Loner - 9 Hinory no Aisu

Tak lidi dlouho slibovaná 9 tak si jí užijte

„Naruto, tvůj trénink je skoro u konce, zbývá jedna poslední věc.“ Kyuubi se na chvíli odmlčela, prohlédla si mladíka před sebou. Byla ve své menší verzi, přesto mu koukala zpříma do oči.
Oba stáli na severní straně ostrova. Naruto neměl na sobě své klasické oblečení, ale černou teplákovou soupravu. Celá černá však nebyla, výjimku tvořil levý rukáv a nohavice, na kterých byly vyšity zlato rudé plameny. Plameny pokračovaly z ruky mezi lopatkami, kde tvořily spirálu klanu Uzumaki. Nic z toho však nebylo vidět, protože Naruto si přehodil přes to všechno ještě plášť též černé barvy, bez ozdob jen z plamennou spirálou na zádech. Neodbytný větřík od moře si pohrával s jeho vlasy a dlouhým pláštěm, cuchal i sametový kožíšek Kyuubi.
„Tou poslední věcí je zkouška. Přezkouším tvé dovednosti ohně. Pokud touto zkouškou projdeš budu moci učinit jednu věc, ale to až po zkoušce. V první části se podíváme na výdrž, další bude rozhodování a techniky, možná sis dal už dohromady. Ano bude to boj. Velmi tvrdý, ale pokud jej zvládneš budeš mít schopnosti, jako málo který ninja. Budeš mít stejné schopnosti jako člen ANBU jednotky na kapitánské úrovně.Ted znáš zkoušky ohně, které jsem pro tebe připravila, zkoušku budeš skládat v genjutsu, já vše budu pečlivě sledovat. A posoudím jestli jsi takové síly hoden. Nyní se připrav první část začíná okamžitě.“
Naruto jen slabě kývl na důkaz že rozumí. Samozřejmě by to nebyl Naruto, kdyby se nechtěl zeptat na spousty otázek, ale věřil Kyuubi a byl jsi na sto procent jistý, že mu později vše pečlivě vysvětlí.
Zavřela oči chvíli se nic nedělo když je znovu otevřela nebyly rudé jako doposud, ale její duhovka dostala takový nádech černé, že se to zdálo jako by její oči netvořilo nic jiného než černá duhovka a bělmo. Vypadala ještě hrozivěji než normálně.
Když si všimla vytřeštěních očí a výrazu v Narutově tváři povzbudivě se usmála a vysvětlila. „Každý démon má své zvláštní a jedinečné jutsu. Já mám oční techniku a své specifické genjutsu. Ostatní démoni, ty svá ukazují jen při výjimečných situacích a nikdo přesně neví jaké má kdo vlastně schopnosti. Moje oční technika nese jméno Konsekigan (Noční oko) a jako démona nejvyšší úrovně má být i nejsilnější. Bohužel jen jedny oči jsou silnější než moje. Ale teď už dost řečí pustíme se do toho.“ Kyuubi se narovnala a její uhlové oči se podívaly do těch blankytných. Jejich pohledy se sešly a v dalším okamžiku stál Naruto v temnotě s bílou podlahou. Rozhlédl se a stále se nic neobjevovalo, až pak po chvíli ze všech stran se začal ozývat Liščin hlas.
„Tvou první zkouškou bude, jak už jsem říkala, zkouška tvé výdrže nyní se připrav. Zkouška právě začíná!“

Naruto se stačil sotva nadechnou a už se kolem něj prostředí měnilo. Stál na velikánské louce a proti němu se rozkládalo obrovské jezero. Velké kalné jezero. Znovu uslyšel Kyuubin hlas.
„Tvou zkouškou výdrže bude tohle jezero musíš ho vysušit pak teprve tvá zkouška skončí.“ Ticho hrobové ticho následovala po utichnutí hlasu. Naruto zůstal stát na místě a přemýšlel.
