Obchodníci 30 - Skalpel

Nebyl to zrovna velký dům jako měli ostatní bohaté rodiny, ale i přesto se zde našlo dostatek pokojů pro nečekané hosty. Neji měl rád svůj klid. Vždy chtěl bydlet sám se svojí ženou a v klidu rozjímat nad skleničkou a dobrou knížkou. Chtěl svůj klid jako každý jiný. Nemůže mu tak nikdo zazlívat, když stál v rohu obýváku a drtil rukou nedalekou kytku, jež pěstovala jeho žena. Ta právě donášela na stůl další jídlo.
„To že ses mi nasr*l do bytu a žiješ tu už přes půl roku s mojí sestrou dokážu překousnout,“ Neji pokračoval dál v drcení kytky. „ale vůbec nechápu proč jsi sem pozval na večeři Shikamara s Ino a už vůbec mi hlava nebere proč je tady ten d*ment se střihem podle hrnce!“
„Lee je mag*r,“ pokrčil Kiba rameny.
„Vskutku,“ Hyuuga pustil kytku a vyrazil ke stolu. V tom někdo zaťukal na dveře.
„Dojdu tam,“ nabídla Hinata. Otevřela dveře a před ní se tyčily dvě mohutné postavy. Stín jim zakrýval obličeje.
„Shino, Yamato, už na vás čekáme,“ přivítala je.
„Už se těším na pořádný jídlo. Danzovo kuchyně stojí za…,“
„Je všechno připraveno?“ Skočil Shino Yamatovi do řeči.
„Ano,“ Hinata přikývla.
„Proč u mě?“ řval Neji, aby přehlušil okolní hluk.
„A u koho jiného?“ odpověděl Shino.
„Zapomeň, že jsem něco říkal,“ Odbyl jej Neji mávnutím ruky.
„Kolik jich je venku?“ zajímal se Yamato.
„Nikdo,“ odfrkl Neji.
„Cože?“ Yamato upustil příbor.
„Kakashi má na práci důležitější věci. Třeba pořádně nasranej Zabuza. Krom toho si vůbec nepamatuju, že bych s váma kdy chtěl něco mít! A vůbec mají na nás zaútočit jenom dva, ne?“
„Jenom dva?“ Yamato praštil do stolu. „Ti dva jsou Danzovo nejlepší, který má a tihle nepřijdou sami! Tohle bude masakr. Ti co neumí bojovat ať se jdou radši zavřít do sklepa a doufat, že to nějak přežijeme.“
„Yamato…“ Shino si oddechl. „rozhlédni se ať vidíš ke komu tady pořádně mluvíš. Nevidím tady ani jednoho slabého muže, nebo ženu.“
„Vrrrr!“ Akamaru začal výhružně vrčet.
„A psa… Ať sem přijde kdokoliv… nemá šanci.“ Shino si byl až moc jistý.
„Blbost,“ řekl Yamato potichu jen tak pro sebe.
Po chvíli zhasla světla. Celá společnost byla v naprosté tmě.
„Neji nezaplatil za elektriku,“ ušklíbl se Kiba.
„Drž hubu,“ sykl majitel domu.
„Už jdou,“ Shino přistoupil k oknu. Venku viděl několik stínů jak se pomalu přibližují.
„Víte všichni co máte dělat?“ zeptal se Shikamaru.
„Čelní útok!“ Zařval Lee a vykopl dveře.
„D*bil,“ vzdychl Neji.
„M*gor,“ zakroutil Kiba hlavou.
„Ach jo, tak za ním ať hned nechcípne!“ Vyrazil Yamato od stolu.

Kurotsuchi ležela na kovovém stole. Nohy a zápěstí pevně spoutaná. Osvětlená místnost neměla žádná okna. Bílé kachličky a čistota. Tak vydrhnutou místnost ještě neviděla. Ani smítko prachu. Na stolu vedle ní leželo několik ostrých nástrojů. Rovně seřazeny od nejmenšího po největší. Slyšela za sebou zvuk otevírajících dveří. Do místnosti vstoupila drobnější žena, zjevně těhotná.
„Prosím, pomozte mi!“ vyhrkla Kurotsuchi.
„Prosím, pomozte mi!“ zopakovala žena. "Nas*r si!“ prskla v odpověď.
