Výcvikové středisko 16

Až když Vivi odnesly úplně mimo arénu, tak vstoupil další bojovník ze země Nového Úsvitu. Na zádech měl připevněné své dvě katany a v ústech měl svoji charakteristickou cigaretu. Neustále potahoval, asi se snažil si vychutnat cigaretu předtím, než se strhne boj. Ještě jednou pořádně potáhnul a cigareta už byla, pryč. Každý si myslel, že se prostě postaví do svého bojového postoje, ale on vytáhnul krabičku a zapálil si další. Naruto společně s Osarem se na něho dívali s úsměvem, protože ho znali moc dobře. Ten by si zapálil i kdyby ležel na smrtelné posteli. Lufin si vytáhnul obě katany z pouzder a připravil se k boji.

„Tak to rozjedem, ne?“ řekl směrem ke svému Mistrovi. Ten jen složil nějaké pečetě a v cele se objevil nový protivník. Když mladý Kaishikage přikývnul na Lufina, aby mu dal znamení, že propouští Hledače, tak se objevili klony, které propustili hledače zpoza cely.

Ochránce cenných věcí pro peklo vyšel z klece a zhodnotil svým pohledem svého protivníka. Když uviděl, že v ruce drží dvě katany, tak se zastavil a začal soustředit chakru do svých dlaní. Bylo vidět, jak se mu tam hromadí, protože tam začal vystupovat oheň a začal nabírat nějaký tvar. Bylo vidět, jak se Hledač plně soustředí. V rukou se mu utvořila obrovská sekera. Mohla být stejně velká jako u toho hledače, který hlídal knihovnu Senel. Okamžitě s ní několik máchnul, aby se trochu zbrani přivyknul a vyzkoušel několik výpadů. Když byl konečně hotový, tak se rozešel směrem k veliteli týmu tři. Lufin se také rozešel směrem ke svému protivníkovi. Když od sebe byli tak pět metrů, tak se oba proti sobě rozeběhli s napřaženými zbraněmi. Jako první zaútočil nečekaně Hledač a švihnul sekerou přímo po protivníkově hlavě. Ten tam však už měl nachystané své dva meče, aby se mohl bránit. Ostří zbraní se potkali, ale ani jedna strana neměla navrch. Hledač začal tlačit se stále větší silou, ale Lufina najednou něco napadlo. Trochu přitlačil, aby protivníka aspoň o něco odtáhnul od sebe a zničehonic uhnul doleva. Ohromený Hledač nechal svoji zbraň proletět vzduchem a zabořit se do země. Jakmile se zbraň zabořila do země, tak si Lufin všimnul, že v okolí čepele vysychá zem a mění se na písek. Ihned chtěl využít zbývající čas, než jeho protivník vyprostí zbraň ze země a tak napřáhnul obě své katany a rozeběhl se na něho. Chtěl ho aspoň seknout do boku, nebo mu způsobit jiné zranění, aby ho trochu zpomalil. Přiběhnul k němu a seknul, ale hledač mu najednou zmizel pod očima. Dokázal vyprostit svoji zbraň ve správný čas, aby se ještě stihnul bránit. Lufin se začal nervózně rozhlížet, protože ho nemohl najít. Podíval se vpravo, pak vlevo, dokonce se otočil a podíval se pod sebe, ale stále ho nikde neviděl. Pak mu to docvaklo. Podíval se nad sebe a zhrozil se. Jeho protivník klesal vzduchem přímo k němu s napřaženou zbraní a chystal se zaútočit. Tentokrát však bylo něco jinak. Bylo vidět, jak sekera září mnohem více než předtím, takže do ní musel soustředit více své ohnivé chakry. Nato aby se dokázal vyhnout, už neměl dost času. Tak zvednul své dvě zbraně a pustil do nich svoji větrnou chakru a čekal na náraz. Ten opravdu přišel. Ale jako zázrakem obě katany ten nápor vydrželi a dokonce dokázali pomocí větrné chakry vylomit zub v čepeli sekery, když se to zdálo zhola nemožné, protože je ze surové chakry. Hledač se od něho odrazil a dopadl dva metry od něho. Udiveně si prohlížel svoji sekeru a pak se podíval na svého protivníka. Opět se pořádně soustředil, a za moment byla čepel zase tak hladká jako předtím. Zub se prostě zacelil.

