Jutsu probuzené láskou 1.díl

Pohled Kushiny
Ahoj, já jsem Uzumaki Kushina a pocházím ze Země Vodních vírů. Před týdnem jsem slavila devatenácté narozeniny. Lidé říkají, že jsem drzá a netrpělivá a na svůj věk až moc hyper.Víc vám toho neřeknu, protože na mě útočí pár chlapů a já je nestíhám. Například teď mi jeden ninja hodil kunai na nohu a já spadla. Po dopadu mi na ní ještě dupl. Bolestně jsem sykla a zůstala ležet. Ostatní mě obklíčili a jeden si vzal do ruky kunai. Ušklíbl se a napřáhl se na poslední a smrtelnou ránu. Nevím, co jsem jim udělala, asi jim vadí mé postavení v klanu. Pomalu jsem upadala do bezvědomí. Postřehla jsem je žlutou čmouhu, která blokovala útok.

* * *

„Je tu krásně," pronesl jeden mladík, který se svým týmem ležel pod stromem.
„To jo," pronesl jeho sensei "ptáčci zpívají, listí se houpe ve větru, květiny kvetou a voní, v dálce řinčí kov… v dálce řinčí kov!" Vyjeknul poslední větu.
„Jdeme se tam podívat, Minato-sensei?" Zeptal se jeho žák.
„Raději ano Kakashi, možná je to důvod, proč jsme sem šli na misi."
„Souhlasím, nechci vidět Sarutobiho tvář, až mu řekneme, že jsme nechali zabít následníka klanu Uzumaki!" Zařval jeho další žák.
„Nekřič tak!" Napomenula ho jediná dívka v týmu.
„Ty tu taky křičíš!" Začal se hádat chlapec.
„Ty sis začal! " Nedala se dívka.
„Rin! Obito! Nechte toho, jste jak malý děti!" Okřiknul je Minato. Vyskočil na strom a rozběhnul se. Jeho žáci se rozběhli za ním, i když věděli, že mu nestačí. Zvuk sílil, ale najednou nebylo slyšet nic. Minato ještě zrychlil. Za chvíli doběhnul na mýtinu, kterou lemovali poničené stromy. Podíval se pozorně a uviděl uprostřed ležet dívku a kolem ní pět mrtvých a pět živých ninjů. Jeden se napřahoval asi na smrtelnou ránu. Minato byl ve vteřině u něho a vyblokoval útok. Lehce přemohl ty další čtyři a zkontroloval, jestli je dívka na živu. Po chvíli tam přiběhl jeho tým. První se zeptal Obito: „Je v pořádku?"
„Jo je, je jen vyčerpaná a má zlomenou nohu. Odneseme ji do nemocnice." Vyskočil na strom, ani nepočkal na ty tři vzadu a namířil si to do nejbližší vesnice. Když se na ni pozorně podíval, objevil se mu na tváři ruměnec a pomyslel si:"Je docela hezká."
Asi po půl hodině se před ním ukázaly domy vesnice. Vběhl do ní a začal hledat nemocnici. Všichni se po něm otáčeli, protože věděli, koho nese. Když už se ho pouštěla naděje, že nějakou nemocnici najde, uslyšel za sebou volání: „Minato-sensei!"
Otočil se a uviděl Obita, Rin a Kakashiho ležet na zemi a ztěžka oddychovat.
„Asi jsem to stou rychlostí přehnal," omluvně se usmál. Oni na něj hodili jen vražedný pohled. Pak se ale rychle podíval na dívku v jeho náručí. Na chvíli se probudila a zamumlala: „Díky." a zase usnula
„Neviděli jste tu někde nemocnici?" Zeptal se jich, když popadli dech.
„Jo sensei,"odpověděli sborově, „už třikrát jste kolem prošel." Dopověděla naštvaná Rin.
„Ani jsem si nevšiml," zase se omluvně usmál.
„Zavedete mě tam? Za chvíli by jsme měli být u domu klanu Uzumaki.“ Oznámil jim Minato a zvedl se spolu se svým týmem. Ve předu byl Kakashi, takže Obito začal mít námitky a říkal něco ve smyslu, že by je tam taky dovedl, tak proč je ve předu Kakashi a Rin mu případně dávala pohlavky. Minato se díval buď na Kushinu nebo na to divadlo před sebou. Pět minut jim trvalo, než se dostali k nemocnici, ale už měl problém udržet se na nohou po návalu smíchu.
