Dračí bojovnice 12. Skrytá Mlžná

Už to byly tři dny, co jsme se vrátili z návštěvy hrobu mé matky. Deidara mi teda celou cestu tvrdil, že pokud chci být v Akatsuki, měla bych na takové věci zapomenout. "Ale jak bych mohla? No uvidím možná časem, přece jenom, teď jsem zločinec a vrah. No jo…“ když jsem tak přemýšlela v klidu ve své pokoji, najednou někdo doslova rozvalil dveře a začal řvát:
"Anaru, dělej, sbal si věci."
"Co? Proč?"
"No, budou se přidělovat mise."
"Aha, takže proto jsi tak natěšený, dal ti kosu, že?"
"Jo. A co jako. Už jsem dlouho nezabíjel, a ještě chvilku a Jashin-sama zabije mě. Tak dělej!"
"Jo, jo." rychle jsem si dobalila věci a šla s Hidanem do zasedací místnosti.

Když jsme do ní přišli, nikdo tam nebyl:
"Jak to, že tu nikdo není?"
"No....ehm... víš my tu jsme o hodinu dřív."
"Cože?! Si děláš prde.l!! A já tak spěchala, no to je jedno, teď už tu počkáme, ale stejně ten kdo tě tu zabije, budu já a ne ten tvůj Jishin nebo tak nějak!"
"Hele dávej si bacha na tlamu, jo? A navíc je to Jashin-sama a ne Jishin!"
"Jo, jo. A jak na "tlamu"?! Já mám ústa!!"
"No jasně, se třemi řadami zubů." řekl s menším úšklebkem.
"No tak budíš, ale nemůžeš říkat třeba, třeba? Hm…? No nevím tak budíš tlamu."
"No vidíš."

Poté už jsme nic neříkali, Hidan si leštil kosu a já jsem si hrála s menším plamínkem ohně, když v tom se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl Kisame a Itachi a já se tak lekla, že jsem nechtěně ten plamínek plivla po Hidanovi:
"Co to děláš ty kráv.o?!!"
"Jejda sory, trochu mi to vylítlo."
"Grrrr…“
"Hele Hide, slyšel jsem, že jste se vrátili dřív z mise. Je to pravda? To jste tak zabedněný, že nejste schopni ani zvládnout tak jednoduchou misi?" začal popichovat Kisame.
"Drž hubu Kisame, vůbec nevíš, co se tam stalo a neříkej mi Hide!"
"No jasně Hide, vy jste fakt neschopná dvojka a ta malá slepice, uměla vůbec někoho zabít?" začal znova Kisame.
"Hele nech toho ty skur.ený, zmrda.ý, spiče.ý trotle!!! Ona není žádná slepice a jediný, kdo ji může nadávat jsem já! Jo a navíc ona bojuje skvěle! A vsadím se, že by porazila i tebe! Anaru prosím, můžeš se mu pomstít."
"Fakt?"
"Jo."
"Super!" dořekla jsem a vychrlila na něho trochu větší plamen a on se tomu sice vyhnul, ale ruku a nohu jsem mu připekla a teď to tu všude smrdělo jako pečená ryba.
"Tos přehnala!" zařval.
"Zalez Kisame a nech ji být." ozvalo se ze zadu z temného kouta hromovým hlasem.
"Ale Itachi!"
"Neser a sedni na pr.del."
"Ano Itachi-san."
"Ty jsi ale pěkná ochočená rybička." zakřenil se Hidan.
"Zmlkni."

Mezitím už došli všichni členové a nakonec Šéf. Všichni ztichli a Šéf začal:
"Tak už se tu zase po čtrnácti dnech vidíme. A hned vám zadám nové mise. Tak začneme. Kisame, Itachi vy jděte do země Země a navštivte skrytou Travnatou. Jo a Zetsu nechci nic slyšet!"
"Chjo."
"Ok. Itachi, Kisame odchod. Tak a další. Hm… Deidaro, Sasori do skryté Písečné a nevracejte se do té doby, dokud nedonesete Jinchurikiho!"
"Ale pane, toho už jsme chytili."
"Aha. Jo vlastně já mám starý papíry. Tady je vaše mise Země Ohně a nenápadně to omrkněte kolem Listové, máme podezření na jedno děcko, které by mohlo bejt Jinchuriki. Tady máte papíry a odchod. Tak dál Zetsu, Tobi skrytá Vodopádová. Zvláštní síla a odchod. Kakuzu ty bež do vesnice skryté v Oblacích a tam vyřeš jeden spor s mým známým, doufám, že víš jak."
"Jo jasně, jen se chci zeptat zahrabat nebo utopit?"
"Hm… jak chceš, ale nezapomeň ho mučit."
"Ok."
"Tak a teď vy dva. Vy jděte do vesnice skryté v Mlze a zaražte tam stavbu mostu jo?"
"Můžeme zabíjet?"
"Jasně Hidane, jen se nezapomeňte zbavit těl, Anaru je může spálit a ať ve vesnici zůstane tak minimálně deset členů jasné?"
"Proč?"
"No, nevím. Je to lepší, aspoň to nebude vypadat tak mrtvě."
"Jasně." dořekl Hidan a vyrazili jsme.

