Každý začátek má i konec 03

,,Už je ti zase špatně?" volal jsem přes dveře.
,,To je dobrý, bude to z toho rámenu, neměla jsem si tam dávat ty dva druhy omáčky" odpověděla a věnovala se dál záchodový míse.
Za patnáct minut konečně přišla. Vypadala uplně zdravě, ale já věděl, že to je jen maska. Už pár dní vzracela, a moc toho nenaspala...
,,Jak je ti?"
,,Už dobře, ale mám hlad." zasmála se.
,,Měla by jsi zajít k doktorovi"
,,To nic není, asi jsem něco špatnýho snědla, vážně" uklidňovala mě.
,,Možná by sme tu misi měly odložit. Chtěl bych tě představit Gaarovi, ale nemusíme jít hned, máme čas"
,,V žádném případě! Neviděl si ho už skoro šest let! Bude mi dobře, uvidíš. Máme vyrazit až za čtyři dny, do tý doby se dám do kupy. Slibuju" řekla a došla ke mě. Políbila mě a šla si lehnout. Bylo sice odpoledne, ale ona šla spát, aby dohnala ty noci, které strávila na záchodě. Nechtěl jsem jí svoji nešikovností vzbudit a proto jsem i s Kyuubim odešel. Vyšli jsme ven na ulici a já si vybavil ten den, kdy jsem měl představit Kyuubiho vesnici.

*,,Snaž se vypadat mile a neudělej nákou pitomost" kázal jsem mu mezi dveřmi.
,,Proč tohle musíme dělat, mě fakt dost vyhovovalo sedět doma a dělat že neexistuju" bručel.
,,Je to rozkaz od bábi Tsunade, musíme to udělat ať chceme nebo ne. Půjdeme do Ichiraku"
,,Proč zrovna tam?"
,,Protože mám hlad a jde se tam přes nejrušnější ulici. Takže, drž se u mě, neházej po nikom vražedný pohledy a jdeme."
Vykročily jsme. Lidé se po nás dívali. Někteří utíkali a jiní se krčili v koutech. Báli se. Podíval jsem se na Kyuubiho a oddechl jsem si, když jsem viděl jeho spokojený výraz. Věděl jsem, že předstírá. Došli jsme do Ichiraku trochu špinavý. Staří lidé po nás házeli slupky od banánů nebo kameny.
,,Dobrý den, staříku" pozdravil jsem a sedl si na jednu z židlí. Kyuubi si sedl na židli vedle mě, takže z venku to vypadalo, že tu sedím jen já.
,,Ahoj Naruto, co to bude?" pozdravil mě stařík, ale nepodíval se. Vařil nudle.
,,Dvakrát misorámen, prosím" obědnal jsem si.
,,Dobře, hned to bude."
Zachvilku už byly nudle hotové a on se otočil aby k nim přidal potřebné věci. Když uviděl mého společníka, obě misky mu spadly na zem.
,,Naruto, co to má znamenat?" zařval nalepený na zdi.
,,Co tím myslíš?" snažil jsem se hrát, že mi to přijde naprosto přirozené.
,,T-to je Kyuubi!! Tam, vedle tebe sedí Kyuubi! Ty ho nevidíš?" ukazoval prstem nalepený na zdi.
,,Vidim. On je teď můj společník. Nic ti neudělá, že ne!?", podíval jsem se na Kyuubiho pohledem typu,,opovaž se říct že ano!".
,,Jasně že ne. Sem teď domácí mazlíček. Mejt nádobí je sice děs, ale lepší, než bejt zavřenej v kleci uvnitř něho." odpověděl s mučícím tónem.
,,No tak vidíš, staříku. Myslim, že si zapoměl na naší obědnávku. Dva misorameny, prosim." dořekl jsem a čekal, až se stařík vzpamatuje a dá nám jídlo.*

,,Nad čím přemýšlíš Naruto?" zeptala se mě Ino, když jsem stál před tulipány.
,,Nad hodně věcma. Poradíš mi, co vzít Yoko? Je teď nějaká nemocná, tak nic moc barevného, ale zase ne jednobarevnýho." odpověděl jsem na její otázku, stále zamyšleně koukajíc do tulipánů.
,,Koukáš na ni. Tulipán se krásně hodí. Můžeš si vybrat bílý a červený, když to nakombinuješ, kytice působí elegantně a romanticky. To ty ale nepotřebuješ, takže bych ti doporučila žluté a do nich modré nebo červené, záleží na tom, co chceš vyjádřit. Modrá je barva klidu a červená je barva lásky." vysvětlila mi a já se rozmýšlel.
,,Vemu žluté s modrou. A mohla by jsi k tomu přidat nějakou trávu, aby to hezky vypadalo?"
,,Jasně. Počkej tady, hned to udělám." odpověděla, vzala si květiny a odběhla za pult. Mlčky jsem stál stále na stejném místě a díval se na davy lidí, které procházeli kolem krámku. Z přemýšlení mě vytrhla Ino, která měla kytici hotovou. Zaplatil jsem a odešel s Kyuubim v patách. Bylo to už dobré dvě hodiny, co jsme odešli. Rozhodl jsem se vrátit, dát květiny do vázy aby neuvadly a pak se zase vytratit.

Potichu jsem otevřel dveře. Vešli jsme a já poslouchal, jestli ji neuslyším na záchodě. Zdálo se, že ještě spí. Šel jsem do kuchyně, abych dal květiny do vázy. Vázu jsem položil na stůl a šel potichu k našemu pokoji. Chtěl jsem se podívat, jestli spí. Šťouchl jsem do pootevřených dveři a nakoukl. Seděla na posteli a dívala se z okna. Vešel jsem dovnitř a ona se na mě podívala. Vypadala uplně jinak než ráno. Do obličeje se ji vrátila barva a vypadala uplně zdravě.
,,Jak je ti?" zeptal jsem se a sedl si k ní.
,,Skvěle. Říkala jsem ti, že to nic nebude. Potřebovala jsem to ze sebe dostat a pak se vyspat." říkala s úsměvem na tváři.
,,Tyjo, fakt sem se docela bál. Vy ženský máte furt něco" zadrmolil Kyuubi.
,,No nepovídej. Snad nám Král Démonů nezměkl." zachechtl jsem se.
,,Nechtěj mě naštvat!" odsekl a lehl si na nejchladnější místo v bytě, pod postel.
,,K večeru přijde Masaru a domluvíme se na tý misi do Písečné. Chtěla bych z toho udělat trénink, semnou ještě nebyli mimo vesnici" přerušila ticho.
,,Kdo je Masaru?"
,,Bože Naruto, vždyť jsem ti o něm říkala! Je to bratr Masanariho z druhého týmu! Copak si to nepamatuješ?"
,,Jo tenhle! Pamatuju si, že je mistr v Taijutsu to je asi všechno. Prý mu dává hodiny Lee." odpověděl jsem zamyšleně.
,,Jo, ale to už dávno skončilo. Si vážně hlava děravá" zasmála se.

,,Jak jsi věděla všechno, co ten pán dělal, když jsi tam nebyla?"
,,Vyprávěl mi to..."