„Kde to jsem? Musí,-„
„Drž hubu,“ sykla těhotná. „Proč si vždycky vybírá holky s tak pěknou tvářičkou?“ Tayuya vzala do ruky jeden ze skalpelů, co leželi na stolku. „Trochu si s tebou pohraju, než přijde,“ skalpel zajel do tváře tak lehce. „Udělám ti zářivý úsměv,“ pomalu rozřezávala maso od rtů po lícní kosti. „Nejradši bych ti dala do huby pár žiletek, ale žádné tu nevidím,“ pronesla Tayuya smutně. Krev pomalu stékala na zem.
„Tak, teď už nejsi tak pěkná,“ řekla těhotná žena po deseti minutách tvrdé práce. Obličej ženy, byl značně znetvořen hlubokými řezy. Krev se mísila se slzami.
„Co tu k*rva?!“ vrazil Hidan do místnosti. Jeho žena stála uprostřed místnosti s nevinným výrazem ve tváři a skalpelem od krve v ruce.
„Ku*va drát! Jak dlouho ti mam říkat, že tu s těma ženskýma nic nedělám?!“ Bělovlasý začal vyřvávat a v duchu děkoval, že je tato místnost zvukotěsná.
„Chtěla jsem se ujistit,“ Tayuya zahodila skalpel a odkráčela ven.
„Ach jo,“ vzdychl Hidan a přistoupil ke své oběti. „Zručná práce, ale naprosto neodborná,“ pronesl poté co si prohlídl zdevastovaný obličej. „Takžeee,“ přešel k jedné z poliček. „moje žena si myslí, že tu ty dívky ještě p*zním, než je rozřežu na kousky a dám je Zetsuovi sežrat. Proto sem přišla a tolik ti ublížila. Přijmi mojí omluvu,“ sklopil hlavu a ignoroval řev plačící ženy. „Dále tu máme jeden přípravek,“ ukázal na injekci s modrou tekutinou. „který zabrání tomu, abys náhodou omdlela v průběhu hrátek. Po letech praxe jsem ho dotáhnul k dokonalosti,“ usmál se nad svojí chytrostí.
„Stačí jenom pár minut a mělo by to působit. Takže to vyzkoušíme co ty na to?“ Přistoupil ke stolku s nástroji a vybral si lesklý sekáček na maso. Kurotsuchi při tom pohledu začala vřískat z plných plic.
„Pohoda je to zvukotěsná místnost a i kdyby tak jsme pár metrů pod zemí, kde tě jen tak někdo neuslyší,“ přistoupil k nebohé ženě a rozmýšlel kam bude směřovat jeho úder jako první. „Ruka, nebo noha?“ zeptal se.
„Chcípni ty s**či!“ dostalo se mu odpovědi.
„Stále plná energie!“ zajásal Hidan a usekl ženě ruku v zápěstí. Další vlna řevu způsobená bolestí. „Asi ti vyrvu hlasivky,“ bělovlasý začal zvažovat jak udělat, aby ženu nezabil… příliš brzo. Krev stříkala na všechny směry. Hidan si nejednou musel umýt obličej, který měl celý zacákaný od krve, aby něco ještě viděl.
„Ale ten tvůj jekot už mě začíná vážně vytáčet,“ promluvil asi po hodině práce, kdy jeho ušní bubínky zkoušeli nevýslovné peklo. Uhodil Kurotsuchi pěstí a vylomil jí tak několik zubů. „Drž hubu! Potřebuju pro svojí práci klid! Nemyslíš, že je tohle umění? Dokázat mučit aniž by oběť omdlela to chce kumšt!“ V tom do místnosti vešel Zetsu. Hidan po něm v nevraživosti hodil sekáček, který se zapíchl do dveří. „Nervózní?“
„Vypadni,“
„Máme chuť!“
„Čekali jsme tak dlouho!“
„Celý den.“
„Aspoň jedno nám dopřej!“
„Dobře, ale pak vypadněte,“ vyhověl bělovlasý jeho žádosti.
Zetsu přistoupil k ženě, která už neměla dost sil na to aby volala o pomoc a tak jenom brečela a sténala. Zetsu pomalu natáhl ruku k její tváři, kterou pohladil. Ukazováčkem jí začal kroužit kolem oka až se nakonec neudržel a vyrval jí ho. Další vlna řevu. Kurotsuchi se začala zmítat na stole. Krvavým pahýlem, který už nebyl připoutaný, Zetsua několikrát praštila. Ten se jí na oplátku zakousl do krku a překousl jí tepnu. Krev mu začala stříkat rovnou do pusy. Kurotsuchi po několika vteřinách konečně zemřela.
„Ku*va! Ty id*ote!“ Odešel Hidan z místnosti a častoval Zetsua nejrůznějšími nadávkami.