„Sice to dokáže opravit, ale když jsem dokázal udělat zub, tak bych z výskoku mohl prorazit celou sekeru a konečně se ho zbavit,“ pomyslel si Lufin a začal se připravovat na svůj konečný útok. Jen ho musel zaměstnat, aby mohl vyskočit do toho vzduchu. Tak se na něho rozeběhnul a začal na něho dorážet střídavě vždy s jinou katanou. Přidal trošku více své větrné chakry a s každým úderem posouval svého nepřítele o půl metru dozadu. Hledač se mohl jedině bránit, když v tom ucítil cosi jak ho tlačí do zad. Otočil se a zjistil, že ho Lufin dotlačil, až ke kleci, ze které ho pustili. Když se zase otočil ke svému protivníkovi, tak ho však nikde nenašel. Začal se tedy rozhlížet na všechny strany a najedno se nad ním něco zalesklo. Podíval se co to bylo. Lufin padal přímo k němu a ten odlesk byl od jeho katan. Okamžitě zvednul svoji sekeru nad sebe. Držel to tak, aby toporem od sekery mohl odrazit obě dvě katany. Ale kvůli tomu, jak mu předtím vylomil zub v čepeli, tak raději velké množství své zbývající chakry nashromáždil do sekery. Jeho protivník se nenechal zahanbit a tak také použil obrovské množství větrné chakry. Díky tomu se mu čepele na obou mečích několika násobně zvětšili. Napřáhnul se s meči a švihnul právě, když byl nad svým protivníkem. Všechny tři čepele se potkali, a zůstali na stejném místě, ale v tom se to stalo. Katany s větrnou chakrou začali klouzat skrze sekeru, jako nůž máslem. Než si to Hledač uvědomil, tak Lufin projel sekerou a potom stejně rychle i jím. Síla úderu vytvořila dva menší krátery a obě zbraně se zaryly hluboko do země. Hledač se udiveně díval na svého protivníka. V dalším okamžiku všude začala stříkat krev. Z hlediště se ozývaly zděšené výkřiky, když se tělo Hledače rozpadlo na tři části. Jakmile dopadlo na zem, tak vypustilo zbytek své síly a ta se rozplynula opět v ovzduší. Tentokrát nikdo nejásal ani netleskal. Všichni totiž ještě byli v šoku z toho co tu viděli. Některým bylo dokonce Hledače líto. V tom se ozval osamocený potlesk. Naruto společně s Osarem tleskali výkonu velitele týmu tři. Moc dobře věděli, že si nemůžou dovolit nějak sympatizovat s nepřítelem. A kdyby to s ním takhle Lufin neskončil, tak by mohl místo něho ležet na zemi v krvi právě on.

„Skvělá práce. Bojoval jsi dokonce jen pomocí svých katan. Ty se o sebe dokážeš postarat v nadcházejících bojích. Budeš velitelem jedné z jednotek, které budou hlídat artefakty. Doufám, že jsi rád,“ vysvětloval mu svůj záměr s ním Naruto. Osar na to jen souhlasně kýval hlavou, protože jeho také síla bojovníka přesvědčila.

„Bude mi ctí ochraňovat tuto vesnici,“ řekl s úsměvem. Vytáhnul si další cigaretu, zapálil si ji a ještě se zeptal:

„Jak je na tom Vivi? Doufám, že její zranění nebyla tak vážná, jak vypadala.“ Blonďák se zamyslel a najednou se mu na tváři objevil úsměv. Vypadlo to jako kdyby zrovna získal nějakou dobrou zprávu.

„Poslal jsem s ní klon, abych měl přehled o jejím stavu. Vedoucí nemocnice mě ujistil, že její zranění nejsou tak vážná, aby si s nimi nedokázali poradit. Jen bude muset v nemocnici ležet alespoň pět dní.“ Odvětil blonďák a když si všimnul ustaraného výrazu ve tváři velitele týmu tři tak ještě dodal:

„Leží na pokoji dvacet pět. Abys nemusel otravovat sestřičky, až se tam za ní půjdeš podívat.“ Ač se to zdálo nemožní, tak se mu na tváři objevili jemné rumělce. Aby to zakryl, tak se rozešel směrem k místu, kde seděli jeho zbylí týmový kolegové. Mistr společně se svojí pravou rukou se museli pořádně přemáhat, aby se tam na celé kolo nerozesmáli. Když se Lufin usadil, tak už vcházel do arény další účastník.

„Teď už možná budeš muset nějak zasáhnout. Všichni nejsou silní jako tým tři,“ ozval se varovně Osar směrem na Naruta. Ten jen souhlasně přikývnul, ale i tak stále věřil svým svěřencům, že dokáží porazit své protivníky a nebude zapotřebí těch dvaceti náhradníků.

