Výcvikové středisko 15

Dva dny uběhli jak voda a ráno třetího dne v sedm hodin měla započít vyřazovací ceremonie. Všechno potřebné již bylo nachystáno, tak jediné co zbývalo, bylo počkat na účastníky této akce. Dohromady jich bylo nahlášených sto dvacet. Bylo potřeba mít nějakou rezervu, protože všem se nemusí podařit porazit svého hledače. Mladý Uzumaki nechal pro podobné příležitosti vybudovat obrovskou arénu, takže se mohli přijít dívat skoro všichni obyvatelé vesnice. Ale pro dnešní událost, nechal přidělat ještě jednu dosti podstatnou věc. A to byla velká kovová klec, která byla umístěná podél stěny arény, takže nijak nemohla překážet v hlavních bojích. Nechal ji ukovat ze stejné slitiny, která se mu osvědčila ve vězení. Použit tam je speciální kov, který pohlcuje jakoukoli chakru. Takže pro všechny tvory užívající chakru je to perfektní vězení. Musel se nějak pojistit, protože nedokáže předvídat, jak se budou hledači chovat v aréně, když se na ně budou dívat všichni ti lidé. Také osobně označil všechny hledače, aby je mohl přemisťovat přímo z vězení do cely v aréně. Při převozu normálním způsobem by se muselo dostat s každým hledačem do kontaktu několik lidí a ani by se nevědělo, jestli by je dokázali uhlídat. Proto se rozhodnul tomuto vyhnout. Sice mu každý přenos ubere trochu chakry, ale i když přenese všech sto hledačů, tak ho to nedokáže natolik oslabit, aby nemohl zasáhnout. Na přenášení použije pouze chakru Kyuubiho a svoji vlastní si ponechá pro krajní případy. Pódium bylo plné lidí a nedočkavý účastníci soubojů stály uprostřed arény seřazení za svým vůdcem.

„Jsem rád, že jste všichni přišly, protože dneska se předvede určitě sto našich nejtalentovanějších a nejsilnějších shinobi v boje proti pekelným hledačům. Celá akce byla zorganizovaná, abych otestoval jejich sílu. Ti co dokáží porazit svého protivníka budou mít svolení jít se mnou do boje, proti pekelným armádám. Budeme bojovat vždy tam, kde nás bude třeba. Pokusíme se o nemožné a zastavíme samotného Lucifera v jeho postupu, přes celý svět. Doufám, že vítězové této akce, budou připraveni trávit dlouhé dny bez svých rodin na bitevním poli. Slavnostně vám tu všem přísahám, že pokud to bude v mích silách, tak přivedu všechny zase zpátky do naší země, i kdyby mě to mělo stát život.“ Potěšený výskot se ozýval po celém pódii. Obyvatelé země Nového Začátku jsou tak šťastní, že mají takového vůdce, který se o ně stará. Byli ochotni kvůli němu a vesnici obětovat své životy. Blonďák se usmál a pokračoval:

„Celá tato válka se nám může vyhnout a ani nás na našem území nemůže zasáhnout. Přes štít který nás chrání se pekelná stvoření nedokážou nikdy dostat a my máme dostatek zemědělských ploch i různých chovů zvířat, že nepotřebuje z venku žádné suroviny a dokážeme bez problému žít. Hlavní důvod pro naše zapojení ve válce je chránit důležitá místa, kde jsou umístěny posvátné předměty s nepředstavitelnou silou. Kdyby se nepřítel ke všem dostal, tak by ani můj štít nevydržel věčně. Zdrojem mého štítu je právě jeden takový mocný artefakt, možná i nejmocnější ze všech. Ale když použijí více artefaktů najednou, tak štít prolomí. Kvůli tomu musíme hlavně bránit místa kde jsou schovány artefakty.“ Tentokrát potěšený jekot vystřídali zaražené tváře a místy i strach. Celou dobu si mysleli, že jsou nedotknutelní a najednou jim něco hrozí. Ale věděli moc dobře, že se na svého Mistra mohou spolehnout úplně ve všem.

