Temná dívka Sharinghanu -04. Miluji tě Sasuke Uchiho

Z pohledu Sasukeho

Jediné co nás dělilo od země Světel bylo moře. Drianna stála před ním a vdechovala slaný vzduch. Bylo vidět že jí to dělá dobře. Ale já jsem neměl čas. Musím ihned dát ten svitek Kabutovi, jinak Drianna zemře.
,,Nepoužijeme Haka a Drena, abychom tam byli rychleji?'' zeptal jsem se chladným hlasem.
Něco jsem k ní cítil, to bylo jasné. Něco, co ještě nikdy k nikomu.
,,Dělej si co chceš.'' odsekla.
Její hlas mě překvapil.
,,Děje se něco?'' zeptal jsem se.
,,No to se teda děje! Rovnou to můžeš říct narovinu, že už tě cesta se mnou nebaví a že ji chceš mít rychle z krku!'' s těmi slovy se otočila a běžela přes moře dál.
Byl jsem opravdu překvapený, jak velice se mýlila.

Z pohledu Drianny

Utíkala jsem co nejrychleji to šlo, ale přesto mě dohnal a srazil k zemi. Ležela jsem na zádech a on klečel přeze mě. Držel mě zápěstí tak, abych se nemohla hýbat.
,,Jak to vůbec můžeš říct?!'' jeho hlas zněl zklamaně.
Cítila jsem se provinile. Nemohla jsem se dál dívat do jeho zklamaných očí a tak jsem odvrátila zrak.
,,Myslíš, že mně na tobě nezáleží?!'' tentokrát už jeho hlas zvážněl.
,,Dokaž to.'' odsekla jsem znovu.
Chvíli se mi díval do očí a potom se začal přibližovat k mému obličeji. Když nás dělilo jenom pár centimetrů uviděla jsem jeho úsměv.
,,Vážně to chceš?'' zašeptal a zvedl se mu pravý koutek úst.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tohle někdy stane. Nezmohla jsem se na slovo, jen se mu dívala do očí. A potom se naše rty dotkly. Líbali jsme se vášnivě, ale zároveň jemně a romanticky. Bylo to tak krásné. Nechtěla jsem, aby to někdy skončilo.
Najednou se Sasuke odtáhl a znovu se spiklenecky usmál.
,,Tak už mi věříš?'' zeptal se.
Ale já jsem si ho znovu přitáhla k sobě. Byla to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy zažila. Když jsme přestali, znovu jsme se vydali na cestu. Povídali jsme si o všem možném, když se najednou Sasuke zeptal na to, na co se ptát neměl.
,,Neznáš nějákého dalšího vlastníka sharinghanu?''
Strnula jsem. Určitě si toho všimnul, protože mě pevně chytil mě za ruku.
,,Proč?'' zeptala jsem se.
,,Mám s ním nevyřízené účty. A jistou povinnost.'' odpověděl.
,,Ne.'' zalhala jsem.
Nemohla jsem mu říct, že jsem to já. Zabil by mě, bez ohledu na to, co se stalo před pár minutami.

