Falešná hra -1.díl Dohoda

Pět postav zahalených v dlouhých černých pláštích sedělo kolem kulatého stolu.
"Tak koho si zvolíme, madam?" zeptala se jedna skřehotavým hlasem.
"Listovou či Akatsuki?" zajímalo druhou. Kolem stolu se strhla hádka.
"Dost!" ozval se jasný hlas jejich velitelky.
"Do Listové pošleme pět samurajů, do Akatsuki taky pět. Tečka. Nechci slyšet žádné protesty!"
Chvilku po tomto rozhodnutí zaplavilo místnost ticho. Až teprve za několik minut se ozval zas ten skřehotavý hlas.
"A koho pošleme kam, lady?"
Oslovená mlčela, zřejmě přemýšlela.
"Do Konohy půjde Kosuke, Ike, Daisuke, Hakkaku a Todoroki. K Akatsuki se připojí Hikaru, Aiko, Daishi, Hirohi. Zavolejte je mi sem.“
Za okamžik se v mraku kouře zjevilo deset postav.
„Víte kam máte jít. Rozkazy má Kosuke a Hikaru. Šťastnou cestu!“ Na tato slova se ozvalo sborové „HAI“ a všichni se rozplynuli.
„Na koho vsadíme?“ usmála se na členy rady.
“Listová.“
„Ano, Konoha.“
„Vesnice skrytá v listí.“
„Akatsuki,“ ozval se skřehotavý hlas. Velitelka po něm hodila rudýma očima s třemi tečkami. „Co jsi říkal?“ zeptala se ho ledově chladným hlasem.
„Listová.“ pípnul.
„Dobře, pak tedy zradíme Akatsuki…“

"Hinato! Naruto! Neji! Kibo!" volal mladý chunnin na čtveřici přátel, "máte se ihned dostavit k Tsunade-sama!" Všichni čtyři se po sobě podívali a Naruto zvolal: "Konečně! Mise!" a následně začal ostatní pobízet, aby už konečně šli.
Zastavili se až před kanceláří Hokage. Hinata zaklepala a na vyzvání vešli. Neji se rozhlédl po místnosti. Před Tsunade stálo dalších deset lidí. Neji poznal Shikamara, Leeho, TenTen, Sakuru a Shina, ovšem ostatních pět osob mu nikoho nepřipomínalo. Měli přes ramena přehozené černé pláště a hlavy skryté kuklou i kápí.
"Dobrá, jste tu všichni...můžeme tedy začít." prohlásila Tsunade a dlouze si lokla saké.
"Povolala jsem vás abyste vypátrali Akatsuki a případně, pokud to půjde, jich i pár vyřadili mimo hru. Jasné?"
"Ano, jasné," přitakal Naruto, "ale kdo jsou oni?" zeptal se a přejel prstem pět osob v pláštích.
"To jsou vaši kolegové pro tuto misi. Nevím, zda se mohou odmaskovat, neznám ani jejich jména, ale věřím jejich velitelce." odpověděla.
"Ehm...já myslím, že můžeme vyrazit. Lady Hokage..." uklonil se první z maskovaných, zřejmě velitel.
"Ah ano, vyražte!"
"Sejdeme se za hodinu u brány." rozkázal stejný ninja, jenž mluvil s bábi Tsunade.
Za hodinu se tedy sešlo čtrnáct ninjů u brány.
"No nerad něco říkám, ale zaprvé nemáme velitele mise a zadruhé je nás čtrnáct. V tak hojném počtu budeme nápadní." řekl Neji.
"Mladý Hyuuga je všímavý. Tak zaprvé: velitelem jsem tu já, zadruhé: rozdělíme se do sedmi týmů po dvou." odpověděl nejvyšší z maskovaných.
„Aha, a ty jsi jako kdo?“ vyjel na ‚velitele‘ Kiba.
„Já jsem tvůj velitel a jestli to nehodláš respektovat, zabiju tě rovnou!“ sykl naštvaně.
„Kosuke klidni se!“ mírnil svého přítele druhý ninja v masce.
„Měli bychom se navzájem představit a rozdělit do týmů.“ navrhl Naruto.
„Pravda. Já jsem Ike.“ Ten co mírnil svého velitele si sundal masku a shodil kápi. Měl krátké modré vlasy a zlaté oči. Druhý ninja, který si sundal masku byl sám velitel.
„Jmenuju se Kosuke,“pravil kluk s delšími zelenými vlasy a modrýma očima, kterýma probodával Kibu.
„Daisuke.“ špitl chlapec s blonďatýma vlasama a černýma očima.
„A kdo jsou oni?“ zajímala se Sakura ukazujíc na poslední dva.
„To je Hakkaku,“ ukázal Ike prstem na mladíka s červenými vlasy, „a Todoroki,“ kývl na černovlasého kluka se zelenýma očima.
„Těší nás. Ten kluk se psem je Kiba Inuzuka a Akamaru,„ukázala Sakura prstem na Kibu a Akamara.
„Já jsem Hinata Hyuuga,“ šeptla Hinata a zadívala se do země.
„Ten chlapec s brouky je Shino Aburame, nalevo je Rock Lee a vedle stojí TenTen a napravo je Shikamaru Nara a …“
„A zbytek už známe.“ utnul to Todoroki.
„Tak a teď týmy. Daisuke se Shinem, Ike a Sakura, Kosuke a Lee, dále Hakkaku s Kibou a Neji s TenTen, Hinata s Narutem a já se Shikamarem.“ rozdělil je Todoroki.

