Láska mění každého 9: Vyprávěj, já tě pochopím

Pro připomenutí:
,,Naruto", její hlas zněl jako ozvěna.
,,Jak?", to bylo jediné, co jsem dokázal vyslovit.
,,Je to technika"
,,Jaká?"
,,Na to musíš přijít sám.", úsměv na její tváři se nezměnil.
,,Proč jsme tady?", rozhlédl jsem se kolem.
,,Musím ti tady něco říct. Něco, co se stane, když se voda změní ve víno. Když se z léta stane zima. Ale to je na dlouhé povídání, sedni si, je tu příjemně." pobídla mě.
Sedl jsem si a ona mi začala vyprávět.*

,,Strýček mi vyprávěl, že náš klan byl kdysi velmi známý. Bylo to prý před mnoha lety, ale každý, kdo by slyšel z jakého klanu jsem, by okamžitě věděl z jaké mocné rodiny pocházím, protože příběhy o našem klanu se říkají dodnes. Děti to berou jako pohádku, starší to berou jako legendu, ale každý v to věří. Měl sídlo kousek od Skryté Deštné. Všichni z klanu měli dovoleno vstoupit do jakékoliv vesnice, protože dělali něco jako...mezinárodní policii. Všichni žili v míru, dokud je nenapadl Kyuubi...", nachvilku se odmlčela a zadívala se do země. Pak pokračovala ,,Kyuubi srovnal sídlo klanu se zemí. Nic nezbylo, jen trosky. Mnoho lidí zemřelo. Moje matka byla těhotná. Rozhodla se s otcem utéct do Listové a začít nový život. Když přišla, byla Listová zničena. Všichni plakali pro Čtvrtého. Bylo to smutné, ale ideální pro nový začátek. Všechno se znavu postavilo a uvedl se normální řežim života. Třetí, který zaujmul místo Hokage mé rodie vřele přijal. Byli jsme pro něj tak trochu výhra v jackpotu. Za šest měsíců jsem se narodila já. V sídle klanu, které se mezitím dalo do kupy, se to dozvěděl otec mé matky, on byl vůdce klanu. Nesouhlasil s tím, že bych měla vyrůstat v Listové bez řádného tréninku a vychování. Má matka a otec se ale vrátit nechtěli a ani Třetí je nepustil. Když mi byl rok, můj dědeček se na to nemohl dívat(obrazně řečeno xD) a vytvořil jutsu, které by nás přimělo vrátit se. Tu ,,kletbu,, dal všem, aby se nikdy neopakovalo to, co udělala má matka. Týkalo se to i mne. Nikdo nevěděl, co je to za kletbu. Nikdo si ničeho nevšiml a tak to všichni přešli. Asi po roce a půl se začala měnit barva matčiných vlasů. Když se barva zcela změnila na růžovou, upadla do hlubokého kómatu. Když se probudila, vlasy se ji vrátily do původní barvy a ona byla uplně zdravá. Nikdo nevěděl co se děje. Nejevila žádné známky toho, že by se chtěla vrátit. Dělali jí různé testy, ale na nic nepřišli. O rok později byla zabita i s mým otcem kousek od Listové, přímo před mýma očima. Byly mi tři. Ujala se mne jedna stará paní, která se s mými rodiči znala. Pak jsem se seznámila s jednou dívkou. Staly jsme se kamarádkami. Jmenovala se Naomi. Měla stejné prokletí jako já. Byla ze stejného klanu, ale byla odložené dítě, o kterém si všichni mysleli, že nemá talent na to, stát se ninjou. Skrátka pro ně nebyla důležitá. Naomi to věděla, ale netrápila se. Stala se mojí nejlepší kamarádkou. Prošli jsme celou akademií spolu, udělali jsme spolu chunninskou zkoušku. Měla větší talent než kdokoliv jiný. Pak Písečná napadla vesnici. Bojovali jsme, ale bylo jich na nás moc. Jeden z nich zranil Naomi. Umřela mi v náručí...". Pár slz ukáplo na bílé šaty.
,,Rozhodla jsem se pro pomstu. Zesílila jsem. Dostala jsem se k ANBU. Stala se ze mě chladná dívka, uzavřená sama do sebe. S nikým jsem nemluvila. Prioritou se pro mě stala pomsta. Všechny mise jsem zvládla bez jediného škrábance. Jen jednou jsem málem přišla o život, když jsem zkoušela svou novou techniku. A pak jsem dostala misi. Misi s tebou. Ukázal jsi mi světlo v té mé temnotě. Dokázal jsi mne rozesmát. Cítím se s tebou šťastná."
,,A teď proč ti to všechno říkám. Nevím co se stane, protože jsem příliš slabá na tuhle zkoušku."
,,Zkoušku čeho?" skočil jí do řeči Naruto.
,,Já to neřekla? Je to zkouška. Jestli jsem dost silná na to, přijmout Kekkei Genkai. Pravou Kekkei Genkai, ne nic podobného jako Tsugui no Kekkai. Nevím co je to za vrozenou schopnost, ale tohle je zkouška, jestli jsem nebo nejsem připrevena na to, mít ji. Samozřejmě ji můžu odmítnout. Myslím, že to tak udělala i moje matka."
,,Ale jak to víš?"
,,Četla jsem jednu knihu. Jmenovala se ,,Minulost klanů". Bylo tam všem o klanu Uchiha, Hyuuga a dokonce i o mém klanu. Tam jsem se to dočetla."
,,Co se stane, když nebudeš připravena, když neprojdeš zkouškou?". Byla to nejdůležitější otázka, kterou snad kdy Naruto ve svém životě řekl. Odpověď znamenala všechno nebo nic.
,,Jestli nebudu připravena, zřejmě zemřu."
,,Ale to nené fér, jsi zraněná z boje! Proč to přišlo teď?!", vztek, strach z toho, že stratí osobu, kterou miluje.
,,Zkouška přijde, když je připravena mysl ne když jse připraveno tělo. Člověk si to nevybere. Prostě to přijde."
,,Ale...ale...", nenacházel slov. Chtěl něco říct, ale vlastně ani nevěděl proč.
,,Měl bys už jít. Už je ráno. Možná se zase uvidíme" podívala se na něj a usmála se.
,,Slibuju že přijdu a ty mi slib, že tady na mě počkáš."
,,Slibuju"
Otočil se a šel ke dveřím. Když prošel dveřmi vzbudil se v nemocničním pokoji celý propocený. Slunce vykukovalo za obzorem, jako by váhalo, jestli má jít výš, nebo nemá.
,,Byl to jenom sen?" řekl si pro sebe.
,,To zjistím, až se podívám do knihovny po té knize"
Už už chtěl vstát a odejít do knihovny, když si uvědomil, že nemůže.
,,Kamkoliv půjdeš, bude s tebou Sakura. Jestli tě někde uvidim bez Sakury, tak si mě nepřej Naruto!!!!"
Ach ano, tohle mu říkala Tsunade, když žadonil o propuštění ven. Bez Sakury ani krok.
-Stejně maj určitě ještě zavřeno- napadlo ho.
Snažil se ještě usnout, ale Slunce už se vyhouplo nad obzor a svítilo mu do tváře. Začal přemýšlet o svém snu, o kterém doufal, že to nebyl jen pouhý sen.

