Naruto Shippuuden - 3.Kapitola : Ten Mladý Nasage...

3.Kapitola – Ten mladý Nasage

Lesem běží chlapec. Skáče přes nastražená lanka. Za ním rychlou chůzí jde dalších pět osob. Chlapec v popředí se hbitě vyhýbá všem nastraženým pastím a skáče přes lanka, které někdo nastražil aby byl informován v přítomnosti jakéhokoliv vetřelce. Chlapec v popředí je Naruto.
Naruto se rychlým během dostával blíže a blíže chrámu sedmi hvězd, když náhle z temnoty lesa vyletěl ostrý hrot. Naruto se pokusil hrotu rychlým manévrem vyhnout. Hrot ho minul, ale získal natolik Narutovu pozornost, že si už dále nevšiml jiného hrotu, který letěl z jiného směru z lesa. Pozdě. Hrot se zabodl do Narutovi hrudi. Naruto zavrávoral a pak padal již nekontrolovatelně na zem. “Puf…“
„Další past byla několik metrů před námi.“ Informoval Naruto s úsměvem a připravil se k vytvoření dalších klonů. „Kage Bunshin no Jutsu.“
Několik dalších kopií Naruta se rozeběhlo do lesa.
„Hlavně nezapomeň sledovat zem. Jsou zde lanka, které mají informovat o naší přítomnosti.“ Připomněl Shikamaru a Naruto přikývl. „Dávám si pozor.“ Sykl a všichni pokračovaly cestou, kam se rozutekly kopie Naruta.
„Zřejmně se blížím více a více k chrámu, protože v jeho kolí je opravdu mnoho nástrah.“ Zamračil se Naruto.
„To ano.“ Přitakal Hiro a podíval se na horizont. Opravdu pozorným neuniklo, že jde viděl v dálce kopule chrámu.
„Ty Hiro, čím je vyjímečný rod Nasage?“ Zaptal se Naruto sledujíc cestu kam klony běžely. Po okamžiku se podíval na chlapce. „Shikamaru a Yamato-sensei si povídali že váš rod je mocný a vážený. Proč?“
Hiro se zašklebil. „Pch… Nasage rod.“ Pronesl do vzduchu. Chvíli přemýšlel. Naruto pozoroval Hirovu tvář a snažil se najít náznak úcty k rodu. Pak si ale vzpomněl na jejich rozhovor a pochopil, že zrovna úctu k jeho rodu nenajde.
„Chrám Sedmi hvězd…“ Spustil svoje vyprávění Hiro, „…stojí ukryt ve skalách postaletí. Vše začalo, když praděd mého praděda Jin Nasage chrám našel. Jin byl archeolog a také člen týmu ninjů, který se kdysi dávno rozpadl. Sám tak, na vlastní pěst bádal a hledal plno archeologických předmětů, o kterých se dočítal v knihách.“
Naruto vyprávění naslouchal. Několikrát během chůze a naslouchání udělal další stínové klony, protože pastí bylo opravdu mnoho.
„Jin Nasage hodně cestoval a tak neměl domov. Jednou, když se utábořil ve Skryté Vodopádové slyšel od poutníků a ostatních hledačů archeologických předmětů, že se v nedalekých horách ukrývá chrám. Chrám sedmi hvězd. Chrám měl ukrývat návod, jak se naučit jedno z nejmocnějších jutsu, které v té době vůbec existovala. Prapředek Jin tak vycítil možnost, jak se proslavit. Nejen, že by se jutsu naučil a stal se vážený ninja, ale také by odhalil a našel bájný Chrám sedmi hvězd.“

„Poslední dvě fáze pastí.“ Ukázal Shikamaru před sebe.
„O hroty a ostny se postará Naruto…“ Řekl Shikamaru a Naruto přitakal. Okamžitě začal vytvářet poslední várku klonů pro zabezpečený průchod k chrámu. „… a pak je tu menší problém.“ Vzdychl Shikamaru.
„Menší problém?“ Opakoval Yamato a Shikamaru přikývl.
„Všude po zemi v okolí pětseti metrů od chrámu jsou chakrové miny.“ Řekl Shikamaru a ukázal na zem před sebou. „Chakrové miny jde velice těžko poznat a musíte většinou nějak miny obejít, což je těžké protože každá mina na zemi je velice těžko rozpoznatelná. Sic jde poznat, ale dlouhým sledováním na jedno místo. To se ve vzduchu lehce vlní tak, jako vzduch v horku.“ Ukončil výklad Shikamaru.
„A jak jsi si jí všiml ty?“ Zueptal se Naruto a okamžitě začal sledovat zem.
„Chakrové miny jsou oblíbeným způsobem jak dostat protivníka. Lze je obejít třeba pouze Byadukanem nebo prostě něčím, co vám prozradí jejich přesnou pozici.“ Zašklebil se Shikamaru a podíval se na Naruta. „A já si jí všiml vlněním támhle u stromu.“ Řekl Shikamaru a ukázal k vysoké bříze. Naruto zaostřil zrak.
„Jo tohle.“ Řekl velice vážným tónem, leč nic nenašel. Několikrát ještě zapátral zrakem nenápadně u stromu ale miny si nevšiml.
„Problémy jsou od toho, aby se řešily ne?“ Zasmál se Yamato a složil ruce k sobě. „Mokuton no Jutsu.“
Přes pasti na zemi se objevil dřevěný most.
„Na co Byadukan, když je v týmu starý dobrý kapitán Yamato, co?“ Zašklebil se a všichni se vydali po dřevěném mostu.

