Itachi no jihaku

Chodil jsem po Konoze jako bez duše. Každý můj pohyb jsi naplňoval ty. Při každém rychlém seknutí jsem myslel na tebe, každé žuchnutí těla o zem doprovázel tvá tvář přízračně se pohupující v mé mysli. Beznadějné výkřiky mých obětí se tupě nesly potemnělými uličkami. Při tom ten nejbeznadějnější pláč zněl mou duší. Neměl jsem ponětí, co udělám, až pohlédnu do tvých nezkažených očí. Tvůj nevinný pohled pro mne byly tou nejhorší noční můrou. Čím víc se blížil okamžik našeho shledání, tím usilovněji jsem přemýšlel, co ti řeknu. Jak se zachovám.
A pak to přišlo. Běžel jsi ulicemi, cítil jsem tvůj strach. Ohlédl ses k místu, odkud jsem tě pozoroval, ale neviděl jsi. Všechno tvé soustředění se upínalo k našemu domu. A mé zase k tobě. Už když jsem tě viděl ve svitu měsíce probíhat mezi všemi mrtvými, věděl jsem, že toho nebudu schopen.
Stanuli jsme tváří v tvář. Nad těly našich rodičů. Tvé oči… byli plné bolesti a otázek. Mé oči také. Ale to jsi naštěstí neviděl. A já mohl uskutečnit plán, který mne napadl před několika málo sekundami. Bude z tebe mstitel. Mé srdce pukalo při pomyšlení, že celý tvůj život bude naplněn nenávistí a zlobou. Ale já věřil, že tě to donutí přežít, ochrání a nakonec i zajistí spravedlivý konec. Já věřil, že ta nenávist bude směřovat na mne. A že to tak bude správné.
Ta slova nešla zastavit. Má mysl je dál posílala ven. A na tebe ta hrozná slova dopadala a každé z nich určovalo tvou budoucnost.





Vidím, jak jsi dospěl. Tvé oči mají stejný výraz jako ten, který ukazuji světu. Vše jsem naplánoval a nyní zbývá už jen pár krůčků k velkému finále. Zbavuji tě všech parazitů, předávám ti své dědictví. Má nemoc mne stravuje, ale věz, že to není nic v porovnání s muky, které mi přinášelo pomyšlení na tvé strádání. Musel jsi dospět bez rodiny, ve smutku a zradě a to ovlivnilo tvou duši. Ale měl jsi kolem sebe mnoho lidí, kteří to měli napravit. Přátele, kterých by sis měl vážit. I já jsem při svém neutěšeném životě našel několik lidí, kteří mi byli přáteli. Ten nejcennější tu teď stojí přede mnou. Výsledek našeho boje je dán již mnoho let. A já tě z něho chci vyslat jako jiného člověka. S novou silou, zbaveného nenávisti, s čistým pohledem na svět. Vrať se zpět do svých dětských let a nalezni tam svou neposkvrněnou duši. Žij tak, abys nelitoval.





Chtěl bych, aby tvé oči někdo přemaloval zpět na tu nevinnou barvu, kterou jsi měl kdysi. Nyní se snažím odčinit to, co jsi musel prožít kvůli mým činům. Můžeš začít od začátku. S čistým štítem. Tvé oči mají stále světlo. Nedopusť, aby se z nich vytratilo. Bez světla zbloudíš ze správné cesty a nedostaneš se zpět.
Nelituji. Žil jsem pro svou vesnici a ochránil tvůj život. Přes nespočet hrůzných činů, které jsem vykonal, mne stále utěšuje vědomí, že to nejcennější jsem ochránil. Svou vesnici i svého malého bratříčka. Proto se chop toho, co ti nabízím. Neubližuj sobě, svým přátelům, ani Konoze. Naplňoval jsi celý můj život, proto i mé poslední myšlenky patří tobě. Ty už se za minulostí neohlížej. Jdi vpřed, navaž nová pouta, obnov stará.