Slunce, už skoro zacházelo za obzor, ale i tak bylo stále pěkně a příjemně. Nebylo přílišné teplo a naopak ani zima, za což byl poslední účastník bojů velmi rád. V zemi Nového Úsvitu proběhl velmi rušný den. Po bojích Osara a týmu tři se mnoho další bojovníku postavilo čelem ke svému osudu. Velká část z nich dokázala porazit svého Hledače, jen desetkrát musel zasahovat jejich Mistr se svým pomocníkem, aby uchránili ty, kteří byli neúspěšní před jistým koncem. Nikomu se však nic moc vážného nestalo. Díky rychlé zdravotnické pomoci byli brzo stabilizování a odneseni do nemocnice, aby je tam ještě pořádně prohlédli. Kaishikagemu se však začalo zdát něco velmi podivného. Po osmdesáti padlých Hledačích, při každém přibytém mrtvém se ovzduší zdálo stále více těžší, jako kdyby bylo nabyté obrovskou energií. Nevěděl co si o tom má myslet, ale tušil, že se něco stane. Proto byl nyní stále ve střehu a vyčkával co se zvrtne u posledního Hledače. Stejně mu přišlo divné, že když předtím vraždil Hledače na jejich shromaždišti, tak z nich žádná zbytková síla nevycházela, takže tohle všechno musí být část nějakého plánu. Hodně špatného plánu. A nejhorší pro Naruta byl bezmocný pocit, protože nevěděl nic o tom co se bude dít. Vůbec nechtěl ještě více ohrožovat vesničany. Kdyby se něco semlelo, tak se rozhodně musí přesunout boj jinam. Nebylo by moc moudré bojovat v aréně.

Ale to už dávno probíhal boj poslední bojovník se svým Hledačem. Zrovna se mu nějak podařilo zachytit nohy Hledače, takže ho znehybnil a dalším dobře mířeným kunaiem ukončil život svému protivníkovi. Ninja se otočil a s úsměvem odešel pryč. Všichni mu nadšeně tleskali, protože konečně jako poslední dokázal porazit nepřítele. Tímto byla stovka bojovníků kompletní. Avšak najednou se všichni zarazili. Tělo posledního Hledače se vzneslo do vzduchu a začalo pohlcovat všechnu ty zbylou energii, kterou tam vypustila stovka hledačů. Tělo se začalo zvětšovat pod přívalem ohromné síly. Několik minut probíhala tato situace a v tom se ozval hluboký hlas:

„Bláhový lidé! Takhle hloupě spadnout do naší pasti. Sice se nedokážeme dostat skrz ten váš štít, ale když jsme zjistili, že se tu mají konat nějaké boje, tak jsme začali jednat. Všech sto hledačů obětovalo své životy, abych mohl vzniknout já. Jsem stokrát silnější než jakýkoli průměrný Hledač a teď zničím všechen život v té vaší zemi!“ Jak to dořekl, tak obrovská postava dopadla na zem. Mohl být vysoký tak osm metrů. Rozpětí jeho rukou bylo ohromné. Všichni lidé mu připadali jako nějaký otravný hmyz. Okamžitě se rozešel směrem k hledišti, aby mohl započít své ničení a zabíjení. Osar se už chtěl rozeběhnout do boje proti tomuto monstru, ale zastavil ho jeho vůdce s rozkazem:

„Zburcuj všechny ninji co mají ještě nějakou sílu a rozděl je do týmů. Každý tým ať hlídá na hranicích vesnice. Já se s tou obludou přesunu někam mimo vesnici a postavím se jí.“ Osar na něho udiveně hleděl a nevěřícně se zeptal:

„A jak se chceš přesunou někam pryč s takovou obludou? Nemůžeš ho na sebe nalákat, protože jsi tak malý. Raději půjde plenit vesnici, než aby se za tebou honil.“ Tomu se však blonďák usmál a rychle ho poučil:

„Na těla všech hledačů jsem včera v noci umístil speciální pečetě, abych je mohl přenášet do cely. A jelikož to monstrum použilo tělo jednoho z nich, tak ho můžu kamkoli přemístit.“ Osarovi to konečně došlo. Ale stejně se mu nelíbilo, že proti tomu chce bojovat sám. Ale Naruto je jejich Mistr a vůdce této vesnice. Musel ho prostě poslechnout. Tak si jen povzdech a zmizel.

