Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát X

Už svítalo, ale nikdo v Nobuově hospodě nespal, naopak všichni prohledávali hospodu, aby našli nějakou užitečnou věc pro Kushinu. Prolezli už celou hospodu a věci, co se jim zdály, soustředili do Kushinina pokoje, aby z nich vybrali co je nejlepší, protože ani při nejlepší vůli nemohli odnést vše. Na Kushinině posteli bylo několik kaligrafických svitků, tušových kreseb, překrásných kamenů na roztírání tuše a dokonce i několik hedvábných kimon. Babka si zrovna prohlížela jedno taneční hedvábné kimono, taková nosily tanečnice pouze ve vybrané společnosti. Bylo to snad to nejkrásnější kimono jaké kdy viděla, a to už si prohlédla i věci, co si Kushina dala do batohu. Ale ani ty dvě hedvábná kimona, co si zabalila, se nemohly krásou rovnat tomuto. Bylo z oranžovo-červeného hedvábí, zkrátka stejného odstínu jako Kushininy vlasy, se stříbrným vodopádem stékajícím od kolen až k břidlicově modrému oceánu. Vodopád byl rozdělen hnědými skalami, které byly vyšity lakovanými vlákny, u toho bylo červenohnědé obi se zlatými vlákny. Babce přišlo nějakým způsobem povědomé. Dala ho na stranu věcí, které brali s sebou.
Kimona, která Kushina vlastnila, byla opravdu pozoruhodná. Babka si dobře všimla, že si zabalila Kurotomesode, rodové černé kimono, které neslo všech pět rodových znaků kamon vytištěných na rukávech, hrudi a zádech kimona. Navíc od lemu roucha až do půli stehen se obtáčel vyšívaný drak s hřívou rudě lakovaných vláken, zuby a drápy ze stříbra a očima z pravého zlata. Madam Hacumijo na něm mohla oči nechat. Stejně tak na zeleném kimonu Hómongi se vzorem oranžovo-zlatých ptáků s rudými květinami, který se táhl přes ramena, lemy a rukávy. Babka byla těmi kimony okouzlená, nemohla přijít na to, jak ninja přišel k takovým kimonům nehorázné ceny. Také si dobře všimla, že k rodovému kimonu, které mělo původně jen čtyři znaky, někdo dovyšil pátý; pravděpodobně Kushina… Babku čím dál víc trápila otázka kdo to děvče je. Kimona takovéto ceny si mohl dovolit snad jen feudální pán. Odsunula své myšlenky stranou.

„Madam, podívejte co jsem našel…“ Přihnal se Mizure.
Podal babce svitek, na kterém byly kaligraficky napsány slova: Harmonie, Morálka, Přátelství, Dobrota, Voda, Odvaha, Rodina, Štěstí, Láska, Síla, Rozvaha, Osud,Povinnost, Úcta,Poslušnost, Soucit, Souznění, Respekt, Důvěra, Jistota, Naděje. Babka otočila svitek a četla: “Ochráním všechny i za cenu svého života. To je má cesta ninji.“
Musela to tam napsat Kushina. Babka okamžitě dala svitek mezi věci, které brali s sebou.
„Myslíte si, že jsou v pořádku?“
Babka mu nestačila odpovědět.
„Ta bude v pořádku, je s ní Jiraiya. Ale stejně mi vadí, že nás tu nechali. Mohli to zvládnout rychleji.“ Naparoval se Minato, protože tak chtěl zamaskovat svůj vlastní strach. Dobře viděl, že Kushina byla zesláblá.
„Nechte toho, kluci… Kushina je silná a Jiraiy je legendární Sannin, nic se jim nestane, ale než dorazí, měli bychom mít sbaleno. Takže co jste ještě našli?“
Kluci se velice neochotně pustili znovu do práce, ale babka s velkým znepokojením sledovala východ slunce.

Kushina slupla pilulku na doplnění čakry, ponořila se do sebe a opravdu našla sílu víru. Když otevřela oči, byly modré jako nebe před bouří a uprostřed se jí třpytil stříbrný vír.
„Taková přesila proti jedný malý holce, vy jste teda hrdinové.“ S tím Jiraiya odrovnal dva ninji rasenganem.
„Už běžím Jiraiyo-sama. Nechte mi je a uhněte.“ Zavolala Kushina z vodní hladiny.
