Úplněk 4. Příšera

Vzbudil mě chrastivý zvuk, který připomínal odemykání zámku. Byl to Naruto, je teprve sedm hodin a on už ruší. To je teda úroveň.
"Čau Kineko, vychrněná? Dnes je perný den, máme hned tři pařby. Jedna začíná za hodinu- Narozeniny Tenten, pak kolem třetí máme párty v sídle Hokageho a kolem osmé pařba u Nejiho."
"No to je hezký, ale mě to brutálně nezajímá!"
"Fakt? No je pravda, že bys tam jít nemusela, vzhledem k tomu incidentu, víš, co radši tě tu zamknu."
"A co takhle pustit mě do koupelny!"
"Ježiš, tak pojď."
"..."

Po mé raní hygieně mě ten hňup zase zavřel v tom pokoji, jako kdyby to pomohlo. "Kolem osmi by se mělo začít stmívat. Tak to bude fakt tragédie, ale já už to kašlu! Tolikrát jsem se jim snažila vysvětlit, že je prostě při úplňku do jednoho zabiju, ale to ne, to není možné, tak ať si to užiji!" přemýšlela jsem si pro sebe. Oni odešli a já jsem tu zůstala sama, nebylo tu co dělat a tak jsem si zábavu vymyslela sama. Vydlabala jsem kousek zdi a z té omítky jsem si potom vytvořila jakoby křídu. Celou tu dobu jsem kreslila, ale kolem třetí, jsem začala mít hlad, na krev a maso, fuj. Už zase. Ale snažila jsem se na to nemyslet, ale hodinu od hodiny, minutu po minutě a sekundu po sekundě se to zvyšovalo, oni za mnou ani jednou nepřišli, dobře udělali. Jo a ještě jedno jsem vám k té mojí hezké kletbě zapomněla říct, když se proměním, tak se mi aktivuje jed, který je smrtelně jedovatý.

Blížila se osmá hodina, bylo šero a měsíc začal vystupovat na oblohu měsíc.
"Tak a teď to začne." pomyslela jsem si.
"Máš pravdu!"ozvala se odpověď v mé hlavě.
"K-kdo to řekl?!"
"Já, ty už si nevzpomínáš?!"
"T-ty! Ne, ne, ne! Vždyť ty neumíš mluvit! Jsi zlá stvůra!"
"Ou, to se mě dotklo, každým Úplněk jsem silnější, minule jsem byla zvíře a teď už mám lidskou mysl, čím víc lidí zabiju, tím víc sílím! A jednou tě pohltím!"
"To se nestane!"
"Ale ano! Běž pryč, teď jsem na řadě já!"
"N-e, nééé!"
Začala jsem cítit tu bolest, oči se zbarvili do ruda, nohy a ruce se prodloužili a já padla na čtyři. Lopatky se prodloužili a byly z nich křídla, páteř se prodloužila a byl to ocas se třemi ostrými hroty. Hlava se vytvarovala a narostly mi rohy. Moje mysl se začala vytrácet, bránila jsem se, seč jsem mohla, ale to zlo bylo silnější, teď už nejsem člověk, jsem stvůra.

Velká příšera prorazila zeď a vyskočila ven na ulici, mocně zařvala a vydala se hledat oběti, lidské oběti. Její dech páchnul po síře a smrti, z předních řezáků jí stékaly jedovaté sliny. Pohybovala se neslyšně, dokonce ani stopy nezanechala a to byla poměrně těžká. Došla na místo, byla to párty, byli tam skoro všichni. Opatrně se přiblížila a pak zaútočila, překvapení ninjové se nedokázali hnout a stvůra si mohla vychutnat to, co jí bylo celý měsíc odcizeno. Čím víc lidí zabila a čím víc krve a masa pozřela, tím víc ji oči žhnuly a tím větší byla. Plno mrtvol po ní zbylo a žádný ninja se této příšeře nemohl postavit, do boje se zapojili všichni, ovšem nikdo nezůstal živ. Stvůra ničila domy, zabíjela lidi a dokonce dokázala chrlit i oheň. Už zbylo jen pár obyčejných lidí, už se je chystala zabít, když v tom:
"Nech je být!" ozval se slabý hlásek v mysli.
"Nenechám, já jsem byla celý měsíc bez krve, teď si to hodlám vychutnat!"
"Ne, zmiz!"
"Ty vypadni, ještě není tvůj čas!"
"Odejdi od nich!!!"
"Nééé!!"
"Dělej!"
"Ne, teď tu vládnu já!"
"Odejdi!"

Mezitím v této hádce lidi utekli a příšera se rozzuřila a celou vesnici srovnala se zemí, ovšem lidi už nenašla. Vypravila se tedy do lesů, kde přečkala noc a k ránu, se zase začala měnit a se zlověstnými slovy: "Tak zase za měsíc a tentokrát mě neporazíš, Kineko!" odešla do nitra srdce Kineko. "Ne, né já je zase všechny povraždila! Tentokrát mi ani nic neudělali, to se divím! Já, já, musím se té kletby zbavit! Než mě ovládne na plno!" přemýšlela jsem nahlas. Pokoušela jsem se vstát, ale nešlo to, proměna byla příliš vysilující, a tak jsem si zase zpátky lehla a se slzami v očích usnula…