Každý začátek má i konec 08

,,Dobré ránko" probudil mě s úsměvem na tváři.
,,Jak ses vyspala?"
,,Po dlouhý době dobře."odpověděla jsem a podívala se dolů na své, teď už poměrně velké břicho.
,,Už se nemůžu dočkat, ještě pár měsíců a budeme mít miminko. Už aby to bylo..." odmlčela jsem se a podívala na Naruta.
,,Taky se už nemůžu dočkat, ale dneska nás čeká jiné dobrodružství."
,,Já vím, večer už z nás budou manželé...Manželé, mám takovej zvláštní pocit když to vyslovím...Manželé..."
,,Nemusíš to říkat, pořád to budeme my dva, jenom to budeme mít napsané na papíře a všichni se na nás budou dívat jakoby jsme byli staří." usmál se.
,,Já vím, ale stejně..."
,,Už bych měla jít, Sakura na mě čeká, víš jak je teď poblázněná ze všech těch věcí kolem svatby. Dokonce se přátelí s Ino, ale myslím si, že to je jenom kvůli květinové výzdobě. Možná, že by do toho měla se Saiem taky praštit, myslím, že by si to moc přála."
,,Já vím, ale to řekni Saiovi, ne mně." uchechtl se. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Pořádně jsem se umyla a vyčesala si vlasy do culíku. Poté jsem šla k šatníku a vzala si volné zelenkavé šaty se zavazovací mašlí pod prsy, bylo to pohodlnější než obyčejné šaty a zvýraznilo se mé břicho, nazula si gumové boty se zavženou špičkou a otevřením po stranách a šla pomalu ke dveřím.
,,Uvidíme se odpoledne. Miluju tě. Nezapomeň na Kyuubiho." řekla jsem u dveří a odešla. Šla jsem až za Konohu, na nedalekou louku kde stál menší domeček. Došla jsem ke dveřím a zaklepala. Otevřela mi Sakura a uvedla mě dovnitř. Jen jsem vešla, už začala běhat po té malé místnosti. Na ramínku vysely dlouhé bílé šaty s lehkým nádechem modré barvy a dlouhou vlečkou. Měly tlustší ramínka a nepatrný výstřih do V, pod prsy měly namodralou mašli stejně jako mé zelené šaty a se stejným účelem, směrem dolů se lehce rozšiřovaly. Končili mi těsně pod koleny. Mým úkolem bylo nasoukat se do nich. Po půl hodině se mi to povedlo a já si mohla sednout před větší zrcadlo, kde započaly první úpravy. Sakura si nevěděla rady s mými dlouhými vlasy a dokonce se pohádala s Ino, když jí dala radu. Nakonec mi je zvlnila, vyčesala aby přidala na objemu a sepla velkou stříbrnou sponou.
,,Promiň Yoko, ale malovat tě nebudu."
,,Proč ne?"
,,Protože si nádherná už teď." odpověděla Sakura s úsměvem.
,,Dobře, když myslíš."
,,Nemyslím, ale vím."
,,Ino, přinesla bys prosím boty?" zavolala do menší místnosti vedle. Zachvilku přišla Ino s dvěma páry bot, jedny krásné bílé na podpatku a jedny bílé s modrými kamínky s vyšší podrážkou a stříbrnou šňůrkou na zavázání kolem lýtek.
,,Vyber si jaký chceš."
,,Vezmu si bez podpatků. Je to pohodlnější a navíc musim říct, že my otekly trochu kotníky takže bych se do těch druhejch ani nenasoukala." zasmála jsem se. Zasmáli se i ostatní v místnosti. Obula jsem se a poprosila Sakuru aby mi závázala šňůrky kolem lýtek, protože jsem se už nedokázala ohnout, pak jsem čekala až přijde můj doprovod, tajemný Gaara. Přišel přesně ve dvanáct, jak bylo domluveno. Na sobě měl černé kalhoty a bílou košily. Tvářil se tajemně, ale jakmile mě uviděl, vykouzlil na tváři úsměv a neodpustil si kompliment.
,,Moc ti to sluší."
,,Děkuju. Jsem moc ráda že sis nevzal oblek." poznamenala jsem.