„Celé jezero, hmmm… Má výdrž, hmm…“
Ještě nějaký čas dumal nad strategii, pak ale udělal krok a spočinul na břehu jezera které se mu rozprostíralo u nohou. Začal se soustředit. Had, Ovce, Opice, Prase, Kůň, Tygr, skládal pečetě tohle jutsu používal i Sasuke při tom jméně ho zamrazilo v zádech, ale musel použít zrovna tohle.
Povzdechl si a dál se soustředil, když u věděl že kouli vypustí sám pro sebe pronesl:
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ z úst mu vyšla velká ohnivá koule která se zlověstě vznášela nad jezerem. To se začalo okamžitě vypařovat. Čím byla koule níž, tím větší oblaka páry stoupala k nebesům. Velikánské jezero se pozvolna odpařovalo a zůstávala po něm čím dál větší díra v zemi.

Po hodině usilovného snažení se konečně vypařila poslední loužička a jezero bylo dokonale vyschlé. Naruto už značně vyčerpaný se sesunul na koleno a hlasitě oddechoval. Čekal, že se ozve Kyuubi a tuhle zkoušku ukončí.
Jediné, co se ozývalo však nebyla Kyuubi, ale hrozivé hřmění. Naruto na nic nečekal a podíval se na nebe. Ještě před chvíli krásně modrá obloha, teď byla zatažená těžkými dešťovými mraky a zlověstně se v nich blýskalo. Všechna voda, kterou se mu podařilo vypařit, všechna pára se ve výšce srazila se studeným vzduchem a chystala se znovu napršet do vyprahlého jezera.
Ač unaven, zvedl se Naruto na nohy, posbíral poslední chakru, kterou v sobě našel a začal se soustředit na vzduch kolem sebe. Pak tou nejsilnější vlnou větru odfoukl celou tu bouřku.
Udělal dva kroky k vysokému dubu a sesunul se po jeho kmeni na zem. Zhluboka oddechoval netušil, kde se vněm vzala ta síla odhodit ty mraky ta ohnivá koule ho dost vyčerpala, tak jak? Netušil a ani ho to v tu chvíli moc nezajímalo. Konečně se ozvala Kyuubi a její hlas se nesl prostorem.
„První zkoušku jsi úspěšně splnil Naruto gratuluji, Další věcí je tvé rozhodování a použité techniky. Připrav se pravý boj právě začíná.“
Okolí se znovu změnilo místo jezera se objevily stromy, než se Naruto nadál stál uprostřed lesa. Několikrát se rozhlédnul neviděl nic, co by stálo za pozornost. Všude jenom stromy, les byl tak hustý, že světlo, které skrz větve dopadalo až dolů bylo mizivé až to vypadalo, že je stále tma. Vůbec nechápal Kyuubina slova, tato zkouška spočívala v rozhodování a v technikách, ale jak se mohl rozhodnout, nebo něco udělat, když je obklopen jenom stromy a ničím jíním?
Znovu se rozzhlédl nic se nezměnilo, jeho pohled padl na oblohu zakrytou stromy. Napadlo ho řešení jak se z lesa dostat. Začal se soustředit měl tuhle techniku rád bylo to jako by létal přesto stačilo soustředit svou větrnou chakru pod sebe a nechat se vynést vzhůru jako peříčko. Pomalu stoupal vzhůru k vrcholkům stromů. Když byl konečně pod nejvyšší větví opatrně jí odhrnul a na okamžik musel přivřít oči záře slunce ho na krátký moment oslepila.
Zůstal nehybně stát ve vzduchu a snažil se přivyknout světlu. Znovu oči otevřel a podíval se, kde to vlastně je. Viděl spousty stromů jako by ten les neměl konce. Znovu se ve vzduchu otočil a povznesl se trochu víš a konečně spatřil něco, co se od lesů lišilo. Na jedné skále vyvěral pramen a obrovskou rychlostí padal někam dolů do údolí.
Na tu dálku nevěděl jak je velký nebo jak je to daleko, ale věděl že pokud se má někam dostat je to právě do toho údolí.
Pomocí větru si utvořil nad vrcholky něco jako most. A po něm se začal velmi rychle přesouvat k vytouženému údolí. Ač se zdál byt les velmi rozlehlý dostal se pomocí svého „mostu“ za několik minut, až k úchvatnému údolí z průzračným jezerem a obrovitým vodopádem. Vydal se k jezeru, aby si trochu opláchl tváře a zklidnil tak svůj zrychlený dech.
