Příchod ze starého světa 5.

Amara jenom zavřela své oči plné slz a jemně zašeptala: „Miluji tě Teradime.“
Příšera se najednou zastavila a ustoupila o jeden krok zpátky. Amara nevěděla co se děje až moc se bála otevřít oči. Najednou se začal ozývat zvuk souboje který se k nim pomalu přibližoval. Morgilien se jenom snažil útočníka setřást ale oba zastali když uviděli obludu. Morgilien vedle ní uviděl Amaru se slzami v očích, nevěděl ani co se děje a zaútočil na bestii. Udeřil vedle něj blesk, on ho uchopil jako kopii a napřáhnul se s ním pořádně. V tom bylo jenom slyšet zahřmění a Morgilien už neměl blesk v ruce. Přitom byla spousta ohořelých stromu, bylo zcela jasné že se příšera tomu blesku vyhnula. Poté zařvala na celé okolí až se stromy začaly třást. Morgilien si začal blesky dělat do zásoby a taky si vytvořil meč z blesku. Příšera ho zatím pozorně sledovala jako kdyby věděla co se chystá.

„Ty blesky, vypadá to tak že Morgilien to bere dost vážně. Promiňte kluci ale dost srandy já už musím jít,“ řekl Frein jak se díval na blesky které šlehali na jiný konec lesa.
„Nikam nepůjdeš,“ zakřičeli na něj.
Frein jenom pokroutil lítostně hlavou a pronesl zaklínadlo. Spod jeho protivníků vytřískla láva rovno na ně, křičeli hrůzou jak tam hořely. Frein se na ty plameny díval jako hladový pes na kus masa. Posléze se otočil a s plameny v patách běžel za Morgilienem.
„Vydrž dokud tam nepříjdu,“ opakoval si Frein v hlavě.
Arakanox už došel za svým nepřítelem, teď už naštvaný a připraven si s ním přestat hrát.
„Hele kamaráde, nechceš si pohrát trochu s někým jiným než jsem já? Hmm, co to je, snad mlčenlivý souhlas. Pozdrav mé kamarády kameny pod zemí, moc často se s nimi nestýkám,“ řekl Arakanox a položil ruce na zemi. Najednou kolem jeho protivníka začali růst ze zemně kamenné sochy, ty se ho snažili chytnout. Jeho protivník se jim rychle vyhul a utekl jim, jak se otočil na Arakanoxe uviděl jeho úsměv při čem mu ukazoval prstem: „ne, ne to není všechno.“ Tehdy si všiml hliněnou ruku která ho drží za nohu, v jedné sekundě chtěl ještě něco říct ale v té druhé ho už stáhla pod zem.
„A teď se budu věnovat vám, co k čertu od nás chcete a proč nás pronásledujete i vy když jsme vás upozorňovali tak nedělat?“ zeptal se Arakanox našich hrdinů z Konohy.
„Jde o to že potřebujeme vědět jestli jste hrozba pro okolí a jestli jo tak vás eliminovat,“ odpověděl rázně Kakashi.
„No dobře tedy, vezmu vás za Morgilienem a s ním si promluvíte. On je náš takzvaný vůdce, bude mít více trpělivosti s vámi povídat si než já,“ pronesl Arakanox.
„Dobře tedy veď náš,“ řekl rozhodně Naruto.
„Tak to je jednoduchý stačí jít támhle kam dopadají ty blesky, nevypadá to nějak růžově když to bere tak vážně. Měli bychom si pospíšit možná bude potřebovat pomoc a i tak si myslím že tam budeme všichni.