Z pohledu Sasukeho

,,Ne.'' odpověděla.
Lhala, to jsem poznal. Ale proč mi lže? Možná je to její přítel a ona se bojí, že bych ho zabil. To je jediné možné vysvětlení. Rozhodl jsem se nechat to být.
Když jsme přeběhli moře a dorazili do země Světel už nebylo těžké najít Orochimarův bývalý úkryt. Znal jsem ho.
Stáli jsme před obrovskou skálou, do které vedl jediný otvor. Ale ten byl až úplně navrcholu. Podíval jsem se na Driannu, ale něco s ní nebylo v pořádku. Třásla se.
,,Dree?'' zeptal jsem se a chytil ji za ramena.
Nic. Nereagovala a dívala se skrze mě. Dostal jsem o ni strach.
,,Drianno!!'' tentokrát jsem zařval.
Konečně se probrala a obejmula mě. Přitáhl jsem se ji ještě víc k sobě. Stále se třásla.
,,Tak co se děje?'' zeptal jsem se.
,,N-Nesmíš tam jít!'' hlas se jí třepal.
,,Proč?''
,,On, tě chce zabít Sasuke. A to já nedovolím. A pokud to uvidíš, budeš chtít zabít mě.'' odtáhla se a dívala se mi do očí.
Nechápal jsem ji.
,,O čem to mluvíš?!'' tentokrát mi hlas zvážněl.
,,Aaaaa!'' uslyšel jsem její křik, ale to už se propadala do země.
,,Drianno!!.'' křičel jsem.
Neozývala se.
,,Drianno!!''
,,Jsem v pořádku. Nic mi není!'' konečně se ozvala.
Oddychl jsem si.
,,Počkej, hned jsem u tebe.'' řekl jsem a chystal se skočit.
,,Ne!!!!!Sasuke to nesmíš!!! Zůstaň tam prosím!!'' křičela.
,,Ne, půjdu s tebou!'' zvýšil jsem hlas.
,,Hned se vrátím. Jenom vezmu ten svitek a za chvíli jsem u tebe tak prosím, zůstaň tam.'' s těmi slovy jsem slyšel její kroky.
Nejspíš se vydala dál. Nesouhlasil jsem s ní. Ale rozhodl jsem se, že jí dám deset minut. Pokud se do té doby nevrátí, vydám se za ní.

Uběhlo teprve pár minut a já už byl netrpělivý. Když v tom jsem uslyšel něčí kroky. Otočil jsem se, ale to co jsem viděl, bych opravdu nečekal.
,,Sasuke-kun!'' ozval se překvapený hlas Sakury.
Okamžitě jsem vstal. Jak to, že mě našli? Byl tady Kakashi, Sakura a ten divný kluk, který měl sloužit jako náhrada za mě. Už už jsem se chtěl zeptat, kde je Naruto, když v tom mi došlo, že je z něho teď Hokáge.
,,Co ode mě chcete? Nemám na vás čas.'' řekl jsem otráveně.
Vážně mě už unavovali.
,,Máme za úkol tě zabít Sasuke.'' odpověděl Kakashi klidným hlasem.
Usmál jsem se. Copak se nikdy nepoučí?
,,Už jsem řekl, nemám na vás čas.'' znovu jsem se zahleděl dolů do jámy.
Už to bylo skoro deset minut a začínal jsem mít o Driannu strach.
,,To nás nezajímá.'' odsekla trvdě Sakura a vrazila pěstí do země takovou silou, až popraskala.
,,Konečně jsi trochu zesílila.'' už jsem se neusmíval.
Vytvořil jsem klona, který by je mněl mezitím zaměstnat a seskočil jsem dolů.