Ovšem po chvilce nás oba začali bolet nohy a tak jsem se proměnila a letěli jsme. Hidan už si zvykl na létání a tak se díval po okolí a navigoval mě, kudy mám letět. Asi za čtyři hodiny jsme byli kousek před Mlžnou a já jsem začala pomalu klesat. Když jsme stáli na pevné zemi, Hidan ze mě slezl a já jsem se proměnila zpět a poté jsme vyrazili směr mlžná. Možná se ptáte, proč jsem nepřistála přímo v Mlžné, ale to mi připadalo moc riskantní, takže kousek před Mlžnou v lesíku bylo optimální. Jak jsme tak šli, tak jsme před námi uviděla pět kráčejících postav. Hidan je asi neviděl a tak jsem ho radši informovala:
"Hidane."
"Co je a proč šeptáš?"
"No víš před námi je pět lidí, jeden vysoký, druhý trochu menší a starý a tři malý, nejspíš děti."
"Aha. Tak co teď?"
"Hm… dvě možnosti. Možnost A: Zabijeme je. Možnost B: První je budeme sledovat a až o nich zjistíme podrobnosti a jejich sílu, tak je zabijeme."
"No...hm... asi B."
"Ok."

A tak začala akce zvaná "Sledovačka". Protože byla mlha, sledovalo se nám je dobře a za chvilku jsme všichni došli do Mlžné a po další chvilce nám došlo, že oni jsou posila na stavbu toho blbého mostu.
"Takže další dvě možnosti jo. A: Zabijeme je večer. B: Odlákáme je hned a zabijeme."
"Hm… jak raději bojuješ?"
"No já asi večer."
"Já zase ve dne v noci nevidím tak dobře."
"Tak to je blbý. Kompromis?"
"Jo. Za soumraku?"
"Jo super, teď jen omrkneme stavbu. OK?"
"Jo."
A tak jsme šli, prošli jsme se po nedokončeném mostě a poté v klidu zvážili situaci v hotelu, kde jsme se ubytovali. Měli jsme apartmán, takže Hidan spal v obýváku a já v ložnici. A náš verdikt zněl:
"Až zabijeme ty pocestný, tak pak zabijeme stavbaře a pak zničíme most a nenápadně se vypaříme jo?"
"To zní dobře. Anaru jsi fakt dobrá na vymýšlení strategií."
"Díky."
"Hele slunce už zapadá."
"Tak vyrážíme."

Když jsme došli na stavbu, už tam nikdo nebyl kromě těch pěti a tak jsme v klidu mohli začít. Přišli jsme o trochu blíž k nim a oni si nás asi pořád nevšimli a tak jsem menším plamenem rozehnala mlhu a to už si nás všimli. K naší smůle to byli ninjové. No teda ten stařec ne, ale ten vysoký byl asi Jouin a ty tři záprdkové byli Geninové. Když jsem se pozorně podívala na ty děcka, tak jsem jedno z nich poznala. To byl ten chcípák Naruto! Z Konohy. Než jsem ale cokoliv stačila říct Hidanovi, tak promluvil ten vysoký šedovlasý:
"Kdo jste a co tu chcete?"
"Ha, my jsme Akatsuki a přišli jsme sem zničit tenhle debilní most a zabít pár lidí." řekl Hidan.
"To vám nedovolíme!" ozval se ten malý žlutovlasý zmr.d.
"No jasně a co tak asi zmůžeš ty malej zmr.e?! Zapíchneš do mě kunai?" řekl s posměškem Hidan.
"Hele Hidane nech mi ty děcka prosím, s jedním mám nevyřízený účty."
"Ok, já si vezmu ty dva dědky."
"Jo."
A tak jsme se rozeběhli každý ke svým cílům a vmžiku jsme je oddělili. Hidan odlákal toho šedovlasého dědka a já jsem si mohla vychutnat boj s těmi smrady. No teda jako byla jsem jen o rok starší, ale o dost vyspělejší. A tak jsem začala. Vrhla jsem po nich pár kunaí a shurikenů na rozehřáni. Ta růžovovlasá holka to hned schytala do nohy a bylo vyřešeno, první oběť bude ona a tak jsem si ze sebe strhla plášť a už jsem se chtěla proměnit, když v tom:
"To jsi ty!" vykřikl ten zmr.d.
"Jo a co jako?!"
"No co děláš u těch Akatsuki?"
"Hele ty malej hajzle, drž zobák a radši bojuj, nebo tě zabiju!"
"No jasně, taková holka mi nic neudělá!" machroval.
"No to se ještě uvidí!" dořekla jsem a proměnila se v draka. Všichni tři se málem vyvrátili, ale já jsem ihned zaútočila na tu holku, ale ten černovlasý, co tam byl v tý trapný trojici mi zkřížil cestu a tak jsem ho odhodila někam na konec mostu a slastně se zakousla do ruky té holky. Ta začala pištět jak nějaké štěně a tak jsem to radši ukončila, jedním máchnutím mé tlapy jsem ji prostě zlomila vaz.
"Sakuro!" zařvali ti dva.
"Ha, bojíte se?"
"Ne!"
"To vidím, jseš úplně zesran.j strachy. To se mi líbí. Jen pojď, zaútoč na mě!"
"Já tě zabiju!" rozeběhl se na mě a já ho ocasem přimáčkla k zemi a chtěla ho zakousnout, ale v tom jsem to ucítila, byl to Jinchuriki."Šéf bude potěšen." pomyslela jsem si a vrazila mu a on omdlel. Takže teď už zbýval jen ten černovlásek. Ten se na mě rozeběhl a při tom skládal velice pomalu pečetě. Já jsem na něho vychrlila oheň a upekla ho. On klesl k zemi a už se nehýbal, ale byl živý a tak jsem k němu přistoupila a rozřízla mu tepnu na ruce, jen ať hezky vykrvácí a pak jsem vzala tu mrtvou holku, Naruta, ale i toho černovlasého a letěla směr Hidan…