Nová generace - 9.) Návrat do Akademie

„Tak hurá zpátky na Akademii." pomyslel si Ookami a vstal.
Bylo ráno a první školní den. Ookami se pomalu došoural k řece a opláchl se, pak si oblékl nějaké čisté oblečení a vyrazil do Akademie.
Za půl hodiny tam došel. Na nádvoří bylo mnoho pro Ookamiho známých tváří a některé nové, které byli doprovázeny svými rodinami. Ookami procházel cestou do Akademie a někteří lidé si ho prohlíželi. Vypadalo to jako kdyby všichni věděli, že propadl a teď se musí vracet do prvního ročníku. Ookami rychle vběhl do budovy, na seznamu našel, do kterého ročníku byl přídán a kde je jejich třída. Když jí našel, rychle se tam vydal a posadil se do zadní lavice u oken. Za několik minut do učebny začali chodit noví ninjové a když viděli Ookamiho, zase vylezli ven a kontrovali si jestli jsou tady správně.
„Jste..tu správně." řekl, když už asi deset studentů stálo před dveřmi a nevěděli co dělat.
I když Ookami nebyl jeden z největší studentů jejich minulého ročníku, teď byl oproti osmiletým prvňákům dost velký na to, aby měli z něj zatím aspoň trochu respekt.
Novačci se osmělili, vstoupili do učebny a začali si hledat místa. Do osmi už byla plná učebna a předním vchodem vešel do učebny Kuma-sensei. Všichni se postavili. Kuma-sensei pokynul a třída se opět posadila.
„Vítám nováčky a vás Ookami-san v novém školním roce. Jmenuji se Aki Kuma a jsem váš třídní učitel." přivítal všechny Kuma-sensei „Doufám, že tyto čtyři roky co zde strávíte budou pro vás plné zkušeností a připraví vás na to, aby se z vás stali skvěli ninjové. Dnes jsme tu pouze, abychom se seznámili a od zítřka pomalu najíždíme na výuku."
Kuma-sensei začal předčítat jména. Jmenovaný se vždy postavil, představil se, řekl co má rád a nesnáší a co je jeho snem. Všechny sny byli stejné. Buď se stát Hokagem (Ookami si už všiml, že někteří se budou hádat o to, který z nich Hokagem bude) nebo aspoň skvělým ninjou.
„Teprve teď si uvědomuju, že trénujeme málé děti, aby se naučili zabíjet bez emocí. Děláme z nich zbraně Ničíme jejich dětství nebo jim ho obohacujeme?" myslel si Ookami zřejmě z nudy „Všichni chtějí být skvělými ninji, ale zřejmě ještě netuší co je čeká. Jakmile zabijou člověka úplně se změní, už nebudou stejní a ti slabší se zhroutí."
Ookami se utápěl v těhle myšlenkách, že přeslechl když Kuma-sensei řekl jeho jméno.
„OOKAMI!" zařval.
„A-ano?" postavil se vyděšeně Ookami „J-jsem Ookami. Propadl..jsem..sem, protože..jsem..neudělal týmové..zkoušky. Mám..rád..ryby..opékané..nad..ohněm a pečivo..od pana..Kimu. Také..rád..trénuju a..přemýšlím nad..novými..technikami. Nesnáším..zabíjení a..zápach z..ryb, když..je..kuchám. To je..vše."
Ookami se posadil a oddechl si, že už to má za sebou. Jeden ze studentů, ale ještě stihl poznamenat: „Mluvíš legračně."
Ookamiho ta věta vyvedla z míry. Všichni byli na jeho půl hodinové věty zvyklí, takže mu ani nedošlo, že někteří lidé tohle ještě nevědí.
„Ookami-san nemluví legračně." podotkl Kuma-sensei „Trpí nemocí díky, které má míň chakry než ostatní. Proto jeho mozek nepracuje tak rychle jako vám a vyslovit co by chtěl mu tudíž dělá problémy. Nemůžu vám to plně vysvětlit, možná v pozdějších ročnících."
