Sasuke: šťastný konec? - 1. díl

"Zavolejte mi sem Leiko!" nařídila Tsunade, když si znovu pročítala zprávu od Anbu jednotek. "Hned!" zakřičela, když se Izuma nepohnul.
"Ano." rychle vyběhl z Tsunadiiny pracovny. Zaklepal na dveře jejího bytu, ale nikdo neotevřel. Běžel za velitelem Anbu. Doufal, že ji tam najde.
Leiko a její velitel seděli u stolu a diskutovali nad mapou skrytých vesnic. Izuma vběhl do jeho pracovny bez zaklepání. "Slečno Leiko…" zhluboka se nadechl. Leiko zvedla hlavu. "Pátá vás volá. Je to naléhavé."
,Zase něco pokazili a já to musím napravit.' stoupla si od stolu. Odešla z místnosti bez jediného slova.
Zaklepala na Tsunadiiny dveře. "Vstupte!" její hlas zněl naléhavě. Leiko položila ruku na kliku a stiskla ji. Dveře otevřela a vešla dovnitř.
"Bylo mi řečeno, že je to naléhavé." šla rovnou k věci. Nikdy se netrápila, s kým mluví.
"Jak víš, poslala jsem jednotku Anbu, aby prověřili Jiraiyovu informaci o Orochimarově úkrytu." Přikývla. "Jenže na uvedeném místě nic nebylo."
"Past?"skočila ji do řeči.
"Taky mám ten pocit." přiznala. "Dala jsem jim rozkaz, aby se stáhli a co nejdříve mě informovali o podrobnostech. Zpráva jim došla před dvěma dny, ale ještě mi neodepsali. Chci, aby ses na to místo vydala a přivedla je zpátky!"
"Ano." otočila se a odešla.
"Dávej na sebe pozor." řekla Tsunade, i když ji už neslyšela.
Odemkla si dveře od svého bytu. Převlékla se a nachystala se na misi. Vzala si katanu, kunaie a několik hnědých a býlích lahviček. ,Jestli to bude jako předchozí mise, tak to nebudu ani potřebovat. Ale pro jistotu si pár vezmu.' uložila je ke kunaiím. Když měla všechno nachystané, vyrazila na cestu.
Běžela celou noc a další den bez přestávky. Začalo svítat, když dorazila na místo určení. Zůstala mimo dohled. Rozhlížela se. Všimla si několika stop od boje. Nikoho nezahlédla a necítila žádnou čakru. Seskočila ze stromu a šla to prozkoumat blíže. "Jedna, dva…" otáčela se kolem dokola. "…tři, čtyři." počítala, kolik pastí bylo zpuštěno. Zvedla nohu. Než ji však položila zpátky na zem, všimla si další pasti. "Museli na ně čekat dlouho." opatrně pokračovala v cestě. Najednou uslyšela něco zašustět v křoví. Chytila rukojeť katany, ale nevytáhla ji. Necítila nepřátelskou čakru. Obešla křoví.
"T-to jsi ty?" řekl s úlevou Ruzuki.
"Co sis myslel? Neozvali jste se Tsunadě, tak mě poslala." klekla si k němu. Opatrně mu rozepnula vestu, aby se podívala, jak je zranění vážné. "Kde jsou ostatní? Co se tu stalo?"
"Nevím. Byla to past. Čekal na někoho jiného, ale přišli jsme mi."
"Čekal? On byl jen jeden?"
"An-" začal kašlat. "Ano." ruku si přitiskl na hruď. Ztrácel hodně krve. Leiko moc neovládala lékařské jutsu. Pouze jen základ. Přiložila ruce na jeho ránu. Vzpomínala, jak se to učila. Částečně krvácení zastavila.
"To by mělo stačit, než dorazíme do Listové." chtěla ho zvednout a podepřít, jenže ji odstrčil. "Co to děláš?!" už ji to začalo štvát. Nebyli schopni porazit jediného protivníka a teď nechce, aby ho zachránila?
"Jsem v pořádku. Najdi ostatní."
"Jestli hned nedostaneš lékařskou pomoc, tak zemřeš!"
"Najdi ostatní!" přikázal ji.
"Nemáš mi co rozkazovat!" udeřila ho do rány.
"Aaaaa." zakřičel.
"Vidím, že souhlasíš." pomohla mu posadit se. Už ji neodporoval. Když se ho chystala zvednout na nohy, zarazila se.
"Co je?" zeptal se.
"Pst!" poslouchala. "Někdo tu je."