„Jin Nasage se tak vydal na dlouhou pouť hledání chrámu. Hledal tam, kde pravila legenda, ale i když hledal celých pět let, Chrám sedmi hvězd nenašel. Jin v hledání nepokračoval. Rozhodl se, že se nebude honit za legendou, kterou si mohl vymyslet kdejaký trouba. Skončil dokonce i s archeologickým hledáním a naplno se věnoval učení všech svých dovedností v Skryté písečné. I když sám sobě vsugeroval, že Jutsu, které tak dlouho hledal neexistuje, denně přemýšlel jaké by to bylo ho mít.
Jednoho dne on a jeho tým dostaly misi. Měli zabezpečit a vyzkoumat, co dělá několik ninjů z Skryté Vodopádové v horách. Několik dní se tam potulovali a to vadilo Kazekagemu. Je dokonce možné, že i Kazekage se bál, že někdo najde chrám. Vyslal tak tým Jin, aby se porozhlédli a případně ninji zneškodnily. Jin Nasage se vydal cestou, kterou svým častým putováním dobře znal až k horám. Zde opravdu bylo několik ninjů ze Skryté Vodopádové. Strhl se zápas. Proč? Před jejich zraky se objevil Chrám sedmi hvězd, který obě skupiny hledali. Boj trval do vyčerpání obou skupin, nakonec ale z boje vyšel živ jen Jin Nasage. Říká se i že ze strachu nedělit se o Jutsu povraždil i své přátele. Jin Nasage vešel dovnitř chrámu. Zde našel to, co hledal. Na zdi byl přesný popis toho, jak ovládnout „Titus no Jutsu“.“
„Titus no Jutsu.“ Opakoval Naruto.
„Titus no Jutsu.“ Přikývl Hiro. Zamyšleně pak pokračoval. „Jin se ale také z vět napsaných v chrámu také dozvěděl, že toto Jutsu nemůže být použito osobou, která překročí čtyřicátý rok žití. Pouze osoby mladší čtyřiceti let mohou toto Jutsu použít.“
„Takže on se celý život honil za tím jutsu a nakonec ho nemohl použít?“ Zeptal se Naruto a Hiro přikývl. „Jinovi bylo čtyřicet a jeden rok. Nemohl uvěřit a nechtěl si připustit, že je Jutsu omezené věkem a tak denně zkoušel jutsu použít, marně. A tak odešel z chrámu. Jenže….“ Hiro si povzdechl. „Jenže pak se ukázalo, jaké zlo sebou nese Titus no Jutsu. Ten, kdo poprvé vejde nohou do chrámu, bude navždy proklet a tím i jeho krev. Tím i tak celý klan, který vznikne od Jina Nasageho. Prokletí bylo v tom, že osoba která vejde do chrámu chrám už opustit nemůže a pokud opustí, zemře stářím.“
„Zamře stářím?“ Zeptal se nechápavě Naruto.
„Znamená to, že ten kdo se někdy už podíval na zeď kde je vytesáno jak používat Titus no Jutsu, nebo se to dozvěděl a nebude nohou v chrámu, pokud opustí chrám bude pro něj den rokem.“ Povzdechl si Hiro. „Stárne tak několikanásobně rychleji.“
„Ale ty…“ Snažil se konverzovat Naruto, ale Hiro mu ihned skočil do řeči.
„Já utekl, protože mě otec chtěl jutsu naučit. V životě bych pak nemohl opustit chrám. A jelikož zatím jutsu neumím, nemá na mě prokletí účinek.“
„Proč se tedy vracíš? Můžeme tě nechat jít, vždyť toto je….“ Naruto opět větu nedořekl. Hiro dále hovořil.