„Ty jsi nezničitelná nebo co? Vždyť jsi ječela bolestí... myslel jsem, že už nevstaneš.“ Jiraiyovi se ulevilo, měl o Kushinu velký strach. “Hokage mě stejně asi zabije, ale nebude to tak bolestivé jako kdyby umřela.“ Pomyslel si ještě.
„Není galantní, že mi to připomínáte, Jiraiyo-sama.“
Jiraiya se stáhnul za ní s úsměvem na tváři.
„Mrzí mě to, ale přišel jste pozdě, už jsem to dokončila… Suiton: Suiryuuben. (Živel voda: Bič vodního draka)“ Tím smetla tři nejbližší protivníky najednou.
Ale Jiraiya nechtěl zůstat pozadu. „Katon: Dai Endan (oheň: velká ohnivá koule)“ A další ninjové se anihilovali za děsivého skřeku.
„Abyste pochopili, že nemáte šanci… Suiton Shou: Minami Tak Justu“ (Živel vodního víru:jižní vodopád)"
Na nepřítele se vyřítil vodní vír, který se posléze rozdělil na dvanáct menších a všechny se přetvořily na vodopády, které zaplavily nepřátele. Jiraiya vytřeštil oči a otevřel ústa, něco takového ještě neviděl… narozdíl od nepřátel ale také viděl co ta technika udělala s Kushinou, na pár vteřin zahlédl že sotva stojí, omámená z toho výdeje čakry, ale za okamžik měla zase pevný postoj… To samé se ale o vodopádové říct nedalo, polovina jich byla mrtvých nebo zraněných a ta druhá promočených až na kůži…
„Malý vodopád pro vodopádové ninji.“ Usmála se Kushina. „Nenabízím vám možnost se vzdát, protože vaše smrt donese klid mým přátelům.“ Její hlas zněl děsivě; i Jiraiyu zamrazilo, a to stál na její straně. „Dám vám ale šanci na milosrdnou smrt, když vrátíte věci, které jste ukradli mrtvým.“ Několik ninjů si začalo vyndávat věci z kapes a házet je na zem, ale byla jich menšina. Ostatní stáli pevně a nehnuli se ani o milimetr.
„Možná jsi silná, ale ještě jsi nemohla ovládnout plnou sílu víru, na to je moc brzy. Nebojím se tě, Kushino- Kaného (přítelkyně).“
Kushina se okamžitě zadívala do tváře mluvčího a strnula.
„Zrádkyně.“ Zasyčela.
Jiraiya byl překvapen, sám věděl, že ta kunoichi mluvila pravdu. Kushinu útok vyčerpal protože nebyla zvyklá používat sílu víru.
„Myslel jsem, že Vás zradil ninja!“ Vykoktal Jiraiy při pohledu na kunoichi s černými vlasy a modrýma očima.
„Ona je ninja, u Nás se nedělal velký rozdíl mezi mužským a ženským ninjou. A tahle hnida byla moje přítelkyně, dá-li se to tak říci, ale byla to hlavně má Imouto (mladší sestra… tak se oslovují studentky v japonsku podle věku, ale hlavně podle postavení=doby studia u učitelky).“
„Správně, Oneesan (starší sestra), ale nechme toho mluvení.“ Propalovala Kushinu očima a připravila se k boji.
„Kdepak, Kumiko, mluvit teprve začneme, ale varuj svoje nové přátele - pokud se jenom pohnou, tak je po nich okamžitě. Vy se do toho taky nepleťte, Jiraiyo-sama, tohle je soukromá záležitost.“
Kumiko se ušklíbla a Jiraiy si pro sebe potichu něco zabrblal.
„Já to slyšela, Jiraiyo-sama!“ Poznamenala Kushina.
Jiraiya se chytil za pusu.
„To jsi vážně tak hloupá, abys se mnou bojovala jen jedna na jednu?“ Kushinin výraz byl pohrdlivý. „Pokud se cítíš v nevýhodě, tak mi to mrzí. Možná bych ti mohla povolit jednoho pomocníka.“
Kumiko zaslepila zuřivost. Jiraiy byl naprosto zmatený; nechápal která bije.
„Jak se opovažuješ, Kushino! Nikdy jsi neměla být strážkyně, to já!“
Kushina začínala rozumět. „Tak proto si zradila naše největší tajemství Vodopádové? Kvůli tomu, že si tě Onko-sama nevybrala?“
Kumičina zuřivost dosáhla vrcholu. Zaútočila na Kushinu.
