Poslední z Dračího klanu 1. Klan Tatsu

Klan Tatsu*, za svého času mnohem mocnější a slavnější než Uchiha nebo Hyuuga klan. Jejich znak byly oči, které se s dědičnou schopností objevovaly kolem osmého roku. Po staletí si různé vesnice a země zvaly klan Tatsu z Konohy k pomoci nebo do války, ale jak už to tak bývá, každá sláva jednou pomine. Po pár vyhraných válkách si klan Tatsu začal připadat lepší, důležitější a silnější. A v čem vlastně spočívala síla klanu Tatsu? Nepotřebovali pečetě, chakru, techniky a zbraně. Měli jen jednu dědičnou schopnost, velice vzácnou a silnou, nikdo ji nedokázal zkopírovat, ukrást a nějak jinak převzít. Když ji použili, nepůsobila na ně žádné Genjutsu a Ninjutsu, jedině Taijutsu, ale i to bylo slabé a tak klan sílil, ale začal se chovat namyšleně. Dokonce si chtěli přivlastnit klan Uchiha. Ale Anbu, Hyuuga a Uchiha klan se spojili a skoro celý klan vyvraždili, kromě jediné.....

Ano přesně, byla to malá holčička, která se schovala v tajné skrýši, kde přečkala bitvu a pak ji čirou náhodou našel jeden stařec, který ji podle pověstí vychovával, ale jsou to jen báchorky. Oficiálně, je klan Tatsu mrtvý. Ale co když to báchorka není? Co když ta dívka žije? Toť otázka…____________________________________________________________________________

"Tamiko, vstávej, honem, dnes nastupuješ na Ninja Akademii!"
"Eh… tati ještě chvilku."
"Ne! A dělej, ať si za deset minut dole!"
"Jo, jo."

Tamiko byla šestiletá dívka, která bydlela na okraji Konohy a dnes měla nastoupit na Ninja Akademii. Její otec chtěl, aby se stala Kunoichi. Jí to připadalo zbytečné, ale protože byla malá, tak nic nenamítala a prostě souhlasila. A dnes je den D. Otec ji koupil nové pěkné oblečení a základní výbavu pro mladé Kunoichi.

Tamiko se umyla, ustlala si, oblékla se a poslušně nasnídala. Poté si obula boty a vypravila se směrem k Akademii. Bylo to asi půl hodiny pěšky. Chvilku lesíkem a pak po hliněné cestě. Když došla k Akademii, bylo tam už plno dětí. Všechny se s někým bavili, jen jeden kluk seděl sám na houpačce. Tamiko ho bylo líto a tak za ním šla:
"Ahoj, já jsem Tamiko."
"Ahoj, já jsem Naruto."
"Pěkný brýle."
"Díky. Taky dnes nastupuješ na Akademii?" ptal se.
"Jo, jo."
"A těšíš se? Já hrozně! Už týden."
"Já tak přiměřeně."
"Budeme kamarádi?" zeptal se mile Naruto.
"Jo, já žádné nemám." řekla smutně Tamiko.
"Fakt. To já taky, nikdo se se mnou nechce bavit."
"Proč?"
"Sám nevím. Hele už otvírají, tak pojď!"
"Tak jdeme."

Ve třídě si Tamiko sedla vedle Naruta. Pak, když všechny děti byly ve třídě, učitel se představil:
"Dobrý den děti, já jsem Iruka a budu váš učitel."
"Dobrý den Iruka-sensei." řekly všechny děti.
"Takže, teď budu číst seznam žáků a vy se mi budete hlásit: Sasuke Uchiha"
"Zde."
"Sakura Haruno."
"Zde."
"Yamanaka Ino."
"Zde."
"Uzumaki Naruto."
"Zde."
"Tamiko Yuzashi."
"Zde."

A tak to šlo až do konce seznamu. Pak se začalo vyučovat. První hodina byla teoretická. Vysvětlovalo se tam jak používat kunaie a schurikeny. Jak používat chakru, co je chakra atd. A druhá, třetí a čtvrtá byla praktická. Učitel vzal děti ven a ony se učily házet kunaie a schurikeny. Tamiko to šlo na jedničku. Učitel ji dokonce pochválil. Když byla přestávka, tak za Tamiko přišla Sakura:
"Ahoj, já jsem Sakura. Budeme kamarádky?"
"Jo jasně, já jsem Tamiko."
"Tak to je super. Tobě to házení kunaiů a schurikenů jde! Nechceš mi ukázat, jak to děláš?"
"Jasně, hele koukej, musíš se dobře postavit, pravou nohu dopředu a levou dozadu. Natáhnout jednu ruku a druhou zamířit a pak už jen hodit. Je to lehké."
"Aha tak díky. Já jdu trénovat."
"Jasně."

Pak se ještě další dvě hodiny procvičovalo a poté se šlo domů. Tamiko běžela domů, co nejrychleji mohla. Když byla doma, všechny své dnešní zážitky vykládala otci a pak se navečeřela a s úsměvem na rtech šla spát.