Mise v Dark Tower 4 Málem popraveni

Druhý den ráno už všichni čekali na příchod Tsunade.
Naruto vzrušeně povídal o tom, jaké se naučí nové techniky.
Sakura se trochu obávala zlověstných zákonů, před kterými je Tsunade varovala.
Sasukemu bylo všechno jako obvykle šumafuk, a Gaara očima propaloval příjezdovou cestu po které právě přicházela pátá hokage doprovodu čtyř anbu.
Ti mlčky odstoupili pár kroků, a začali sérii podivných pečetí. Země se otevřela, a před nimi se objevila díra obrovských rozměrů, a neznámé hloubky.
„Tudy se dostanete do druhé dimenze.“řekla Tsunade. „Šťastnou cestu.“
Všichni se s ní rozloučili,a jeden po druhém naskákali do díry.
Jen Sakura stála u okraje, a s hrůzou v očích sledovala černou tmu pod sebou.
„Já nemůžu! Nemůžu tam skočit!“ ječela hystericky.
„Padej!“ zařvala Tsunade, a strčila do ní.
Sakura přistála poměrně tvrdě na lesní pěšině.
„Au!“ zanadávala.
Ostatní už stáli na nohách, a rozhlíželi se kolem. Na louce před nimi běželo stádo okřídlených bílých koní. Roztáhli křídla a vznesli se do výše.
„Lítací koně?“ vyjekl Naruto.
„Jak se opovažujete pohlédnout na posvátné koně naší královny?!“ ozvalo se za nimi.
Všichni se otočili, a spatřili podivného muže s katanou u pasu.
„Dobrý den.“ pozdravila Sakura, kterou od malička učili, že se slušností zaboduje všude.
Neznámý muž v bílém plášti zrudl zlostí.
„Tak vy si ze mě budete dělat legraci?!! Za to vás nechám krutě mučit, a nakonec popravit!“
Za ním se odněkud vynořili dva muži.
„Chopte se jich!“ zařval.
„Počkejte! To musí být nedorozumění!“ vzlykala vyděšená Hinata.
Sasuke se začal chechtat. „To si myslíte, že nás tihle hlupáci dokážou porazit?“
Muž se usmál. „Ty chceš asi vážně umřít že? Kdyby tohle udělal kdokoli z mého týmu, tak...“
„Udělal co? O co tady jde?!“ ptal se Sasuke.
„Pořád budeš provokovat?“
V tu chvíli Sasuke odletěl nejméně pět metrů daleko.
Postavil se, a nenávistně si nepřítele prohlížel. Neznámí je spoutali, a odvedli pryč.
O pár minut později už naši hrdinové klečeli před soudcem.
„Tito drzí spratci se provinili hned třemi přestupky. Odvážili se pohlédnout na koně naší královny, odmítli se nechat dobrovolně zatknout, a opovážili se oslovit Kapitána.“
Místností rozléhalo zděšení, a zároveň opovržení nad těmito nesmyslnými prohřešky.
Hinata celou dobu brečela. Sakura sama sebe přesvědčovala, že je to jen zlý sen.
Naruto byl relativně v klidu, protože vůbec nechápal co se to děje.
Sasuke se tvářil jako profesionální pokerový hráč, a Gaara se choval jako Gaara.
„Ty! Ty s tou velkou vázou na zádech. Proč nic neříkáš?“ otázal se soudce.
„Nemám co říct...“
Znovu nastal rozruch. Lidé se po sobě otáčeli, a něco si šuškali.Byla to celkem vybraná společnost. Někteří měli tři oči, jiní zase křídla, a ti kteří vypadali na první pohled normálně, měli třeba šestnáct nohou. Prostě, a jednoduše. Krásní elfové, víly, a ohavné obludy.
„Rozsudek zní....“
„Stát!“ ozvalo se.
Vstupní dveře se otevřely, a do místnosti vběhli chlapec a dívka. Překvapivě vypadali jako lidi. Přiběhli až k soudci, a uctivě se uklonili.
„Jsme číslo čtrnáct a sedmnáct.“ oznámila dívka.
„Jsme pod vedením Kerama z rady starších, a bylo nám oznámeno, že tyhle nováčky máme provést po Dark Town. Jisté okolnosti nás zdržely, a my jsme se nedostavili včas na místo setkání.“ dokončil chlapec.
Soudce stáhl rty do úzké čáry.
„Ileka a Ekélia! No jistě! Kdo taky jiný?! Měl bych vás dva dát konečně popravit! I ty vaše zákonům se vysmívající kamarády! Na druhou stranu myslím, že bude lepší, když to neudělám. Keramos vás určitě brzy zabije sám... Odveďte je oba!“poručil.
„Pane?“ nechápali strážní.
„Potrestejte je jako obvykle. To si to nedokážete zapamatovat?!!“řval soudce.
Byl jasně vyvedený z míry.
„Děkujeme pane.Vaše shovívavost nebere konce.“ řekla dívka, a bez jakéhokoli odporu se vzdala strážcům, kteří je oba odvedli pryč.