Poslední psaní shinobiho

Poslední psaní Shinobiho, nukenina ze Skryté Listové, Sasukeho Uchihy.

Můj životní příběh a pár slov určeným osobám, na nichž mi záleží.

Narodil jsem se do velice váženého klanu. Byl vážený pro rodnou vesnici, ale obávaný pro všechny ostatní. Náš klan má své Kenke-genkai- Sharingan. Ano jsem potomek Uchia klanu. Můj otec byl hlavou klanu a jako takový byl i nejsilnější dokud jeho žena má matka neporodila svého staršího syna a mého staršího bratra. Jmenoval se Itachi Uchia. Akademii absolvoval už v šesti letech. V jedenácti se stal členem ANBU(speciálních jednotek na chytání zběhlých ninjů). Já jsem se narodil, když bratrovy bylo osm let. Od malička jsem se ho snažil překonat, nebo alespoň dosáhnout takových možností a umění jaké měl on. Nikdy se mi to nepodařilo, ne dokud trvá tento příběh. Když mi bylo šest let, tak jsem nastoupil do akademie. Byl jsem rád, že už oficiálně studuji na ninju. Nii-chan už se mi nebude smát, že si hraju s shurikeny a kunai, ne teď už jsem trénoval. Ale pokaždé když jsem chtěl pomoct tak mi jen řekl: "Sasuke, Pojď blíž." A já šel. Když jsem přišel na dosah jeho ruky, tak mě pokaždé cvrnkl do čela ukazováčkem se slovy: " Dnes nemám čas, bráško, někdy jindy jo?"
"Ale ty nikdy nemáš čas. Nii-chan" Odpovídal jsem já. Vždy jsem věděl, že to proběhne pokaždé stejně, ale doufal a přál si, aby se jednou jeho reakce změnila. To se nestalo. Vlastně ano, jednou jedinkrát mě vzal, ukázat mi jak on hází kunai a když jsem to viděl (i přesto, že jsem od ostatních věděl jak je dobrý. Na vlastní oči je to jiné), Byl jsem fascinovaný, trefil deset terčů z deseti, všechny do středu a většina byla i ve slepém bodě. Po té se už nestalo, že by mi pomohl, nebo se mi jinak věnoval. Od té doby co mě vytáhl, aby mi ukázal, jak dokonale se dají kunaie používat, uběhl celý rok, v té době mě bylo sedm let, rok po mém nástupu na akademii, umřel bráškův nejlepší přítel. Itachiho podezřívali, že ho zabil. Já tomu ale nevěřil, jak by mohl zabít muže, kterého považoval za nejlepšího přítele a co víc za svůj vzor. Ano je pravda že byl nii-chan lepší shinobi, ale byl uzavřenější než kdokoliv jiný a proto vzhlížel k muži, který byl o tolik společenštější a přesto, nebo právě proto byl nejradši s Itachim.
Jednu noc, když jsem se zdržel svým tréninkem, tak jsem pospíchal domů. Bál jsem se. Bál jsem se otcova hněvu. Jak pošetilí byl ten strach. Vešel jsem do naší čtvrti a zacítil mrazení v zádech takovéto, které vám přejede po páteři. Divný pocit se po pár krocích stal oprávněným. Každý krok, kterým jsem se přiblížil k sídlu, jsem prožíval nesnesitelná muka. Byla způsobená tím, že všude po zemi se krev vsakovala od půdy. Přiblížil jsem se k domu, jen pomalu otevřel dveře. Strachy jsem se třásl. Obavy z toho co uvidím, mě doháněli k šílenství. To co jsem viděl, mi způsobilo noční můry na dlouhé měsíce. Otec ležící na zemi v kaluži krve, maminka klečící nad ním s katanou přiloženou u hrdla. Nejdříve jsem neviděl, kdo katanu drží, ale jakmile se sklonil, aby se na mě podíval, tak jsem poznal, kdo to je. Itachi. Nii-chan, můj vzor. Než jsem stihl cokoli říct, tak se jeho ruka pohla a katana, kterou v ní držel, prořízla plačící ženě hrdlo.
Nevěřil jsem. Ne. On to přece nemohl být, byla to jen iluze, říkal jsem si. Mýlil jsem se, byl to On. Podíval se na mě a chytl do genjutsu jediné co jsem vnímal, byla jeho slova: Nenáviď mě, proklínej, staň se silnějším. Až se tak stane, přijď za mnou a vyzvi mě k boji. Musíš mě chtít skutečně zabít, jinak zemřeš a nebudeš moct pomstít rodinu.
To jsou slova, slova, která mě nutila pracovat na sobě a zlepšovat se jen abych se mohl tomu, jenž se nazývá mým bratrem pomstít. Abych pomstil matku, otce, tetičku a celý klan.
V sedmnácti letech jsem se konečně stal natolik silným, abych mohl Itachimu vzdorovat. Vzdal jsem se kvůli tomu několika mála pout, které jsem si do svých třinácti let vytvořil. Ztratil jsem nejlepšího přítele. Stal se mi rival i bratrem, jmenuje se Uzumaky Naruto. Svého senseie jsem taktéž opustil. Ten jenš je znám jako ninja tisícce technik Hatake Kakashi, on mě naučil základ pro mou ultimátní techniku. A také moje láska. Kunoichi, která ovládá dokonale lékařská ninjutsu Haruno Sakura. Vyjmenoval jsem ty, kteří pro mě znamenali více než můj život, ale musel jsem se těchto pout vzdát, abych porazil muže, jenž vyvraždil Náš klan.
Začal boj na život a na smrt. Navzájem jsme se poměřovali v genjutsu. Pro pouhého pozorovatele by to mohlo vypadat, že na sebe pouze hledíme, že se měříme pohledem. Chvíli na to započal opravdový boj. Jednou jsem měl návrh já jednou Itachi-niichan. Musel jsem zvítězit! P ři našem boji zanikla jedna budova a velká část lesa. Než Itachi umřel, tak mi předal své oční techniky. V tu chvíli jsem nechápal proč, ale tento muž umíral s úsměvem na rtech.
Ano dopustil jsem se mnoha chyb. Od té doby, co jsem se dozvěděl o Itachim pravdu jsem se snažil jít v jeho šlépějích. Tajně jsem ochraňoval Konohu svou rodnou vesnici, vesnici kvůli které jsem přišel o klan a rodinu. Bylo to však nii-chanovo poslední přání ochránit Vesnici ukrytou v Listí. Nikdy, až do své smrti jsem nekontaktoval Naruta, Kakashiho, nebo Sakuru. Jsem slaboch, a přiznávám, že se bojím citů. V tomto příběhu bych chtěl svěřit svá slova mým třem nejbližším.

