V MHD
„Ku*va! Proč ten trajf zase nejede?“ rozčiloval se Hidan.
„Protože mně spadla tykadla, ty hňupe!“ odpověděl mu řidič, který vylezl z kabinky a nasazoval si rukavice.
„Když s tím neumíš jezdit, tak proč za to lezeš??“
„Aby sis tady nevystoupil, mladej!“
„Ku*va ne*er mě a táhni to spravit, mám cvaklou jízdenku a běží mně čas!“
„Se po*er, debile!“ zahuhlal si pro sebe řidič a vystoupil z trolejbusu.
„Dop***le, co mu tak dlouho trvá?“
„Seš trošku nervní, ne?“ promluvil na Hidana poblíž stojící blonďák, „Vychladni, v**e!“
„Jaký, v**e, vychladni, v**e?? Tady je vedro jak v p***li, potím se jak vrata od chlíva …“
„No rychníš fest!“ skočil mu do toho blonďákův kamarád.
„Co si to dovolujete, vy neznabozi?!?“ pěnil Hidan.
„Prosím tě, nebav se s nim, je to nějakej Jehovista,“ uklidňoval kamaráda blonďák.
„Jakej Jehovista, ty zm*de!“
„Hidane! Drž hubu!!“ seřval svého parťáka Kakuzu.
„Tobě se to kecá, když sedíš, ale pojď si tady stoupnout místo mě!“
To už se ale řidič vrátil za volant a trolejbus se opět rozjel. Slečna před Hidanem, která to nečekala a ničeho se nedržela, spadla na něho, přičemž mu ještě zaryla podpatek do nohy.
„Auu, ty č***o!!“ vyjekl Hidan.
„Sorry, v**e!“ bez zájmu se omluvila.
„A dost, Jashine dívej se!“
Rozepnul si plášť, aby byl pořádně vidět jeho přívěšek na krku.
„Úúúchyl!!“ zapištěla starší paní.
„Okamžitě se obleč, Hidane!“ poručil mu Kakuzu.
Hidan se s remcáním zahalil a trolejbus zastavil na zastávce.
„Uhni s tím pádlem, chcu vystoupit!“ vyjel na něho blonďák.
„Se nepo*er!“
Neochotně uhnul s kosou, ale když ho blonďák míjel, přejel mu s ní lehce přes lýtko. Kapička krve ulpěla na jedné čepeli jeho kosy.
„Večer si spolu zašpásujem,“ pronesl labužnicky.
V ten moment schytal facku od slečny, která na něho před chvílí spadla.
„Šovinistický prase!“ prohodila k Hidanovi, rychle vystoupila a dveře se za ní zavřely.
„To máš štěstí, krávo blbá, počkej, jestli tě ještě potkám!!“ vyhrožoval přes sklo.
„Příští zastávka – Mendlovo náměstí,“ oznámil ženský hlas z reproduktorů.
„Konečněs mě potěšila, ty p**o!“
„Mohl byste se trochu ovládat, jsou zde i děti,“ domlouval Hidanovi pohoršený občan.
„Navážej se do svý starý a nech mě na pokoji, ty s**či,“ pustil se do něho, „dyť ty fakani mluví hůř jak já, jenom kdyby otevřeli ty svoje huby!“
Trolejbus opět zastavil.
„Proč zase stojíme, to ti to zase spadlo?? Jak mohli takovýho lempla k tomu pustit??“ pořvával Hidan.
„Sklapni už konečně! Máme červenou,“ okřikl ho opět Kakuzu, „ještěže na Mendláku vystupujem.“
Na semaforu skočila zelená a trolejbus se rozjel. Za chvíli už otevřenými okýnky vnikalo do trolejbusu charakteristické aroma z místního pivovaru.
„Kakuzu, skočíme na jedno!“ navrhl Hidan.
„Nikam skákat nebudem, spěcháme, Deidara už s tou želvou na Pryglu bude hotovej!“
Trolejbus zastavil na zastávce a oba členové Akatsuki z něho vystoupili.
„A šalina nám zrovna odjela, dáme jedno rychlý,“ zkoušel to ještě Hidan.
Kakuzu na něho nereagoval a přešel na zastávku tramvaje. Hidan ho následoval.
„Proč jsme vlastně nejeli z Konečňáku?“ napadlo Hidana, „Už jsme tam mohli být.“
„Protože cestou nabereme Itachiho!“
„A to tam nedokáže dojet sám??
„Ještě mu nepřidělili toho slepeckýho psa, tak ho radši na zastávce vyzvednem.“
„A co Kisame? Proč se o svýho parťáka nestará on?? To se zase pohádali kvůli Samehadě???“ zavalil Kakuza dotazy.
„Mě by teda taky sr*lo, kdyby mě ten jeho meč žral mou chakru,“ odpověděl si Hidan sám.
