Před stíny v duši se neschováš…

Naruto se belhal Novou Konohou. Ztěžka dopadal na dřevěnou nohu, ale přesto neustále odmítal pomoc Sarutobiho Konohamaru.
„Jak to vypadá s účty?“ zeptal se místo toho chraplavě Moegi, které spěchala za nimi s velkým štosem formulářů.
„Možná to bude stačit,“ odpověděla nejistě a hrabala v nich ve snaze najít požadované údaje. „Sakura jako obvykle překročila rozpočet nemocnice, ale s tím asi nic neuděláme. Jinak se docela držíme, ovšem nevím, jestli budeme mít dost na nakoupení zásob na zimu.“
Naruto se zastavil a setřel si pot z čela, bylo zatracené horko a on si už musel dělat starosti se zimou.
„Ještě že tu není Akimichi, to bychom už nevystačili urč…“ Sarutobi se zarazil, jakmile zachytil Narutův naštvaný pohled. „Promiň.“
Odpověď nedostal. Naruto pokračoval dál kolem narychlo postavených domků, které připomínaly spíše nějaké stodoly než lidská obydlí. Všiml si, že kousek před nimi se lidé začali srocovat do většího hloučku. Trochu zrychlil a v duchu se začal obávat, co se to zase děje. Slyšel výkřiky, rány a hlasy, které poznával. Holí si prorážel cestu mezi lidmi, ale většina mu uhýbala sama od sebe. Uprostřed stál Rock Lee a bojoval s Hyuugou Hanabi. Tříprstý tesák, jak se mu dnes říkalo, právě zblokoval její Hakke RokujuuyonShou. Na chviličku zaváhala a odhodila si dlouhé vlasy z čela. Naruto si nemohl pomoct, aby jí nevěnoval o trochu delší pohled, než bylo nutné. Na sobě měla krátkou sukni s rozparkem, aby ji nepřekážela v pohybu a krátká kazajka jen dávala vyniknout plným tvarům pětadvacetileté krásky.
„Jen kdyby nebyla taková sv**ě,“ pomyslel si. Do očí jí vletěl neposedný pramen vlasů, Rocky využil zaváhání a vyrazil do útoku, kterému by se nedokázala vyhnout – kdyby ho uprostřed pohybu nezmrazila Narutova hůl.
„Zase vy dva?“ zavrčel, když si všiml, o co jde. „Rocky na tohle už snad nemáš věk, ne? A ty máš zakázáno se k němu přibližovat!“
„Jistě…hokage…“ zasmála se a dala do slova hokage takové pohrdání, že měl sto chutí ji roztrhat na místě. Ale možná by nevyhrál, bez nohy ne, ani s Kyuubim. Narážela na to, že titul hokage mu nikdo neudělil, vzal si ho sám, když nikdo lepší nebyl k mání. Po smrti Kakashiho.

Vítr ohýbal stromy a vyvracel je z kořenů, jeho klony se snažily zastavit příval nepřátel, zatímco civilisté z Konohy utíkali pod ochranou ostatních. Devítiosací démon v jeho hrudi řval touhou zabíjet a on věděl, že brzy to přijde. Kakashi stál vedle něj, spolu s hrstkou dalších, kteří se rozhodli dát ostatním trochu času. Spustil se déšť, hustý liják, který během vteřiny promáčel všechny na kost a…
Naruto potřesením hlavy vyhnal představy z hlavy, právě včas aby spatřil záda vzdalující se Hanabi. Jako už milionkrát zalitoval, že kdysi poslechl Hinatinu prosbu a vybral si ji. Okamžitě zahnal další špatné vzpomínky a propustil Rockyho z jeho vězení.
„Pojď se mnou,“ řekl mu. „A vy ostatní zmizte. To nemáte co na práci?“
Dav se začal rozcházet a Lee Naruta následoval jako zpráskaný pes.
„Zasloužila si to,“ řekl mu.
„Já vím,“ odpověděl Naruto a poškrábal se na neoholené bradě. Vešli do větší chatrče, která byla nyní sídlem Hokage a rady.
„Sarutobi potřebuju, abys zašel k Shinovi, potřebuju zprávu o akademii. A po cestě se zastav i u Shikamarua, chci vědět jak je na tom,“ Nara Shikamaru, Aburame Shino, Rocky Lee, Haruno Sakura a Sai. Nikdo další z jeho ročníku nepřežil. Tedy ještě možná kromě Sasuke, který možná byl také naživu, ale pro něj již dávno po smrti.
„Moegi, ty máš určitě spoustu práce, nebudu tě zdržovat, jen mi pak řekni, co kde podepsat,“ řekl. „Rocky ty pojď se mnou.“
Nabídl mu místo ve své kanceláři. Sám si s úlevou sedl na zem a odepnul si protézu, hrozně ho tlačila.
„Proč mi to děláš příteli?“ zeptal se Leeho po chvíli mlčení.
„Pořád mě to pronásleduje Naruto, nemůžu se jich zbavit…“ řekl Lee a hokage si všiml kapiček potu na jeho holé hlavě.
„Potřebuji tě jako velitele týmu Rocky, ne jako ožralého pitomce co se bije na ulici!“ vykřikl Naruto. „Až sem z tebe cítím sake!!!“
Zase si připnul protézu a s pomocí hole se postavil.
„Zbylo nás moc málo na to, abych mohl ztratit i tebe…“
„Shikamarua si nechal jít…“ zašeptal Lee, jako by se styděl za svá slova. Naruto ho pozoroval, kdysi jeden z nejlepší ninjů ve vesnici byl na dně a on nevěděl, jak mu pomoct.
„Zítra tě chci vidět zpátky ve službě, Mayu s Kyouou a Kenem tě potřebují… Je moc málo učitelů a ty jsi ten nejlepší.“
„Díky Naruto, byl jsi na mě vždycky hodný,“ řekl po chvíli Lee.
„Zbylo mi moc málo přátel, abych si mohl dovolit na ně nebýt hodný,“ zasmál se Hokage, ale sám cítil, že to nejde od srdce. V tu chvíli to ještě nepochopil. Jak to Lee myslel. Došlo mu to až druhý den ráno. Když ho našli, nebyl to moc hezký pohled.
Před stíny v duši se neschováš…