Počítač v Konoze 001

Já a Aki no Sakka jsme si pro vás připravily zbrusu novou snůšku povídek o známém neznámém novodobém vynálezu jménem počítač. Jestli se chcete dočíst, jak vaše oblíbené postavy zvládají tuto nevídanou překážku, jste na správném místě ;)

Bylo nebylo, žila byla jedna vesnička jménem Konoha. Haranti lítali po vesnici, ninjové otráveně plnili mise, Tsunade popíjela saké a Ibiki si někde v koutku vesele mučil ubohé nebohé oběti. Až jednou se do Konohy vkradl fenomén. Fenomén jménem počítač…

Ibiki právě instaloval počítač do Tsunadiny kanceláře. Ukázal jí plno aplikací a funkcí, až z toho šla Tsunade hlava kolem.
„A nezapomeňte, Tsunade-sama, jestli bude počítač trošku zlobit, zlehýnka do něj kopněte,“ radil Ibiki.
Tsunade přikývla a jen co Ibiki odešel, nastartovala internet a najela na stránky nejmenovaného casina v Las Vegas.

Orochimarovi se naskytl pohled na dosud neviděný stroj. Nevěděl si s tím rady, a rozhodl se, že se půjde zeptat Kabuta, ten ví přece všechno.
„Mno, bude to na elektřinu,“ oznámil Kabuto po tříhodinovém zkoumání zázračné mašinky.
„No ale tady v našem sídle máme jaksi trochu divné zástrčky,“ prohrábl si lord Hadibuzna své dlouhé, černé háro.
Nakonec to Orochimaru vyřešil tak, že sundal Kabuťáskovi brejličky a použil je jako spojku mezi zásuvkou a počítačem.
„Jsem slepý, SLEPÝ!“ Vřískal Kabuto a motal se po místnosti, s sebou strhával vše, co mu přišlo pod ruku.
„Kabuto, nechovej se jako tříletej harant!“ Syknul Oro a stáhnul Kabuta zpátky na židli.
„Pomóc, sahá na mě nějakej oslizlej pedofil!“ Ječel Kabuto
Orochimaru zrudnul vzteky. Právě mu došla trpělivost, a tak vyrval brýle ze zástrčky a narazil je Kabuťasovi na palici.
„Aha, to jste vy, lorde Orochimaru…“ Prohlásil Kabuto, když párkrát mrknul, aby zaostřil.
Ale ocitli se tam, kde byli na začátku, a Orochimaru už odmítal spolupracovat.

„Co to je?“ Divil se Shikamaru a zíral na obrovskou krabici.
„Určitě je v ní jídlo!“ Zřval Chouji a zcela se ponořil do krabice.
„Baaaka, je to jen hromada nějakého šrotu…“ Zívnul Shikamaru.
„Ne, to je prý nějaký počítač, Ino furt tvrdí, že to je absolutní nezbytnost…“ Zamručel Asuma a důkladně si popotáhl z cíga.
„A dá se to jíst?“ Zajímal se Chouji a zkusmo se zahryzl do jednoho z instalačních cédeček.
Ke krabici byl přiložený nějaký lístek a na něm stálo:

Tady jsem vám připravila přepsanou verzi zapojení počítače, tak doufám, že to zvládnou i loupáčci jako vy. S pozdravem Ino

„Loupáčci…? Komu myslí, že tu může nadávat?“ Ušklíbnul se Shikamaru.
„Loooupáááčkyyy… Haaaaam…“ Slintal Chouji.
„Přesně, vždyť úplně každý zvládne zapojit ten… ten… potíčač…“ Přidal se k Shikimu Asuma, nevnímaje, že se mu po nohách rozlévá obrovská kaluž z Choujiho slin.

Tsunade právě uzavírala poslední sázku; těšila se, až se jí zobrazí konečná tabulka o tom, kolik vyhrála. Náhle na monitor naskočila zpráva Aplikace Internet Explorer nemůže zobrazit tuto webovou stránku.
„Cooo, to je krám!“ Zařvala Tsunade a kopla do počítače. V něm to dvakrát hrklo a přestal fungovat úplně.
Později, když Izumo a Kotetsu procházeli pod oknem Tsunadiny kanceláře, našli pod ním základní desku, ze které se ještě kouřilo, klávesnici rozlomenou napůl a monitor slisovaný do velikosti Rubikovy kostky.
„Tak tohle ani Ibiki nespraví…“ Zamyslel se Kotetsu a pokračoval v chůzi.

„Zapojte kabel C do konektoru A…“ Předčítal Shikamaru z přiloženého manuálu.
„Zapojte koho-co do koho-čeho?“ Divil se Asuma a z úst mu při tom vypadlo cígo.
„Ino měua puavdu, když žíkala, že to nezuádnem…“ Chrochtal Chouji, pusu plnou teď-už-kdoví-čeho.
„Svý povzbuzující myšlenky si nech na jindy,“ odbyl ho Asuma a potřásl návodem, „je tu někdo, kdo tomu braku rozumí?“
„Já náhodou jo,“ urazil se Shikamaru, „dejte to sem!“

No, a za necelé dvě hodinky byl kompjútr sestavený…

Jaké problémy měli obyvatelé Konohy s počítačem dál? Dočtete se příště