Jednou...

Byl obyčejný, sychravý, ale přesto pěkný den.
Mezi několika stromy v hlubokém lese jste mohli najít nějakou tu liščí noru či nějaké to zvíře. Nebo taky malou, ale širokou jeskyni. Na první dojem byla zevnitř chladná, vlhká a neútulná. Ale na ten druhý...

V jeskyni byly tři osoby. Jedna měla blonďaté, neposedné vlasy a svítivě modré oči. Stála přímo naproti další, která měla oči skoro stejné a modré vlasy, byla štíhlá a byla stejně vysoká jako osoba vedle ní.
Ten měl rezavé vlasy, bledý obličej posetý pearsingi a oči, které se vidí jen málokdy. Byly v podstatě šedé, ale neměli normální panenky. Ale spirály.
Jedna žena a její druh probodávali Naruta vražedným, hrůzu nahánějícím pohledem. On jim ho ochotně oplácel. Z ničeho nic se ozvala rána. A bylo jich víc.

S hrůzou v očích jsem sledovala, jak tělo mého milovaného, skrz naskrz probodané, padá k zemi. Zatnula jsem pěsti. Tohle jim neprojde!

Byla jsem zesláblá, ale zkusila jsem to. Taijutsu je naštěstí mou silnou stránkou, tak jsem do toho šla, Byl silný protivník, ale dalo se říct, že to bylo vyrovnané. Předtím, než začal couvat k východu, dal mi pěstí do břicha, a já jsem se udeřila hlavou o zem, ale nic vážného to nebylo. Podívala jsem se vedle sebe na jeho mrtvé, bílé tělo. Při tom pohledu moje odhodlanost klesla.

„Proč? Proč on a ne já?“

Při pohledu na mrtvolu se mi začaly před očima odvíjet spousty vzpomínek. Krásných vzpomínek, pro které bych zemřela. Vzpomínky na naše tajné rande, na naše prohlubující se polibky.
A teď?
Vše je pryč.
Měla jsem sto chutí probodnout se nožem ležícím vedle mě, ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že i když je mrtvý, neunese mou smrt, stejně jako já tu jeho.

„Neboj,“ špitla jsem. „Setkáme se. Až očistím naše jména v duchu věčnosti. Ne dnes, ne zítra, ale až se příště objeví. Na první pohled je to milý kluk, ale na ten druhý… to díky němu tu se teď utápím v hlubinách deprese."

Vstala jsem a opřela jsem se o zeď.
Nikdy jsem se nezaměřovala na lékařská ninjutsu, ale šlo mi. A pořád mi jde. Začala jsem se soustředit na uzdravování početných zlomenin. Po chvíli, když mi došla chakra, svezla jsem se po stěně dolů a usnula hlubokým spánkem.

„Neboj Peine, jednou se znova setkáme. Jednou…“