Z pohledu Drianny

Běžela jsem tmavou chodbou, když jsem přiběhla do obrovského tmavého sálu. Uprostřed byl zlatý trůn, ovšem prázdný. Všude po stranách stáli ninjové. A potom mně přejel mráz po zádech.
,,Konečně jsi se dostavila princezno.'' uslyšela jsem Gozukův hlas těsně zamnou.
Chtěla jsem se otočit, ale on mě pevně sevřel.
,,Věděl jsem, že se za mnou vrátíš.'' usmál se Gozuku.
,,Nešla jsem za tebou!'' zvýšila jsem hlas a rozpustila se ve vodu.
Za okamžik jsem se objevila těsně před ním. Hleděla jsem mu sebevědomě do očí.
,,Co tady sakra děláš?!!'' zeptala jsem se.
Byla jsem opravdu naštvaná že tady je. Vlastně mu muselo jistě jít o ten svitek, jiný důvod nevidím.
,,Nebuď hned hubatá krásko.'' jakmile to dořekl, olízl se.
Bylo mi z něho špatně. Pokud se rychle nevrátím, Sasuke se vydá zamnou.
,,Ten svitek nedostaneš!'' odsekla jsem.
,,Nejde nám ani tak o svitek, jako o tebe Drianno.'' ten hlas jsem znala.
Patřil Kabutovi. Kabuto se objevil těsně za Gozukem. Usmíval se.
,,Co po mně chcete?'' byla jsem překvapená.
,,Máš ohromnou sílu. Pokud se spojí tvůj Sharinghan s mím Rinneganem, můžeme vytvořit zcela nový druh Kekkey Genkai.'' odpověděl Gozuku.
,,To si snad děláš srandu! Nikdy bych s tebou......'' odmlčela jsem se.
To slovo jsem ani nemohla vyslovit.
,,Dobrá tedy, dáme si souboj. Pokud vyhraju, staneš se mojí ženou. Pokud vyhraješ ty, můžeš si vzít svitek a už mě nikdy neuvidíš.'' řekl klidným hlasem.
,,Jsi si sebou moc jistý!'' s těmi slovy jsem se objevila těsně za ním a prudce mu vrazila pěstí do břicha.
Ale stalo se něco, co jsem opravdu nečekala. Moje ruka jím projela jakoby nic. Okamžitě jsem ji vytáhla a uskočila. Když se Gozuku otočil, v očích měl Rinnegan. Usmála jsem se.
,,Suiton: Ja no Kuchi.'' provedla jsem pečetě a ze země vytryskla vodní hadí tlama, která ihned spolkla Gozuku.
,,Hotovo.'' obrátila jsem se a vydala se ke Kabutovi.
,,Nebuď si tak jistá.'' ozval se Gozuku a prudká vlna větru mě odhodila ke zdi, ze které okamžitě vyrostly kořeny a omotaly se kolem mě tak, abych se nemohla hýbat.
Sakra, to je zlý.
,,Je konec. Konečně jsi má.'' Gozuku se usmál.
,,To ani zdaleka není.'' ozval se hlas ze dveří.
Byl to ten hlas, za který bych dala život.
,,Sasuke uteč! Je příliš silný!'' vykřikla jsem.
,,Opravdu to po mně chce někdo jako ty?!'' zeptal se, ale ani na mě nepohlédl.
Měl pravdu. Chovala jsem se jako nějáký srab. Ale měla jsem o něj strach.
,,Sasuke Uchiha. Jaké to milé překvapení.'' usmál se Gozuku.
,,Pane, to je ten co doprovází slečnu Driannu, aby jí mohl ukrást svitek, až ho najde.'' řekl Kabuto a posunul si brýle k čelu.
Nevěřila jsem svým očím. To nemůže být pravda. To ne! Všechno to co jsme spolu prožili. Mohla to být jenom přetvářka?! Ale já ho miluju. Byla jsem si tím jistá, zrovna ve chvíli, kdy jsem zjistila že mě zradil. Podívala jsem se mu do očí, ale on se těm mím vyhýbal. Takže to byla pravda.
,,Jak si mohl. Jak si mohl udělat něco tak hrozného?! Celou dobu si hraješ, jaký jsi přítel, ale jsi jenom obyčejný zrádce! Slyšíš?!!'' brečela jsem.
Bylo to poprvé v životě, co jsem doopravdy brečela. Slzy se mi draly z očí a nešly zastavit. Zapomněla jsem na všechno. Na svitek, na Gozuku, Kabuta, Yukamata. Jediné co mě zajímalo bylo zničit Sasukeho. Za to co provedl, bude potrestán.

Z pohledu Sasukeho.

