Romeo, Julie a Konoha aneb trocha klasiky 019
„Nevím,“ posteskla si Temari.
„Asi to bude těžké,“ pokračoval Shikamaru.
„A ty nemáš rád, když jsem věci moc složité, co?“
„To je fakt, přináší to problémy,“ řekl Shikamaru a Temari jen sklopila hlavu.
„Jenže za ty dva měsíce jsem si na všechny ty problémy nějak zvykl, že by byla přece škoda to ukončit. Navíc je tu ještě jedna důležitá věc, kterou ti musím říct,“ a prstem na ní pokynul, aby šla blíž a něco jí pošeptal. Po slovech, co jí řekl se je Temari usmála.
V kanceláři se pak rozloučili s Tsunade a vydali se zpět za Kankurem.
„Už jste tady? Můžeme vyrazit?“ zeptal se jich, když přišli.
„Jasně,“ odpověděla mu Temari.
„Tak jo. Kámo, poděkuj tvojí mámě a řekni jí, že je vážně úžasná.,“ zazubil se na Shikamara Kankurou.
„Jasně,“ usmíval se je Shikamaru a podivoval se tomu, jak někdo může říct takovou věc, že je jeho matka úžasná.
„Kdyby nebyla vdaná, tak bych jí asi,“ mrkal na něj.
„Tohle opravdu slyšet nemusím,“ zatvářil se znechuceně Shikamaru.
„Kankurou, kroť ty své pudy,“ vyjela po něm Temari a pak se otočila směrem k Shikamarovi.
„Taky jí za mě moc poděkuj,“ usmála se na něj.
„Kankurou,“ oslovil ho najednou Shikamaru a zeptal se ho: „Už si měl někdy chuť udělat něco, co by se dalo považovat za jistou sebevraždu a přesto si to udělal?“
„To by snad mohl dobrovolně udělat je blázen,“ ušklíbl se na něj Kankurou.
„Tak já ti něco předvedu,“ pronesl Shikamaru, přistoupil k Temari, vzal jemně její tváře do svých dlaní a políbil jí. Kankurou se na to jen zaraženě díval a až Shikamaru skončil, pronesl úžasnou větu.
„Máš jediné štěstí, že se Temari nelíbíš a, že si to udělal, jen abys mě namíchl, protože být na tvém místě kdokoliv jiný, tak ho na místě zabiji.“
Temari i Shikamaru na něj jen nevěřícně zírali, protože když si myslí toto, tak snažit se mu to vysvětlit by asi teď nemělo vůbec cenu.
Během cesty byl Kankurou vysmátý a stále mluvil o Shikamarovi a o tom jeho neúspěšném pokusu ho naštvat. Jenže to už Temari došla trpělivost a rýpla si do něj.
„A co když to neudělal, proto aby Tě naštval.“
„Jak to myslíš?“ otázal se jí.
„Tak jak to říkám,“ odpověděla Temari.
„Aha, ale i tak mě to nechává klidným, protože vím, že u tebe nemá šanci,“ smál se dál.
„Jsi si jistý?“ pronesla s vážnou tváří Temari.
„To si snad děláš srandu, neříkej mi, že bys s tím padavkou něco chtěla mít?“ debata začala nabírat na obrátkách.
„Kdo říká, že chtěla?“
„Neříkej mi, že s ním něco máš?“ zvýšil hlas Kankurou.
„Kdo ví,“ nepřestávala ho vytáčet Temari.
„Ty si ze mě děláš p*del,“ řekl naštvaně, ale během chvíle se opět začal chvástat, „a i kdybys s ním něco měla, tak jsem vás celé dva měsíce hlídal, takže nic zásadního se stát nemohlo.“
„Celé dva měsíce?“ zeptala se škodolibě Temari.
„Jo,“ stal si pevně za svým Kankurou.
„A co dnešní noc, kdepak si byl?“ po těchto slovech Kankurou jen polknul a vzpomněl si, že dnešní noc strávil někde v mdlobách.
„Neříkej mi, že ty a on, že vy dva jste to?“ zeptal se vyděšeně.
„Co to?“ hrála si na hloupou Temari.
„Ty víš co.“
„Ne nevím.“
„Tak jo nebo ne?“
„Co myslíš?“ přišla s odzbrojující odpovědí Temari.
„Já blbec, že já ho nezabil hned, jak jsem ho poprvé uviděl,“ začal klít Kankurou, „ale až se těší, až ho příště uvidím tak to setkání nepřežije.“
„Tak to zadrž, nikoho zabíjet nebudeš, pokud tedy nechceš, abych potom zabila já tebe,“ zlostně se na něj zamračila.