"Nikoho necítím."
"Taky ne. Ale něco slyším." snažila se najít původce toho zvuku.
"Nic neslyším." pozorně se na ni díval.
"Budeš už potichu?" Chvíli bylo ticho. "Už je to pryč." stoupli si. "Musíme si to obejít. Jinak bychom se chytili do pastí." pomalu procházeli lesem a dávali si pozor na případné pasti.
"Musím si odpočinout." Leiko mu pomohla posadit se ke stromu, aby se mohl opřít. Podívala se mu na ránu. Opět hodně krvácela. Přiložila mu ruce na ránu a začala ho léčit.
,Než se vrátíme do Listové, tak zemře. Musíme si pohnout, ale on to nezvládne. A navíc nás někdo sleduje, ale zatím nezaútočil. Kdo to sakra je?'
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se šeptem.
"Nad ničím." zalhala mu.
"Měla bys zkusit najít ostatní. Mně stejně nepomůžeš."
,On má pravdu. Pokud ho hned nedostanu k Tsunadě, tak zemře.' léčila ho dál.
"Vím, že umíš jen základ, tak neplýtvej čakrou." chytil ji za ruku. Přestala ho léčit.
"Hodláš se pořád schovávat?" stoupla si.
"Co?" Ruzuki se rozhlížel kolem.
"Tak už vylez. Vím, že nás sleduješ. Co chceš?"
"Už nic." ozvalo se nad jejími hlavami. Ruzuki zvedl hlavu a zatajil dech.
"Kde jsou ostatní?" vyptával se dál Leiko aniž by se podívala, kdo to je.
"Řekli mi, co jsem potřeboval vědět. Tak jsem je nechal naživu."
"Dávej si pozor! To on nás vyřídil jedním útokem." varoval ji. Leiko se pousmála. Poprvé co se tu objevil, se na něj podívala. Někoho ji připomínal.
"Kdo jsi?" čekala na jeho odpověď. ,Mohl by to být?' přemýšlela. "Uchiha." zašeptala. ,Pokud je to on, tak musím dodržet slib, který jsem dala.' Sasuke přimhouřil oči. Pozorně ji sledoval.
"Kuchiyose no jutsu." vedle Leiko se objevil velký had. Sasuke a Ruzuki se rozhlíželi kolem, aby zjistili, kdo ho vyvolal.
"Už dlouho si mě nepřivolala. Co potřebuješ?" zeptal se had. Nedíval se na nikoho z přítomných, ale někam do lesa.
"Potřebuji tvoji pomoc, Chizu." Hlas zněl ze všech stran. Nikdo nemohl přesností říct, odkud to jde. "Můžeš najít ninji z jeho jednotky? Potřebují lékařskou pomoc. A ty je najdeš a dopravíš do Konohy dřív než já."
"Co?" podivila se Chizu.
"Rozkaz Tsunade." vysvětlila. "Tak už jdi."
"Dávej na sebe pozor."
"Ty taky." uslyšeli napravo od nich. Oba se podívali tím směrem. Spatřili osobu, která se k nim blížila. Vyšla ze stínu stromu.
"Leiko?!" vykřikl Ruzuki. Koutky se ji zvedali do lehkého úsměvu. Viděla v Sasukeho očích překvapení. Nemyslela si, že ho oblafne se stínovým klonem. Když bojovala proti Itachimu vždycky ji odhalil.
Chizu se mezitím neslyšně doplazila k Ruzukimu a zmizela i sním. "Leiko Hatashi."
"Jak znáš moje jméno?" tasila svou krátkou katanu.
"To je jedno. Konečně jsem tě našel. Už mi dá pokoj." Leiko se mu zadívala do očí. Její úsměv se změnil v úšklebek.
"Takže tě poslal Orochimaru?" nebyla to otázka, protože moc dobře věděla, koho myslel. "V tom případě se můžeš vrátit a říct mu, že se k němu už nevrátím!" Soustředila svou čakru do chodidel a odrazila se. Zaútočila na něj. Napřáhla se se svou katanou. Ale když ho chtěla zasáhnout, najednou zmizela.
,Co?' V očích se mu objevil sharingan.
"Co je?" objevila se na druhém stromě. "Nestíháš?" pousmála se. Znovu na něj zaútočila. Znovu a znovu na něj útočila a on se snažil její útoky odrážet. "Vzdáš se?"
"Říkal, že jsi skvělá, ale nenapadlo mě, že až tak moc. Nedáváš mi na vybranou." utřel si pramínek krve, který mu stékal z úst. Postavil se.
