Tři rytíři a Sasuke

Byla, nebyla malá vesnice, tedy asi spíš nebyla protože hořela, ale to je vedlejší. A v té vesnici žila spousta veselých lidiček, tedy teď už asi nežila, ale to je taky vedlejší. A v té vesnici pobýval rytíř, tedy nepobýval a to bylo to hlavní, protože rytíř byl najat na ochranu vesnice, ale pravděpodobně se po cestě zdržel v hostinci a vesnici tak přepadly loupežné hordy penzionovaného učitele mateřské školky a náruživého chovatele cizokrajných hadů Orochimara. Když velký hrdina Naruto dorazil na svém věrném oři Bucefalovi a se svým věrným druhem Choujim, pisatelem jejich velkých dobrodružství Shikamarem a panošem Sasukem, kterému jako jedinému uchazeči nevadilo jezdit na vypelichaném vlčákovi, bylo už pozdě. Naruto přejel zkušeným zrakem vesnici a prohlásil: „Už zase.“
„Co budeme dělat?“ vyzvídal Chouji.
„Pojedeme domů, zaplatili předem.“ odvětil vítězně Naruto a otáčel koně.
„Tentokrát by jsme to měly vyřešit.“ odporoval Chouji.
„Nezapomeň že já jsem hrabě a ty jenom baron!“ křičel Naruto z koně, který se stále otáčel dokola.
„Tak dobře.“ řekl nakonec veliký a hrdinský Naruto, který musel počkat až Sasuke usměrní Bucefala správným směrem. Shikamaru vytáhl pero, něco psal a přitom si mumlal: „Takže velcí hrdinové a Sasuke se vydali na cestu plnou dobrodružství a hrdinských skutků.“
„Tak se mi to líbí.“ chválil Shiku Chouji. Celá kolona se vydala v před, v čele jel sám velký Naruto na svém jako noc černém hřebci, následován dobrosrdečným a štědrým Choujim, který jel na svém bílém tažném valachu, dálším byl geniální pisatel a nejpracovitější člověk za posledních pět dekád Shikamaru který se přepravoval na mladém dromedárovi a na posledním místě, aby byl na dosah Narutovi, jel nevychovaný Sasuke na vysloužilé televizní hvězdě Rexovi. Tato naprosto hrdinská trojice doprovázená Sasukem neušila kam jede, ale všechny, až na Shikamara, který si myslel že je to otrava, hřál u srdce pocit činu. Činu který navždy změní svět a v srdcích všech lidí zanechá vzpomínku na Naruta, jeho kumpanii a Sasukeho, ne Sasukeho ne po tom neštěkne ani pes, ale proč mu to kazit?
Skupina se přesouvala celý den a proto se utábořila před hradbou lesa celých pět set metrů od místa kde vyrazila. Naruto se dobrosrdečně nabídl že první, druhou i třetí hlídku si vezme jeho panoš, s čímž všichni nadšeně souhlasili, tedy až na Sasukeho, ale toho se nikdo neptal, takže se všichni uložily ke spánku s vědomím že utužily vazby v kolektivu a vydaly se na první velké dobrodružství tohoto roku.
Ráno se všichni vzbudily vůní snídaně, kterou na Choujiho příkaz připravil Rex, nebo možná jeho pán, neboť snídaně byla připravena okolo tří ráno a světlo dosahovalo takové kvality, že když se Naruto pokusil osedlat Bucefala, aby mohl vyrazit dál, zjistil že sedí na Choujim. Chouji se netvářil moc nadšeně a řekl: „Pokud chceš vozit na zádech tak si řekni panošovi.“
Narutovi se zablýsklo v očích a líbezným hláskem zvolal: „Sasánku pojď sem!“
„Proč?“ ptal se nedůvěřivě.
„No řekl bych že Rex potřebuje odpočinout, přece jenom dělal snídani.“ odpovídal Naruto a vyhoupl se zlosynovi ve službách dobra na záda. Ten jen zafuněl a po pobídnutí bičíkem se vydal kupředu. Několik nárazů do stromu však Naruta přesvědčilo že je ještě brzy a proto počkají až se rozední. Sasuke se vydal pro dřevo, protože Chouji navrh že by si mohli udělat táborák a začal nařezávat buřty. Když se Sasuke vrátil, rozdělal oheň a opekl dva zbývající buřty, které přežily Choujiho útok a rozdělily se spravedlivě mezi členy výpravy (rozuměj mezi Naruta a Shiku), bylo rozhodnuto že svit zapadajícího slunce je dostatečný aby se pokračovalo.