Sedl si na břeh a nechal se laskat příjemným vánkem nasycením vodou.
Neseděl ani deset minut, když v nedaleké křoví zlověstně zapraskalo. Okamžitě měl v rukou kunaii a vyčkával co se bude dít. Další zapraskání. Než se Naruto nadál z křoví vystoupil člověk kterého nejvíc nenáviděl.
„Danzo.“ V jeho hlase byl znát odpor a nechuď. Nenávist a zloba přímo tryskala. Naruto si však vzpomněl na slova, co mu radila Kyuubi při sebe kontrole.
„Nedej na sobě znát své pocity schovej je za tlustou zeď a nenech se nikým vyprovokovat. Svou mysl, tím osvobodíš od chyb kterých by ses dopustil.“ Ve chvíli kdy mu tato slova vyplynula v mysli se všechny pocity přesunuly někam do zadní části mysli a Naruto mohl konečně reálně posoudit situaci.
„Aaa, koho pak to tu máme náš unikátní liščí spratek. Tak do toho probuď lišku v sobě a nech se pohltit vztekem a ukaž světu že jsem měl pravdu! Tak dělej, ty zplodino!“ rozřechtal se stařec v domnění, že tak Naruta vyprovokuje.
„Kyuubi není doma, dědku! Budu s tebou bojovat jen já a porazím tě i tu tvojí hrdost!“ zakřičel a postavil se do bojové pózy. Odpovědí mu však byl jen další smích.
„Ty si myslíš, že mě dokážeš porazit? Ty ubohý červe! Nic proti mně nesvedeš! Nic!“ ta slova vířila Narutovou myslí jako obrovské tornádo.
Měl vztek, vztek, který se nedal srovnat z ničím, co kdy zažil. Vytasil kunai a rozběhl se na toho slizáka. Teď se Narutovy vyhnul a sám mu poslal nečekanou odpověď. Prvé oko, které měl až doposud vždy obvázané obvazy, vždy schované před zraky lidí. Místo prázdného důlku nebo slepého a nečinného oka, jak jsi každý myslel, se vyklubal plně vyvinutý Sharingan.
Danzo jedním tahem odstranil všechny obvazy a jeho oko se zlostně zablýskalo.
„Tak teď už konečně chápeš že mě nemůžeš porazit? Bez démona jsi nic že? Hahahaha, nicko!“ Možná by se Danzo chechtal dál, ale to by se nesměl Naruto naklonovat a všech padesát svých duplikátu poslal na něj. Díky Sharinganu je však všechny efektně dokázal odrazit a zlikvidovat.
Naplno se rozchechtal když vyděl, že pravý Naruto stojí opodál a snaží se vymyslet strategii. Pomalu se blížil k němu když se blonďák rozhodl vyrazit.
Rychlý výkop otočka ve vzduchu sprška kunaiů. Znovu otočka prudký horný kop do hlavy. Danzovo slabé krytí tento poslední útok prorazil a poslal ho políbit matičku zemi. K Narutově smůle se však Danzo zvedl a začal svou sérii útoku. Když viděl, že mu mladík uhýbá z ladností srny pokusil se zvýšit rychlost.
To však byl povel pro Naruta, který přepnul na ultimátní rychlost. A Danzo stíhal jen díky Sharinganu. Narutova rychlost byla úchvatná byl jen rychlá černo-žlutá šmouha míhající se kolem nepřítele.
Náhle se zastavil a přeměřil si Danza od hlavy k patě. Než by řekl švec, stál u něj a koukal mu zpříma do očí.
„Nikdy nebudeš hokage, ty červe. Ve jménu Namikaze ti to nikdy nedovolím!“
Danzo se jen zasmál myslíc, že má vyhráno neboť se mu dobrovolně beze lsti podíval do obou očí. Chytil Naruta do genjutsu. Naruto připoután ke kříži poslouchal jak se jeho nepřítel směje.