,,Bylo to tvoje přání, těžko jsem mohl nevyhovět." odpověděl a natáhl ruku. Došla jsem k němu a dala mu svou. Vyšli jsme ze dveří, do překrásného dne. Obřad se konal na louce kousek od našeho ,,přípravného,, domečku. Na tu louku vedla lesní cestička. Povídala jsem si s Gaarou než jsme došli na konec lesa. Uslyšela jsem hudbu, byla pomalá a nádherná. Nechtěla jsem žádnou klasickou svatební hudbu, ale letní vesnickou skladbu. Byla tak nádherná, až sem se musela usmát. Podívala jsem se mezi stromy a viděla pár postav. Rozeznala jsem Hokage v rudých šatech, Sakuru ve světle žlutých a Ino ve fialových a to jen proto, že jsme věděla co budou mít na sobě. Hudba se změnila ve vážnější ale pořád líbeznou, to bylo moje znamení.
,,Gaaro, drž mě pevně, nerada bych zakopla,,
,,Neboj se, kdyby něco, chytím tě do písku : ),,
Vyšli jsme z lesana nádhernou louku kde to krásně vonělo. Byl květen, všechno kvetlo, květiny i stromy, slyšela jsem řeku která tekla opodál a ptáky v korunách stromů jak si zpívají. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na slunce. Když si na něj mé oči zvykly, rozpoznala jsem ostatní v davu. Stál tam Kiba s Hinatou, oblečenou ve světle řůžových letních šatech. Užasla jsem, vypadala nádherně. Vypadali spolu opravdu šťastně. Zahlédla jsem Saie v modré košili a černých kalhotech a Kakashiho ve svém ninja oblečení. Podívala jsem se dopředu, kde stál Shikamaru, Neji, Tenten, moji žáci a Hokage. Nikdo z nich mě ale nezajímal tak, jako jediný můž v černém obleku, Naruto. Stál u květinového oblouku a čekal na mně. Když jsem došla až k němu chytil mě za ruku a usmál se. Náš oddávající nemohl být nikdo jiný než Kyuubi, Trval na tom, prý jako nejstraší žijící vesničan to musí udělat on. Po našem slibu, který obsahoval věty spíše,,Budeme spolu, dokud se budeme milovat" než až do smrti jsme si mohli říct ,,ano" a políbit se. Všichni jsme se pak přesunuli do jedné restaurace, kde byla připravena hostina a nádherná květinová výzdoba, která byla prací Ino. Žasla jsem nad tím, jakou má fantazii. Po jídle nám začali dávat ostatní svatební dary. Trochu jsem se zarazila, protože jsme žádné dary nechtěli, ale když jsem uviděla co to bylo za věci, musela jsem se začít smát. Od Gaary jsme dostali klec na Kyuubiho.
,,To kdyby vás po večerech zlobil" dodal s úsměvem. Cítila jsem se trošku trapně a podívala se na Naruta. Byl rudý jak rajče, takže mi pohled na něj moc nepomohl. Pak, ani nevím jak, jsme se rozdělili na dva tábory, chlapecký a dívčí. Holky mi dávali věcičky na miminko a různé hračky a zajímavé knížky. Když jsem se podívala na Naruta, viděla jsem jen samé černé pásky, roubíky a biče. Nakonec jsme po dvou hodinách dostaly všechny dárky a mohli jít domů.
Svatební noc se vším šudy jsme odložili a místo ní jsme si udělali romantickou koupel po které jsme si lehly do postele a dívali se na filmy. Usnula jsem u filmu ,, Katastrofa Sněžné Země". Prý to měl být horor, ale mě to přišlo jako nudný dokument o historii Sněžné Země. Když jsem se v noci probudila byla televize vypnutá a Naruto spal. Bylo asi pět ráno, slunce už pomalu vykukovalo zpoza hor. Došla jsem do kuchyně a postavila vodu na čaj. Věděla jsem, že se Naruto brzy vzbudí a chtěla jsem mít hotovou snídani. Udělala jsem rýžový nákyp a ovocný salát. V poslední době jsem nejedla kromě ovoce snad nic jiného. Vzbudil se asi o hodinu dýl. Zářivě se usmíval a ani jsem nevěděla proč, ale vypadal trochu jinak. Víc dospěleji nebo moudřeji. Nedokázala jsem to popsat, ale něco se jistě změnilo. A pak jsem na to přišla. Byl z něj opravdický muž. Nemyslím tím, že by se předtím choval jako dítě nebo tak vypadal, ale teď to byl můj muž a otec mého dítěte a to z něj dělalo někoho jiného a pro mě výjímečného.