Najednou přestala brečet. Zavřela oči a z jejího obličeje se vytratilo všechno to utrpení, které jsem jí způsobil. Bylo mi hrozně, ale byla to pravda. I když jsem to všechno dělal pro ni. Byla to jediná možnost, aby ji Kabuto odstranil zbytek jedu z těla. Kořeny kolem Drianny začaly ustupovat, až byla nakonec volná. Vstala a otočila se směrem ke mně. Oči stále zavřené. A potom se stalo něco, co mi doslova vyrazilo dech. Drianna otevřela oči a v nich měla sharinghan.
,,Tak co Sasuke?! Konečně jsi našel dědice sharinghanu. Mužeš mě tedy zabít!!!'' hlas ji zněl přesvědčivě a odhodlaně.
Ale stejně v něm bylo poznat to utrpení a bolest.
,,Drianno....'' vzdychnul jsem.
,,Tak dělej Sasuke! Zaútoč, nebo to udělám já!'' řvala.
,,Nikdy bych ti neublížil.'' zašeptal jsem.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Proč mi to neřekla? Možná se bála, že bych ji zabil. Jsem takový pitomec!
,,Drianno prosím, nikdy jsem ti ukrást svitek nechtěl. Jediný důvod proč jsem ten svitek potřeboval byl ten, abych tě ochránil.'' naléhal jsem.
Ale pohled v jejích očích se nezměnil. Byla nedobytná. Vypadala jako démon s andělskou tváří. Byla tak krásná.
,,Lžeš!!'' vykřikla a rozběhla se ke mně.
Chtěla mě zasáhnout Hiramekareiem, ale já jsem včas uskočil.
,,Přestaň Drianno!! Copak to nechápeš?!'' začínal jsem být naštvaný.
,,Chápu to moc dobře Sasuke!'' vykřikla a tentokrát mě Hiramekarei zasáhnul.
Ránu jsem schytal do pravé nohy a tak jsem se okamžitě sesunul k zemi. Klečel jsem a díval se jí do očí. Noha mi prudce krvácela, ale bylo mi to jedno. Přišla ke mně a položila mi Hiramekarei ke krku.
,,Proč jsi to chtěl udělat?'' z očí se jí draly slzy.
,,Musíš mi věřit Drianno. Odlož ten meč a věř mi.'' odpověděl jsem.
,,Dree, je to lhář. Už jednou tě málem podvedl!'' ozval se Gozuko.
,,Drianno on lže!'' naléhal jsem.
,,Já ti nevěřím Sasuke. Ty jsi mě chtěl vždycky zabít.'' jakmile to dořekla, vrazila mi Hiramekarei do hrudi.
Minula všechny smrtelné body, ale i přesto jsem se nemohl ponout. Jak to mohla udělat?

Z pohledu Drianny

Skácel se k zemi. Panebože, jak jsem to mohla udělat. Najednou mě zezadu chytly něčí paže a vlekly mě pryč od Sasukeho. Nebránila jsem se. Už mi bylo všechno jedno. Na ničem mi už nezáleželo. Sasuke, ten kterého jsem milovala mě jenom využíval. Vůbec mu na mně nezáleželo, dokonce mě chtěl zabít. Tak proč to tak bolí? Z celého srdce jsem si přála, aby se zvedl. Aby zranění, které jsem mu způsobila nebylo smrtelné, ale on se nehýbal.
,,Mimochodem, jen aby jsi věděla. Sasuke tě chtěl ochránit. Namluvil jsem mu, že je v tobě stále smrtelný jed a že jediný, kdo ho dokáže vyjmout jsem já. Ale pokud mi nedá ten svitek, neudělám to a ty zemřeš. A tak Sasuke souhlasil. Škoda, že jsi ho zabila.'' zašeptal Kabuto a usmál se.
Celé tělo se mně roztřepalo. Z očí se mi znovu vydraly slzy. Jak jsem mohla?
,,Sasuke!'' vykřikla jsem a vyškubla jsem se z Kabutova sevření.
Přiběhla jsem k Sasukemu a vzala ho do náruče.
,,Sasuke prosímtě. Je mi to tak líto. Nevěděla jsem že.... Prosím Sasuke neumírej. Miluju tě. Sasuke prosím.'' třepal se mi hlas.
,,Miluju tě slyšíš?'' řvala jsem ale Sasuke měl stále oči zavřené.
V tu chvíli jsem si přála umřít.

Z pohledu Sasukeho

,,Miluju tě Sasuke. Prosím tě neumírej. Nenávidím se, jsem tak pitomá!'' slyšel jsem její hlas.
Ale pohnout jsem se nemohl. Hiramekarei je příliš silný. Miluje mě? Opravdu mě miluje? Cítil jsem teplo u srdce. Začínal jsem cítit její ruce, které mě pevně svírají v náručí. A potom rty, které se dotýkají těch mích. Líbala mě, ale já jsem se nemohl přidat. Moje tělo mě neposlouchalo. Pořád brečela a celé tělo se jí třepalo. Ale i když jsem tak strašně chtěl, nedokázal jsem otevřít oči, dokonce ani promluvit jediné slovo. Teď už to vím jistě. Miluju ji.

