Vzpomínky počas boje

Vzpomínám, když jsem byla mladá a krásná,
jak se přede mnou zjevil zčistajasna.
Jediný cizinec v naší vesnici,
nejúžasnější mezi tisíci.

Vzpomínám, že ostatní ho měli za blázna,
jen mě uhranula jeho brada výrazná.
Kam se na něj hrabou naši chasníci,
chtěla jsem cítit jeho dotyk na líci.

Vzpomínám, najednou to byla láska závazná
a naše svatba navždy bude věhlasná.
Konala se v jarním měsíci,
při obřadu zpívali nám slavíci.

Vzpomínám, pak už se nikdy nezasmál,
smutným pohledem a mlčením mě častoval.
Tehdy měla jsem se ho snad zříci,
skrývalo se v něm zlo spící.

Vzpomínám, jednou v noci šel zas o dům dál,
nikdo neplakal, nikdo ho nehledal.
Ani já, kdysi dávno bojovnicí,
dnes však matka nastávající.

Vzpomínám, lékař na dítěti chybu neshledal.
Syn byl veselý a čas pomalu ubíhal.
Kdo mohl tušit, že spolu s kaší na lžíci,
polyká osud zlobu plodící.

Vzpomínám, život si se mnou krutě hrál,
dal mi dítě a vzápětí ho zase vzal.
Syn a jeho žena v hrobě ležící,
nad nimi stojím já, babička plačící.

Vzpomínám...
kdybych nevzala si tenkrát toho podivného kluka,
nemusela bych teď zabít svého jediného vnuka.