Kyuubiho potomek 2. část

Brzy poté už mohla Hinata jít domů. Doprovázel ji Naruto a pořád dělal na maličkou nějaké ksichty a ta se smála až vyčerpáním usnula.
"Napadlo tě jak jí budeme říkat?" zeptala se. Naruto přestal dělat obličeje a zkomavě se na své dítě zadíval.
"Zatím ne, ale když se poptáme určitě někoho něco napadne." odpověděl bez náznaku starosti. Takto zamyšleni postupovali dál. Jejich kroky vedli ke čtvrti Hyuga, kde spolu bydleli už rok a půl.
"No jo a čí příjmení vlastně zdědí?" zarazil se Naruto.
"Přece nás obou, oči to rozhodli." prohlásila a bylo vidět že si za tím pevně stojí. Naruto prikývl, už si stačil zamilovat ty zvláštní očička a s ním i celý svět.

Když dorazily do domu vládlo zde zlověstné ticho.
"Je tu někdo?" zavolala Hinata. Ticho.
"Naruto já se bojím." zašeptala a přivinula se k němu. Ten se ale jen tajemně usmíval a neřekl ani slovo.
"! PŘEKVAPENÍ !" zařvali všichni a začali vylézat ze svých úkrytů. To už ale na Hinatu bylo moc a omdlela. Čerstvý otec jen taktak zachytil své dítě ale matka se zkácela k zemi jako špalek.
"Otcovství je dřina to abych začal víc trénovat." poznamenal Lee a starostlivě se zadíval na Sakuřino vystouplé břicho.

Hinata se probrala opět v nemocnici. Už byla tma.
"To se mi jenom zdálo? A proč mám na hlavě ty obvazy?" vyděsila se a začala se chvatně rozhlížet kolem sebe.
"Odpočvej." řekl jí hlas z druhé strany pokoje, který nepatřil nikomu jinému než Tsunade-sama.
"Ale dnes mě měli pouštt." bránila se Hinata.
"A kde je moje dítě?" začala panikařit.
"Neboj se, je venku s Narutem." snažila se ji uklidnit Tsunade.
"A propustili tě už včera." připomněla jí.
"Tak to nebyl sen? T-to uvítání?" ujišťovala se Hinata když vtom někdo zaklepal na dveře.

"Dále." zavolala Tsunade.
"Tak jak se vede našemu marodovi?" zeptal se Naruto když nesl onen známý bílý uzlíček až k Hin. Hned nato mu ale zmizel úsměv z tváře.
"Promiň." hlesl.
"Nedokázal jsem vás chytit obě najednou." zpytoval se dál.
"Jak chytit?" divila se Hinata.
"Prosím, prosím, že neztratila paměť." ujišťoval se u Tsunade.
"Ne. Nikdo si nepamatuje co se stalo když omdlel." umála se
"Já omdlela?" snažila si to srovnat Hinata.
"Jo a byla to pořádná šlupka." omlouval se dál.
"Nedalo by se s tím něco dělat? Teď když jsou dvě, nemůžu je chytit obě najednou." otočil se zoufale na Tsunade.
"Nic. Budete ji prostě muset postupně oťukávat." posteskla si.
"Není to dědičný že ne?" zbystřil Naruto
"I kdyby, tak s tebou na blízku se to nemá šanci projevit." smála se Tsunade.
"Uf to jsem si oddech. Počkat, jak to myslela tím se mnou na blízku?" rozpálil se Naruto. To už ale Hinata navydržela a začala se smát.

"Koukám že tu máte pěkně veselo." prohlásil Neji který právě přišel.
"A co takhle zaklepat?" ozval se naštvaný Naruto.
"Promiň, jen jsem chtěl vidět svou kmotřenku." ohradil se.
"A nejsem sám." upozornil, ale to už se dovnitř nahrnuli všichni a bílý uzlíček s modrofialovýma očima putoval z rukou do rukou.
"Jé ta je roztomilá." vypískla Ino.
"Jak se jmenuje?" ptala se Sakura.
"Ještě nevíme. Nebo tě něco napadlo Naruto?" otočila se na naruta.
"Ne ani ťuk." povzdychl si.
"A co třeba Hinaki?" navrhl Neji.
"Proč zrovna Hinaki?" zeptalse Kiba, který právě nechával maličkou očuchat Akamarem.
"No, je to kombinace jejich jmen a příjmení." odpověděl za Nejiho Shikamaru.
"Prostě proto a já umím odovídat sám!" odsekl Neji.
"A proč ne? Co myslíš Hin?" souhlasil Naruto.
"Hinaki je kásné jméno." přikývla.
"Ahoooooj, Hinaki, strejda Lee tě bude učit taijutsuuuu:" pitvořil se Lee.