Vešli do nemocnice a jedna sestřička vyjekla: „Kushino-san!“
´ Takže Kushina,´ pomyslel si Minato.
„Co se stalo?“ Zeptala se ta samá sestřička, když k nim doběhla.
„Přepadlo jí deset ninjů,“ odpověděl blonďák. „Vy jí znáte?“
„Jistě, je tu dost často.“
„Takže je z této vesnice,“ oddechnul si Minato.
„Pojďte za mnou,“ pokynula jim rukou sestřička a vedla je dlouhými chodbami nemocnice, dokud se nezastavila u jednoho z pokojů.
Vevnitř byly oranžové stěny a povlečení, na stolku u postele byly fotky nějaké rodiny a na stěnách byly namalované černé spirály.
Ti čtyři strnuli úžasem ve dveřích.
„To jsou všechny pokoje takové?“ Zeptala se první Rin.
„Ne, nejsou. To je pokoj Kushiny-san. Když říkám dost často tak tím myslím hodně často. Když jde o nějakou záležitost z ninja života, nezná meze. Rovnou jsme ji přidělili pokoj,“ usmála se sestřička.
„Aha,“ podivila se Rin.
„Položte ji na postel, prosím,“ poprosila Minata. Ten ji položil a kousek poodstoupil, aby měla sestřička místo.
„Bude v pořádku. Má jen zlomenou nohu. Už můžete jít, jestli chcete,“ prohodila po chvíli.
„Děkujeme a nashledanou,“ poděkoval a zmizeli. Před nemocnicí začala hádka, kudy půjdou, protože tam byly čtyři cesty. Samozřejmě všichni chtěli jít jinou cestou, než ten druhý. Jako vždy vyhrál Kakashi, který má nejlepší argumenty.
Po dalším hodinovém bloumání, konečně narazili na ten největší dům ve vesnici – dům klanu Uzumaki. U vchodu už je čekal nejspíš vůdce klanu. Očividně naštvaný. Už z dálky na ně volal, kde byli a že tu měli být už před dvěma hodinami. Slova se ujal Minato.
„Když jsme šli sem, cestou jsme narazili na nějaké ninji, kteří chtěli zabít jednu dívku. Zachránili jsme ji a odnesli do nemocnice, kterou jsme ale hledali hodinu a tu druhou hodinu jsme hledali vaše sídlo,“ omluvně se usmál.
Muž jen nechápavě zakroutil hlavou, ale usmál se a řekl: „Hlavně, že jste dorazili. Já jsem Uzumaki Tsuchiki a vy?“
„Já jsem Namikaze Minato, ten kluk s brýlemi je Uchiha Obito, s šedými vlasy Hatake Kakashi a ta dívka je Rin,“ představil je Minato.
„Pojďte dovnitř, ukážu vám, koho máte chránit,“ obrátil se a vedl je do domu.
Byl to starší muž vysoké postavy s hnědými oči a lehce nazrzlými vlasy. Měl oranžové kimono se spirálou na zádech.
Uvnitř domu bylo taky hodně věcí oranžových a na stěnách byly spirály.
´Jako v tom pokoji Kushiny,´ pomyslel si Minato. Tsuchiki odběhl do vyššího patra a našich ninjů se zatím ujala jeho žena Matsuki. Za chvíli se tam zase ukázal Tsuchiki a klidně pronesl: „Už tu zase není. Podívám se do nemocnice.“ A zmizel.
Oni si dál povídali, dokud se nerozrazili dveře a v nich dívka o berlích a Tsuchiki. Při pohledu na dívku, ninjové z listové vyvalili oči.
„Tak jsem zpátky. Tohle je Uzumaki Kushina, následník klanu Uzumaki a taky jí budete chránit, “ představil Kushinu Tsuchiki.
„Kushino, co jsi zase dělala,“ povzdechne si Matsuki.