„Musím. Otec dovršil již čtyřicátý rok života. Pokud nepřevezmu štafetu klanu, bude chrám napadán a Jutsu v nebezpečí. Otec už nemůže Jutsu používat, proto nastražil tolik pastí.“ Zakýval hlavou Hiro. Naruto začal dlouze přemýšlet o všem co mu Hiro právě řekl. Přeci jen to ten chlapec nemá jednoduché.
„Titus no Jutsu…“ Pronesl nahlas Hiro „…je opravdu mocné Jutsu. Spotřebovává se hodně chakry, ale účinky jsou veliké…“
„Veliké? Proč je to jutsu tak vzácné?“ Zeptal se Naruto.
„Ten kdo umí s tímto jutsu zacházet, umí jakkoliv hýbat časem.“ Odpověděl Hiro.
„Hýbat časem?“ Naruto nevěděl, jak to Hiro myslí.
„S touto dovedností můžu já, jako budoucí následník třeba vrátit čas, nebo ho úplně zastavit. To ovšem záleží na tom, kolik mám chakry. Pamatuji, že otec dokázal se svou chakrou vrátit až jeden celý rok.“ Zavzpomínal Hiro. „Nebál se tak banditů a lovců, protože i když někdo přišel, dokázal vrátit čas a důkladně se na ně přichystat. Teď mam štafetu převzít já.“
„T-to je…“ Naruto se zakoktal. Pochopil, to co už Hiro věděl. Takové Jutsu za to nestojí. Nestojí za svázanost a za všechny trable, samotu a vše okolo.
„To je můj osud, o kterém jsem mluvil. Já mam hlídat Chrám sedmi hvězd na dalších třicet let.“ Zesmutněl Hiro.
Poprvé. Poprvé co viděl Naruto náznak emocí.
„Konec naší mise.“ Pronesl Yamato a ukázal před sebe. Před skupinkou stál malý chrám. Na kopuly měl namalovaných sedm hvězd.
„Proč je zde sedm hvězd?“ Zeptala se Sakura. Ticho.
„Nevím.“ Odpověděl poté Hiro.
„Éééé….ehm….“ Naruto nevěděl jak se s hochem rozloučit, zvláště po této konverzaci. Jen mu podal ruku.
Hiro zaváhal. Pak se ale pokus o úsměv a stiskl Narutovu ruku.
„Hiro…Hiro je doma, pane.“ Vyběhl stařík a mával kolem sebe rukama. „Je zpět.“ Radoval se.
„Hiro?“ Vykoukl z chrámu Kazuki Nasage, Hirův otec. Z chrámu ovšem nevyšel. „Ty…“ Pronesl tiše.
„Tati…já…“ Nadechl se Hiro, ovšem ani jeden z nich nic neřekl. Kazuki se podíval na ninji ze Skryté Listové.
„Děkuji vám za doprovod mému synovi.“ Poděkoval Kazuki a hluboce se poklonil. „Nabídl bych vám nocleh nebo jídlo, ale jistě víte že nemůžete vrkočit do chrámu.“ Řekl Kazuki a Yamato ihned pohotově přikývl.
„Jistě. Stejně se musíme vrátit do Konohy.“ Řekl a otočil se stejně jako Shikamaru. Sakura Hirovi zamávala a také se otočila. Jen Naruto nevěděl stále jak se s chlapcem rozloučit. Pouhé mávnutí, když ví že už Hira nemůže nikdy vidět?
„Vem si tohle.“ Řekl Naruto a zašátral v baťohu. „Koupil jsem ho osobně a nechci ho jen tak zbytečně vyhodit. Je takový speciální a navíc jsem ho dělal na počkání...“ Řekl a vyndal z batohu shuriken s vyrytým „Naruto Uzumaki“. „Je tam sice moje jméno…“ Zasmál se „…protože byl jen tak pro okrasu, talisman nebo jak to říci, ale alespoň si na mě vzpomeneš.“
„Děkuji, Naruto-san“ Řekl chlapec a Naruta odměnil nefalšovaným úsměvem. Naruto poznal, že je to úsměv od srdce.
„Snad se ještě někdy potkáme.“ Mrkl Naruto a odešel. Rozutekl se aby dohnal svůj tým.
„Někdy…“ Špitl Hiro.

