Láska a smrt

Na jindy krásném travnatém paloučku, porostlém barevnými květinami, se dnes odehrával boj čtyř shinobi. Bojovali skoro od rána, posledních sil ale stále defenzivně. Jen jedna malá chvíle nepozornosti jediné ženské ninji na bojišti způsobil, že kunai určený jí se zabodl pod lopatky jejímu společníkovi. I když byl tolik vyčerpaný, jediný kunai mu nemohl ublížit, i přesto se svalil k zemi.
-Ach ne, jed. - prolítlo mu hlavou. A té chvíli se svalil na zem.

Už nemám šanci ti to povědět,
Ty už nemáš šanci se to dozvědět.
Teď tu v boji umírám,
sám sebe proklínám.
Že jsem neměl sílu,
abych ti řekl, co cítím.
Mám už pouze v tebe víru.
Před smrtí tvou tvář vidím
a sám sobě se divím,
vždy jsem myslel,
že jsem silným.
A teď se dozvídám,
že se slzami v očích umírám.
Umírám s myšlenkou na tebe
na druhý břeh hlídat tě pospíchám.
Ty se mě snažíš oživit,
já se však nemůžu probudit.
Dostali jsme lehkou misi,
ochránit dceru čísi.
Při ní jsme se však dostali do boje,
šli jsme jen ty a já, tak to je.
O tebe jsem se bál,
chci, abys žila dál.
Tvé slzy mi padají na tváře,
mysl mi oslepuje bílá záře.
Jediné co teď dokážu,
že svým broukům přikážu,
aby ukázali tato slova
a pozdravovali doma.

Mladý shinobi naposledy zvedl své ruce v typickém gestu vypuštění brouků. Nad ním a kunoichi se objevili slova jeho básně. Krásná shinobi se koukla na svého společníka.
„Miluji tě…..“ pověděl dvě slova a upadl do bezvědomí.
„Já tebe taky Shino“ rozplakala se usedavě, mladá žena, sklánějíc se nad ním. Ozvaly se za ní kroky, ona je však ignorovala. Když spatřila růžové vlasy mladé medičky, jen zvedla hlavu, aby poznala i druhého ninju, který s ní přišel.
„Sakuro! Kakashi! Zachraňte mi ho prosím.“ Rozplakala se na novo
„Udělám vše, co je v mích silách Anko…“odpověděla Sakura.