Kuma-sensei dál pokračoval ve vyvolávání studentů. Za několik minut už byli všichni studenti představeni a tak je Kuma-sensei i s novými rozvrhy pustil domů. Všichni odešli. Ookami ještě chvíli zůstal ve třídě. I když o tom měl přemýšlet už dávno, teprve teď začal přemýšlet proč zkoušky zkazil. Kde se stala chyba. Přemýšlel až do doby než se školou ozvalo zvonění.
„No, popřemýšlím nad tím až u řeky." pomyslel si a vyšel ze třídy.
Na chodbě ho zastavili tři kluci. Vypadali na to, že jsou v závěrečné třídě. Všichni se na Ookamiho škodolibě smáli. Nejvyšší z nich uprostřed měl delší černo modré vlasy. Po jeho pravé straně byl jen o pár centimetrů menší kluk s hnědými krátkými vlasy a po levé blonďák měřící stejně jako kluk napravo a na očích měl brýle s černými skly.
„Tak tady je náš vlček." řekl povýšeně kluk uprostřed.
„A vy..jste?" zeptal se bez zájmu Ookami.
„Nedělej, že si náš nepamatuješ." vysmál se otázce kluk „Teď tu nejsou tví kamarádi, aby tě chránili a ani nikdo z klanu Naifu. Takže nás budeš poslouchat jako své senpaie. Rozumíš, ty postiženej sluho?"
„No jasně." snažil se zachovat klid Ookami.
Mávl rukou, obešel je a pokračoval domů. Kluci se jen pousmáli.
„Však ty ještě uvidíš." řekl kluk uprostřed
„Musím být klidný, to je klíč k úspěchu a vítězství." opakoval si v hlavě Ookami „Oni mě nedokáží naštvat."
Jakmile Ookami došel k řece, rychle do sebe hodil studenou rybu z předchozího dne a začal meditovat na kameni na kterém meditoval každý den od začátku tréninku s Daijim a Reiem.
Po půl hodině skončil, ale zůstal sedět na kameni a dál pokračoval ve svých myšlenkách o jeho neúspěchu ve zkouškách.
„Něco my na rozdíl od těch dvou chybělo." pomyslel si už poněkolikáté Ookami „Ale co? Jsem z nich sice nejslabší, ale dal jsem do toho všechno. Já je vlastně ani neviděl, omdlel jsem jako vždycky. Kruci mysli."
Seděl tam už hodinu, ale pořád se s myšlenkami nikam nepohnul.
„Nic, nic, nic, nic, nic." opakoval si v hlavě aspoň pět minut v hlavě a koukal do lesů odkud řeka vytékala „Počkat. Co kdybych se vrátil trochu nazpět než jsem omdlel a dřív než jsme začali bojovat. Hmm, holky byli pořád u sebe a dokonce i společně zmizely, když začal druhý test. Otome-sensei mluvila nejdřív něco o rolničkách jako o běžné metodě zkoušky týmové práce, která ale už byla tak známá i u studentů Akademie, že jí už používá jen málokdo. Jenže týmová práce je jedna z nejdůležitějších věcí, které musí ninjové zvládnout, pokud jsou v týmech. Takže důvodem, proč jsem zkoušku neudělal je hlavně týmová práce a pak hlavně to, že jsem v té době uměl kulový. Jenže jak já můžu přispět do týmu, každý má aspoň nějakou techniku, kterou doplňuje ostatní v týmu nebo jim může nějak pomoct. Chtělo by to novou techniku. Jenže sotva zvládnu i svůj Katon, tak jak mám zvládnout nějakou složitější techniku. Raději to nechám na zítřek, dneska musím ještě trochu trénovat a chytit si nějaké jídlo."
Vstal, vlezl do řeky a začal lovit ryby.
DALŠÍ DEN
První dvě hodiny si na Akademii povídali teorii, zopakovali základní pečetě a dozvěděli se techniky, které je budou zde učit. Ookami si všechno pečlivě zapisoval, ale v duchu stále přemýšlel čím by přispěl do svého týmu. Dokonce během přestávek nevnímal urážlivá slova tří kluků, které včera potkal na chodbě. Z přemýšlení ho vytrhla až dobře mířená pěst do tváře od největšího z nich.