Skupina se vydala po úzké stezičce, z níž musel Sasuke vytrhat před odjezdem plevel, a Naruto si začal stěžovat na nezvykle rychlé stmívání: „Vždyť to Sasukemu trvalo jenom čtrnáct hodin, tak proč se tak rychle stmívá?“
„Asi z nás má slunce strach.“ lamentoval Chouji.
„To nevíte že jízda v noci je o to hrdinštější? Navíc Sasuke nám bude svítit a Rex by mohl kontrolovat terén." navrhoval Shikamaru.
„To tak, Sasuke zvládne oboje.“ ozval se Rex. Všichni na sebe koukaly jak kdyby je zasáhl kulový blesk, což se následně Narutovi opravdu stalo.
„Ty... Ty umíš mluvit?“ vykoktal hrdinsky Chouji.
„No to víte že ano pane barone, jinak bych přece nemohl hrát ve filmu.“ na tuto odpověď se nedalo odporovat a naši tři hrdinové se shodly že mluvící a dobrosrdeční tvorové by neměly být nuceny ke kontrole cest. Náhle se v noci zablýskly oči a Naruto si do zápisníku poznamenal, aby si vyměnil spodní díl prádla, pak se ovšem zmužil a na tajemnou postavu zařval: „Co chceš?“ Tvor v černém plášti se nenamáhal odpovědět, Naruto to zkusil znovu: Si snad hluchej? Ptám se tě co chceš?!“ Tvor znovu neodpověděl a zasvítil očima.
„CO CHCEŠ!“ zařval Naruto tak, až přišel na dva dny o hlas. Mužík se popadl za srdce a skácel se k zemi.
„To jsou dneska lidi,“ lamentoval Shikamaru, „nevědi co chtěj a eště si dovolej dostat infarkt při rozhovoru s hrabětem a ani se neomluvěj. O tom budu muset napsat.“
„Napiš tam že jsme k němu byli strašně štědří.“ radil Chouji.
„Ok.“ potvrzoval Shikamaru. Nahle se zjevila další postava a jak viděla mrtvého druha na cestě začala děsivě kvílet.
„Asi přišla o manžela,“ přemýšlel Shikamaru, „a zase se neumí chovat k vrchnosti, jak otravné.“
„Budu k ní štědrý,“ oznámil Chouji, „mrkej Naruto jak se to má dělat.“ Chouji po kvílící postavě hodil váček naditý zlaťáky tak nešikovně, že jí trefil do hlavy a ona se skácela k zemi.
„Venkovani, jak typické neumí projevit úctu,“ nadával Shikamaru, „Vezmeš si ty peníze zpátky?“
„Pro drobné se neohýbám.“ uchcechtl se Chouji.
Další cesta lesem probíhala klidně a skupina příští den došla ke křižovatce. Jedna cesta byla lemována krásnými ovocnými stromy, zato druhá kostrami rytířů.
„Kterou se dáme?“ ptal se Shikamaru.
„Tou hezčí.“ rozhodl Naruto a vydal se na cestu lemovanou kostrami. Cesta byla dlouhá a ústila několik metrů od rozcestí do té druhé, ošklivější lemované stromy, takže Naruto usoudil že na oněch několika metrech byli pokladeny pasti a tento názor je obecně příjmán ještě dnes. Cesta byla opravdovým peklem, neboť se na ní nacházely desítky přechodů pro chodce přes které nikdo nechodil, vždycky na nich chytly alespoň deset minut červenou a všechny byli hlídáni policistou. Pravdou je že i tento hendikep byl k něčemu dobrý, protože pokaždé jim policista salutoval a před Sasukem si uplivl, což všem hrdinům a dokonce i Rexovi udělalo takovou radost, že když potkaly zájezd důchodců tak ho v přestrojení za kontrolory peněženek okradly.
Několik dní jízdy po louce je přesvědčilo že Orochimarova kouzelná školka, jak přezdíval své sídlo, se nachází v mnohem hezčím prostředí a proto se vydali do dalekých hor. Po cestě potkaly mládežnický oddíl Akatsuky, Hinatu princeznu bojovnici, přebornici v ženském boxu Sakuru s níž se Sasuke musel dvacetkrát utkat, aby uznaly že Sasuke nepřepere ani holku, dále chlípného penzistu a věčného stěžovatele Jirayu a nejtajemnějšího výrobce kopií kopií kopií kopírovaných koláčků, které trefně nazval téměř jako originál – Sharingano.