„Když jste všichni obeznámeni s naší situací, tak můžeme začít s boji. Všichni co tu jsou odejdou z arény až na jednoho, který se postaví prvnímu hledači. Na bezpečnost budu dohlížet já osobně, protože se nijak nedá předvídat chování hledačů. Teď tedy poprosím všechny co jsou v aréně, aby odešly až na jednoho.“ Dokončil blonďatý vůdce země Nového začátku, svoji úvodní řeč a díval se jak ho všichni poslechli a odcházeli. Jediná postava tam zůstala. Uzumaki se usmál a řekl:

„Chceš to mít první za sebou?“ Tázaná osoba však zakroutila hlavou a odvětila:

„Jsem tu ze všech nejdelší dobu a tak ti chci pomáhat při udržování bezpečnosti pro účastníky soubojů. Když mě necháš, tak ti budu pomáhat udržovat hledače pod kontrolou!“ Mistrův úsměv se ještě protáhnul. Přesně toto chování čekal od své pravé ruky ve věcech vesnice. Znal ho deset let a mohl říct s jistotou, že z něho udělal druhého nejsilnějšího ninju ve vesnici.

„Nechám tě pomoct, ale prvně musíš vůbec porazit hledače!“ Blonďák od něho trochu odstoupil, ale stále se usmíval. Složil potřebné pečetě a v cele se objevil první hledač.

„Jsi připraven začít?“ zeptal se ještě prvně Naruto. Když jeho dlouholetý společník přikývnul, tak vytvořil stínový klon a otevřel celu. Klon hned zmizel, protože jeho chakru vysála ruda, ze které cela byla.

Hledač se prvně zorientoval v novém prostředí a když uviděl muže stojícího před ním, tak se rozeběhnul na něho. Ani ninja stojící proti němu se nezachoval jinak. Oba proběhli tu krátkou vzdálenost mezi sebou a začali zkoušet jakou sílu má protivník. Osar vykopnul směrem na hlavu protivníka, ale ten kop vykryl svojí rukou a snažil se mu zasadit z blízkosti ránu pěstí. Stále pružný, starší muž se od něho odrazil a dopadl na zem kousek od něho. Hledač se však nevzdával a rozeběhl se zase ke svému cíly, ale tentokrát bylo něco jinak. Jeho pěsti obalily rudé plameny. Ninju to trochu podivilo, ale nenechal to na sobě vůbec znát. Složil několik pečetí a zvolal:

„Doryuu heki no jutsu!“ (Technika Zemní Stěny) Před ním se objevila velká hliněná stěna. Neustále se rozhlížel do stran, odkud zaútočí jeho protivník. Myslel si, že jedinými možnými směry na něho může zaútočit zprava, zleva nebo v krajním případě z vrchu. Ale ani jeden směr pekelný strážce nepoužil. Prostě se rozeběhnul, nabral rychlost a udeřil proti obranné stěně. Jeho ruka obalená ohněm se do hlíny zabořila a stále procházela více stěnou. Celá stěna se najednou rozzářila a rozpadla se na prach. Hledač stále pokračoval v pronásledování staršího muže.

„Těmi svými pěstmi mě nesmí zasáhnout jinak jsem skončil,“ pomyslel si Osar a pokračoval v neustálém uhýbání před nebezpečnými pěstmi. Musel totiž vymyslet vhodný proti útok, nebo aspoň dokonalejší obranu. Stále přemýšlel nad vhodným způsobem jak se zbavit těch otravných ohnivých pěstí a nebo ještě lépe, jak ho porazit. Rozhodnul se vyzkoušet použít vodní techniku, voda má přece proti ohni být silná, že?

„Teppoudama no jutsu!“ (Technika Kulky z vodní pistole) Tato silná vodní technika mu však byla úplně k ničemu. Jakmile se přibližovali proudy vody k Hledači, tak se prostě voda začala vypařovat pod náporem obrovského horka, které se najednou začalo ze stvůry vylučovat.

Naše soupeřící dvojice se vrátila ke starému stereotypu. Strážce útočil a Osar uhýbal a přemýšlel nad vhodnou strategií. Když v tom ho konečně napadlo něco kloudného.

