Sakura a Naruto vypráví pohádku 1

„Už se posaďte, utište se,“ zjednávala si pořádek Sakura, „budu vám vyprávět pohádku …“
„A já jí do toho občas vpadnu!“ názorně předvedl Naruto.
„To mám radost,“ procedila mezi zuby.
Když se děti uklidnily, Sakura začala: „Bylo, nebylo. Za devatero horami a devatero řekami leželo království, ve kterém žila překrásná princezna …“
„Nosila převážně jen košilku, která byla tak průhledná, že její vnady …“ připletl se do pohádky Jiraiya, který vstoupil do místnosti.
„Běžte si ty svoje čuňačinky vykládat o patro výš,“ vyhazovala ho Sakura, „Kakashi už tam na Vás čeká!“
„Ó pardon,“ uvědomil si svůj omyl a zmizel pryč.
„Ta překrásná princezna se jmenovala Hinata!“ pokračoval Naruto.
Hinata, která seděla mezi mrňaty, zrudla, párkrát pípla: „Naruto-kun!“ a omdlela.
„Všechno motáš,“ hasila požár Sakura, „Hinata byla jen její služebná, princezna se jmenovala Sakura!“

Naruto si odfrkl a grimasou v obličeji dával všem jasně najevo, že s tím nesouhlasí. Než však Sakura mohla kvůli povyku mezi diváky, který Naruto vyvolal, pokračovat, napadlo Naruta, jak jí to znepříjemnit.
„Protože ji král nechtěl provdat za zlého černokněžníka Orochimara a schovával ji před ním v nejvyšší věži, uvalil na ni strašlivou kletbu. Když Sakura vyšla z věže ven, proměnila se v ošklivou stoletou stařenu s bradavicí na nose a třemi zuby v puse!“
„Ne!“ zděsila se Sakura, „Ve věži byla ale pořád krásná jako poupátko, proto od té doby nevycházela z věže ven. Král svolal doktory ze všech koutů světa …“
„Ti jí ale nedokázali pomoci,“ užíval si své malé vítězství Naruto.
„Princezna byla nešťastná, trápila se, a proto se její otec uchýlil k riskantnímu kroku. Vyhlásil, že ten, kdo princeznu zbaví kletby, vezme si ji za ženu a dostane půl království k tomu. Okamžitě se sjela spousta urozených princů i švarných jinochů, protože o princeznině kráse se vědělo daleko za hranicemi království.“
Naruto se zalekl vývoje, ke kterému Sakura směřovala a rozhodl se jednat: „Jako první se před králem a scvrklou stařenou objevil Orochimaru. Vychloubal se, že jen on prý dokáže zbavit princeznu prokletí a že jeho nabídka stále platí, dokonce ani nebude chtít půlku království. Princezna prosila krále, aby svolil, ale král byl neoblomný. Při odchodu vyhrožoval Orochimaru, že se nevzdá a přijde zas. Ujistil je taky, že žádná pusa z lásky nepomůže!“

Sakura supěla a probodávala Naruta pohledem. Vysvobození polibkem od krásného prince byl závěr, o kterém snila.
„Král zase na černokněžníka zavolal, aby se nezkoušel vrátit a pomocí Henge no Jutsu předstírat, že je švarný princ!“ vracela úder Sakura.
„Spousta zájemců se u princezny vystřídala, někteří utekli, jen co vešli do sálu,“ kontroval Naruto, „jiní se stále ptali, kdy už přijde princezna a proč vedle krále sedí taková babizna. Nakonec zůstali jen dva. Silný krásný a chytrý princ …“
„Sasuke a hlupák Naruto, co vyrazil do světa!“ pomstila se Sakura, „I přes dočasnou princezninu indispozici básnil Sasuke o její kráse, ušlechtilosti ducha, zatímco Naruto si rozbalil uzlíček s buchtama a ládoval se.“
„Byly tůze dobré, říkal to i sám pan král, který se ládoval s ním. Hned si padli do noty,“ nenechal se Naruto, „oba se totiž shodli, že s plným žaludkem jde všechno lépe.“

