Oheň lásky

Šla jsem po ulici a měla pořád taková zvláštní pocit. Někdo jde za mnou. Neohlédla jsem se ale zrychlila krok. Kroky se taky zrychlily. Sakra. Dala jsem se do běhu. Kroky se ozývaly blíž a blíž. Už jsem nemohla, lapala jsem po dechu a píchalo mě v boku. Ale věděl jsem že přestat utíkat by byl můj konec. A pak jsem zakopla. Kroky se zastavily. Cítila jsem, že je někdo za mnou. Nechtěl ajsem útočit, nejdřív jsem tu osobu chtěla prohlédnout. A ležet k ní zády nebyl ten nejlepší způsob. Otočila jsem se. Ten člověk se zasmál-zlým, krutým smíchem. Vypadal úplně jako.....
Probudila jsem se s křikem. Posadila jsem se na posteli a rukou šátrala po nočním stolku, abych mohla rozsvítit lampičku. Když se konečně rozsvítilo, rozhlédla jsem se po pokoji. Byl prázdný. Rukou jsem si otřela zpocené čelo. Tohle jsou tak blbý sny. Sakra. Srdce mi tepalo hrozně rychle. Věděla jsem, jak se uklidnit, jsem přece lékařský ninja. Za chvilku jsem byla v klidu.
Něco ťuklo do mého okna a moje srdce se rozbušilo nanovo. Vytáhla jsem kunai a opatrně se přesouvala k oknu. Otevřela jsem ho a sotva jsem to udělala, někdo skočil dovnitř.
,,Naruto, pitomče, víš jak jsem se lekla?" oddechla jsem si.
,,Ale Sakura-chaaaaan..." rozesmál se.
,,Máš nějakej určitej důvod, proč jsi sem přišel v půl druhý ráno? Nebo se ti prostě jenom stejskalo?" zeptala jsem se ho nakvašeně.
,,Zapomněl jsem ti říct že máme misi. Začíná zítra. V devět sraz před branou." řekl a vyskočil zase ven. Zívla jsem a zalezla zpátky do postele. Zítra máme zas misi. Já,Naruto a ...Sasuke. Ne, nechci myslet na Sasukeho. Ublížil mi, když začal chodit s TOU holkou. Říkají ji Kat myslím. Musím se tím přestat užírat. Jsme kamarádi. A tak to i zůstane. Dál jsem se nedostala, protože jsem usnula.

Nesnáším zvonění budíku. Dala jsem si polštář na hlavu, abych neslyšela, ale nepomohlo to. Achjo. Zaklapla jsem ho a vydala se do koupelny. Jako vždycky jsem si dala sprchu a šla dolů na snídani. Vzala jsem si dva balíčky sušenek a vyběhla do pokoje zabalit si věci. Ve třičtvrtě jsem se vydala k bráně, cestou jsem potkala Hinatu s Narutem jak se vedli za ruce a něčemu se smáli. Hinata byla úplně jiná než dřív. Už neklopila oči k zemi jako dřív a nečervenala se, když se na ní někdo díval déle naž deset vteřin. Připojila jsem se k nim. Jedině u nich jsem neměla pocit, že dělám křena, když jsem s nimi někam šla. Neměli potřebu se pořád objímat a líbat. Prostě si to nechávali, jak se říká, na doma. Hinata se odpojila u školy a my jsme s Narutem pokračovali k bráně.
,,Jsi teď šťastný, viď?" zeptala jsem se ho jen tak.
,,Jo. Jo jsem. Ona... je skvělá víš. Máme k sobě absolutní důvěru. Já... miluju ji." řekl se zasněným výrazem a já jsem věděla, že to myslí naprosto vážně.
Dorazili jsme k bráně. Sasuke seděl pod stromem se zamyšleným výrazem. Rock Lee něco probíral s Nejim a máchal při tom divoce rukama. Když nás uviděl, usmál se na nás a zamával nám.
,,Sakra!" zakřičel Sasuke a vyskočil na nohy. ,,Zapomněl jsem..."
,,Katanu." dokončila osoba, která seskočila ze střechy. Byla to Kat. Šla k Sasukemu a podala mu ji.
,,Děkuju..." zašeptal a políbil ji. Musela jsem se od nich otočit, protože se mi oči zalily slzami. Předstírala jsem, že si kontroluju batoh.
,,Tak ahoj." řekl jí a ona vyskočila zpátky na střechu a byla pryč.
,,Můžeme jít?" zeptal se Neji.
,,Jasně." řekl Naruto natěšeně a vyběhl z brány. Lee samozřejmě za ním. Neji si počkal, až jim to dojde. Naruto se zastavil a začal na nás řvát.
,,Hele, Neji, kam že to vlastně jdeme?" volal za divokého mavání rukama. Začali jsme se smát. To je celej Naruto. Vždycky ukvapený.
,,Vrať se a dozvíš se to." zakřičela jsem na něj. Naruto a Lee si dali závody zpátky (Lee samozřejmě vyhrál) a Naruto prskal o nesportovním chování, i když Neji začal vysvětlovat o co v naší misi půjde. Ochrana někoho. Zase. Tyhle mise začínají být nudné.
Vydali jsme se na cestu. Byla dlouhá a úmorná, šli jsme pouští a dorazili k oaze. Jezírko, na jehož hladině se odrážel ubývající Měsíc obklopené palmami. Bylo to krásné. Neji zkontroloval okolí a pak jsme rozdělali oheň.

