Zamilovaný/Nešťastná

Je to taková blobost, co mě napadla...

Když ráno vstanu tak políbim svoji milovanou ženu
Snídani do postele dám jí a růži z lásky k tomu
Ještě umeju nádobí z večeře a vydrhnu vanu
Svačinu udělám si do práce a odcházím z domu
Mám skvělou ženu
"Teď vy madam."

První co ráno udělá je, že mi voslintá hubu
Nesnáším jídlo do postele, tu každodenní nudu
Při s*** vykřikuje promiň lásko já už budu
Ze zvyku zámávám mu z postele, když říká já už půjdu
Nesnášim svého muže

"Zajmavé."
"Temari to si vážně myslíš?"
"Jo."
"Co ti na tom vadí?"
"Je to stereotypní."
"Já jsem zamilovaný."
"Já jsem nešťastná."
"Já tě nechápu."
"Já tě taky nechápu."
"Co ti vadí?"
"Každý den vana potom milovaní."
"Vždyť je to hezký."
"Možná to bylo hezký-první týden, ale už je to nudný."
"Co mám udělat abych se ti zavděčil?"
"Nevím. Něco aby to nebylo nudný."
"Já tě, ale miluju."
"Doktore?"
"Ano?"
"Nemá to cenu. Jdu domů."
"Temari počkej."
"Shiko mám tě ráda, ale manželská poradna nám asi nepomůže." *prásknutí dveřmi*
"Kdo chce kam pomozme mu tam."
"Mlčte."

Blondýna běžela po ulici. Tekly jí slzy po tváři. Bylo to půl roku, co se vdala. Podle ní to mohlo být to nejhorší, co udělala. Každodenní romantika ji nebavila. Sice svého manžela měla ráda, ale to jak jí dělal, co jí na očích viděl, ani jednou se nepohádali.
Běžela, tak rychle až vrazila do někoho. "Pardon já nechtěla."
"To nevadí."
Zvedla hlavu, stál před ní červenovlasý muž s andělským obličejem. Jeho oči byli hluboké jak studna. Jeho rysy byly ostře řezané, jeho rty byli lehce červené a jeho pleť byla bílá jako mraky, která zakrývaly hory nad městem.
"V pořádku?"zeptal se.
"Jo, jo." pokývala.
"Opravdu?"
"Jo v pořádku."
"Tak proč brečíte?"
"To není vaše věc."
"Dobře nechtěla byste zajít na skleničku? Abyste se uklidnila."
"Třeba."
"Dobře."usmál se. "Jak se vůbec jmenujete?"
"Temari."
"Sasori těší mě."
"Mě taky."
"Tak pojďte."