„Normálka mami, tentokrát jich bylo deset a byli silnější, zlomili mi nohu a chystali se mě zabít, ale pak se přede mnou objevila žlutá skvrna a porazila je, ale nevím jak, protože jsem omdlela. Když jsem se jednou probrala uviděla jsem muže se žlutými vlasy a modrými oči. Vypadal jako ten, co stojí vedle tebe, “ zářivě se usmála Kushina, pak se ale zarazila, přimhouřila oči a podívala se na Minata.
„Vypadá až moc stejně,“ pronesla tajemně.
„Jo aha! To ty si ten, co mě zachránil!“ vykřikla najednou, až všichni přítomní poskočili.
„Tos byl ty? Díky chlapče,“ poděkoval mu Tsuchiki.
„Není zač, je to moje mise.“
„A ty jsi…?“zeptala se Kushina.
„Já jsem Namikaze Minato, tohle je Kakashi, Obi-“
Než to ale stihl doříct, ozvala se ohlušující rána.
„Výbuch?“ Podivil se Kakashi.
„Jo, jdeme tak. Rychle!“ Zavelel Tsuchiki. Kushina chtěla jít taky, ale zapomněla na zlomenou nohu, takže se ve vteřině válela na zemi držíc se za nohu a hlasitě naříkat. Vypadalo to, jako když se brouk překulí na záda a snaží se zase dostat na nohy. Její matka k ní přiběhla na pomoc, ale neubránila se smíchu. Bylo to vážně komické.
Kdyby se podívali z okna, viděli by, jak pět ninjů bojuje proti třinácti shinobi. Další sedm už hledalo Kushinu v domě.
Jeden ji však našel a už se k ní přibližoval s kunaiem v ruce. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv. Kushina naštěstí měla jeden kunai u sebe. Vytáhla ho a začala se soustředit na shinobiho. Ninja vyskočil a seknul. Mladá Uzumaki se neohrabaně ráně vyhla, ale ztratila rovnováhu a spadla. Zase ten škodolibý úsměv mu hrál na tváři. Napřáhl se a hodil. Čekala bolestné bodnutí do některé části těla, nic se však nestalo. Minato kunai sestřelil tím svým a postavil se proti němu. Začal boj v taijutsu. Namikaze měl jasně navrch, ale jakmile šilhnul ke Kushině, dostal kopanec do břicha a odletěl několik metrů dál. Ninja už začal dělat pečetě, ale Minato se pořád nehýbal. Kushina začala panikařit. Pak v ní ale něco trklo, zavřela oči a začala do nich soustředit všechnu chakru. Vůbec nevěděla, co dělá. Vedl jí jen instinkt. Pak se to stalo. Otevřela oči, které zoranžověli a místo zorničky byla spirála. Před ní se objevilo pět malých tygrů a ti se hned vrhly na ninju. Každý chytil jednu končetinu až na jednoho. Bylo slyšet zapraskání kostí pod tlakem tlam tygrů. Shinobi sebou mrskal, ale tygři nepovolili. Ten, co se držel stranou otevřel tlamu, ve které se začalo tvořit malé slunce. Po chvíli ji zavřel a rychle zase otevřel. Ostatní od něho odskočili a dřív než stihl zareagovat, řítil se na něm obrovský plamen. Nic po něm nezbylo. Pak se tygři se rozběhli za ostatními cizinci, kteří následně zemřeli pod návalem bahna, elektrickým proudem, spálením na prach, utopením nebo byli rozsekáni na kousky malým tornádem. Všichni na to koukali, jak na boha. I Minato, který se zatím probudil z bezvědomí. Ihned ke Kushině přiběhl její táta a za ním Minatovo tým. I přes situaci se usmála a pronesla: „Vy teda koukáte. Kde jsou ty tygři?“
„To jsi byla ty?“ Zeptal se jí Tsuchiki s vážnou tváří.
„Asi jo. Nevím,“ odpověděla zaraženě. Pak k ní radostí bez sebe přistoupil a pevně ji objal, až se začala dusit. Když ji pustil, tak začal křičet: „Ty jsi to dokázala! Dokázala jsi to!“
„Tati, co jsem dokázala!“ Zařvala na něho Kushina, aby ho přehlušila.
„Je to naše kekkei genkai. Jmenuje se …“