„No konečně už to jede,“ poznamenal Hidan, když uviděl přijíždět tramvaj.
„Měl bys zajít na oční, nevidíš, že jede jenom do vozovny,“ dobíral si ho Kakuzu.
„Mohl byste mi prosím pomoct s kočárkem?“ požádala Hidana maminka.
„Mám plný ruce!“ odpověděl jí a sevřel svou kosu i druhou rukou.
„To jsou dneska lidi,“ povzdychla si a tázavě se podívala na Kakuza.
„Tak si počkej na nízkopodlažní, ty krávo!“ poradil jí Hidan.
„Zavři už tu klapačku!“ okřikl Hidana, jeho ruce vylétly z rukávů, popadly kočárek a přemístily ho do tramvaje.
Maminka na to nevěřícně koukala.
„Měla bys zapadnout do té šaliny, nebo ti odjede i s tím tvým fakanem!“ pomohl jí Hidan vzpamatovat se.
„Dě-ku-ju!“ vypadlo z ní a rychle spěchala za dítětem.
Tramvaj odjela a Hidan začal popocházet kolem Kakuza, přitom se zálibně díval na zaschlou krev na své kose.
„Toho si vychutnám,“ plánoval si, „škoda, že neuvidím, jak to prase kvičí.“
„Už nám to jede,“ vrátil ho do reality Kakuzu.
„A těch lidí, co tady čeká, to si zase nesednu,“ remcal Hidan.
Nastoupili do tramvaje, Kakuzu okamžitě zasedl jediné volné místo. Hidan se naštvaně díval po lidech, koho by z jejich místa vyhodil, ale nakonec to zkusil na svého parťáka: „Pusť mě sednout, tys seděl v trajfu, teď je řada na mně.“
Kakuzu ho ignoroval a díval se z okýnka.
„Panáčku!“ oslovil důchodce Kakuza, přičemž mu holí klepal do nohy, „Nechtěl bys mě pustit, sedíš na místě pro seniory a nemocné.“
„Vodjeď dědku!“ pustil se do něho Hidan, „Kakuzovi už táhne na stovku, je sešitej po celým těle a prodělal tolik transplantací srdce, že se ti o tom ani nezdá.“
„Hulváti!“ zaklel důchodce a šel obtěžovat mladíka naproti.
„Už je pryč, teď bys mě mohl pustit,“ žadonil Hidan.
„Tohle je místo pro seniory, neslyšels?“ odpálkoval ho Kakuzu.
„Tak aspoň na klín …“
„Su snad nějaká bukvice??“
Mlčky popojeli o několik zastávek, Hidan se na každé pozorně díval, zda někdo sedící nebude vystupovat, ale štěstí mu nepřálo.
„Tady by měl čekat Itachi, tak se připrav!“
„Proč já, běž za ním ty!“
„Aby sis sem mohl sednout, co? To určitě, jen mazej!“
Na zastávce opravdu čekal Itachi, v ruce bílou hůl, na očích černé brýle.
Hidan se prodral hloučkem u dveří, položil si kosu na zem, přivítal se z Itachim a už ho manévroval do dveří.
„Ku*va! Postupte dále do vozu!“ okřikl Hidan hlouček, který stále postával u dveří.
„To su zvědavej, kdo tě pustí sednout, tady je to samej nevrlej dědek,“ prohodil k Itachimu a zamířil k důchodci, který se předtím marně pokoušel vyhodit Kakuza z jeho místa.
„Pojďte si sednout,“ nabídl jim místo pán hned u dveří.
„To je od Vás milé,“ poděkoval mu Itachi.
„Máš štěstí, dědku!“ zvolal Hidan směrem k důchodci, pak si sedl na volné místo a Itachiho si posadil na klín.
„Někdy jsem rád, že nevidím,“ rezignoval Itachi.
„Proč s tebou nejel Kisame? Pohádali jste se kvůli Samehadě?“ chtěl vědět Hidan.
„Jo, kvůli Samehadě,“ souhlasil.
Pomalu se blížili k cíli, Hidan si užíval toho, že sedí, dokonce ani nikomu nenadával, když v tom …
„Revize jízdenek!“ vybafl na něho revizor.
Jeho kolega už nějakou chvíli stál před Kakuzem a nemohl uvěřit, že má přes devadesát a šalinkartu mít nemusí.
Hidan začal hledat jízdenku, Itachi s rychlostí, s jakou vždy předváděl svoje jutsu, vytasil svůj průkaz ZTP.
„V pořádku,“ zkontroloval Itachiho průkaz, „a co Vy?“
Hidan vyštrachal svoji jízdenku a předal ji revizorovi.
„Ta už je nějakou dobu prošlá, pane, bude to za sedm set!“ rozhodl revizor.