„Suiton: Mizu rappa (Živel voda:Vodní vlnka)“
Jiraiya už si myslel, že Kushina nezareaguje, ale spletl se. Kushina jen líně složila pečetě. „Suiton: Suijinheki Jutsu (Živel voda: Technika vodní zdi).“
Kumiko vypadala už opravdu jako šílená.
Kushina nasadila jeden ze svých ledových úsměvů. „Stále jsi mi neodpověděla na otázku, nebo ten útok byl odpověď? Vždyť to umíš i líp… Vím ale dobře, že jsi Nás nezradila jen proto, že si mě vybrala Onko-sama. To by jsi nás zradila mnohem dříve… udělala jsi to kvůli něčemu jinému a já chci vědět proč.“ Kushina pozvedla obočí… vodní stěnu nespustila, naopak vodní stěna se držela dál když Kushina skládala další pečetě… „Chci slyšet odpověď na svou otázku… A budu se ptát tak dlouho, dokud neuslyším odpověď. Suiton: Suishouha (Živel voda: Vodní Vlna).“
Na rozdíl od malé vlny, kterou vypustila Kumiko, tahle vlna byla obrovská. Vlna Kumiko srazila na zem.
„Chceš slyšet pravdu!?!“ Zařvala promočená Kumiko. „Měla jsi všechno co jsem chtěla, nezasloužila sis to. Nebyla jsi ta pravá pro Nikasu, ani nevypadáš jako strážkyně, ale měla jsi i Kateha! Nezasloužila sis nic z toho, co jsi měla, ale nejvíc Kateha!!!“
V Kushině hrklo. Netušila, že Kumiko cítí něco podobného.
„Můžu vědět jak to myslíš? Myslíš, že nemám být strážkyně, protože nevypadám jako ty a jako Onko-san? Jen proto jak vypadám? To je velice povrchní, Kumiko.“
Jeden z ninjů chtěl využít příležitosti a vyslal na Kushinu několik shurikenů; ty neškodně narazily na vodní stěnu a spadly do vody. Kumiko, Kushina i Jiraiy se na něj otočili s nelibostí. Ninja naprázdno polkl. V těch pohledech se zračila jasná zpráva o tom, že je neměl přerušovat.
Jiraiya okamžitě zareagoval. „Katon: Housenka no Jutsu (Živel oheň: Technika ohnivých koulí)“
Tentokrát se pohledy Kushiny i Kumiko stočily na Jiraiyu. „No co? On taky zasáhl! Teď už vás nebude nikdo rušit.“
Obě dívky se znovu začaly soustředit jedna na druhou.
„Povrchní? Je něco povrchního na tradici? Kushino, všechny strážkyně vypadaly stejně - černé vlasy a modré oči. I Nikasa měla původně pochybnosti.“
Kushina se usmála. „Tak možná byl čas na vznik nové tradice, nebo jen výjimka potvrzovala pravidlo… Schválila mi to Nikasa? Schválila. Zdráhala se kvůli tradici, ale nakonec mě schválila… A kdyby ne, ty by ses strážkyní nestala, to víme obě! Navíc vzhled neurčuje sílu. Ale o tohle ti nešlo, tobě šlo o to, že jsem o to nestála, nechtěla jsem být strážkyně a stala jsem se jí.“
Kumiko sršely blesky z očí. „Suiton: Suigadan ( Živel voda: Projektil vodních tesáků). Nechtěla jsi být strážkyně, ale stala ses jí. Nechtěla jsi Kateha, ale měla jsi ho! On tě miloval až do své smrti! Měla jsi něco, co tvoje být nikdy nemělo. Nikdy nepochopím jak je to možné! Byla ,si ošklivá, nevypadala ,si jako teď ,když si ho získala, a stále nejsi krásnější než já!“
Jiraydra ztratil v rozhovoru přehled… Kushina nehnula ani brvou, aby zareagovala na její slova, přesto Jiraiy věděl, že Kumiko zasáhla bolestivé místo. Ani se nepohnula, aby podnikla protiútok, takže Kumičinu techniku zastavila vodní zeď.
“To všechno bylo jen kvůli závisti? Opravdu ta Kumiko tvrdila, že je krásnější než Kushina? Tvrdila, že byla Kushina ošklivá?“ Jiraiy měl prostě v hlavě zmatek.
