Jak jsme vyháněli Naruťáky - 26. kapitola - Třešnička na dortu

Nemocniční křídlo

„Výborně, tak jste dorazily…“ Kakashi se chystal své neposlušné svěřenkyně pochválit, ale zarazil se. „Kdo to je?“ zeptal se a udiveně zíral na své „dvojče“.
„Já jsem Hatake Kakashi, kopírovací ninja ze Skryté listové,“ představil se narušitel a zaculil se. Dívky propukly v hlasitý smích a probudily Naruta.
„Hej! Kakashi sensei, o co jsem přišel?“ Podíval se na jednoho a pak i na druhého. „Uhm… který z nich je pravý?“
„Ty to nevíš? Samozřejmě tenhle!“ Ino bez varování objala skutečného Shinobiho.
„Ne ne, pravej sem já, prasečinko,“ zahuhlala Characterless a už nebylo pochyb o tom, jaká je pravda.
„Moja, teraz jsi ten vtípek pokazila,“ uchechtla se sorafay a Lenura plácla dívku s melírem do zad, když se přeměňovala do původní podoby.
„To je za zásluhy,“ dodala na vysvětlenou a nepřestala se chechtat.

Kankurou byl stále poněkud na rozpacích. „Ehm… Gaara bude rád, až se dozví, že ovládáte jutsu,“ zamumlal a chystal se odejít.
Kakashi ho však chytil za rameno. „Cože? Stalo se snad něco?“
„No… na jednom z našich nádvoří došlo k potyčce. Naši vojáci je napadli, ale nevíme proč.“
„To je snad jasný, ne? Ta vaše banda seniorů chce odstranit Ketsueki z cesty!“ ozvala se Characterless. „Asi se bojí, že by mohli přijít o ty svoje pláštěnky.“
„V tom případě by se o tu „pláštěnku“ mohl bát i můj bratr,“ ušklíbl se brunet. Pak se obrátil k blonďatému ninjovi. „Už jsi v pořádku, Naruto?“
„Mně něco bylo?“ zeptal se hloupě.
Inino reakce byla předvídatelná. Pustila se Kakashiho a praštila Uzumakiho po hlavě. „Teprve ti bude, až si tě vezmu do parády! Všechno jsi to zaspal!“ křičela na něj.
„Všechno?“
„Už na něj nekřič, Ino,“ zarazil ji šedovlasý. „A vy spusťte! Co to umíte za jutsu?“
„Já jsem zmizela, jako to dělají Jouninové. Užitečný jutsu. Mohla bych s tím dělat špeha,“ prohlásila Lenura pyšně. Hatake se tomu v duchu podivil, ale nahlas nic neřekl. „Ketsueki ovládá Doton a sorafay zas Suiton. Ale ne… ovládá, to se asi říct nedá, protože… my vlastně ani nevíme, jak se nám to povedlo,“ přiznala hnědovláska po chvíli.
„No, nic jiného jsem ani nepředpokládal,“ usmál se Kakashi a posunul si čelenku, pak dívky poprosil, aby se soustředily a zkusily mu předvést svá jutsu. Nebylo to nic zvláštního, ale zdálo se, že mu to stačí. Jeho sharinganové oko zrentgenovalo všechny přítomné. „Jo, tak jsem se nemýlil. Jsou to docela obyčejné schopnosti, které bych mohl velice snadno okopírovat. Vy čtyři jste na úrovni Geninů, víc ne.“
Tři Češky a jedna Slovenka se zatvářily zklamaně. „No jo, s timhle materiálem na Tsunade dojem neuděláš,“ uchechtla se dívka s melírem.