„Za to může ten s**č v trajfu, ku*va, já nic platit nebudu! Kdyby uměl jezdit a nespadly mu tykadla, tak už su dávno na Pryglu!“
„Pojď sem!“ zavolal revizor na svého kolegu, „Tenhle bude dělat problémy!“
„Dva na jednoho, Jashine dívej se, Itachi stoupni, jdu na … ku*va, kde mám kosu? Já ju nechal na zastávce, jak jsem tě cpal do šaliny. Ku*va drát! Zastavte!! Musím vystoupit!!“
„To by se ti líbilo kamaráde, pěkně zůstaň sedět!“
„Kisamemu se to taky posledně stalo, kvůli tomu jsme se pohádali,“ přiznal Itachi, „ale Samehada skákala za šalinou. Měl by sis taky pořídit inteligentní zbraň.“
„Konečně bys vzal rozum do hrsti!“ vmísil se do hovoru Kakuzu.
„Ne*er a zacáluj to!“
„Copak to říkáte, pane Já-peníze-nepotřebuju?“
„Prosím,“ vyloudil ze sebe tichým hláskem.
„Cože?“ předstíral Kakuzu, že neslyšel.
„Prosím!“
a tak se stalo, že Hidan poprvé poprosil, Akatsuki přišla o sedm stovek a Hidan se musel vracet pro kosu, jestli tam zůstala, nebo ji někdo sebral, to už je na jiný příběh
edit 28.5.2010: díky vaším hlasům se tato povídka probojovala až do sborníčku, mám z toho fakt radost a děkuju vám
Dobře napsané, dobře vymyšlené... jen to "su", místo "jsem" mi tam trochu vadilo. 4.
Svět je tragédií pro toho, kdo cítí a komedií pro toho, kdo myslí.
Jonathan Swift
EDIT: Nyní žiji v jedné velké tragédii. A líbí se mi to.
Mimochodem: Mad_Ratt = RanDaal
tak to patří k místu, kde se to odehrává ... holt su z Brna, ale jinak díky
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
lol prej že ti fakani sou sprostější než Hidan?? tomu nevěřim
tenhle typ povídek žeru
dA
Tak tohle se fakticky povedlo Ten konec mě definitivně rozsekal! :-)
heheheh, Itachi na klíně Hidana Samehada skákající za šalinou Ty mě chceš zabít
to si jen rozmary přírody pohrají
s lidskými životy a jejich osudy.
Snad nahněvaly se mořské obludy.
Či hladové smrtce zachtělo se krve,
lačna čerstvého masa z lidu život serve?
-
V šedý háv zahalily se trosky domů.
Rozhněvaná bažina rve kmeny stromů.
Vpád živlu nečekán a nezván zjevil se,
před ním život neuprchl, neskryl se.
Zbídačená zem ztichle lidstvo k sobě pojí,
okovy soudržnosti svázáni vedle sebe stojí.
-
Země vycházejícího slunce neutěšeně pláče,
rudý kohout se škodolibou radostí po ní skáče.
Slunce nevyšlo, přes šedý plášť se neprodralo,
pohlazení útěchy zmořené pevnině nepodalo.
Lid posmutněle semknut v jeden národ,
s hrůzou očekává s čím ještě potká ho závod.
-
Planeta se mohutně otřásá v základech,
hrozivá budoucnost člověku bere dech.
Proto lid započal se ptát stále znovu a zas.
Chýlí se snad ke konci našeho světa čas?
Život na planetě Zemi táže se, jako jeden muž:
"Příjde opravdu dle kalendáře Májů skáza už?"
tohle nemělo chybu, ale kdyby fakt jeli tou šalinou a prajglem, to by bylo divadlo
Moc se mi to líbilo a chudák Itachi... takhle skončit...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Ebisu tým, to jsme my
jsme tu rádi na Zemi.
Šmírování každý den,
tisíc koček za týden.
Strommmmmm... :P
Jsem hrdou členkou Spolku žroutů knih (Itadakimasu!! ). Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární.
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Oo-kami toe bezvadná parodie toto!!! xD Úžasný, faktys úžasný! xD Konečně sem se mohla zase zasmát... x)
Že napíšeš zase něco podobnýho?! ^^ Plos...ím! xD
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
tak to díkec, ale jestli napíšu něco podobnýho, to nemůžu zaručit, ale když mě něco napadne, tak to hodím na papír (teda do pc)
jinak jestlis nečetla mou předchozí jednorázovku, tak můžeš zkusit tu, tam jsem se taky pokoušel být vtipnej
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost
Po delší době se tu častěji objevují milé parodie... Příjemná změna
Ha, jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! Aktuální seznam členů a přihlášky u naší předsedkyně Akumakirei :)
no milé, krapet vulgární mi to přijde, ale co čekat od Hidana
we all make mistakes, let's move on
nikdo neměl dost