Ookami se sesul na zem. Po několika sekundách se zase postavil, ale na úder zareagoval jinak než kluci očekávali: „Už si..vzpomínám..na vaše..jména. Ty " ukázal na prostředního „se jmenuješ..Danno, máš..nejhorší..taijutsu na..Akademii. Ty jsi" ukázal na kluka po pravici „Hiroyuki..hrozný..nemehlo na..základní techniky. A ty..budeš..zřejmě" ukázal na kluka po Dannovo levici „Kuro. Nikdy..jsi..neuměl házet..vrhací zbraně a..proto ti..říkali..slepoň."
„To není pravda." ohradil se Kuro.
„U nás..ve třídě..ti..tak říkali." řekl Ookami.
Všichni tři se na Ookamiho vrhli. Jemu se ale povedlo vyhnout. Rychle vyběhl ze třídy a vydal se za svými spolužáky, které čekala první hodina házení shurikenů.
„Normálně se studentům dává až pět shurikenů, ale během posledních tří let se nám naše vybavení záhadně ztrácela." vysvětlil Kuma-sensei a Ookami mírně znervózněl „Teď se postavte do řady a já vám dám každému dva shurikeny a jeden malý kunai, aby jste si zkusili rovnou i jinou zbraň."
Všichni uposlechli a postavili se do řady. Kuma-sensei dal každému základní výbavu. Pak se děti rozdělili do skupin po třech. Každý tým se postavil proti jednomu terči, kterým byly pytle vyplněné slámou a utvořené tak, aby vypadaly jako člověk. Byly pouze tři takže většina týmů jen seděla a sledovala ostatní.
Celá třída měla shurikeny poprvé v ruce a bylo to na nich poznat. Moc dobře házet neuměli. Jeden žák (a Ookami to nebyl) byl tak nervózní, že jeden shuriken hodil do krku panáka jiné skupiny a druhý mu vyletěl z ruky, když se zprudka napřahoval a málem trefil jednoho ze spolužáků. Kunai ho už radši házet nenechali. Ookami na Kumu-senseie také moc nezapůsobil. Jednou místo do hlavy se trefil do krku, pak minul a nakonec místo do levého ramena terče se trefil do místa, kde má člověk játra.
„Čtyři roky Ookami-san, čtyři roky." řekl Kuma-sensei.
Ookami se s provinilým obličejem vrátil zpátky ke spolužákům.
Zbytek dne sice proběhl v pohodě, ale Ookami cítil jak pomalu ztrácí kontrolu nad svým vztekem. Bylo to hlavně kvůli těm klukům, kteří ho otravovali dál (naštěstí jen na Akademii) a tím, že za celou dobu nedostal žádný nápad na pomoc svému týmu.
O DVA DNY POZDĚJI
Ookami se pořád se svým nápadem nikam nedostal. Zjistil jen to, že může pomoci týmu tím, co umí nejlíp. Ale co to je, kromě omdlívání nevěděl. Také měl na těle nová zranění od Danna a jeho kamarádů. Nemohl se nijak bránit... nebo spíš nesměl. Musel být pořád v klidu, což nebylo moc snadné a také nechtěl mít na Akademii problém. I jeho síla kvůli tomu pomalu slábla.
„Ookami-san." vytrhl Kuma-sensei Ookamiho z myšlenek „Pojďte před tabuli."
Byla druhá hodina a Kuma-sensei se rozhodl své studenty naučit první základní. Ookami vstal a přešel k tabuli.
„Teď se postavte před žáky a ukažte nám Kawarimi no Jutsu i s pečetěmi." řekl Kuma-sensei „Je to přece vaše specialita."
Ookamiho mozek se rozjel na plné obrátky a během několika sekund se mu v hlavě zrodil návrh na novou techniku.
„Tak rychle." povzbudil ho Kuma-sensei.
Ookami přikývl. Utvořil pomalu dvě pečetě, vyslovil techniku a zmizel. Místo něho se objevila židle Kumy-senseie. Ookami se objevil na druhé straně třídy. Všichni úžasle koukali.
