Sedm minut v ráji - Gaara

V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví. Ano, takže skvělá hra pro intelektuálně náročné, jak vidíte. Dalo trochu práce přemluvit dost lidí, aby se zúčastnili, ale nakonec byla účast přece jen hojná. Ino jim všem rozdala čísla, napsala je na papírky a ty zamíchala v košíku. Když jsi byla na řadě s losováním, s očekáváním nejhoršího a nadějí v nejlepší jsi zalovila v košíku. Pak ses podívala, co jsi vytáhla, a je to číslo...

„Tak, mám dvojku, kdo je dvojka?“ řekla jsi vesele a rozhlédla se. Když jsi spatřila, že se nedaleko od tebe váhavě zvedá Kazekage Písečné vesnice, úplně v tobě hrklo. Celý večer se tvářil dost neproniknutelně, jako vždycky, ale nemohla ses ubránit dojmu, že když je blízko tebe, tak se na tebe kouká a když ty se koukneš na něj, on se koukne jinam... a taky se usmál, když jsi mu přála šťastný nový rok bez hospodářských krizí a bez stávek velbloudářů!
„Gaara-kun!“ zachrochtala Ino dohazovačsky. Jedna dívka z písečné, nutno dodat, že dost mladá, vypadala naštvaně a žárlivě na tebe skřípala zuby. Ovšem tebe to opravdu z míry nevyvedlo, rozhodně ne víc než příchozí Gaara, který se na tebe trochu nejistě díval, jestli jako někam půjdete či co.
„Tak jdeme... Kazekage-sama!“ mrkla jsi na něj laškovně, což na jeho tváři vykouzlilo sotva znatelný nádech růžové.
„Možná mi ještě budeš muset vysvětlit, o co vlastně přesně jde, _____-san...“ řekl důstojným tónem vůdce vesnice. Jen málo chybělo a ďábelsky by ses zachechtala. Jen ať se nebojí, ty mu osvětlíš, co budeš moct! Samozřejmě pouze obrazně řečeno, protože v kumbálu je vážně tma. Vešli jste spolu dovnitř a Tenten za vámi zavřela dveře. Pak se rozhostilo ticho. První jsi promluvila ty, jelikož Gaara na tom byl s hledáním slov asi ještě o něco hůř.
„Takže... v podstatě je to o tom, že... si máme... dát pusu!“ Gaara po tomto sdělení trochu lapnul po dechu, „Teda jenom jestli chceš!“ dodala jsi rychle.
„Ehm... no...“ řekl asi poprvé ve svém životě a ve velmi sporém světle jsi viděla, že je z toho docela vykulený.
„Nemusíme, stejně se nikdo nedozví, co se tady dělo, takže si třeba můžeme povídat o stávkách velbloudářů...“ pokrčila jsi rameny a snažila ses u toho neusmívat. Sice jsi byla zklamaná, že Gaara neskáče radostí do stropu a nevrhá se na tebe, ale co už, stejně byl docela roztomilý. No vlastně né docela ale úplně a to moc.
„Ale my u nás velbloudy nemáme... ale to jsem nechtěl říct, já jenom že...“ začal Gaara nečekaně v obličeji nabývat barvy svých vlasů.
„Že co? Něco s hospodářskou krizí?“ snažila ses udržet konverzaci.
„Ne! Že... totiž že jsem... ještě nikomu pusu nedával...“ zamumlal jako docela normální náctiletý, který vůbec nemá historii opředenou démony a litry krve.
„Cože??“ vytřeštila jsi na něj oči, ale moc mu to nepomohlo, tak jsi se zase hned snažila tvářit nepřekvapeně. Gaara pokrčil rameny a díval se do země. „Aha, tak to je jiná, tak to úplně chápu, že radši svůj první polibek dostaneš od pěkné písečné dívky a né někde v Listové...“ usmála ses na něj a poplácala ho jemně po rameni.
„Ale to zas ne...“ začal se Gaara zřejmě proti své vůli uculovat, „Chtěl bych od tebe dostat polibek, chci říct, že mi nevadí, že to je od tebe! Jenom je to pro mě tak trochu nové, dřív jsem...“ nedokončil větu a tobě se zdálo, že jsi najednou ucítila kolem lýtek chladný závan, jako by se spojení mezi vámi přetrhlo.
„Já vím,“ zašeptala jsi potichu a přistoupila k němu blíž. Položilas mu dlaně na ramena a usmála ses na něj. Konečně se přestal koukat do země a zahleděl se ti místo toho zkoumavě a taky trochu vyplašeně a zároveň s nadějí do očí, jako by chtěl vyčíst, jestli ho jdeš políbit. Samozřejmě že ano!!! Vlastně ses tak trochu ovládala, aby ses na něj rovnou nevrhla a úplně mu nezničila ten jeho rafinovaný účes. Stále s úsměvem jsi k němu pomalu přibližovala tvář a cítila jsi jeho zrychlený dech. Potom jsi ho opatrně, ale dlouze políbila na rty. Trochu pootevřel ústa, jako kdyby se divil, jaký je to zvláštní nový pocit. Potichu vzdechl a zavřel oči, přičemž tě polechtal řasami. Najednou někdo zabouchal na dveře:
„Sedm minut vy dva!“ Byla to Tenten. Vyjekla jsi a trhla jsi sebou. Ani nevíš jak, ale tím leknutím jsi Gaaru obejmula a uvědomila sis, že i on najednou objímá tebe.
„Tohle ať mi nedělají...“ oklepala ses a rychle Gaaru pustila, přece jen... On tě tedy taky pustil, ale nevypadal naštvaně ani vražedně, naopak se usmíval a trochu i červenal. Upravila jsi mu tedy záhyb na jeho kazekagovském rouchu a vyšli jste spolu opět do noci venku.