„Tsss, tak dobře, zabíjet se nebude. Jen mi prosím tě řekni, co na něm vidíš?“
„Vážně to chceš vědět?“ vyplázla na něj jazyk Temari a šibalsky zamrkala.
„Raději ani ne,“ znechuceně se na ní Kanururou podíval.
Mezitím Shikamaru byl na svém oblíbeném místě, pozoroval oblohu a plující mraky. Bylo mu dobře, tedy do té dobu, dokud se tam nezjevil Naruto.
„Co děláš?“ ptal se ho.
„Nic,“ odpověděl mu bez zájmu Shikamaru.
„Aha a jaký to je?“
„Bylo to dobrý, dokud ses tu neobjevil,“ snažil se mu naznačit Shikamaru, že by si mohl dát opět odchod.
„Jsi rád, že už tu není Temari a že máš klid?“ ptal se dál Naruto.
„No raději bych byl, kdybys tu nebyl ty,“ pomyslel si Shikamaru, jenže Naruto pokračoval s otázkami.
„Zdálo se mi to nebo jste si teď rozumněli více než dříve?“
„Páni, že by si zrovna on něčeho všiml?“ přemítal v duchu Shikamaru.
„I když se ti ani nedivím, já bych se s ní taky spolčil, kdybych měl za zadkem jejího bráchu.“
Po těchto slovech se Shikamaru ujistil že Narutovi nic opět nedocvaklo.
„Musím říct, že to byly opravdu zajímavé dva měsíce, během nichž jsem zažil velmi zajímavé věci, které jsem předtím nikdy nezkusil,“ usmál se Shikamaru.
„To je fakt, já taky nikdy předtím divadlo nehrál.“
„Jenže já teď nemluvím o divadle.“
„A o čem?“ chtěl vědět Naruto.
„To bys nepochopil,“ odpálkoval ho Shikamaru.
„Proč?“ ptal se dál Naruto, jenže Shikamaru se na něj místo odpovědí jen usmíval.
A je tady poslední díl, tedy aspoň prozatím jsem to uzavřela, možná se ještě někdy vyloupne pokračování Děkuji všem, co to se mnou vydrželi a pokud budete chtít, od příštího týdne začneme s novým příběhem. Opět se vrátím k osudům Sasukeho a Sakury, ale nic vážného u mě nečekejte.
Budeš pokračovat? Nevím jak tobě, ale mě by se tam teď hodilo mimčo!
S mnou psací aktivitou je to momentálně na bodu mrazu, jelikož se nedobrovolně věnuji odborné tvorbě XD
byla to vážně best povídka četla se úpně sama, ale ten konec, to chce pokráčko
I LOVE ANIME FOREVER!
To chce nobelovku !
Já budu bečéét(brečet)! Nééé už bečíím! Takhle to ukončit!
Mé motto? Jsou dvě, a ač se někdy i já divím, opravdu je dodržuji.
První a nejdůležitější: Nic není samozřejmost.
To druhé: I za těmi nejčernějšími mraky se ukrývá modrá obloha.
Tohle je můj život. A jelikož můj život existuje, něco na těchto moudrech pravdy být musí.
Už konec??? No neštvi mě!!! Takovou best povídku jsem ještě neviděl!!! Já chci pokráčko bééééé!!!
…a ráno zmizelo v plášti večera…
…protože nastal čas pro další den…
…ten dlouhý, slunečný den…
…kdy se nechtěně rozhodlo úplně všechno…
… a pak, po pár měsících…
…se rány otevřely znova…
…aby se mohly v průběhu let znovu zacelit…
…i přes to po nich vždycky zůstanou jizvy…
…a ty se nikdy nezahojí.
Hlupáčku...
story by Kimm-chan
Jé, to už je poslední?? Ani jsem si nevšimla, že by byl konec. Krásná to povídka, nejvíc mě potěšila Temari, jak dusila toho svýho povedenýho brášku...
Nenudiula jsem se... byl to příjemné strávené chvíle u tvé povídky...
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
poslední??? to ne, tohle byla úžasná povídka a nádhernej závěr!!! úpe sem se chlamala, hlavně u 'nových věcí co se nikdy nezkusili' proč mi lidi dělaj z narutíka takýho baka??? xD mazec
btw. místo sasusaku, jelikož je to už dost omývaný (samozřejmě ti to nevytýkám, jen na tobě to je, ale dělám návrh XD) nechtěla bys napsat něco na téma Jiraiya x Tsunade? xD