„Kumiko, víš, existují dvě krásy, vnější a vnitřní… mně je teď jasné, kterou oplýváš ty, ale existují tři typy lidí. Ti krásní navenek, ti krásní zevnitř, a ti, u kterých se snoubí obě krásy…“
Kumiko se ušklíbla.„Suiton: Suigadan (Živel voda: Projektil vodních tesáků). Mezi ty poslední, co jsou krásní navenek i uvnitř počítáš sama sebe? To je ubohé...“
Technika znovu neměla žádný účinek.
Kushině už také docházela trpělivost, neušel jí pohrdlivý políček uštědřený od přítelkyně. „Ne, já se počítám mezi ty, co vládnou vnitřní krásou! Jinak by mě Nikasa nevybrala. Myslím, že i Kateh viděl za vzhledem nitro. Byl on pravý důvod, proč jsi to udělala? Jak pošetilé. Kvůli němu zradíš jeho zemi?“ Kushina se dusila vnitřním pláčem nad obrovskou životní ztrátou, kterou,ztratila dvakrát. Poprvé z nutnosti, i když ne natrvalo a podruhé navždy. „Jen tak mimochodem; přece víš, že justu na téhle úrovni neproniknou mou vodní stěnou… Už vím, proč jsi to udělala. Pomstím Kateha i ostatní, je načase abys zemřela. Nepoužiju na tebe vodní vír, jen ty a já tak jak dříve, ale to, že jsi do toho zatáhla Kateha, ti nikdy neodpustím. Nikdy ti neodpustím ani to, že jsi zabila mého senseie a Nobu-san–Ojiisan (dědečka). Zabiji tě beze vší cti, jakou bys zasloužila jako vysoko postavená členka naší země.“ Už si chystala pečetě, aby provedla vír Uzumaki, ale Kumiko vytasila svůj jediný trumf.
„Nobua a Kateha jsi zabila ty…“
Kushina na ni vytřeštila oči jako na blázna a přestala se soustředit...
„Ale ano, Oneesan, byli živí do dnešního rána. Kdybys neudělala to justu, nezemřeli by…“
Kushina byla rudá vzteky. Spustila vodní stěnu.
„Takhle jsem to zařídila, já Kushino. Kdybys neprovedla justu, mohl Kateh spokojeně žít se mnou a Nobu hnít ve vězení.“
Kushina přešla až ke Kumiko.
„Zrůdo!“ Kushina vlepila Kumiko políček na tvář. „Možná sis to tak představovala, ale nestalo by se to. Kateh byl mnoho věcí, ale nebyl zbabělec, dezertér ani blázen. Nikdy by s tebou spokojeně nežil, ani by ho nenechali, byl by pro ně nebezpečný. Byl to syn feudálního pána a jako takový by mohl kdykoli shromáždit stoupence a nárokovat to, co mu patřilo. Jen jsi mi dokázala, jak jsi hloupá.“
To Kumiko vydráždilo na nejvyšší možnou míru; vytáhla svou katanu. „Takigakure Ryuu: Mizukiri no Yaiba (Skrytý vodopádový styl: Vodní čepel).“
Voda obalila její katanu. Katana měla vodní zubaté ostří plné vodních trnů. Nebyl to meč, který tato technika obvykle vytváří, byl jiný a možná i lepší - když se zruší vodní obal, zůstane katana.
„Vidím, že ses naučila pár nových triků, Kumiko.“
I Kushina vytáhla svou katanu, kterou obalila vodou a navíc do ní vypouštěla konstantní množství větrné čakry. Kushinina Katana nyní vypadala obyčejněji než Kumičina, obal vody byl úzký díky větrné chakře, ale neuvěřitelně ostrý. Kushina neustále potvrzovala pravidlo o překvapivosti, a také druhé, že méně je někdy více. „Nové triky ti ale nebudou k ničemu, protože i já umím pár nových triků.“ Utvořila pečetě a její tělo obalila modro-stříbrná záře.
„Podvádíš, Kushino, nechceš bojovat fér…“ Obvinila ji Kumiko.
