Rozdělení 02

Otec jen stál ve dveřích a jen nechápavě pozoroval chlapce. Montaro ležel na zemi v rohu a v noze měl zabodnutý kunai, zatím co na posteli seděl mladý Chioko s krvavě rudýma očima a stékající slzou po tváři.
Otec chvíli nevěděl co se děje, ale pak si to uvědomil, všiml si Chiokových rudých očí a bylo mu to jasné.
" Chioko,probudil Nerongan, ale co ho k tomu přivedlo?" Ptal se sám sebe otec, když jeho zrak padl na Montara." Montaro co se stalo?"
" Slyšel jsem křik a proto jsem bežel do bratrovo pokoje, když jsem sem doběhl tak na mě zaútočil,vůbec nevím co se stalo a proč to udělal."Lhal Montáro svému otci, protože věděl jaké tato lež bude mít následky.
Otec se nevěřícně díval na Montara a nechtěl tomu věřit, nevěděl co má dělat a proto Chioka uložil zpátky do postele a Montara odnesl do nemocnice, kde mu ránu ošetřili.
Další den uspořádal otec Chioka poradu, kde se mělo rozhodnout co bude s mladým Chiokem.V poradě zasedali tři nejstarší nejmoudřejší, ale zárověň nejpřísnější členové klanu. Byl to Minato Nakumaru, Hachiro Nakumaru a jediná žena Miya Nakumaru.
Rada vyslechla Montara i otce a potom se začala domlouvat o rozhodnutí.
" Všichni tři víme,jaký je trest za napadení člena vlastního klanu"
" Ale vždyť jsou mu teprve čtyři roky"
" Pravidla hovoří jasně"
" Ale,když to uděláme je to jako kdyby sme ho poslali na smrt,to nesmíme udělat"
" Pravidla jsou pravidla, a my nemáme to právo je porušit a proto je rozhodnuto"
Hned po tom co se rada rozhodla dala zavolat Norika.
" Noriko Nakumaru,rada rozhodla o konečném rozhodnutí"
" Jistě víš co potká člověka,který napadne člena vlastního klanu"
" To ne to nesmíte,je to můj syn,jsou mu teprve čtyři roky"
" Bohužel nemáme navybranou, musíme prohlásit, že......Chioko musí opustit náš klan a vesnici"
Hned po tom co Noriko slyšel rozhodnutí, padl na kolena a prosil radu o odpuštění, ale jeho prosby byly marné, jeho teprve čtyřletý syn musel opustit vesnici.
Když to Noriko doma oznámil své ženě, zhroutila se a když se to dozvěděl jeho bratr Montaro, jen se usmál a byl rád, že se ho konečně zbaví.
Podle pravidel musel Chioko do dvou dnů opustit vesnici a proto se Noriko rozhodl, že půjde s nim.
Šel za radou požádat je o svolení o opuštění vesnice, ale jelikož byĺ Noriko vůdce klanu žádost mu byla zamítnuta. Jenže Noriko,už byl předem rozhodnutý. Věděl, že když se svým synem uteče budou hledáni jako nukenýni, ale nemohl nechat svého syna samotného, protože by to pro něj znamenalo smrt.
Noriko počkal, až hodiny odbijí půlnoc. Vzbudil Chioka a vzal si ho na záda. Na stole nechal dopis na kterém stálo.

"Lásko, loučím se s tebou, ale sama si věděla, že bych nikdy nenechal Chioka samotného. Nemohl jsem tě do toho zatahovat také, a nechtěl jsem ti to říkat protože jsem věděl, že by jsi šla se mnou.Prosím postarej se o Montara.
S láskou tvůj manžel Noriko"

Dopis nechal na jídelním stole a vydal se pryč z vesnice, už byl skoro u brány, když v tom ho zastavil jeden z členů jeho klanu, Noriko nevěděl kdo to je, muž měl kapucu, a proto ho Noriko jen obešel.
"Stůj Noriko, nemůžu tě nechat odejít." Řekl muž a sundal si kapuců
"Yoshiaki? Kdokoliv jen né ty. Jsi můj nejlepší přítel."
"Noriko, je mi to líto, ale asi nám bylo souzeno setkat se tu."
"Yoshiaki prosím nech mě jít."
"Víš, že to neudělám, nepustím tě stejně jako by si nenechal odejít ty mě."
"Yoshiaki ty i já víme, že když budeme bojovat.......ty nebudeš vítězem."
"Klidně kvůli tobě položím život, ale z vesnice tě nepustím."
"Yoshiaki......."
"Noriko, vyrůstám s tebou od mala, jsi jako můj bratr, prosím nechej toho a vrať se."
"Sám víš, že svého syna nikdy neopustím, stejně tak jako ty by si neopustil svého."
"Noriko je mi to líto, ale jestli budeš chtít odejít, musíš projít přeze mě."
Noriko poslouchal Yoshiakiho a po tváři mu stékali první slzy.
"Klidně spi synku." Pošeptal Noriko svému synovi a položil ho na zem"
"Yoshiaki, než začnem, chci abys věděl, že od mala jsem tě bral jako svého bratra, tak to bylo,........je........ i bude
"DOST!!! stačí už!" Zakřičel Yoshiaki s pláčem a rozeběhl se proti Norikovi.
Noriko se začal bránit a boj začal.

Asi po pěti minutách bylo rozhodnuto. Na zemi klečel plačící Noriko a vedle něj ležel Yoshiaki. Noriko klečel vedle Yoshiakiho a díval se do nebe a v tom mu na tvář dopadla kapka deště.
Začalo pršet.
"Vidíš Yoshiaki i nebe pro tebe pláče, byl jsi skvělý přítel, někdo na koho jsem se mohl vždy spolehnout, a já?.....já jsem se ti odvděčil takhle, prosím počkej tam na mě, těším se až tě znovu uvidím." Říkal si Noriko pro sebe a po tváři mu stékaly poslední slzy.
Noriko dal svému příteli poslední pusu na čelo a s posledním rozloučením s Yoshiakim, vztal a se svým synem na zádech opouštěl Yoshiakiho tělo i celou vesnici.