Obří Hledač si to šinul přímo na vesnici, když v tom za sebou uslyšel:

„Kam si myslíš že jdeš, ty přerostlá opice?“ Jmenovaný se naštvaně otočil a chtěl zjistit, kdo si dovoluje takhle s ním mluvit. Dole u jeho nohou stál Kaishikage a naštvaně na něho hleděl.

„Ty červe jeden! Opovažuješ se mě urážet? Stejně nic proti mně nezmůžeš!“ Zařval na něho. Z úst mu přitom nevědomky vyletěl velmi silný vítr přímo na Uzumakiho. To však Naruta rozesmálo. Když se dosmál, tak mu řekl:

„Chceš se vsadit?“ Obří Hledač nevěděl co si o tom má myslet. Tak prostě šel blíž k mladému vůdci vesnice a chtěl ho zašlápnout, když v tom si všimnul, že skládá nějaké pečetě. Tomu se Hledač začal šíleně smát. A výsměšně řekl:

„Žádné tvoje sebe silnější techniky na mě nemůžou fungovat, ty…“ Ještě chtěl něco říct, když v tom se všude objevil bílí kouř a po monstru nic nezbylo. Blonďáka obalil větrný vír a také zmizel se slovy:

„Už se nenechám urážet…“

Za hranicemi štítu se v bujném lesním porostu objevila obrovská obluda a něco si pro sebe mumlala. Padlo dokonce několik sprostých slov na adresu nějakého mladého muže. Chvilku na to se objevila další postava. Tentokrát ne obrovská, ale o velikosti normálního člověka. Obr na něho hned spustil:

„Tak jsi mě sem přenesl no a co? Stejně když proti mně nedokážeš bojovat, tak ti to je k ničemu. S touhle silou bych se možná dokázal probourat i tím tvým zázračným štítem!“ Hned na to se začal škodolibě smát. Ale smích obra přestal, když uslyšel že se směje i blonďák, který stál na větvi ve výšce obličeje obra.

„Mám rád jak mě všichni podceňujete. Pořád zapomínáte, že v sobě mám démona zrozeného z ohně. Také mám speciálně pro tebe jednu novinku, kterou nikdo z tvého druhu ještě neví. Svého démona jsem úplně ovládnul, takže vládnu jeho plnou silou. A ty můžeš být poctěn tím, že budeš první na kom si vyzkouším všechny své nové možnosti!“ Monstrum se na něho udiveně dívalo. Slyšel, že lidé dokázali ovládnout ocasné démony, ale jen s malým počtem ocasů. Aby nějaký člověk ovládnul nejsilnějšího démona ze všech, tak to si nedokázal ani představit. Proto usoudil, že to je nemožné. A tak se začal také smát.

„Myslíš si, že ty tvoje lži mě vyděsí a jen tak uteču pryč? Nevěřím ti ani slovo!“ Mladý Uzumaki pokrčil rameny a řekl mu:

„Však jak chceš. Sám to brzy pocítíš!“ Chvíli se soustředil a pak si posměšně řekl:

„Nemá moc chakry. Na to abych ho vyřídil by mělo stačit pět ocasů.“ Obr na něho divně koukal. Z toho co blonďák řekl nepochopil ani slovo. V tom začala blonďáka obalovat chakra. Něco však bylo jinak. Nebyla rudá jako vždy, ale byla temná. Této skutečnosti si však vůbec Naruto nevšimnul. Pomalu se začali objevovat ocasy. Už měl tři, pak čtyři, ale jeho kůže zůstávala tam kde byla. Vypadalo to, jako by démonova síla už neměla žádný vliv na tělo Uzumakiho. To už se objevil i pátý ocas, ale stále se nic nezmělnilo. Jen díky démonímu plášti se trošku zvětšilo Narutovo tělo. Byl teď velký jako průměrný hledač.