„Hurá domu.“ Radovala se Sakura.
„Jo, vzhůru domů pro další mise, sakra, to je otrava.“ Postěžoval si Shikamaru.
„Che…myslím, že pokud zítra ráno dojdeme domů, budemem mít celý zítřek volný.“ Usmíval se Yamato.
„Myslím, že po takové lehké misi by jsme si mohli zajít na Ramen, co ty na to, Naruto.“ Pornesl Yamato. „Naruto?“
„To je můj osud, o kterém jsem mluvil. Já mam hlídat Chrám sedmi hvězd na dalších třicet let.“ Naruto stále přemýšlel nad slovy Hira. To není přeci fér, narodit se a vědět že jste v něčem jiný. Hiro byl v podstatě stejný jako on. Oba jsou odlišní. Možná proto ho naruto tak litoval.
„Jsi v pořádku? Zvu tě na Ramen a ty neodpovídáš.“ Zeptal se Yamato.
„Jo, jo…děkuji…“ Pronesl Naruto. Hlavu měl svěšenou a přemítal si rozhovor s Hirem.

Cesta utíkala nazpátek velmi rychle. Asi to znáte. Tam je to vždy dálka a nazpátek je to rychlovka. Možná to bylo i tím, že je nezdržoval Hiro. Tak jako tak, dovečera byli všichni doma.
„Neříkej, že tě to pořád trápí.“ Poplácal po ramenech Naruta Yamato.
„Je mi toho hocha líto, když v deseti letech ví celej program na následujících třecet let. A ani potom vlastně nemůže opustit chrám.“ Povzdychl si.
„N-naruto?“ Špitl tichý hlásek.
„Oh, Tsunade-sama něco potřebovala, musím jít.“ Řekl Yamato ihned jak spatřil Hinatu. „Měj se Naruto a moc nad tím neuvažuj.“ Poradil Yamato a odešel.
„Jsem ráda že jsi se vrátil v pořádku, Naruto.“ Řekla Hinata.
„Děkuji, Hinato, byla to opravdu lehká mise.“ Usmál se na Hinatu Naruto a ta se podívala na oblohu. „Je krásný večer, nechceš … ééé… nechceš, pokud ne tak nevadí… já jen že..hmmm…jen jestli…“
„Co, Hinato?“ Zeptal se jí Naruto.
„…mno, jestli se nechceš jen tak projít.“ Zeptala se celá červená. Chvíli si hrálá s prsty a pak se pokusila o úsměv. Celá nervózní.
„Můžeme.“ Řekl Naruto, protože na dnešní večer nic naplánovaného neměl a procházka mu nevadila. Jen musí ještě…moment…
„Už budeš platit?“ Zeptal se stařík v Ichiriak Ramen.
„Ééééé….ten škrt…. nezaplatil a odešel… prý pozvání, pche…“ Zanadával si Naruto a neochotně otevřel svou žabku-peněženku a zaplatil.
„Mládí, co?“ Usmál se Kakashi a společně s Yamatem a Jirayou pozorovali Naruta jak jde pryč s Hinatou ven.
„Jen ať relaxuje, dokud má čas, chystám ho vzít zítra sebou na dvoutýdenní trénink.“ Oznámil všem Jirayia.
„Ovšem.“ Přitakal Kakashi.
„Tak, určitě tu nejsme abychom rozebírali Naruta, ale kvůli informacím.“ Zamračil se Yamato.
„Jistě.“ Přikývl Jiraiya. „Zjistil jsem, že šéf organizace Ente se jmenuje Goro a není společně s organizací tak oslabený, jak si Hokage myslela.“ Zamračil se a pokračoval „Goro byl spatřen s několika muži na území Sryté Listové a tak padá otázka, kde bere tolik poddaných.“ Řekl Jiraiya a Kakashi přitakal. „To ano. Gai a jeho tým se vydaly ho hledat. Zítra navrhnu Tsunade, aby se vytvořil tým na pomoc Gai-týmu, protože nevím sílu Gora, ani jeho organizace.“ Řekl Kakashi.
„Skvělý nápad.“ Přikývl Yamato.
„Nesmíme v této době, kdy útočí i Akatsuki nic riskovat. Jakýkoliv tah může být špatný.“ Zvýrazňoval důležitým tónem Jiraiya. Jemu samotnému se tak honilo plno věcí v hlavě. Mimojiné okajově třeba i to, jak skončí rande Naruta a Hinaty.

„Usnul?“ Rozesmála se Sakura.
„Ano. Posadily jsme se společně v parku pod zářícími hvězdy. Byl to neskutečně krásný okamžik. Nabrala jsem všechny síly a řekla jsem co k němu cítím, jak ho miluji a že bez něj nedokážu žít. Nakonec ale, když jsem se otočila a podívala na jeho reakce, zjistila jsem že usnul.“ Postěžovala si Hinata.
Sakura se smála na celé kolo. „Omluv ho, měl za sebou dlouhou cestu a nespal, protože prý měl špatné sny. Byl moc unaven.“ Řekla a zvedla se od stolu, kde právě večeřela. „Je doma?“
„Ano, doprovodila jsem ho akorát domů, omlouval se že je unaven a že si musí jít lehnout.“ Usmála se lehce Hinata.
„To je pako.“ Pomyslela si vesele Sakura a pozvala Hinatu na porci knedlíčků k večeři. Hinata pozvání přijala, posadila se a vybavila si ještě Naruta když odcházel spát. „Dobrou noc, Naruto….“ Pomyslela si s úsměvem, na tváři.