Zbytek dne strávily dívky docela obyčejným lenošením. Kankurou jim donesl tolik jídla, že by to zaplnilo jeden dlouhý stůl a pro vlastní bezpečí jim doporučil až do večera nevycházet. Nutno říci, že to uvítaly. Původně jim chtěli přidat na pokoj ještě mladou slečnu Yamanako, ale o tom čtyři cizinky nechtěly ani slyšet.
„Hihi, s těma hůlkama je ale prča,“ pochechtávala se Lenura, když se zkoušela najíst.
„Ale stejně nám neměl říkat, že naše schopnosti stojí za starou bačkoru,“ zabručela Ketsueki. „To je, jako by nám rovnou řek: Tady nemáte co dělat.“
Děvčata přikývla, byla to od Kakashiho pěkná sprosťárna.
Hnědovláska odložila hůlky a vzdychla. „Ale stejně… je to škoda, že tyhle schopnosti nemáme i u nás.“
Černovláska jí uhnula pohledem. „No, víš… občas, když jsem venku ležela v trávě, cítila jsem, jak se pode mnou vlní půda.
„A já párkrát u vody slyšela šumění vlnek,“ přidala se sorafay.
„Hm, tak to je divný, že mě v životě nesvrběly ruce, abych se chtěla změnit do někoho jinýho,“ zabručela Characterless otráveně.
„No, ale… říká se, že každý člověk je spojen s některým ze živlů. A ti, kteří ten svůj cítí víc, s ním můžou trochu manipulovat.“
„Kdes to vyčetla?“ plácla do hnědovlásky Ketsueki a pak se zamyslela. „Ale jestli je to fakt takhle… tak by mě zajímalo, kdo si hraje s ohněm, větrem a bleskem. Určitě nás tu musí být víc, jinak by se v Konoze tak neplašili.“
„Holky, z těch vašich řečí mi vyhládlo,“ prohlásila dívka s melírem a ušklíbla se. „Já nevim, jak vy, ale rozhodně nebudu čekat, až nám to žraso zas vodnesou.“

Gaiova jednotka

Shinovi ani tak moc nevadilo, že se s tou vzteklou dívkou prohodili. Svoji vlastní misi splnil, nic mu nebránilo vrátit se domů. Krom toho si byl jistý, že Hatake Kakashi si s někým takovým poradí. Maito Gai to naopak bral jako osobní urážku a trval na tom, že jakmile obhlédnou hranice, co nejrychleji se vrátí zpátky do Listové.
„Nemohl by mu někdo říct, aby zpomalil?“ funěla Sakura a snažila se popadnout dech.
„Pokud to zkusíš, máš mou podporu,“ odfrkl si Neji. „Ale v tom případě by měl napřed někdo zneškodnit Leeho.“
„Proč?“
„Protože tenhle kluk je schopný vrátit chuť do života i mrtvému. A jeho elán je nakažlivý.“
Sakura se tomu zasmála, ale musela uznat, že něco pravdy na tom nejspíš bude. Pak se ale její myšlenky začaly ubírat k Suně. „Dělám si o ně starosti. Naruto určitě zase něco vyvede.“
„Věříš svému senseiovi?“ překvapil ji Shino otázkou.
„A proč se mě na to ptáš?“ podivila se růžovláska.
„Zdálo se mi, že pochybuješ o tom, že tvůj sensei dokáže zvládnout situaci. Vážně jsi tak plná nejistoty?“
„N… ne, samozřejmě, že ne,“ hlesla Sakura. Mladík s černými brýlemi měl pravdu, je jen přehnaně úzkostlivá.

Písečný palác

„Nevíte, proč si nás Gaara nechal všechny zavolat?“ vyptávala se Ketsueki, ale odpověď nedostala, protože s touhle otázkou si lámali hlavu všichni. Když ale přišli do sálu, kam se měli dostavit, už se ptát nemuseli.
Kazekage stál nad Radou Skryté písečné vesnice jako mlčenlivý bůh pomsty. „Je načase, abyste se těmto dámám omluvili za své bezdůvodné podezírání. Velice mě překvapuje, že nedůvěřujete Tsunade-hime z Konohy. Přeji si, aby se to už víckrát neopakovalo. Dávejte si pozor, protože jste nerozčílili pouze mě, ale také jednoocasého.“
Ta prostá slova, řečená bez jediné známky výhružky v hlase, měla stejnou účinnost, jako kdyby nad Staršími právě Gaara odříkal kletbu. Poslušně se dívkám uklonili a chvějíce se poníženě žádali o odpuštění. Omluvili se také Ino, jelikož si mysleli, že ta na nádvoří byla stejná jako ta, která teď stála před nimi.
„Teda, kdyby nám takhle někdo přednášel ve škole, možná bych se začala i učit,“ šklebila se Characterless.
„No jo, byl to pěkně plamenej projev,“ přikyvovala Lenura.
„Takže my zítra odcházíme? ujišťovala se Ketsueki a Kakashi přikývl.
„Ano, splnili jsme misi, musíme se vrátit, ale sám se děsím toho, co se stane, až se objevíme před branami Konohy.“
„Řekla bych, že nic,“ ozvala se dívka s melírem. „Gai je tlučhuba, kdo mu to bude věřit?“
Temari k nim vzhlédla, předtím zaujatě hovořila se sorafay, která jí vyprávěla o svém nešťastném příchodu do Listové. „Stalo se po cestě něco závažného?“
Jounin jí ihned odpověděl. „Došlo k neplánované záměně a náš druhý tým si teď zřejmě myslí, že jsme je podrazili.“
„Ach tak. V tom případě není proč se bát. Až se vrátíte domů, můžete všechno vysvětlit,“ prohlásila blonďatá kunoichi z Písečné s ledovým klidem.
„On se totiž tady Kakashi bojí, že Gai mu zničí po…“
Šedovlasý okamžitě zacpal Lenuře ústa. „Myslím, ž přeháníš, mladá dámo, a bylo by lepší, kdybys dnes už raději neotvírala pusu,“ zasyčel jí do ucha a obrátil svou pozornost k pokrmům, pod kterými se prohýbal stůl. Hnědovláska skutečně zůstala zakřiknutá až do chvíle předčasného loučení.