Sensei: Děkuji, vy jste mě naučil spoustu technik. Myslím že by jste měl přestat číst Icha Icha a najít si opravdovou ženu.

Sakuro: Jsi láska mého života. Lituji, že jsem si to neuvědomil dřív než v této chvíli. Miluji tvůj krásný úsměv. Smaragdové studánky prozářené štěstím a proto doufám, že si zapomněla na lásku kterou si ke mně chovala jako dívka, nechci, aby ses trápila kvůli mé existenci. Doufám, že si najdeš muže, který ti bude vždy oporou.

Naruto: Co bych řekl tobě? Jsi můj jediný opravdový přítel. Pouta mezi námi dvěma se, alespoň né z mé strany, nikdy nepřetrhla. Děkuji za tvou veškerou snahu a každý tvůj marný pokus přivést mě zpět domů. Přeji ti hodně štěstí na tvém postu Sedmého. Konečně se ti splnil sen viď? Doufám, že si jednou všimneš Hinaty. Naruto ochraňuj prosím Konohu já už dále nemůžu. Naruto prosím najdi mé tělo a přenes jej do Konohy chtěl bych spočinout vedle svého bratra, kterého jste odnesli od Akatsuki a pohřbili jako hrdinu.

P. S. Tento dopis píši před mou poslední misí, jestliže se k Vám dostane, tak jsem po smrti. Musím vyřídit poslední záležitost. Musím zabít Madaru. Tímto se loučí snad už poslední Uchiha.

A tak uctíváme památku posledního z klanu proslulého očníma technikama. Klan Uchiha nevždy padl. Poslední psaní Shinobiho, nukenina ze Skryté Listové, Sasukeho Uchihy.