„Vypadají podobně jako lidé, takže budu předpokládat, že mají i podobnou nervovou soustavu. Abych ho porazil a zbavil se těch ohnivých pěstí, tak mu prostě musím oddělit nervové centrum od zbytku těla. Jinými slovy, mu prostě musím useknout hlavu,“ pomyslel si vítězně Osar a přemýšlel nad technikou, která by vykonala potřebnou práci. Z živlů které ovládal byl nejvhodnější vítr. Proto složil pečetě a zvolal:

„Shinsuraisa no jutsu!“(Technika Větrného kráječe) Technika proletěla vzduchem, ale hledač se jí vyhnul a neustále dorážel na Osara. Ten si to však nenechal líbit a poslal najednou dva Větrné kráječe. Jeden znovu proletěl neškodně kolem Pekelného strážce, ale druhý mu proletěl skrze pravý bok a pokračoval dále. Bolest na moment zastavila Hledače, aby ho tam zastihl další Kráječ. Tentokrát už neminul a useknul Hledači hlavu.

Hlava se odkutálela kamsi pryč, ale tělo stále stálo. Najednou z něho vystřelil rudý proud energie, která se rozptýlila do ovzduší. Všichni na to hleděli s údivem, protože netušili co se to jen děje. Ale za pár okamžiků zase energie zmizela. Tak si všichni diváci myslili, že to takhle vypadá vždy, když zemře Hledač. Prostě že energie, kterou nepoužije se rozptýlí po okolí.

„Nádherný souboj! Máme prvního vítěze,“ ozval se Naruto a poblahopřál Osarovi. Ten se jen klidně opřel o stěnu, kde stále mladý Uzumaki a čekal na dalšího ninju. Věděl, že ho bude následovat tým tři, ale přemýšlel, kdo půjde dřív. Musel se usmát, když jako první přišel stydlivý Bellamy. Nejistě všem zamával a postavil se od svého bojového postoje. Naruto nechal přemístit dalšího Hledače, a když se ujistil, že je připraven, tak dalším klonem otevřel klec a vypustil nestvůru.

Pamatoval si moc živě, na předešlý boj a tak chtěl začít s ninjutsu. Nechtěl ztrácet žádný čas a připravoval nějaké pečetě, ale než to stihnul udělat, tak musel rychle uhnout paprsků, které vystupovali z očí hledače. Všude kde dopadli paprsky, tam se všechno vysoušelo a pálilo vysokých teplotách. Strážce stál na stejném místě a jen pohledem honil svého protivníka a ničil okolí. Ninja věděl, že jedinou jeho šancí je na protivníka vyslat silnější oheň, než který vydává jeho technika. Tak přemýšlel a připravil se to rychle ukončit. Složil pečetě a zvolal název techniky:

„Karyuu-Endan no justu!“ (Technika Dračí ohnivé střely) Z úst Bellemyho se společně s dechem objevil proud žhavého ohně. Síly dvou technik se setkali, a kousek před Hledačem explodovali. Ninja využil okamžiku překvapení a složil pečetě pro další techniku:

„Gouryuuka no jutsu!“ (Technika Obří dračí hlavy) Ohnivá střela nabrala tvar hlavy Draka a proletěla kouřem, který obklopoval Pekelného strážce. Tato technika ho zastihla úplně nepřipraveného. Jen se překvapeně díval na svého protivníka, když jeho těl pohlcoval oheň. O několik vteřin později se jeho tělo změnilo v prach, pod tak silnou teplotou. Opět se stala jedna věc. Jakmile se porušila fyzická schránka Hledače, tak proud energie vystřelil směrem k obloze a tam se rozptýlil. Blonďák poblahopřál dalšímu ninjovi a poslal ho, aby si šle sednout někam na pódium. Bellemy jen poděkoval a odešel.

„Není vůbec špatný,“ poznamenal Osar.

Společně s Mistrem čekali na dalšího, kdo se postaví Hledači. Tentokrát přišel Wiper. Uprostřed arény naproti cele se zastavil a připravil se k boji. Jeho Mistr přemístil dalšího Hledače a když mu kývnul na znamení souhlasu, tak nechal otevřít celu.