Tak teď si to budete zkoušet po jednom." řekl Kuma-sensei a postavil vedle sebe svou židli „Pokusíte se nahradit touto židlí. Takže nezapomeňte pečetě a pojďte si to zkusit."
Všichni si postupně stoupli vedle židle a zkoušeli Kawarimi no Jutsu. Ookami zatím přemýšlel nad novým jutsu. Poslední student si zkusil techniku a do minuty se rozezněl zvonek.
„Dobře, příští hodinu si techniku zkusíme znovu." řekl Kuma-sensei a už chtěl odejít.
Ookami ho zastavil
„Kuma-sensei..něco..od vás..potřebuju." požádal Ookami.
„No nemám moc času, ale povídej.“ řekl neochotně Kuma-sensei.
„Jaké jsou..pečetě na..Kuchiyose no Jutsu?“ zeptal se Ookami.
Kuma-sensei se na něj překvapeně podíval a odpověděl mu otázkou: „Proč tě to tolik zajímá?“
„Vy jste..jediný..kdo mi to..může..říct. Prosím.“ poprosil Ookami.
I když Kuma-sensei Ookamiho moc rád neměl, tahle věta mu dost zalichotila.
„No, uvidíme co se dá dělat.“ řekl a odešel.
Ookami se posadil zpátky na své místo. Moc dlouho tam ale nezůstal. Danno a jeho kamarádi vešli do třídy. Ookami chvíli čekal a než se k němu kluci dost přiblížili použil Kawarimi no Jutsu, objevil se ve dveřích z třídy a rychle utíkal pryč. Zastavil se až na střeše Akademie, kde svačili někteří studenti. Oddechl si, že aspoň na chvíli se jich zbavil.
Do třídy se vrátil až když zazvonil zvonek. Během několika minut přišel do třídy Kuma-sensei. Všichni se postavili a na pokynutí senseie si zase sedli.
„Jelikož vám jde Kawarimi no Jutsu celkem dobře a podle nových osnov se ho máme naučit do konce roku dělat bez pečetí, myslím že jedna hodina nás nevytrhne.“ začal Kuma-sensei a Ookami tušící o čem bude Kuma-sensei mluvit si připravil něco na psaní „Ukážu vám techniku přivolání. Tato technika se používá nejčastěji pokud máte smlouvu s některým zvířetem.“
Jeden student se přihlásil. Kuma-sensei pokynul, aby řekl co má na srdci.
„Co ještě jiného se může přivolávat?“ zeptal se student.
„Ninjové mohou ještě přivolávat svou výbavu, pokud jí mají příliš těžkou, také lze přivolávat lidi, ale na těch musíš mít speciální znaky.“ odpověděl Kuma-sensei „Tak teď vám řeknu jaké pečetě používat a jak přivolání vypadá. Pečetě na Kuchiyose jsou: prase, pes, opice, pták a ovce. Nejprve ale musíte obětovat trochu své krve. Teď vám toto jutsu předvedu.“
Kuma-sensei se kousl do prstu utvořil pečetě, řekl název techniky a položil ruce na zemi. Okolo rukou se objevili nějaké znaky a během několika sekund se na místě, kde měl Kuma-sensei ruce objevil malý medvídek s oranžovou srstí.
„Ten je roztomilý.“ ozvaly se dívky.
Ookami se pousmál nad poznámkami, které si napsal a pomyslel si: „Mám to, teď už zbýva se jen tu techniku naučit.“
O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI
„Už...nemůžu...dál.“ řekl si potichu Ookami „P-potřebuju...Daijiho.“
Vypadal příšerně unaveně a zesláble. Pod očima měl temné kruhy.
„Tak tady seš Ookami.“ ozval se Danno, který zrovna vstoupil se svými přáteli do Ookamiho „Umyj nám boty.“
Danno a jeho kamarádi hodili po Ookamim boty, které byli od bahna. Ookami už ani neměl sílu se botám vyhýbat.
„Kéž bych tě tak mohl zmlátit, ale musím to vydržet. Slíbil jsem to.“ pomyslel si Ookami.