Tsunade seděla ve svém kanclu a opírala se lokty o stůl. Znovu a znovu přemýšlela nad tím záhadným objevením dědičky klanu, který už neexistuje. Znovu před očima viděla to setkání…..
Ťuk, ťuk, ťuk.“ ozvalo se zaklepání na dveře.
„Dále!“ houkla Tsunade, pohled stále upřený do papírů.
„Dobrý den, lady Hokage,“ ozval se hlas. Zkameněla. Ten hlas nepatřil nikomu z Listové. Konečně vzhlédla od práce.
„Tak jste tedy Hokage. Je škoda, že třetí zemřel…“ podotkla osoba, která si bez vyzvání sedla naproti Tsunade.
„Ty-ty nejsi mrtvá? On tě nezabil?“ podivila se nahlas Pátá.
„Ale ano, teoreticky zabil...tedy nejspíš chtěl,ale někdo mě našel. Někdo, kdo mě zachránil..."pronesla tajemně.
„Ale jak…?“
„Jak jsem se dostala sem? Jak to, že mám stále ochrannou pásku Listové?“ usmála se osoba v černém plášti.
„Třetí mi ji nechal, že prý půjdu na misi, ze které jsem se ovšem podle spisů nevrátila živá. Jak vidíte, Tsunade-sama, není to pravda. Jsem živá a zdravá. Ale kvůli tomuhle tu nejsem. Mám pro vás nabídku…“
„Mluv!“
„Naší organizaci jde o zničení Akatsuki. Slyšela jsem, že hodláte vyslat tým, který má za úkol je najít…Když tedy pošlete do dvou dnů tým těch nejlepších, dám vám k dispozici mých pět nejlepších ninjů, aby pomohli vysledovat a následně zničit Akatsuki. Jestliže dojde k válce, naše organizace vás plně podpoří.“
„To zní jako dobrá dohoda…“
„…ale mám tu jednu podmínku…“
„Jakou?“
„Velitelem týmu bude můj člověk.“
„Fajn, urči si koho chceš. Očekávám tvé lidi tady za dva dny ve dvě hodiny.“
„Dobrá…nashledanou Hokage…“ Poslední slova zmizela v okvětních lístcích sakury.

"Ehm, veliteli,dovolte mi jednu otázku. Jak probíhalo vyjednávání s Akatsuki?" ozval se člen rady. Žena v plášti se pousmála a zašeptala: "Nejlepší vyjednávání je vydírání..." Zavřela oči a znovu viděla svou návštěvu Leadra.
"Ahoj Peine." ozvalo se od okna. Pein se otočil. Na parapetu seděla postava v černém plášti.
"Co-co tu chceš?"
"Chci ti nabídnout svých pět nejleších shonobi na společné vyhlazení Listové..."
"Ale moje organizace to zvládne sama. Navíc počítáme s Orochimarovou pomocí, takže-" než stačil doříct větu, měl ke krku přiložený kunai a chladný hlas mu šeptal do ucha: "Řekni ne a zemřeš!"
"Ty mě nedokážeš porazit," pousmál se arogantně Pein. Místo odpovědi mu neznámá jen víc přitlačila nůž. Projel kůží, po které teď tékal proužek rudé tekutiny.
"Já svou nabídku opakovat nebudu," sykla výhružně.
"Mimochodem to ostří je napuštěno jedem..." dodala.
"D-do-do-bře..." zachroptěl. Jed začínal působit.
"Chvilku se prospíš," zašeptala záhadná žena potom, co se Pein skácel na zem, a vyskočila z okna.