Z cely se hned vyřítil jeho protivník. Tomuto se na nohou objevili rudé plameny, což mu umožňovalo se pohybovat neuvěřitelně rychle. Vždycky po něm zůstala jen ohnivá čára, když útočil na svého protivníka. Ninja ho vůbec nestíhal očima. Jen se snažil marně bránit, ale moc mu to nepomáhalo.

„To do sebe mám takhle jako nechat mlátit jo?“ naštval se Wiper. Složil pár pečetě a vykřikl:

„Dengenyoroi no jutsu!“ (Technika Elektrického brnění) Najednou z nebe uhodil blesk přímo do Wipera. Ale jemu se nic nestalo. Jeho tělo obalilo elektrické jiskření. Měl to opravdu všude a díky tomu svítil celý bíle. Toto brnění mu umožňovalo se pohybovat, tak rychle jako samotný blesk a když se pohnul, tak bylo vidět jen bílou šmouhu. I pro trénované oko byl tento zápas velmi náročný. Protože oba protivníci stále zrychlovali a za okamžik nebylo možné je ani sledovat. Členové klanu Uchiha kteří seděli mezi členy vesnice, si museli zapnout sharingan, aby viděli lépe. Ale ani tím si moc nepomohli. Za chvíli ještě více zrychlili, takže ani normální sharingan nebyl k něčemu. Oba protivníci na sebe doráželi, protože si byli vědomi všech rizik. Když se v téhle rychlosti úplně srazí, tak přežije jen ten, kdo dopadne do něčeho měkkého, protože takový náraz sami o sobě přežít nikdo nedokáže. Wiper využíval sílu svého brnění které ho chránilo, takže se nemusel tolik strachovat o svůj život. Použil ještě více chakry a dokázal se ztratit hledači z očí. Vytáhnul si jeden kunai a připravil se vyrazit. Takhle rychlí nemohl zůstat nastálo, protože Elektrické brnění je pro tělo strašná zátěž. Proto se rozhodl, rychle ukončit zápas. Nabral nevětší rychlost jakou mohl a napřáhl kunai. Připadalo mu, jako by se Hledač vůbec nepohyboval, ale on přitom běžel svojí nevětší rychlostí a snažil se ho dohnat. Když byl už u Strážce, tak seknul. Byla useknuta hlava dalšího Hledače. To Wiperovi stačilo. Hned zastavil a zrušil brnění. Podíval se po divácích a když mu pogratuloval Naruto, tak opustil arénu a šel si přisednou za svým kolegou.

Tentokrát přišel Zako. Vypadalo to, že má dobrou náladu, a že je plně smířen s tím co dnes musí udělat. Postavil se do základní bojové pozice a vyčkával na svého protivníka. Ten se hned objevil a bez dalšího protahování se otevřeli dveře od cely.

Mírně se uklonil svému protivníkovi, protože ho vždycky učili, aby měl ke všem úctu a připravil se mu postavit. Tentokrát se stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Celé tělo hledače pohltili plameny. Byla to nějaká forma jejich obrany. Hledač se rozeběhl s napřaženou pěstí proti Zakovi. Ten však na nic nečekal a svojí pěstí udeřil do země. Ta hned začala ve všech směrech praskat a Strážce se propadnul do velké pukliny v zemi. Zaseknul se tam a nemohl se moc hýbat. Začal hned vydávat větší množství tepla, takže se jeho okolí pomalu roztékalo, ale stále se nemohl dostat nahoru. Zako složil potřebné pečetě a vykřiknul:

„Ishigaki no justsu!“(Technika kamenné stěny) Nad hledačem se uzavřela kamenná stěna. Ale nebylo to vše co měl Zaku v plánu. Okamžitě zase použil svoji pěst a udeřil do svojí kamenné techniky. Díky tomu mohl do hledače mlátit jak chtěl aniž by se popálil. Zasadil mu několik bolestivých úderů. Když se napřahoval k dalšímu, tak dostal plný zásah pěstí obalenou ohněm. Jeho oblečení v tom místě prohořelo a také se mu tam udělala obrovská popálenina. Nemohl se ani hnout jak to bolelo. V tom se mu kolem ruky objevila žlutá záře a začal se léčit. Hledač mu problémy nedělal, protože byl stále uvězněn v prasklině. Deset minut mu trvalo, než popáleninu vyléčil aspoň tak, aby se mohl zase pohybovat. Stoupnul si nad prasklinu ve které byl zaklínění Strážce a použil další techniku:

„Ganban Kyuu no jutsu!“ (Technika Skalní rakve) Hledače uzavřeli stěny ze všech stran a začali se přibližovat. Když byla rakev velká sejně jako tělo hledače, tak Zako nesoustředil velkou část své zbylé chakry a prorazil v rakvi díru zhruba tam kde jsou prsa. Z otvoru, který vznikl, se začala vypařovat zbytková rudá síla z Hledače.

„No jestli to takhle půjde dál, tak projdou všichni bez problémů. Dobře jsi je trénoval,“ pochválil Mistr svého nejstaršího žáka. Ten jen přikývnul a díval se dál s napětím směrem k místu, odkud přicházeli účastnící soubojů.

Tentokrát předstoupil Gamatafen. Už předtím viděl, že voda nemá proti ohni nepřítele šanci, ale on byl rozený žabák, takže jeho síla vodních technik byla mnohem silnější, než u ostatních smrtelníků. Tak doufal, že jeho techniky budou fungovat proti hledačům.

Také se připravil a když se otvírali dveře, ještě překvapenému Hledači, tak už skládal pečetě pro první techniku:

„Kaihoudan no jutsu!“ (Technika Tlakového kanónu) Z úst mu vystřelil proud vody, který svým tlakem zatlačil služebníka Pekel zpátky do cely. Hledač použil svoji ohnivou chakru, ale proud byl tak ledový, že ho dokázal oteplit jen o několik stupňů a ne ho vypařit. Gamatafen vědom svého úspěchu začal okamžitě skládat další pečetě a další techniku:

„Mizu rappa no jutsu!“ (Technika Vodní vlny) Vodní vlna zasáhla okolí. Všude se zvedla hladina na dobré dva metry. Naruto s Osarem se na chvíli uchýlili za ostatními účastníky soubojů. Protože oni byli na vyvýšeném místě, takže je voda vůbec nezasáhla. Ve vodě není nic rychlejšího než sami vodní tvorové. Hledač se konečně dostal z cely a vyplaval na hladinu. Neklidně se rozhlížel, protože vůbec nevěděl, kde se může objevit jeho protivník. Když v tom ucítil, jak ho kdosi uchopil za nohu, pevně ji uchopil a strhnul ho pod vodu. Překvapený hledač se snažil co nejrychleji přizpůsobit novým podmínkám. Rozhlédnul se okolo, ale jeho zorné pole bylo velmi omezené. Voda byla totiž tak tmavá, že se nedalo vidět dál než na vzdálenost jednoho metru. Tímto byl hledač dokonale zmaten. Najednou se kolem něho cosi prohnalo a ucítil jak ho něco řízlo do ramene. Dokonce se začala objevovat všude krev, což mu ještě více omezovalo, jeho zorné pole. Opět uviděl bublinky a temnou postavu, která se kolem něho prohnala. Tentokrát pocítil další dvě bodnutí. Jedno na ruce a druhé zezadu na noze. To už si nechtěl nechat líbit, a tak se co nejvíce soustředil na svoji vnitřní sílu. Na ten ohromný, zářící a hlavně teplý oheň. Ač se to zdá nemožné, tak celé jeho tělo pod hladinou vody obklopili plameny. Rozhlédnul se po svém okolí a z očí mu zase začal proudit rudé ohnivé leseri. Tentokrát to však vypadalo, že se voda začíná i vařit. Ale stále se nevypařovala. Stále nedočkavě pátral po žabákovy, aby mu mohl vrátit jeho útoky. Ale v tom zase dostal další zásah, tentokrát do druhého ramene. Nevěděl jak to žabák dělá, ale i přes jeho ohnivé brnění ho dokázal seknout. To už ale docházela jak trpělivost, tak i to nejdůležitější. Vzduchu! Rozhodnul se plavat přímo za svým protivníkem, ale po pár tempech ho úplně ztratil. A tak se snažil vyplout na hladinu, ale v tom ho něco pevně chytilo a nepouštělo, ať kopal jak chtěl. Otočil se a podíval se co ho to vlastně drží. Nebyl to žabák, jak si původně myslel, ale byla to nějaká vodní technika. Nějaké chapadlo se mu omotalo kolem nohy a stéle ho však nepouštělo. Proto se zoufale pokusil o poslední pokus o záchranu svého života. Všechnu svoji chakru poslal do nohy, za kterou ho drželo chapadlo a doufal, že se voda vypaří. To se mu také začalo dařit a tak se vítězně pousmál. Ale v tom jak se vypařila voda z jednoho chapadla, tak se objevilo dalších pět chapadel a každého pevně uchopilo. Dvě za nohy, další dvě za ruce a jedno pevně kolem krku. Neustále stisk posiloval a hledači se začalo zatmívat před očima. Nakonec s posledním douškem vzduchu vypustil i svoji rudou sílu, která proudila vzhůru a ztratila se až v ovzduší nad arénou. Toto byl pokyn pro všechny v hledišti pro jásot. Další jejich ninja totiž dokázal porazit hledače. Gamatafen poskládal ještě několik pečetí a všechna voda začala mizet až úplně zmizela. Žabáka přivítal radostný potlesk z hlediště. Gamatafen se nejistě uklonil a šel se posadit ke svým týmovým kolegům.