,Co?' Stalo se několik věcí zároveň. Najednou si uvědomila, že letí vzduchem. Narazila na strom. Přitom se bouchla do hlavy. Postavila se, ale motala se jí hlava. Neudržela se na nohou a tak spadla. Ztratila vědomí.
***
"Leiko. Probuď se!" slyšela hluboký hlas. Otevřela oči.
"Kde to jsem?" zeptala se, protože viděla rozmazaně.
"Už jsi v bezpečí. Léčím ti rány. Brzo budeš v pořádku."
"Co?" pocítila prudkou bolest v břiše.
"Měla jsi namále. Využil moment překvapení a dostal tě. Máš štěstí, že máš mě. Jinak bys to nepřežila."
"Díky."
"To nestojí za řeč. Navíc, kdybys zemřela, zemřel bych i já. Jsme jedna bytost, nezapomeň."
"Co se stalo? Mám všechno rozmazané." dívala se do karmínově červených očí svého démona.
"Málem jsi ho porazila. On pak uvolnil prokletou pečeť a zaútočil. Všechno udělal tak rychle, že jsi nestačila zareagovat." Už si to vybavovala trochu přesněji.
"Nevíš, kde to jsme?"
"V Orochimarově úkrytě, ale on tu není."
"Bezva. Tak se musíme odtud dostat." pousmála se.
***
"Sasuke! Otevři ty dveře! Otevři ty dveře! Otevři ty dveře!" křičela pořád dokola a bušila na dveře. Ruce měla pevně zaťaté v pěst.
"Slyšels! Hni sebou a otevři mi ty zatracené dveře!" přestalo ji bavit pořád opakovat jednu větu dokola. Tak to trvalo nejmíň tři hodiny. Pak si řekla, že to nemá cenu. Sedla si na postel. Kolena si přitáhla pod bradu. Opřela si o ně hlavu a zavřela oči.
Uslyšela klíč v zámku. Někdo se chystal otevřít dveře. Leiko si stoupla. Dveře se otevřely a vešla nějaká žena. Šla rovnou ke stolu a položila na něj podnos s jídlem. Leiko viděla šanci na útěk. Zamířila ke dveřím a chtěla potichu proklouznout. Stoupla na práh. Před ní se objevili dva chlapy v druhém stupni. Uznala, že je neporazí, když nemá u sebe svoje zbraně. I kdyby mohla použít svoje elementy, tak si to jen víc zavaří. Zklamaně a naštvaně couvla.
"Sasuke-kun mi nařídil, abych vám sem přinesla nějaké jídlo. Měla byste něco sníst." Leiko přistoupila ke stolu. Rozmáchla se a jídlo shodila na podlahu. Talíř a sklenice s vodou se rozbili. Otočila se a sedla si na postel. Žena si klekla na zem a začala sbírat jídlo po zemi. "Orochimaru-sama nebude rád, až tohle uslyší a potrestá mě za to."
"Je mi to jedno!" řekla chladně. Žena ji na to nic neřekla a dál sbírala poházené jídlo. Cinkala se střepy. "Přestaň!" okřikla ji.
"Omlouvám se."
"Odejděte!" řekla o něco klidněji. Žena však dál sbírala střepy. "Řekla jsem, že máte vypadnout!" vybíjela si na ní svůj vztek. Vztek z toho, že ho podcenila a skončila jako zajatec. Žena se postavila, uklonila a rychle odešla.
Na podlaze se třpytily střípky od rozbitého skla v plamenu svíčky. Leiko se na ně zadívala. Nevnímala, že se znovu otevřely dveře a někdo vešel dovnitř. "Bylo mi řečeno, že nechceš jíst." Leiko otočila hlavu na druhou stranu a neodpověděla. "Neříkej, že ti došli síly mluvit. Předchozí tři hodiny jsi ji měla až moc."
"Přestaň!" řekla skrz zaťaté zuby. Snažila se svůj vztek ovládnout, ale moc ji to nešlo. Nehty se ji zarývaly hlouběji do kůže.
"Musím se postarat, aby se ti nic nestalo, než se vrátí. Kabuto mi dal tohle." ukázal ji injekční stříkačku. "Prý po tom budeš v klidu spát."