Z pohledu Drianny

Tiskla jsem ho k sobě. Jsem tak pitomá! Mělo mi být hned jasné, že kdyby mě chtěl Sasuke zabít, už by to udělal. Jsem tak naivní, jenom kvůli mně je teď mrtví. Dokonce mou rukou. Já jsem ho zabila. Jsem monstrum. Ale i když jsem na pokraji zhroucení, musím udělat jednu jedinou věc. Potom můžu zemřít, ale dřív ne. Opatrně jsem položila Sasukeho na zem a naposledy ho políbila. Potom jsem vstala a zatnula ruce v pěst.
,,Oba vás zabiju. Ale nebude to žádná rychlá smrt. Budete litovat, za to, co jste mně napovídali o Sasukem.'' můj hlas už byl klidný.
,,A jak by si to asi chtěla udělat Drianno?!'' zvýšil Kabuto hlas.
Gozuku se stále usmíval. Nenáviděla jsem je. Nahromadila jsem všechnu svou i Hakovu chakru a vložila ji do Hiramekareie. Neuvěřitelnou rychlostí jsem se rozběhla k nim. První koho jsem zasáhla byl Kabuto. Nebyl připravený a tak jsem mu uřízla jednu ruku. Zařval bolestí a Gozuku se za ním okamžitě objevil. Musel použít taijutsu, protože byl dokonce rychlejší než já. Podepřel Kabuta a začal utíkat.
,,Nenechám vás utéct vy šmejdi!!'' zařvala jsem a rozběhla se za nimi.

Z pohledu Sasukeho

Nevěděl jsem co se děje. Stále jsem se nemohl hýbat, ale už jsem pomalu začínal cítit ruce a nohy. Někdo mě musel léčit, to bylo jasné. Když jsem dokázal otevřít oči, jrklo ve mně.
,,S-Sakuro?'' vyhrknul jsem ze sebe překvapením.
Nade mnou se skláněla Sakura a léčila mě. Za ní stál Kakashi a ten kluk.
,,Nemluv Sasuke, rána je stále hluboká.'' promluvila tiše Sakura, čímž okamžitě upoutala Kakashiho pozornost.
,,Budeš v pořádku Sasuke. A vrátíš se s námi do Konohy. Naruto tě chce vidět.'' řekl Kakashi.
,,Nemůžu se vrátit do Konohy! Drianna! Kde je Drianna?! Jak dlouho už tu jsem?! Musím ji najít!'' sedl jsem si a snažil se vstát.
Ale Sakura mě opět přitlačila k zemi a dál mně hojila rány.
,,Musíš zůstat v klidu Sasuke! Nevíme jak dlouho tu jsi a také nevíme, co se tady stalo, ale pokud by jsi teď chtěl s někým bojovat, stejně by se ti nedařilo. Musíš ještě chvíli počkat, než rány zahojím.'' odpověděla.
Proč to dělá? Po tom všem co jsem jim udělal? Utekl jsem bez jediného vysvětlení. Stal se ze mě nukenin a zabil jsem mnoho lidí. Tak proč mi pomáhá?
,,Proč to děláš Sakuro?'' zeptal jsem se.
,,Jako by jsi to nevěděl Sasuke. Miluju tě.'' odpověděla a začervenala se.
Odvrátil jsem pohled od jejích tyrkysových očí. Moc dobře to chápu, teď už ano. Vím jaké je milovat. Člověk by pro osobu kterou miluje udělal všechno.
,,Tak a je to hotovo.'' řekla a mile se usmála.
,,Děkuji ti. Ale do Konohy se nevrátím. Mám práci, tak mi prosím nestůjte v cestě, protože pokud to uděláte, zabiju vás.'' řekl jsem temným hlasem.
,,Ale Sasuke..'' Sakura se odmlčela.
Byl jsem opět plný sil. Vlastně jsem cítil, že moje chakra je stále plná. Použil jsem Kuchyose no Justsu a svolal tak Drena. Okamžitě jsem na něho vyskočil. Čekal jsem, že mi budou bránit, ale oni se ani nepohli. Jenom na mě bolestivě zírali.
,,Děkuji vám. Myslím, že jsem se změnil.'' řekl jsem a pokynul Drenovi, aby se dal do pohybu.
,,Koho hledáte pane? Slečnu Driannu?'' zeptal se Dren jakmile jsme vyběhli ze skály.
,,Ano, přesně tak.'' odpověděl jsem.