„S někým jako ty nemám důvod bojovat fér, znáš slabiny mých technik, já na oplátku tvých, ale jsem na straně spravedlnosti a nemůžu tě nechat žít. Víš, jak rozbít mou obranu, ale nikdy to nedokážeš; nedokážeš si ani utvořit vlastní, proto je o našem boji už rozhodnuto… Zatímco budeme bojovat my dvě, Jiraiy-sama, zničte všechny ostatní. Zatímco budeme bojovat, nebude jim moci pomáhat štítem. Nebo sis myslela, že si nevšimnu důvodu, proč je vodopád nezabil všechny? Jen mě zaráží tvá drzost, používat techniky, které jsi získala v chrámu pro ochranu naší země, proti mě. Uvědomuješ si, jak je to směšné, Kumiko-Imouto? Jsi silná, ale na mě nemáš a dobře to víš. Ráda bych na tebe vzpomínala v dobrém, ale nedáváš mi moc možností, jak to udělat.“
Kushině se třpytily v očích slzy. Jiraiy si uvědomil, kolik pro Kushinu Kumiko znamenala, to by nepochopil jen absolutní hlupák. Také na okamžik zahlédl slzy, které měla v očích Kumiko. Jen na prchavý okamžik, a ten přisoudil unaveným očím. Chtěl už začít likvidovat ninji, ale zastavila ho Kushinina zvednutá ruka.
„Jiraiyo-sama, vím, co jsem Vám předtím řekla, ale zabijte jen toho, kdo by se chtěl plést do boje. Ostatní nechte ještě být, mají věci, které jim nepatří. Pokud je sežehnete ohněm, navždy se ztratí, a já ty věci chci pohřbít, protože lidi, kterým patřily, už pohřbít nemohu.“
Jiraiy jen kývl; dobře jí rozuměl. Vyvraždit lidi měli ti ninjové za úkol, ale okrást mrtvé a rabovat jejich domy bylo jako krást jim duše… To odsuzovali všichni slušní a čestní lidé a mezi ty Jiraiya patřil, minimálně v tomto ohledu…
„Začneme už, Kushino,“ Pobízela Kumiko netrpělivě Kushinu. „Chci si vyrovnat účty…“
Kushina zase nasadila ledový úsměv, ale tentokrát byl ledový i její hlas. Po Kushininých slzách už nebylo ani památky. „Tak do toho, taky tu pro tebe mám pár účtů k proplacení.“

Vrhly se proti sobě, úder stíhal úder, sek stíhal sek. Kushina se vůbec nekryla; jen útočila, ale zraněna nebyla. Všechny rány, které jí Kumiko uštědřila, zarazila ta podivně zformovaná čakra kolem Kushiny. Naopak Kumiko už vypadala, že má dost… Kushinina katana nemilosrdně zkrvavila její tělo hlubokými ranami. To ji ovšem neodradilo od útoků, naopak útočila ještě zuřivěji. Kushina byla ale mnohem lepší. Najednou se Kumiko schválně odkryla a Kushina jí zasadila smrtelnou ránu. Kumiko spadla na zem... Kushina se k ní vrhla.
„Blázne, proč ses nekryla?! Mohlas to vykrýt!“ Kushině tekly z očí slzy, už neměla modré oči s vírem, ale své smaragdové, naplněné po okraj slzami.
Kumiko se z posledních sil usmála. „Nechtěla jsem zemřít podle tebe, věděla jsem, že zemřu, ale chtěla jsem si vybrat kdy. Mělas pravdu…“ Otřásla se Kumiko v agónii. „Kateh by nežil tak jako tak, navíc tě z celého srdce miloval- Lhala jsem ti o něm, ale ne o Nubu-sanovi, ten byl dnes popraven…“ Znovu jí projela bolest blížící se smrti. „Chci, abys pochopila, že jinak to skončit nemohlo, bylo nám to souzeno, Oneesan. Prosím, neciť ke mně nenávist, já to udělat musela…“
To bylo poslední co Kumiko vyslovila. Nedokončila větu. Zemřela, ale s úsměvem na rtech. Zemřela v náručí své nejlepší přítelkyně, své starší sestry, jediné rodiny, kterou nedokázala zabít.
Kushina objímala mrtvé tělo a z očí se jí řinuly proudem slzy. Byla celá od krve, ale to jí nevadilo. Po chvíli vstala. V očích se jí znovu objevil vír, vypadala hrozivě.
„Je čas to skončit. Vyndejte z kapes to, co vám nepatří.“
Ninjové, zaskočeni ztrátou své vůdkyně, okamžitě poslechli. Víc už říkat nemusela.
„Suiton Shou Futon: otome Cuči Sora Justu“ (Živel vodního větrného víru :panenská země oblohy).“
Všichni nepřátelé na mýtině přestali existovat; roztrhal je větrný vír, který spolu s vodou spláchl zbytky krve…
Na mýtině zbyly jen předměty… předměty náležející zemi vírů.