Gone

Gone

Bylo deštivé odpoledne, ale to bylo v pořádku. Teď ji nic netrápilo.
Uvnitř byla tak prázdná, tak zničená.
A sama.
Byla na cestě už dva dny.
Spala jen pár hodin.
Viděla sny.
Viděla v nich JEHO.
Opatrně se dotýkal její tváře.
"Tady, můj anděli" usmíval se a políbil ji "Můj sladký anděli."
Tak jemně, mile a láskyplně.
Byl člověk jen pro ni.
A ona si to moc užívala.
Konan se podívala na zamračenou oblohu. Zavřela oči a cítila na své kůži kapky deště.
Jeho ruka na jejím pase. Leží vedle něho. Dívá se do těch dokonalých očí.
Cítí jeho dech. Dotýká se ho svými prsty.
Nepotřebuje slova. Aspoň tak dlouho, jak takhle můžou zůstat.
Ucítila slzy v očích. Neutřela je. Nechala je spadnout na tváře.
A vzpomněla si ještě jednou.
"Tohle bude bolet jen chvíli, andílku" řekl opatrně a (...)
Nahlas zařvala, když cítila tu bolest, ale on ji nechal odejít.
Jako vždy.
Utřel jí slzy a políbil její třesoucí se rty.
"Teď je to už dobré. Ne?"
Kývla. Usmál se.
"Jak jsem říkal, můj andílku." Jeho ruka držela její prsa a jeho rty se dotkly její zpocené kůže na krku.
Byl první, kdo jí dal...
První a poslední.
Ale teď je pryč.