Gaara se zvedl a potřásl dívkám rukou. „Díky, že jste pomohly Suně i mně. Konožané jistě přijdou na způsob, jak vás bezpečně dopravit domů.“
„Bude se nám stýskat, Gaaro,“ špitla Ketsueki.
„A máš hrozně hodný sourozence,“ přidala se Lenura.
„A je tu čisto a příjemně,“ usmála se sorafay.
„A s těma vašima seniorka je sranda,“ dodala Characterless a celý sál se otřásl, když Uzumaki propukl v hlasitý řehot, k němuž se brzy přidali i ostatní.

Hned ráno si konožská jednotka sbalila věci a všichni aktéři té nečisté hry se shromáždili u hlavní brány.
„Má snoubenka dnes odjíždí. Konožská jednotka ji bezpečně doprovodí až do Země blesku. Pevně doufám, že se při její příští návštěvě zachováte čestněji.“
Byl to předem domluvený plán, na kterém se všichni podíleli stejnou měrou. Byla zhotovena jednoduchá nosítka, na nichž se pak měla usadit Ketsueki a bylo rozhodnuto, že ji ponese Naruto. Ino mu po zbytek večera neúnavně vtloukala do hlavy, že je to nesmírná čest. Ostatní měli jít pěšky, tak to bylo dohodnuté. Gaara Uzumakiho objal a popřál mu, aby se mu v životě dařilo. Temari se loučila s dívkami a Kankurou dělal oči na Lenuru. Pak Kakashi zvýšil hlas a zavelel odchod. Vraceli se do Listové.

Hlavní brána Vesnice ukryté v listí

Kotetsu a Izumo se okamžitě zvedli, když branou proběhl někdo, koho ani nedokázali identifikovat, a hned po něm černovlasý kluk v zeleném, za nímž se ploužili dva mladíci a dívka, která se po překročení hraniční čáry zhroutila na zem. Strážci jí okamžitě pomáhali vstát.
„Hej, Gai, to se hned tak nevidí, aby někdo odrovnal lékařského ninju! Mám dojem, že v tom držíš rekord!“ houkl Izumo na zelenou šmouhu, která se k nim vracela. Maito Gai ho beze slova odstrčil, vzal Sakuru na záda a namířil si to k domu, kde přebývali Hokagové. Neji, Shino a Lee pomalu vykročili za nimi.
Kotetsu si nad tím povzdychl. „Hm, to by mě zajímalo, kdy už se tenhle ninja přestane chovat jako pošuk.“
„A ty si myslíš, že k tomu někdy dojde? To my už dávno budeme vysloužilci,“ pochechtával se Shinobi s patkou a poplácával kamaráda po zádech.
Mezitím už Gai doběhl ke svému cíli. Unavená Sakura mu cestou sklouzla ze zad, takže ji teď pro změnu podpírali Neji a Shino. Niinja s nesmírně tlustým obočím naprosto bez varování vrazil do pracovny Páté. „Tsunade-sama! Tohle si musíte poslechnout!“