Zrození Sanninů II - Kapitola šestá: Mocný

„Neměl tu být nějaký…“ zeptal se Naruto.
„Jo,“ přerušil jeho otázku Sasuke a ihned odpověděl.
„Tak proč je tu ta…“ ptal se blonďák dál.
„Zeď?“ doplnil Suigetsu.
„Nikdo tu není. Další špatnej úkryt,“ sykl Uchiha.
„Vrátíme se,“ otočil se Suigetsu.
„Proč s náma vůbec jde?“ zašeptala Sakura směrem k Narutovi.
„Saie si nechtěla,“ odpověděl Uzumaki.
„Jo, měl blbý kecy, ale tenhle mě štve taky,“
„Nejsi nějaká vybíravá?“
„Ty mě taky začínáš štvát. Příště jdu na misi jenom se Sasukem.“
„Ticho!“ okřikl je Sasuke.
„Jak asi dopadnul Hachibi?“ zajímal se Suigetsu.
„Doufam, že mu aspoň pořádně rozbil hubu. Ty jeho rýmy mě pěkně serou,“ řekla Sakura.
„Wheeeeeeeee,“ zazněla ozvěna chodbou.
„Eh, smůla,“

„Fajn, co teď?“ zeptal se Naruto, když všichni vylezli z jeskyně.
„Pudem někam zapařit,“ přidal se Killer-Bee.
„Vrátíme se do Konohy pro nové rozkazy,“ rozhodl Sasuke a vyrazil směrem k vesnici.
„Jak poroučíš,“ vydal se za ním Suigetsu.

Kurenai seděla v parku na lavičce a pospávala. Zvuk nedaleké řeky ji vždy uklidňoval. V tom se ozvaly výbuchy, které ji vyrušili ze spánku. Většina Konohy byla pobořená, u brány byl stále slyšet boj. Do parku se však nikdo z útočníků zatím nedostal. Pomalu se zvedla a vyrazila do nejbližšího úkrytu. Chtěla jít pomoci ostatním, ale zbýval pouhý měsíc do porodu Asumova dítěte. Ušla pár kroků, když za sebou uslyšela klapavé zvuky. Otočila se, aby zjistila co ty zvuky vydává. Loutka zabalená v plášti Akatsuki. Škorpióní ocas kmital ve vzduchu připraven bodnout.
„Udělám z tebe ozdobu své sbírky,“ zaklapala loutka čelistmi.
Kurenai se otočila, aby se dala na útěk, ale v tom vrazila do nově příchozího muže. V polekání vykřikla a spadla na zem. Ústa se jí začala pomalu klepat: „Itachi Uchiha,“ vykoktala.
Itachi pomalu otevřel oči, které měl zalepené od krve a usmál se.
„Myslel jsem, že jsi mrtvý,“ zaklapala loutka.
„Ty si nemáš co myslet,“ překročil Itachi ženu.
„Zůstaň stát!“ loutka zvedla výhružně ocas.
„Každý by se měl bát Uchihy,“ nedbal jeho varování.
„Chcípni,“ ostří projelo Itachim jak nůž máslem.
„Jsi slabý,“ usmál se Itachi a rozplynul se v mrak vran.
„Co?!“ Sasori začal těkat očima ze strany na stranu. Neměl šanci postřehnout odkud útok přišel. Stěží stačil vyskočit z loutky, než se rozpadla pod Itachiho útokem.
„Tys nás zradil. Zabiju tě a udělám si z tebe další loutku. Loutku Uchihy!“ Sasori začal vystřelovat ze svých dlaní proudy ohně.
„Bereš naše jméno nadarmo do huby a ještě proti mně jdeš s ohněm? Blázne,“ zasmál se Itachi a zakryl si dlaní jedno oko. „Amaterasu!“ černý oheň začal pohlcovat vše čeho se dotknul.
Sasori musel před ohněm uskočit a oddělit si ruce po lokty od těla.
„Tohle na mě stačit nebude,“ sykl Sasori.
„Pošetilče, už dávno jsi prohrál,“ Itachi stanul před loutkou.
„Chcípni!“ snažil se Sasori pohnout, ale nic se nestalo.
„Uživatelé loutek jsou proti genjutsu slabý. Chytil jsem tě hned na začátku našeho setkání.“
„Takhle silný jsi nikdy nebyl,“ procedil Sasori skrz zaťaté zuby.
„Ne, vždycky jsem se držel zkrátka,“ Itachi napřáhl ruku a prorazil loutce hrudník a vytáhl její srdce. „Amaterasu,“ černý plamen začal pomalu propalovat srdce.