Morgilien se pustil do boje s obludou při čem byl útočník který s ním dosud bojoval zamrzlý strachem. Obluda jenom stála a dívala se na něj pořád, když už zaútočil tak všem jeho útokům se vyhýbala. Po chvilce se Morgilien zastavil aby nabral dech, nedokázal uvěřit že se mu něco tak velikého stíhá uhýbat. Stvůru to už přestalo bavit a šla na něj zaútočit, zvedla levý pařát a napřáhla ho. Kráčela k němu ale Morgilien stál pořád na místě. V sekundě co na něj švihnula, on zmizel. Na dráp jí dopadl jenom jeho bílý plášť, obluda se začala rozhlížet kolem až nakonec se jí ukázal. Jak se jí ukázal, přiložil ruku k její hrudi a z oblohy do té příšery udeřil veliký blesk. S kouřem, zápachem spáleného masa a kovu se příšera skácela na zem. Strašpytel který to viděl jenom vzal nohy na ramena, Morgilien se zhluboka nadechl a přikročil k Amaře.
„Už je po všem můžeš vstát a přestat plakat,“ řekl jí uklidňujícím hlasem.
Amara pomalu natáhla ruku a jak jí Morgilien zvednul objala ho z toho jak byla ještě vyděšená. Ale jak otevřela oči, uviděla že příšera znovu vstává. Krev jí znovu ztuhla v žilách a Morgilien to zděšení začal taky pociťovat. Příšerou začali proudil blesky které na ní tvořili jakýsi štít a pak zasyčela slova.
„Prokletý k věčnému životu a věčné smrti, na půl ďábel a na půl anděl to je moje prokletí. Pamatuj si to a ber na vědomí že si po tebe přijdu.“ poté zmizela v pohybu blesku.
To tam už všichni přiběhli jak Frein tak i Arakanox a tým Kakashi.
„Arakanoxi cos to děláš proč jsi je sem přivedl?,“ začal na něj křičet Frein.
„Klidni se ohnivá hlavo, jsou tady aby si promluvili jenom s Morgilienem a pak zmizí, tak mi to slíbili,“ klidnil ho Arakanox.
„Dejte nám chvilku musíme si vydechnout a vzpamatovat se trochu,“ řekl jenom Morgilien.
Zatímco tým Kakashi čekal, Morgilien zašel za Amarou která seděla na kameni opodál.
„Amaro, ta obluda mluvila s tebou než utekla. Vím že jsi ještě trochu otřesená z toho všeho a je mohla bys mi říct co to znamenalo.“
„Nemohu ti to říct protože ani sama netuším ale něco mi bylo na té příšeře povědomého. Nevím co to bylo ale zdálo se mi že jsem se s ní už jednou střetla,“ odpověděla zamyšleně.
„Tak se snaž si vzpomenout a pak mi řekni, sama víš že není po všem ani zdaleka“ řekl jí a odkráčel.
Pomalu došel k našim hrdinům, sedl si na zem oproti nim a zeptal se.
„Co od nás tedy chcete když jste nás následovali až sem?“
„Je pro nás důležité abychom věděli co hledáte v těchhle končinách. Víme že jste mágové, ale země odkud pocházíte je až příliš daleko.“
„Nuže dobrá, jak jste už řekli, jsme z daleka a momentálně jsme na útěku. Aby jste to nebrali špatně nejsme zločinci, utíkáme protože v naší zemi ovládá velice krutý vládce. Nevíme co je ve skutečnosti zač ani jeho pravé jméno, nechává si říkat lord lichú. Jednoho dne se objevil v naší zemi a zaútočil se svými osmy jezdci. Během několika dnů dobyli celou naší zemi, do válek v zemi se mágové moc nevměšují a tohle byla veliká chyba. Všichni mágové jsou teď nuceni bojovat pro jeho pobavení, proti sobě v aréně, nebo jsou popraveni,“ vysvětloval pomalu Morgilien.
„To jste se jen tak vzdali a nebojovali?“ zeptal se rozhořčeně Naruto.
„Tak to není, bojovali jsme ale neměli jsme šanci. Je mistr v používání všech druhů zbraní a velice zkušený v magii. Já sledoval jak vyvraždil celou mojí akademii ohnivé magie a nemohl jsem s tím nic udělat,“ začal na něj křičet naštvaně Frein.
