Nový začátek 11 - Známá tvář

Známá tvář

Lesem procházeli dvě osoby. Lépe řečeno, jedna tu druhou nesla. A společně se blížili ke skrýši známé organizace Akatsuki.

"Tak už tam budem?"

"Ne"

O pět minut později.

" A teď?"

"Ne"

O deset minut později.

"A teď?"

" Ne, a jestli nebudeš ticho, tak můžeš počítat s tim, že tě tam doručím v pytli na mrtvoly"

"Hmm…jenom sem se tě ptal, jestli už tam budem, copak je to zločin?" vražedný pohled jeho kolegy mluvil za vše.

" Soudruhu, soudruhu, měl byste se ovládat." S tím Itachi shodil Naruta na zem a podíval se mu hluboce do očí.

"Laskavě toho nech. Taky by se ti brzo mohla stát ta nehoda, která potkala Kisameho.
" Myslíš ta nehoda typu, podívej se mi do očí - tak a teď si v p****i? *pozn. autorky: gome za ten výraz, ale já si nemohla pomoct, tohle je totiž oblíbená fráze našeho profesora na zemák* Tak toho se vážně nebojim"

Itachimu tak naskočila ještě větší žíla, než doposud.

" Ne, já měl na mysli tu druhou nehodu."

" Jo, ty myslíš to, jak ti ruply nervy a pokusil ses tu rybu utopit? Pomalu jsem si myslel, že už se z toho nevzpamatuješ. Díky bohu za Konan a její ženskou ruku. Jak ta tě tehdy zřídila, na to nikdy nezapomenu" Naruto se smál čím dál víc, zato Itachi byl na pokraji kolapsu.

Sám sebe se snažil přesvědčit, že jestli teď Naruta zabije, tak prostě nebude moct pokračovat v plánu. No, šlo to dost těžko.

Blonďáček se ale brzo smát přestal. I Itachi vypadal, že se trochu uklidnil. Oba totiž ucítili neznámou čakru. Po téměř nesnesitelné chvilce se, ale majitelka oné chakry objevila mezi stromy.

" Přestantě už laskavě blbnout a pohněte si. Kousek odsud je Zetsu a ty víš jakej je. Slyší všechno na míli daleko. Tak nechte těch blbostí a dělejte.

Oba si povzdychli, nebo to bylo úlevn vydechnutí? Kdo ví. Ta záhadná žena byla totiž Konan. Modrovláska byla už dlouho na Narutově straně. Ještě teď si blonďáček pamatoval, jak se to všechno odehrálo.

Flashback

Právě o něčem diskutovali s Itachim. To bylo asi dva roky od too strašného krveprolití. Probírali velice důležitou věc a to, jak správně osmažit popcorn do tří minut - byla to kvalitní vietnamská kvalita.

Naruto právě chystal tu záhadnou "věc" když ho chytily dvě ruce pod krkem. Ve snaze dát ty pařáty pryč, ale vyhodil pánvičku do vzduchu a ta přistála na tváři onoho neznámého. Ta vyjekla a pustila stále se vzpouzejícího blonďáčka.

To už tam, ale přiběhl Itachi. Slyšel nějaký hluk a tak se šel radši podívat, co se děje. Když, ale uviděl ty dva, jak se snaží na zemi, kam předtím spadli,zabít sebe navzájem, jedna ještě stále horkou pánvičkou, druhý spadaným popcornem, vyprskl smíchy a záhy se na zemi válely všichni tři.

Po 1 hodině a 45 minutách

" Aha, takže říkáš, že se Pein zcvoknul? To je teda zajímavý. A proč to říkáš zrovna mě? Mě to přece nijak nezajímá, já s Akatsuki nechci mít nic společného."
"S nimi si začal mít něco společného, když si se spolčil s Itachim na vybrakování Orochimara. Nedělám to, sice často, ale…prosím tě, pomoz mi. Víš, já Peina budu následovat kamkoliv, ale teď mám pocit…že to ani nechce. Jsme přáteli už od malička a…já ho nechci ztratit. Ty ses tak přece nikdy nevykašlal na přátele, kteří byli v nouzi, nebo ano? Co Uzumaki Naruto? Pomůžeš mi? Jsi má poslední naděje, jak vše napravit" byl to zajímavý proslov a Naru po něm dlouho přemýšlel.

Přeci jen, s Akatsuki nic mít nechtěl, tak proč by jí měl pomáhat? Na druhou stranu chápal, jak se teď cítí, ale pořád tu byla obrovská šance neúspěchu. Tři proti takřka sedmi, to nemělo moc šancí. Ale přeci jenom se nakonec rozhodl.
"Fajn. Pomůžu ti." S tím se zvedl a šel připravit novou dávku popcornu.

Flashback end

"Jeskyně je už blízko, tak pojďte." A s tím se všichni odebrali do jámy lvové, kde je s největší pravděpodobností čeká smrt.