armády Kamenné vesnice. Někdo je už však stihl vyřídit. Divné ale je, že skupina, kterou našli Sasuke s Haru byla doslova rozthaná na kusy a ta druhá byla zase usmrcena nějakým neznámým jedem.”
„Takže nám v lese řádí dva pořádně silní ninjové,” povzdechl si Minato. „A vzorek toho jedu jste samozdřejmě vzali s sebou?”
„Už jsme ho odevzdali do laboratoře spolu s jedním roztrhaným mužem,” chopila se slova Sakura.
„Prý Vám dají vědět, až to budé hotové.”
„Výborně,” usmál se na ni Minato. „Můžete si jít domů odpočinout, určitě vás za pár dní čeká další mise, tentokrát ale už bez Kakashiho. Jo, a Haru,” otočil se na svou dceru, „raději běž rychle domů, Kushina už tu byla dneska minimálně pětkrát a málem mi zbořila kancelář.”
„Jasně tati,” usmála se pobaveně Haru. „Půjdeš už taky domů?”
„Já mám ještě nějakou práci.“
„Tak tedy naviděnou,” rozloučil se Sasuke a vydal se ke dveřím. Jeho týmové partnerky ho následovali, jen Kakashi se usadil naproti Hokageho a ještě o něčem diskutovali.

„Nezajdeme někam, Sasuke-kun?” zeptala se Sakura, když se od nich Haru odpojila a oni osaměli.
„Teď nemůžu,” odpověděl Sasuke. „Máme ještě poradu klanu a otec mi minule nadával, když jsem nepřišel. Ale večer můžeme jít na večeři. Stavím se pro tebe někdy kolem osmé, platí?”
„To budu ráda,” usmála se Sakura a rozběhla se domů. Sasuke jen nevěříčně zavrtěl hlavou, že se jí po třech probdělých nocí chce vůbec ještě utíkat, a vydal se domů na poradu. Nálada v Uchiha klanu byla poslední dobou napjatá, kvůli organizaci Akatsuki, ke které se nadávno přidal Itachi. Sasuke se zamračil. Vzpomínky na Itachiho ho ještě pořád přiváděly ke hněvu, ikdyž to bylo už deset let, co bez jediného slova rozloučení utekl z vesnice. Nikdo nevěděl proč. Pak se mu ale tvář vyjasnila, protože si vzpomněl na Sakuru a na jejich dnešní domluvené rande. Poslední dobou mezi nimi začalo něco vznikat, aniž by si to chtěli připustit. Od Haru sice věděl, že do něj Sakura byla vždycky zakoukaná, tehdy však doufal, že ji to časem přejde. Ale nedávno neočekávaně došel k výsledku, že si vlastně přeje, aby ho ta růžovlasá dívka milovala a taky se jí to snažil drobnými náznaky dávat najevo. Jen na misích si vždy za společnici vybíral Haru, protože pro něj byla jako sestra, která o něm ví úplně všechno a taky mu rozumí. To se vždy projevilo na výsledku mise, protože si rozuměli beze slov.
Kluci se mu sice trochu pošklebovali, že jeho nejlepší kamarádka je holka, on je však vždy usadil.

Sasuke se zabral do myšlenek, že si ani nevšiml, že už je u sídla Uchiha klanu. Povzdechl si a vydal se vstříc další nudné poradě, po které bude následovat o hodně příjemnější rande se Sakurou.