Otravná ženská 13

Mladík blondýnku vedl lesem. Temari se ze začátku pokoušela odhadnout kam má namířeno, ale ve chvíli, kdy minuli i poslední známou cestičku, to vzdala. Dívala se před sebe a snažila se sledovat cestu, ale zdálo se to marné. Procházeli stále temnějším lesem. I přes tajemné a neznámé okolí se dívka z nějakého důvodu nebála, bylo to jiné než když byla v lese s Hinatou, teď se nebála, byla si v hlouby duše jistá, že všechno bude v pořádku.
I když srdce to vědělo, hlava si to neuvědomovala, proto leknutím nadskočila, když se něco dotklo jejího ramena. Mladík zaslechl její tiché vyjeknutí a prudce se otočil, což neměl dělat. Oba dva se srazili a dopadli do vysoké trávy, které se tu dařilo růst i přes stíny stromů. Temi byla zaskočené jeho reakcí a Shikamaru zase tím, že na něm leží a tak trvalo dobrou půl minutu než se vzpamatovali a vyškrábali na nohy.
V tu chvíli si Temari vzpomněla na důvod srážky a ostražitě se rozhlédla kolem, její pohled utkvěl na jelenovi kousek od ní. Nedůvěřivě si ho prohlížela, ale jelikož se ani nepohnul nakonec se bezradně obrátila na Shikamara. Mladík se, ještě stále trochu červený, přívětivě usmál a ukázal na jelena.
„Tohle je důvod, proč tu jsme. Můj klan chová jeleny, chtěl sem ti je ukázat.“
Temi se usmála a pomalu se ke zvířeti přiblížila, než odpověděla: „Jsou krotcí?“
„Jak kdy.“
Blondýnčina ruka se zarazila v půli cesty a dívka se znovu obrátila na chlapce. Ten se jen pobaveně usmíval a jeho oči jí říkali ať vyřkne svou otázku. Temi mu tu radost nakonec udělala: „Co přesně znamená jak kdy?“
Mladíkův úsměv nezmizel, když vysvětloval: „Kdybys přišla sama vyhnal by tě, když si tu se mnou ochrání tě.“
Temari překvapeně zamrkala a nechala ruku i nadále viset v půli cesty. Jelen udělal krok směrem k ní a vložil hlavu do připravené dlaně. Dívku otočenou více méně zády k němu to zaskočilo, ale tentokrát neucukla. Podívala se zvířeti do očí a pohladila ho po čele.

Mladík za ní se usmíval, přesně tak to od začátku chtěl, doufal, že jeleni budou přátelští a nakonec se tak stalo, v duchu se modlil, aby Temari někdy nenapadlo jít sem samotnou. Mohli by ji vidět po jeho boku tisíckrát a stejně by zaútočili. Shikamaru nevěděl, jak je to možné, ale bylo tomu tak, jeleni nějak věděli, kdo je příslušníkem Nara klanu a tak respektovali jen jejich členy, nikoli přítele. Nakonec se naučili snášet přítomnost jeho matky, ale i tak mezi ně chodila sama jen zřídka.
Strávili společně s jelenem ještě nějakou chvíli a vydali se dál na mítinku, kde chtěl Shikamaru povečeřet.

Bylo to pěkné místo, zvlášť ve chvíli, kdy se zpod mraků vynořil měsíc a osvětlil palouček, i tak si Temari uvědomovala, že není tak krásný, jako místo, kde obědvala. Co ale bylo důležitější, byla společnost, ta byla mnohem lepší než tehdy.

Shikamaru byl v celku spokojený, jeleni byli přátelští, nepršelo, ale hlavně tentokrát nekoktal, když se snažil říct něco důležitého.
Dívku teď viděl v úplně jiném světle a nebylo to měsícem, byla krásná, milá a vtipná. Aniž by si to uvědomil, pomalu se k ní naklonil.

Temi se v tu chvíli rozbušilo srdce a nebyla schopná přemýšlet, jediné co mělo smysl, byl Shikamaru.
Dívka se k němu také naklonila a pomalu se políbili. Blondýnka se od něj jen nerada odtrhla, ale jelen, strkající do ní hlavou, na tom trval.
Temari periferním viděním zahlédla popuzenou tvář mladíka, ale svou plnou pozornost věnovala otravnému zvířeti. Jelen očividně spokojený s výsledkem se otočil, ušel pár kroků a lehl si do trávy.
Temari opět věnovala pozornost mladíkovi, ale když se k němu znovu naklonila, jelen zvědavě zvedl hlavu.
Shikamaru si toho očividně také všiml, protože se naštvaně odtáhl a podíval na jelena. Temi se v duchu zasmála jelenovu počínání. Jistě byla trochu zklamaná, ale i tak.

Mladík si zvíře ještě chvíli otráveně prohlížel a pak se postavil. Poprvé při tom zalitoval volby místa. Nemusel se na ni ani podívat, aby věděl, že se postavila také.
Zdálo se, že dívka čeká, že něco řekne a Shikamaru se ji rozhodl nezklamat: „Neprojdeme se?“
Temi s úsměvem přikývla.
Následující minutu už procházeli mezi stromy. Shikamaru se nakonec odhodlal k otázce, na kterou se chystal celý večer: „No možná už si slyšela o tom plesu příští týden.“
Temi souhlasně přikývla a odpověděla: „Zmínila se o něm Hinata.“
„No, chtěl sem tě pozvat jestli tu teda ještě budeš.“
„S Tsunadiným nadšením pro povinnosti o tom nepochybuji.“
Mladík se nervózně zeptal znovu: „Takže půjdeš se mnou?“
Temi s úsměvem přikývla.