„Uklidni se prosím tě. Problém byl v tom že i naši mistři pro něj nebyli dostatečně silní protivníci. Zbylí mágové co se jim povedlo uniknout se snažilo dostat ze země. Já a mí společníci jsme se potkali při útěku, náš cíl je zesílit natolik abychom byli schopni zbavit se tohohle tyrana. Celá země žije ve strachu a každé povstání bylo rozdrceno.“
„Rozumím a krom toho jste pořád pronásledování jeho poskoky jestli se nemýlím,“ poznamenal Kakashi.
„Přesně, jsme už dost vyčerpaní a potřebujeme nabrat síly ale musíme být pořád na pozoru.“
„Jak je možné aby byl na několika místech najednou bez toho aby svou sílu rozdělil mezi klony?“ zeptal se Kakashi.
„Je nejspíš natolik rychlý a silný že se stíhá vyměňovat se svými klony dle libosti.“
„Aha, mám pro vás tedy jeden návrh.“
„Poslouchám vás,“ potvrdil Morgilien svůj zájem o pomoc.
„Pojďte s námi do Konohy kde bychom vaši pozici vysvětlili Hokage-sama a uvidíme jak vám můžeme pomoct?“ navrhnul Kakashi.
„To by byl dobrý nápad, těším se na měkkou postel,“ ozval se Frein.
„Vaši nabídku přijímáme,“ odpověděl vděčně Morgilien.
Několik hodin později se vydali na cestu, ale jakmile se přiblížily ke Konoze zastavil je blesk který jim přelétl před očima. Všichni zaujali bojové postavení a utvořili kruh. Blesk přelétal kolem dokola, najednou se jim nad hlavami ozvalo zařvání a jenom na poslední chvíli uskočili něčemu, co s velikou váhou dopadlo na místo kde před chvílí stáli. Prach ustával a všichni sledovali co na ně zaútočilo. Poté co opadl oblak prachu viděli jak v menším kráteru stojí příšera s roztaveným brněním na sobě a zabořeným drápem v zemi.
„Buďte ostražití, tahle věc je dost silná,“ upozornil Morgilien všechny.
Amara vystrašená a rozklepaná se neudržela, začala na monstrum hned útočit ledovými koulemi. Příšera je odrazila do okolí, přitom jak se jim ostatní uhýbali, Amara dál útočila. Začala po obludě házet ledové blesky které zmrazovali všechno natolik že se to rozpadalo. Příšera se jim uhýbala a když se k ní dostala začala na ní dorážet svými drápy. Amara se přitom kryla ledovím štítem.
„Co se to děje, zdá se mi to nebo ta věc je čím dál tím pomalejší?“ zeptal se Naruto.
„To je schopnost toho štítu, nejenže Amaru chrání ale zpomaluje útočníka každým úderem,“ vysvětlil Morgilien.
Příšeru to omrzelo tak se rozhlédla kolem, jenom trochu zasvítil blesk který jí následoval. V další chvíli držela příšera Morgiliena za krk a dívala se přímo na Amaru. Frein s tím chtěl něco udělat, ale příšera se na něj ani ne v momentu co se pohnul dívala a sevřela Morgilienovi krk ještě víc.
„Chci jí,“ zasyčela obluda.
Všichni na to ztuhli a přemýšleli jak se z téhle situace dostat, najednou Amara zakřičela a ztekla jí slza po obličeji. Tato její slza však nic nezmrazila no to si všiml jedině Morgilien který se snažil dostat se sevření bestie.
„Co ode mě chceš, proč jsi se vrátil!“
Každý zpřímil pozornost na ní, tušili že tu nestvůru odněkud zná, Amara poté pokračovala.
„Ubližuješ mi takhle, copak to nevidíš?!!“
Najednou pustila příšera Morgiliena a zmizela najednou.