„I tento zápas byl celkem jednostranný. Kdo by to byl řekl, že přirozené prostředí pro živočichy dokáže udělat tolik,“ usmál se Osar. Blonďák souhlasně přikývnul a dodal:

„No jestli to takhle půjde dál, tak nebudu muset vůbec nic dělat.“ A také se nad tím pousmál. Jásot a potlesk se utišil v hledišti, když do arény vstoupila další účastnice bojů. Samozřejmě že to byla jediná žena z týmu tři, Vivi. Zůstala ve svém bojovém postoji a hleděla na zatím prázdnou klec. Kývla směrem ke svému Mistru. Ten opět přivolal dalšího hledače a když na něho opět kývla Vivi, tak otevřel dveře od klece a čekal co se bude dít. Věděl moc dobře, že Vivi má značnou nevýhodu. Její hlavní živel je voda stejně jako u Gamatafena, ale má smůlu, protože její techniky nikdy nemůžou být tak silné, jak ty jeho. Ale věděl, že se v sobě dokázala probudit další živel a to blesk. Takže díky tomu se jí na skytají obrovské možnosti kombinace těchto živlů. A proto věřil v její vítězství.

Vivi hned složila pečetě a vykřikla:

„Mizu rappa no jutsu!“ (Technika Vodní vlny) Stejně jako u jejího předchůdce se vytvořila vodní vlna a zaplavila okolí. Ale byla o hodně menší než ta Gamatafena. Než si hledač vyskočil na hladinu a držel se tam pomocí chakry, tak měl vodu sotva po kolena. Celé jeho tělo pohltili rudé plameny a začal se pohybovat neuvěřitelně rychle, i když ne tak rychle, jako kdyby soustředil všechnu svoji sílu jen do nohou. Ale i tak mu Vivi jen s těží stíhala a neustále dostávala velmi bolestné zásahy všude po celém těle. Na všech zasažených místech se jí začali objevovat velmi škaredé popáleniny.

„Ksakru! Musím s tím něco udělat! Stačí když jen nějak potlačím účinky těch popálenin. Po zápase mi je Zako vyléčí,“ přemýšlela honem co a jak má udělat. Nakonec ji to trklo. Začala se soustředit a voda se najednou začala zvedat a obalovat její tělo.