Po těchto zážitcích, které zvěčnil Shikamaru ve svém díle Geroj Naruto a druzja, nalezly poslední část cesty ke kouzelné školce. Nejdříve ostatní Narutovu úsudku nevěřily, ale když jim ukázal několik hadů šplhajících na osmitisícový vrcholek, uvěřily. Chouji dobrosrdečně podmáznul kouzelnou stařenku která jim přidělila jedno přání a Shikamaru se svým intelektem vybral eskalátor do Orochimarova doupěte, ačkoliv ostatní si přály tajemnou krabici.
„Kouzelná školka se nachází támhle na vrcholu a já vůl si neřek o lanovku.“ vztekal se Shikamaru.
„Lepší než kouzelná krabice.“ poznamenal Sasuke.
„Drž hubu!“ rozkázal Naruto.
„Měls ho nechat, teď mi pochleboval!“ okřikl ho Shikamaru. Všichni se vyrovnali na ekalátor, Sasuke vpředu, Naruto vzadu, neboť jak Naruto trefně poznamenal: „Boj nehrozí a proto bychom mohli přenechat nejčestnější místo Sasánkovi, navíc se to bude dobře vyjímat v knize.“
„Přesně tak Naruto, učíš se rychle.“ smál se Shikamaru. Skupina po několika dnech, z důvodu výpadku proudu, dojela na vrcholek. O stráže se vhodným darem postaral Chouji, ale zadržely je zamčené dveře a stráže byli už na eskalátorech.
„Chtělo by to beranidlo.“ přemýšlel Shikamaru.
„Sasánku, pojď k nám.“ volal Naruto. Další scéna bude kvůli přílišné brutalitě a nevybíravému slovníku vystřižena, takže si můžete něco vymyslet.
„Panebože on je mrtvý!“ volal Rex při pohledu na Sasukeho.
„A co mi s tím?“ ptal se Shikamaru.
„Jistě, je o tragédie, ale byl to jenom panoš.“ doplnil Chouji.
„Možná jsme ho ale neměly posílat dolů pro beranidlo potom co ty eskalátory zmizely.“ přemýšlel Naruto.
„A kdo jiný by tam šel? Ty snad?“ ptal se Shika.
„Pravda.“ odvětil Naruto a směrem k Sasukemu zařval: „Vstávej ty kůže líná! Kdo jinej bude zkoušet cestu jestli na ní nejsou pasti?!“
„Děláš to špatně.“ poučoval Chouji velkého hrdinu. Přišel k Sasukemu a vší silou ho kopl do břicha, ten zaskučel a vyškrábal se na nohy.
„Tak a teď vyraž dveře.“ rozkázal Naruto. Sasuke splnil co se po něm požadovalo a všichni se vydali do útrob kouzelné školky. Místnosti byli prázdné a pouze velitelství bylo osazené dvěma muži. Vysloužilý učitel mateřské školky a chovatel exotických hadů spolu s absolventem Smithersova institutu pro asistenty mocných pozorovaly linku v továrně.
„A tady jssste,“ syčel Orochimaru, „budu mluvit hadím jazykem, tady Kabuto bude tlumočit.“
„Ten pokemon?“ zeptal se překvapeně Naruto. Orochi zavrtěl hlavou a ukázal na asistenta, Narutovi a spol. se opravdu ulevilo.
„Kde jsou vesničani?!“ rozkřičel se hrdinsky Naruto na starého pedofila, v domění že bude mít stejné potíže jako skřet v lese. Orochimaru něco syčel a Kabuto překládal: „Jeho slizkost říká že všichni byli přeměněny na Františky s jejíchž pomocí plánuje dobýt svět.“
„Je hele támhle hoří.“ vyhrkl užasle Naruto.
„Na takový starý triky ti nenaletíme.“ přetlumočil Kabuto a otočil se avizovaným směrem, v ten okamžik ho porazil měšec zlaťáků hozený Choujim.
„Vzdávám ssse.“ syčel Orochi.
„To tak dědku.“ řekl velký Naruto a bodl Orochiho do prsou. Na tom to však nezanechalo žádnou újmu.
„To víte sstáři.“ syčel Orochi. Chouji zapl stroj na výrobu františků, čímž vyvolal opravdový požár Shikamaru nastavil nohu a Naruto Orochiho strčil, ten spadl do hořícího stroje a s hrozivými skřeky skonal.
A tak skončilo jedno z největších dobrodružství jakého se kdy nějáký rytíř účastnil. Kniha Geroj Naruto a druzja se stala naprostým bestsellerem a bylo skoupeno všech padesát opisu za jediný den, čímž se stala nejprodávanější knihou tohoto století. A všichni žili šťastně až do své předstírané smrti, to je však jiný příběh.