„Já, že nebudu hokage? Ty nižší existence naopak, ty nikdy nebudeš hlavou Konohy! Ve jménu Namikaze! Hahahahaha, to jméno už nic neznamená…“ zasekl se když se Naruto začal smát místo křiku, který čekal. Jeho nohy oblizovaly plameny, ale Naruto se nepřestal smát.
„Hlupáku!“ vykřikl a s pufnutím zmizel z kříže. Než se Danzo stačil vzpamatovat ucítil rezavou bolest pod žaludkem. Okamžitě se objevil v normálním světě, hledíc do tváře Narutovi. Na jeho tváři byl usměv. Velký a široký usměv a jeho ruka z Rasengenem spočívala na druhé straně Danza. Přičemž si prorazila cestu skrz Danzovo břicho a ten se zmohl jen na jedinou otázku.
„Jak…?“ a skácel se k zemi. Naruto se jen zasmál a naklonil se nad něj, aby ho slyšel.
„Od začátku jsi bojoval z klonem, jsi hlupák ty starý dědku! Sbohem.“ Pronesl krádce. V tu chvíli se mu Danzo rozpustil před očima stejně, tak jako celé prostření kolem. Znovu se octl na skále s proti sedící Kyuubi. Ta se jen usmála a pokývala hlavou.
„Gratuluji maličký úspěšně si složil zkoušku, proto nebude nikomu vadit učinit tě právoplatným démonem, kterému budu stát po boku.“
Než stačil Naruto promluvit zvedla všechny své ocasy nad jeho hlavou je spojila do jedné špičky, která se dotkla jeho čela přesně uprostřed.
Zamumlala několik slov, kterým Naruto nerozuměl a pustila přes své ocasy rudou chakru. Mladík chtěl vykřiknout, ale jeho tělo ho neposlouchalo. Zavřel se mu oči, cítil jak mu ruce vystřelily do pečetě kterou nepoznal. Jeho tělo se chovalo jako by ho někdo řídil. Čekal na bolest nebo jakýkoliv náznak něčeho, že se sním něco děje.
Trvalo pár minut než něco ucítil. Ostré, ale krátké bodání. Od páteře přes pravé rameno a se širokým rozestupem spirálovitě až nad zápěstí. Pak bodání ustálo. Jeho oči se otevřely.
Spatřil Kyuubi, jak jsi ho prohlíží ve své zmenšené verzi a sedí mu o nohou. V obličeji měla dost překvapený výraz.
„Co se… jak? Co se to stalo?“ Zašeptal a podíval se na lišku před sebou.
„Naruto, měla bych ti vysvětlit jednu věc a což je.“ Odmlčela se jako by hledaly slova a pokračovala vážnějším hlasem. „Kdysi jsme nebyly démoni, ale lidé obdaření silou jednoho zvířete. Nazývali nás koken-nin. Měli jsme tu sílu předat po naší smrti dalšímu z lidí. Jak tomu bylo vždy před naším nástupem. Bohužel jsme se pravidly, která nám byly zadány u vzniku neřídili a skončili jsme zdivočelí bez schopnosti předat svou moc někomu dalšímu a prokletí věčným životem bez vysvobození. Tak vznikli démoni, jak je znáš z dnešních dob. Dlouho jsme mezi sebou bojovali, než jsme si vydobyly současné pozice a zjistili, kdo z nás je nejsilnější.
Díky té změně. Díky tobě a tvému dobrému srdci jsem byla schopná se vrátit spět do své původní podoby. A rozhodnout se komu předám své schopnosti. Tím vyvoleným, jsi mě být ty.“ Přestala mluvit a dívala se na překvapeného mládence před sebou. A Naruto? Ten ze sebe vykoktal jen dvě věty přestože mu jich v hlavě lítalo miliony.
„Pokusila jsi se? A co pak bylo tam to bodání?“ zablekotal a snažil se uhádnout odpověď dříve něž byla vyslovena.
„Naruto je to zvláštní. Ano, chtěla jsem ti předat svou moc, ale něco mi v tom zabránilo. Někdo jiný mi to překazil.“ Prohlásila rozrušeně a ze zájmem si ho prohlížela jako by ho viděla poprvé.