„S tímhle mě chceš porazit? To se ti nepovede ani za sto let,“ vysmíval se mu obr. Hned prásknul rukou po blonďákovi, ale ten se mu velmi rychle vyhnul. Rozpřáhnul se a vrhnul svoji pěst přímo do tváře monstra. Jeho chakra se vymrštila a dala nepříteli takovou ránu, že musel začít brzdit, protože ho to odhodilo o pár metrů. Stromy v okolí bylo hned pryč a v okolí bojovníků zbyl pouze prázdný prostor. Vznikla taková větší mýtina. Tato rána obřího Hledače tak dopálila, že se nechal obalit svým ohnivím štítem a začal se pohybovat vzhledem k velikosti jeho těla, obrovskou rychlostí. Ale měl jednu obrovskou nevýhodu. Když byl tak rychlí, tak Uzumaki stále věděl kde je. Protože všude v okolí byl hustý porost, takže když na něho obří Hledač chtěl zaútočit, tak musel projít porostem, což bylo velice hlasité. Dokonce i viděl kudy se na něho blíží a toho pořád využíval. Proto začal skládat pečetě a zvolal název techniky:

„Kazekabe no jutsu!“ (Technika Větrné stěny) Nepřítel se blížil a chtěl zaútočit, ale v tom do něčeho vrazil. Před blonďákem se vytvořila obrovská větrná stěna, kterou nemohl projít ať se snažil jak chtěl. Když se ani dalším pokusem nedostal skrz, tak se přikrčil a vrazil ruce do země. Hned se začali ozývat dunivé zvuky. Blonďák tenhle útok znal, a tak vyskočil a snažil se uhnout z dosahu Hledače. Najednou se přímo v místě kde stál vynořili obě obrovské ruce a začali po něm chňapat. Ale to už byl Naruto v dostatečné vzdálenosti. Na to však nepřítel čekal. V očích se mu rudě zalesklo a přímo na mladého vůdce letěly dva rudé kůly o průměru metr a půl. Blonďák tomu zpočátku uhýbal, ale když všude okolo všechno hořelo, tak usoudil, že to nemá cenu a zastavil se. Dal před sebe obě ruce, jako kdyby na něco čekal. Před ním se oba kužely energie spojili v jeden mocný. Tato technika udeřila přímo do rukou Uzumakiho. Ale začalo se dít něco úžasného. Naruto otevřel ústa a skrze ruce mu začala proudit všechna ta energie dovnitř. Když pohltil všechnu tu energii, tak se jen ušklíbnul. Složil další pečetě a vykřiknul:

„Ganban Kyuu no jutsu!“ (Technika Skalní rakve) Kolem obřího těla Hledače se objevili skalní stěny a úplně ho pohltili. Obrovskou silou tlačili na jeho tělo a drtili ho. To však najednou se ozval rachot a Naruto vysel ve vzduchu v obří ruce. Ani sám Hledač si nemyslel, že by něco tak malého mohl chytit. Chtěl ho jen odehnat, aby mohl zrušit své vězení. Začal ho pomalu drtit, ale v tom ho hned pustil. Ruka ho totiž začala nesnesitelně pálit, ale zůstala celá. Tak se rozhodnul útočit pomocí svých silných ohnivých technik. Něco si zamumlal a z jeho úst vystřelila přímo obrovská ohnivá koule, která mířila přímo na Uzumakiho. Blonďák chtěl utéct, ale když viděl že ho zase nahánějí ty obrovské ruce, tak složil nějaké pečetě a zvolal název techniky:

„Suijinheki no jutsu!“ (Technika Vodní zdi) Před blonďákem se objevila obrovská vodní stěna a úplně pohltila ohnivou kouli. Blonďák uhnul těm otravným rukám a připravil se k protiútoku. Složil potřebné pečetě a zvolal:

„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“ (Technika Multi stínových klonů) Blonďáka obklopila stočlenná armáda jeho vlastních klonů. Každý klon měl taktéž pět ocasů. Na nic nečekali a všichni se rozeběhli proti svému protivníkovy. Ten se kolem sebe začal rozmachovat a jednoho po druhém je ničit. Ale klony neustále útočili a dokonce své útoky kombinovali tak, aby se dali jen s velkým úsilím odrážet. Několik klonů se nechalo vyhodit na hlavu monstra a tam mu zapalovali zbytky vlasů, co mu tam zůstaly. To si samozřejmě nechtěl nechat líbit, a tak se rukou praštil pořádně do hlavy. Trošku ho vyvedlo z míry, že na klony zaútočil s takovou silou. Přesně na tuto chvíli klony čekali. Každý si v ruce vytvořil modrou, rotující kouli a s hlasitým „Rasengan“ se rozeběhli přímo na nepřítele. Účinky padesáti Rasenganů na obřího Hledače byli velice zajímavé. Společná síla technik ho odmrštila několik metrů dozadu a dokonce mu na chvilku zmizel i ten jeho ohnivý štít. Chvíli ležel na zemi, ale potom se naštvaně zase postavil a použil další techniku:

„Kogiarashi no jutsu!“ (Technika Ohnivé smršti) Obloha se zatáhla a celé okolí začali bombardovat ohnivé koule. Naruto musel uznat, že tohle je první pořádná technika, která ho mohla ohrozit. Tak se snažil všemu vyhýbat, když schytal zásah přímo do zad. Najednou se nemohl hýbat i přes sílu jeho démona. Tak prostě složil pečetě a řekl:

„Sutonhinan no jutsu!“ (Technika Kamenného úkrytu) Hned ho obklopili kamenné stěny, které ho chránili, proti dalším Ohnivým střelám. Jakmile Hledačova technika skončila, tak celé okolí úplně žhnulo. Jen jeho úkryt měl pořád stejnou teplotu. Díky tomu ho hned také objevil. Celou svojí silou se rozmáchl pravou nohou a dupnul na jeho Kamenný úkryt. Celý se propadnul do země. Obr ještě několikrát dupnul a otočil se k odchodu. Když v tom pod sebou uslyšel, jak se cosi dobývá ze země. Otočil se a uviděl, jak ze země vylézá Uzumaki.

„Ten skrček začíná být už otravný,“ pomyslel si Hledač a tak se rozeběhnul na svůj cíl, že zopakuje to co předtím, ale to ho už přerušil hlas jeho protivníka:

„Tsukiryoute!“ Do této techniky dal blonďák mnohem více chakry, než předtím, když šel do vězení opět uvěznit Hledače. Objevili se čtyři velké stíny a každý uchopil obřího Hledače za jednu končetinu, takže se nemohl vůbec hýbat. Pekelný ochránce důležitých věcí sebou neustále házel a snažil se porazit tuto techniku, když v tom ho zarazil hlas jeho protivníka:

„Stále ti připadám jako červ, když se nemůžeš ani pohnout?“ Jeho obrovský protivník sebou trhnul a odvětil mu s jistou dávkou nenávisti:

„Kdybys v sobě neměl toho zpropadeného démona, tak bych tě dávno rozdrtil!“ V tom se ozval nový hrozivý hlas, který vycházel z Naruta:

„Jakže jsi mi to řekl?“ Ozval se naštvaně Kyuubi a nechal jeden ze stínů, aby mu rozdrtil úplně ruku. Stále ho však držel. Ozýval se vším prostupující nářek. Hledače ta bolest velmi ničila. Soustředil se na bolest a vůbec nic neříkal.

„Když mi řekneš, kde jsou místa, kudy vniknou na Zemi armády pekel, tak tě nechám jít, červe!“ Ozval se provokativně nejsilnější démon. Hledače tento návrh velice podivil, ale věděl, že jestli se odtud chce dostat živý tak musí spolupracovat. Přece jen ho démon měl ve své moci. A tak se dal do řeči:

„Existují pouze tři vstupy, které se našemu pánovi Luciferovi podařilo otevřít. Všechny jsou v okolí Konohy, a žádné další otevřít nemůže, protože to zabírá strašně moc času. Musí být splněny také nějaké podmínky jako třeba zatmění Slunce.“ Kyuubi se podivil nad tím jak snadno to šlo, ale nic na to neříkal.

„To je všechno co vím, tak mě nech jít,“ škemral o svůj život obří Hledač. V tom se všude ozval pronikavý smích. Až se utišil tak se ozval znovu ten démoní hlas:

„Já své sliby plním, takže tě nechám jít.“ Hledači se velmi ulevilo, že může žít, když v tom se ozval tentokrát zase hlas Naruta:

„Ale se mnou žádnou dohodu nemáš…“ Hledač se na něho vyděšeně podíval. Zaregistroval, že blonďák má v ruce nějakou věc, která se strašně rychle rotuje. Vypadalo to jako nějaký chakrový shuriken.

„Počkej, to nemusíš dělat,“ zkoušel ještě přemluvit blonďáka. Z té techniky měl velice špatný pocit. Blonďák se usmál a řekl mu:

„Řekni svému pánovi, že se na něho už těším.“ S těmito slovy se ozval ještě jeden výkřik:

„Rasen Shuriken!“ A Hledač ucítil děsivou bolest. Jako kdyby ho někdo bodal do všech částí těla. Pak se ozval výbuch. Zvedl se prach a vytvořil se obrovský kráter. Po chvíli, když bylo zase něco vidět, tak tělo hledače bylo rozprsknuté širém okolí.

„To by bylo,“ řekl si blonďák a se závanem větru zmizel.