„Když to může dělat Hledač, tak proč ne já?“ Usmála se nad svým nápadem. Když takhle využívá vodu, tak se všechny její spáleniny stále chladí, takže se dokáže aspoň trochu pohybovat. Hned se mohla vyhnout dalšímu výpadu ze strany nepřítele. Díky tomu získala potřebný moment překvapení, aby mohla poprvé zaútočit. Rozeběhla se za Hledačem, ten však nic takového nečekal a když se otočil k dalšímu útoku, tak schytal pořádnou ránu pěstí přímo do obličeje. Síla úderu ho odmrštila několik metrů zpět. Ozval se výkřik, ale ten nepatřil Hledači. Vivi stála pořád na stejném místě a držela se za ruku. Měla ji velmi silně popálenou. Mnohem více než, když do ní jen útočil. Ruka byla úplně rudá a místy škaredě popraskaná. Vůbec to pro ni nevypadalo dobře. Z posledních sil si nechala ruku opět pokrýt vodou, která trošku utišila bolest. Ale stále se nemohla vzpamatovat ze silného šoku. V tom však pocítila ohromné oteplení a voda pod jejími nohami začala bublat. Tato situace ji díky bohu probrala z šoku a vyskočila do vzduchu. Najednou se všechno stalo strašně rychle. Všude se objevovala pára, která jí zamezila v rozhledu. Když dopadla, tak přistála na pevné zemi. Všechna voda co použila byla ta tam. Z páry na ní pokaždé z jiné strany útočil Hledač a neustále dorážel. Vypadalo to, jako kdyby se naštval. Až při dalším nepřátelském útoku se konečně dala dohromady a připravila se na svůj protiútok. Moc dobře věděla, že bojovat s Hledačem na blízko pro ni bude jistá smrt a tak se rozhodla na něho posílat techniky na dálku.

„Suiryuuben no jutsu!“ (Technika Biče vodního draka) Vzpomněla si na jednu z opravdu silných technik, kterou umí a tak se ji rozhodla okamžitě vyzkoušet. V ruce se jí objevila vodní koule a začali z ní vystřelovat vodní střeli přímo na Hledače. Ten se však jen usmíval a všechny střely se v jeho blízkosti vypařili. Začal připravovat svoji nejsilnější techniku, kterou dokáže se svojí sílou použít. Skládal pečetě zrovna když uslyšel od své protivnice:

„Raizou Ikazuchi wo Utte no jutsu!“ (Technika Úderu blesků) Vzhlédnul a uviděl jak jeho protivnici obalily blesky. Po chvilce však bylo vidět, jak je směřuje přímo k němu. Hledač si jen pomyslel, že nic takového mu jen tak ublížit nemůže. Tak pokračoval v přípravě techniky kterou chtěl použít. Ale v tom se zarazil. Jak se blesky blížili, tak si všimnul jak reagují s kapičkami vody, které v jeho okolí zůstali po předchozí technice protivnice. Okamžitě se chtěl bránit, ale už to nestihnul. Ozval se úder blesku a všude se zvednul prach. Hledač ležel na zemi a nebyl schopný se dostat z toho elektrického šoku. Když se usadil prach, tak nad sebou uviděl stojící postavu své protivnice, která skládala nějaké další pečetě. Poslední co hledač uslyšel bylo:

„Jibashi no jutsu!“ (Technika Elektromagnetické vraždy) Uviděl jen jak jí z ruky vyletěl blesk. Tělo hledače ještě malou chvíli se škubalo na zemi, než vyprchala síla techniky. Opět se z jeho těla dostane ven jeho zbylá síla a rozprášila se v ovzduší nad arénou. Hned po zmizení zbytkové síly se ozval ode všech potlesk a radostný jásot. Všichni byli velmi rádi, že dokázala svého protivníka porazit. Ale to už jí skoro došla chakra, a tak chtě nechtě musela zrušit vodu, která chladila všechny ty její popáleniny. Okamžitě se skácela, pod přívalem bolesti z popálenin. Hned se vedle ní objevil Zako a začal ji léčit. Přiběhnul se na ni podívat i Naruto s Osarem. Několik zdravotníků se k ní přihnalo a za pomoci Zaka, ji naložili na nosítko a odnášeli pryč. Mladý Uzumaki na ni jen zavolal:

„Jsem na tebe pyšný!“ Vivi se usmála ale na víc se nezmohla, kvůli své bolesti.