„Jak překazil, kdo?“
„Naruto svlékni se od pasu nahoru chci se ujistit, že má domněnka je správná.“ Naruto bezmyšlenkovitě uposlechl. Přestože nevěděl co zamýšlí. Když byla jeho ramena holá podíval se na svou pravou paži a strnul úžasem.
Na jeho pravé ruce byl vyobrazen černý drak obmotaný ve velkých spirálách od ramene po loket. Z otevřenou tlamou, vyobrazenou kousíček pod loktem, z které vycházeli malinkaté jiskřičky formující se do tvaru ohně přesto však působily jako led než horké plameny a dotýkal se jeho zápěstí.
Nebyl celý černý v jeho šupinách se občasně mihla stříbrná nebo bílá. Působil impozantně a hrozivě zároveň. Co Naruta upoutalo nejspíš na první pohled byly tyrkysové oči vypadající jako živé. Nechápavě zvedl hlavu ke Kyuubi, která si jeho ozdobu náležitě prohlížela.
Pak se postavila před něj a hluboce se uklonila. Což vyvedlo z míry, už tak dost vyjeveného Naruta.
„Co se děje Kyuubi? Co… co to je?“ ptal se Naruto s roztřeseným hlase s očima těkajícími se od klanící se Kyuubi k draku na jeho paži.
„Naruto, měla bych ti povědět ještě jedno tajemství vzniku démonů. Při předání sil koken-ninům nás bylo rovných deset. Ano slyšíš správně bylo. Desátý Hinory no Aisu však nikdy nezdivočel a snažil se nás opět vrátit do našich původních podob. Ježe tenkrát jsme oplývali uvolněnou silou a Hinory musel čelit devíti démonům. Bojovali jsme dlouho a krutě nakonec to byla Nibi no Nekomata, kdo zasadil poslední ránu. To se stalo na začátku naší existence jako zlých. Tenkrát jsme jsi mysleli, že desítka už nikdy nepovstane. Ted však mám jiný názor. Když jsem ti chtěla předat svojí moc koken-nin devítky obalila tě tyrkysová chakra a zabránila mi v tom. A to tetování není pochyb, ty jsi byl vybrán jako desátý strážce. Na tvé ruce je vyobrazen Hinory.“ Dokončila Kyuubi a čekala salvu otázek od blonďáčka, ta se vzápětí taky dostavila. Naruto se posadil na kamen křížil nohy do tureckého sedu a s očima přilepenýma k paži se začal ptát.
„Kyuubi, jak je to ale možné podle tvých slov jste ho zabili před tisíci lety, tak jak to, že si vybral mě? Teda jak je to možné?“ zmateně si prohlížel kresbu na své paži.
„Naruto, jak je to možné nevím, ale nejspíš si tě vybral u tvého narození. Nejspíš přišel čas. Jako nás kdysi naši koken-nin, projevovaly by se tvé schopnosti už od narození jenže tvůj otec do tebe zapečetil mě. Zdivočelého a zlého a on sám se nedokázal projevit. Ted jsem, ale pryč a on se konečně může ukázat a zhmotnit.“ Vysvětlovala dál trpělivě Kyuubi.
„Ty jsi kdysi byla jako já… Jak jsi vypadala?“ zvednul své oči a zadíval se na lišku před sebou ta mu pokývala hlavou a zubatě se na něj usmála. Její tělo pohltila rudá záře a když opadla stála tam místo lišky vysoká dívka ne o moc starší než on sám s uhlově černými vlasy po pás. Na sobě měla červené tričko zavázané za krkem. Červené úplé kalhoty a přes ně krátkou černou sukni na zádech připevněnou katanu.
Na levé ruce měla vyobrazenou tmavě rudou lišku. Co však překvapilo Naruta bylo, že liška neměla devět ocasů, ale jen jeden. Kyuubi se na něj usmála a řekla.
„Tak jak se ti líbím, Naruto?“
„Ehm, no nikdy jsem si nemyslel, že něco, tak hezkého mám v sobě.“ Přiznal a lehce zrůžověl.