Otevřela jsem oči a potichu se posadila. Všichni spali, i Naruto který měl hlídat. To je celý on. Taková nezodpovědnost. Ráno dostane pěstí. Oheň už vyhasl, zůstaly jen žhavé uhlíky. Přelétla jsem očima spící postavy. Ale počkat... Měli by tu být čtyři spící lidé. Naruta poznám stoprocentně podle chrápání, které se ke mě nese. Támhle jsou Nejiho dlouhé vlasy a Rock Lee má vedle sebe perfektně složenou kombinézu. Hm... zajímalo by mě, co má teď na sobě. Udělala jsem krok k němu a pak jsem měla chuť dát si facku. Není na to čas. Kde je Sasuke? Prudce jsem se otočila. Byl tam. Seděl na kameni a opíral se o katanu. Kývl směrem k jezírku a šel tam. Asi se mnou chce mluvit. Musím zůstat v klidu. Absolutně. Šla jsem za ním a dala si záležet na tom, abych působila nad věcí. Zastavil se u jezírka a sedl si na trávu. Sedla jsem si vedle něj. Ani ne moc blízko, ani moc daleko. Mlčeli jsme. Oba. Nechtěla jsem být první kdo prolomí ticho, ale on nevypadal, že by se chystal něco říct. Chtěla jsem ž něco říct, ale konečně se ozval.
,,On se ti líbí, viď?" zeptal se uvolněně. ,,MYslím Lee..." protáhl když viděl můj nechápavý obličej.
,,No... vlastně jo." přiznala jsem. Zazdila jsem to u něj. Ale nevadilo mi to. Věděla jsem co musím udělat.
,,A co ty? Jsi do ní zamilovaný?" zeptala jsem se ho.
,,Ano. Miluju ji... Nikdy si nepřestanu cenit toho, co pro mě udělala. Co jste udělali všichni. Nebýt toho, že mě Kat přemlouvala, abych se s ní vrátil do Konohy a ty s Narutem jste ze mě pak málem nevymlátili duši bych udělal něco hroznýho. Vždyť jsem se chystal zabít bratra, který mě chránil před všemi, kdo by mi chtěli ublížit. A vůbec...jmenuje se Kat. Proč jí říkáš ONA?" zeptal se nakonec.
,,Veř mi... raději zůstanu u ONA..." prohodila jsem. Rozesmál se. Za chvilku jsme se smáli oba. Bylo to pořád stejné. Pořád byl můj nejlepší kamarád.
Povídali jsme si dlouho. Chápala jsem už, co mi chtěl říct. Chtěl mi poradit. Pomoct mi si to ujasnit. Přerovnat si, co je v životě důležité. A on mi pomohl. Teď už jsem měla skutečně jasno. V tom co ke komu cítím. V tom co kdo cítí ke mně. Se Sasukem budeme přátele. Vždycky tři nejlepší kamarádi. Já, Naruto a Sasuke. Oba jsou šťastní a zamilovaní. A já muaím přestat čekat na jednoho z nich. Prostě být konečně sama sebou a být s někým, kdo ke mě patří. Věděla jsem už, kdo to je.
Odněkud z daleka se ozval křik. Někdo křičel moje jméno. Poznala jsem ten hlas.
,,Poslouchej srdce." řekl mi Sasuke s vážným pohledem.
,,Budu. Už navždy..." řekla jsem mu a usmála se.
Na vodu kousek od nás skočil Lee. Když nás uviděl, přestal se usmívat. Já jsem se usmívala víc a víc. Otočil se a chystal se odejít. Zašeptala jsem jeho jméno. Přiběhla jsem k němu a položila mu dlaň na tvář. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a políbil mě. Šeptal mi moje jméno, zatímco mě líbal - nežně, jemně a s láskou. A pak jsme zašeptali slovo, které nás napadlo oba současně s myšlenkou na toho druhého.
,,Navždy..."