„A jak jí tedy ten hlupák zachránil?“ zeptala se ho Sakura.
„Vzpomněl si na radu od své maminky,“ odpovídal Naruto, „že když nebude vědět, co dál, má se zeptat nějaké staré babičky. Bohužel jediná stará bába na hradě byla princezna a ta vůbec nevěděla. Tak uplatnil další maminčinu radu – ráno moudřejší večera – a šel si lehnout do pokoje, který mu král nechal připravit. Postel mu rozestýlala princeznina služebná Hinata, byla krásná jako obrázek. Moc dobře se mu v ní spalo.“
„Naruto-kun!“ pípla Hinata, která teprve před chvílí přišla k sobě, a znovu omdlela.
„A jak to vyřešil Sasuke?“ vrátil jí otázku.
„Také si šel lehnout, - „Aby Uchihové něco neokopírovali,“ brblal Naruto – ale ráno okamžitě vyrazil hledat Orochimara. Jestliže on kletbu na princeznu uvalil, pak jeho smrtí se určitě zruší. Zato Naruto vyspával až do oběda, jak měl ve zvyku, a pak si šel dát rámen …“
„Obsluhoval tam moudrý stařík, který mu poradil, aby našel kouzelnou studánku hluboko v lesích za hradem. Voda v ní měla prý kouzelnou moc,“ vybruslil z problému Naruto.
„Ale podle pověsti tam žila ropucha, která spolkla každého, kdo chtěl vodu ze studánky nabrat. Dokonce i toho, kdo měl se žábami uzavřenou smlouvu,“ přitížila mu.
Naruto se zvedl a běžel ke dveřím.
„Kam letíš?“ volala za ním, „Nemusíš se hned urážet!“
„Jdu se poradit s ero-senninem,“ odpověděl a bouchl za sebou dveřmi.
„Alespoň budu mít chvíli klid,“ zaradovala se.
Ale děti se dožadovaly Narutovy přítomnosti a nechtěly Sakuru nechat pokračovat, ta rezignovala a vyhlásila pauzu na záchod.

„Tys už to ukončila beze mě?“ divil se Naruto, když se vrátil.
„Ne, rozhodla jsem se počkat na tebe. Co nahoře?“
„Kakashi už proslintal druhou masku a Jiraiya mě nepustil ke slovu.“
„Tak můžeme pokračovat,“ ukončila pauzu, „Sasuke proletěl království a sousední země křížem krážem na svém jestřábovi, ale Orochimara nenašel. – „Kde by vzal Sasuke jestřába?“ nechápal Naruto – Když už se rozhodl vrátit, spatřil z výšky potulné hudebníky. Říkali si Zvučná čtyřka. Sasuke se jich zeptal na Orochimara …“
„Což byla jeho velká chyba,“ chytil se šance Naruto, „protože Zvučná čtyřka často hrávala u Orochimara pro jeho potěchu a byla s ním zadobře. Omráčili ho, svázali, narvali do sudu a nesli ho k černokněžníkovi.
Naruto bloudil po hradě a přemýšlel, jak by vyřešil zapeklitou situaci s ropuchou. Když už byl večer, přišla do jeho pokoje Hinata a donesla mu večeři. Svěřil se jí se svým problémem a poprosil ji o radu.“
„Musíš ji od té studánky odlákat!“ poradila mu Hinata.
„Vyprávíme tady my!“ zastavila ji Sakura, „Tak už prosím nevyrušujte!“
„Pardon,“ špitla Hinata.

„Naruto se nažral k prasknutí,“ převzala otěže Sakura, „protože s plným žaludkem jde všechno lépe, ale stejně na nic nepřišel. Vzpomněl si akorát na to, že ráno je moudřejší večera a usnul. Vzbudil se opět kolem poledne. To za ním přišel král a chtěl vědět, jestli už nějak pokročil. Naruto se snažil mlžit, ale protože rozumu moc nepobral, podřekl se. Král se divil, jak mu mohl naletět, vyžírku a budižkničemu vykrmovat nehodlal a vyhnal ho z hradu ven. Naruto se vzpouzel, nechtěl hrad opustit, alespoň ne z prázdným žaludkem, protože jen s plným žaludkem, jak mu říkala maminka, jde vše lépe. Chopila se ho stráž a vyhodila ho oknem na kopu hnoje. Téhož dne donesla Zvučná čtyřka Sasukeho k Orochimarovi …“
Vyprávění přerušilo otevření dveří, stál v nich Ebisu.
„Kde bych našel Jiraiyu-sama?“