"Opovaž se se mě jen dotknout!" stoupla si a couvala. Neposlouchal ji a přibližoval se k ní. Leiko narazila na stěnu. Zaťala ruku v pěst a napřáhla se. Vší silou, kterou momentálně měla, ho praštila. Sasuke couvl. Proběhla kolem něj a utíkala ke dveřím. Tam narazila na dva stráže. Pevně ji uchopili za paže a postavili ji k Sasukemu. Vzpírala se, ale jejich sevření bylo pevné. Snažila se ze všech sil. Jeden ze stráží ji měl dost. Neovládnul se a svoje sevření ještě zesílil.
"Aaaa!" zakřičela, když ji zlomil ruku. Pustili ji, protože se už nebránila. Klečela na podlaze a svírala si pravou ruku. Sasuke k ní přistoupil a píchl ji injekci. Leiko cítila, jak ji těžknou víčka.
Probrala se a měla pořádný hlad. Na stole měla připravené jídlo. S chutí se do něj pustila. Ruka se ji zahojila. Byla ráda, že ji nic nebolí. Odemkly se dveře a do místnosti vešla ta samá žena jako minule.
"Jsem ráda, že jste všechno snědla." usmála se na ni. "Orochimaru-sama se za nedlouho vrátí." Leiko strnula.
"Jak dlouho jsem spala?"
"Dva dny." žena odešla. Leiko tam zůstala stát, jako omámená.
Za dveřmi uslyšela blížící se kroky. Otočila se čelem ke dveřím a nachystala se k boji. Dala si ruce k sobě a čekala na vhodnou příležitost udělat pečeť. Dveře se otevřely dokořán, ale nikdo v nich nestál. Aniž by si to uvědomila, polevila v ostražitosti. V tom okamžiku se kolem jejího těla omotal bílý had. Nemohla se vůbec pohnout.
"Skvělý pohled. Konečně jsem tě jednou překvapil i já." zazněl místností Orochimarův hlas. Vešel i se Sasukem dovnitř.
,Nedokážu udělat pečeť. To opravdu skončí takhle?' neměla sílu se bránit. Ta droga, kterou ji Sasuke dal, ji oslabila.
"Co s ní chceš dělat?"
"Přiměju ji, aby mi sloužila. Ale první si vezmu tvoje tělo." otočil se na Sasukeho.
"Uteč! Rychle uteč!" zakřičela Leiko. Oba se na ni podívali. Leiko vypadala překvapeně jako oni. Nemohla uvěřit, že něco takového řekla. Orochimarův had se ji otočil kolem krku. Nemohla dýchat. Docházel ji kyslík v plicích. Omdlela z nedostatku vzduchu.
***
"Déšť? Copak tu prší?" Leiko otevřela oči. První co viděla, byly karmínově červené oči.
"Tady ne, ale tam venku ano." Posadila se.
"Zase víš něco co já ne." usmála se na něj.
"Jsem přece tvojí součástí."
"To měl být kompliment." sklopila zrak. "Jak jsem si mohla myslet, že s ním můžu bojovat? Byla jsem unavená, když mi dal tu drogu. Byla jsem hloupá!" prsty zaryla do hlíny. "Jestli získal jeho tělo, tak zase vyhrál."
"Byli překvapeni, když si zakřičela: Utíkej!"
"To já taky."
"Proč jsi to zakřičela? Vždyť sis ho přála zabít. Kdybys nedala slib, tak bys to udělala. Co se změnilo?"
"Nevím." řekla téměř neslyšně.
"Co? Nerozuměl jsem ti."
"Já nevím." řekla o něco hlasitěji. "Nevím, proč jsem to zakřičela. Nechtěla jsem, aby skončil jako já. Nechtěla jsem, aby ho využil pro svoje účely." říkala to přesvědčivě.
"To se snažíš přesvědčit mě nebo sebe?" pozorně se na ni díval. "Proč si nechceš přiznat, že jsi to udělala jen proto, že k němu něco cítíš?"
"To je nesmysl!" řekla pevným hlasem.
"Vážně?"
"Jo. Plácáš nesmysly. Víš co, raději toho necháme."nedívala se na něj.
"To už nejsme v úkrytu?" zeptala se po chvíli, když ucítila na svém obličeji další kapky deště.
"Ne. Ty jsi omdlela a Sasuke zabil Orochimara…"
"Cože?" vyjekla.
"Když byl mrtvý, vyvolaný had zmizel a ty jsi zůstala ležet na podlaze." pokračoval, jako by ho nepřerušila. "Vzal tě do náruče a teď někam utíká."
"To myslíš vážně, že je Orochimaru mrtvý?" Jedna z jeho hlav přikývla. Leiko přemýšlela. Nemohla uvěřit tomu, co ji tu právě řekl.