Kurenai stále seděla vedle Itachiho, který se ani nepohnul. Jenom loutka Hiruko spadla bezvládně na zem. Uchiha chtěl udělat krok, ale místo toho spadl na kolena a začal se držet za obličej. Z očí mu opět začala téct krev.
„Ještě je moc brzo, abych používal tyhle techniky,“ praštil pěstí do země.
„Itachi,“ Kurenai vstala přešla k muži.
„Nevysvětluj si to špatně, ale ten chudák mi stál v cestě,“ utrhl se na Uchiha na těhotnou ženu a s vypětím všech sil vstal.
„Jasně,“ Kurenai si odtrhla kuš látky z šatů a začala Itachimu čistit rány.
V tom se událo několik věcí. Od vstupní brány byl slyšet obrovský výbuch a byla vidět i lavina písku. Na Itachiho se vrhlo několik ninjů, kteří si mysleli, že právě napadl Kurenai.
Uchiha se vyhnul ráně obrovským kladivem a kopl Kotetsua do břicha, který v letu srazil i Izumiho. Genma využil chvilky Itachiho nepozornosti a uskočil s Kurenai do bezpečné vzdálenosti.
Aoba mezitím přivolal hejno vran, které poslal na Itachiho.
„Stůjte! Přestaňte!“ házela s sebou Kurenai v Genmovo sevření.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu,“ Uchiha vypustil obrovskou plamennou kouli, jenž rozehnala dotírající vrány.
Izumo a Kotetsu už byli opět na nohou a obstoupili svého nepřítele.
„Musíme zaútočit všichni najednou,“ přispěchal jim Genma na pomoc.
„Chcete zemřít?“ zeptal se Itachi, ale v tom mu hlavou projela další bolest a spadl na zem.
„Idioti!“ Kurenai začala tvořit pečetě. „Magen: Jubaku Satsu!“ kolem všech útočníků vyrostly stromy, které je ihned spoutali.
„Co to děláš?“ zařval Genma.
„On není náš nepřítel!“ zařvala Kurenai. „Právě mi zachránil život!“

Orochimaru se zhluboka nadechl. Po tváři mu projel úšklebek: „Dobrá práce, Kabuto.“
„Můj pane,“ uklonil se pochválený. „Dalo mi to velkou práci. Musel jsem použít veškeré zdroje a peníze, které mi Madara dal. Bohužel mi nezbylo dostatečné množství použité látky, kterou jsem potřeboval na to, abych vás opět oživil a vůbec byl jsem rád, že se mi to vše povedlo,“ na chvíli se odmlčel. „Avšak musel jsem nejdřív použít nějaký testovací subjekt, abych si byl jistý, že tato technika a moderní věda zaberou,“
„Kohopak jsi to ještě přivedl?“ olízl se Orochimaru.
„Myslím, že budete velmi potěšen,“ Kabuto, zahalený v plášti tleskl.
Do místnosti vstoupil Kimmimaro: „Můj pane,“ uklonil se.
„Takže to už nemůžeme použít?“ zeptal se Orochimaru. „Věčná škoda.“
„Ne, a i tak mi dalo dost práce. Nebýt mého zázračného intelektu a citu pro zdravotní medicínu a peněz od Akatsuki… nikdy bych toho nebyl schopný,“ dokončil Kabuto.
„Takže teď jsme v úkrytu nepřítele? Hahaha, velmi dobře. Jdeme si rozehrát vlastní hru!“ Orochimaru rozkopl dveře a vyrazil chodbou ven z úkrytu Akatsuki.