O hodinu později konečně přišla Sakura. Myslela si, že Naruto bude ještě spát, k jejímu údivu však seděl na postely a díval se do zdi před sebou.
,,Co se děje, nemohl jsi spát?" zeptala se a šla k němu.
,,Měl jsem...sen, který mě donutil se probudit."
,,O čem byl?", ano, Sakura si sním povídala jako kdyby to byl blázen.
,,Zdálo se mi o Yoko, jak sedíme pod velikou jabloní a povídáme si. Řekla mi něco úžasného, potřebuju si to ověřit.", rozohodl se ji říct alespoň část.
,,Byl to jenom sen.",řekla a píchla mu jehlu do ruky, aby odebrala vzorek krve. Naruto nehnul ani brvou, na tohle už si zvykl.
,,Ale stejně...Nemůžeš si stěžovat, po dlouhé době chci jít dobrovolně ven. A dokonce to bude celekm dlouhá procházka, půjdeme do knihovny", konečně se na ní podíval s odhodláním v očích.
,,Dobře, ak se obleč, já thole zanesu sestře a hned jsem zpátky.", ukazovala při tom na zkumavku s Narutovou krví.

Cesta ke knihovně trvala asi půl hodiny, protože šli pomalu. V knihovně nebylo moc lidí, všichni se spíše připravovaly na slavnost, která se konala za deset dní. Za pultem stála divná stará paní. Naruto k ní přišel a chystal se říct svou otázku, když si všiml, že má žena zavřené oči a ruce na nějaké kartě. Myslel si že spí, chtěl sejí dotknout,a le ona oči otevřela a usmála se.
,,Dobrý den, chtěl bych se zeptat na..."
,Třetí řada zleva, regál číslo pět, dvacátá kniha z prava" byla její odpověď ještě na jeho neviřknutou otázku.
,,Ale diť..."
,,Jen běž mladíku, tam najdeš co hledáš."
Naruto to vzdal a společně se Sakurou šli na místo, kde měla být údajně ta kniha. Chvíly tam stál a díval se do regálu. Sakura napočítala dvacátou knihu z prava a vytáhla ji. Nápis na knize byl úhledný, psaný zlatým ingoustem a vypadal staře, ale zároveň tak elegantně. Stálo tam,,Minulost klanů". V Narutovi sebou škublo dítě(obrazně řečeno xD) když viděl, že ten sen nebyl jen sen. Otevřel knihu a začal hledat. Nevěděl co vlastně hledá, Yoko mu neřekla jméno svého klanu. Musel si přečíst celou tu knihu. Vzal ji a šel k pultu.
,,Můžu..." začal.
,,Samozřejmě že si ji můžeš půjčit, vrátíš ji, až už ji nebudeš potřebovat.", nechápal jak věděla na co se ho chce zeptat, ale moc dlouho nad tím nepřemýšlel a vyšel z knihovny ven.
Sakura celou dobu mlčela. Promluvila až venku ,,Co je to za knihu?".
,,O té mi říkala Yoko v mém snu. Chci si jí přečíst, takže jdeme do nemocnice." vysvětlil a vydal se směrem k nemocnici.
Sakura veděla, že i kdyby se ho zeptala, stejně by to nepochopila a tak raději šla mlčky vedle něj.
Když přišli do nemocnice šel si Naruto sednou do své postele a začal číst knihu. Byl do toho tak zabraný, že ani neslyšel, že mu Sakura říká,,Nashle, přijdu odpoledne" ani si nevšiml toho, že odešla. Četl a četl, až se dostal ke klanu jménem....