Akademií se ozval spásný zvuk zvonku, který začínal dnešní už poslední hodinu.
„Máš čas do zítra.“ řekl Danno a odešel.
„Hodim se asi na týden marod nebo to nevydržím.“ pomyslel si Ookami „Už se mi i zdá o tom jak ty kluky mlátím.“
„Ookami-senpai, už musíme jít ven.“ ozval se jeden ze studentů.
„Už..jdu.“ řekl Ookami, pomalu se postavil a šel ven, kde byl zbytek třídy i s Kumou-sensei.
„Jsme tu všichni?“ zeptal se a zkontroloval si počet „Dnes si vyzkoušíte svůj první taijutsu trénink ve dvojicich proti sobě. Rozdělte se a můžete začít, ale nejprve z lehka.“
Všichni se rozdělili do dvojic. Jediný kdo zůstal sám byl Ookami. Bylo to hlavně tím, že jako nejstarší by měl být teoreticky v taijutsu nejsilnější.
„No jo, co uděláme s tebou?“ zamyslel se Kuma-sensei „Už to mám přivedu někoho ze staršího ročníku.“
Kuma-sensei odešel a vrátil se asi za pět minut. Vedle něho byl Danno. Všichni Ookamiho spolužáci čekali problémy.
„Tak tohle je tvůj oponent.“ řekl Kuma-sensei.
Danno se postavil proti Ookamimu.
„Těším se na trénink s tebou.“ řekl Danno.
„Tak na co všichni koukáte, začněte.“ přikázal Kuma-sensei „A nezapomeňte, používejte pouze taijutsu. Žádné zbraně ani techniky.“
Studenti se pustili do souboje. Danno se rozběhl na Ookamiho. Těsně před ním zastavil a chtěl ho koupnout pravou nohou do žeber. Ookami se útok zablokoval a už se chystal vrazit Dannovi pěstí do kolene. Nakonec si uvědomil co dělá a nohu pustil.
„Copak bojíš se mě?“ zeptal se s úšklebkem Danno.
Ookami neodpověděl. Místo toho zaútočil. Střílel na Danna údery rukou, ale jen takovou rychlostí, aby se bezproblému vyhnul.
„Udělej to.“ ozval se mu v hlavě hlas.
Byl to úplně jiný hlas. Tenhle byl chladný a plný touhy zabíjet. Ookami si myslel, že to bude tou únavou.
„Celá vaše třída byla plná slabochů.“ pokračoval ve své řeči Danno, kterou Ookami začal vnímat až teď „Hlavě Biaorin, Shuho a Karada. To byly nuly první třídy.“
Ookami se zastavil a do útoku opět přešel Danno, který navíc i kopal. Ookami uvolnil pravou ruku a bránil se jen levou což šlo dost stěží.
„Tak dělej.“ přikázal hlas.
„Už jen dvacet minut, to zvládnu a pak týden odpočinku a regenerace.“ myslel si Ookami a snažil se ignorovat zabijácký hlas.
„Já už jsem od malička trénován k tomu být nejlepší, to víš moji rodiče jsou hodně schopní.“ vytahoval se pořád Danno „A co tvoje rodina? Pche, ani nemusíš odpovídat předpokládám, že to byli jen nuly a sr***y.“
„ZAB HO!“
„KATON: TOOCHI.“ zařval Ookami a vrazil dlaň nabitou ohnivou chakrou do Dannovo obličeje.
Dannovo hlava začala hořet a on začal hlasitě řvát bolestí. Ookami dal ruku pryč a s úsměvem sledoval jak Danno umírá. Všichni studenti přestali bojovat a ztuhle sledovali řvoucího chlapce. Kuma-sensei rychle k Dannovy doběhl a snažil se oheň uhasit. To se mu povedlo ale už pozdě. Všechna kůže a maso bylo na hlavě spáleno na úhel. Ookami se sklonil k mrtvému ležícímu tělu.
„Aspoň víš, že si se mnou nemáš zahrávat.“ ušklíbl se.
Opět se postavil a namířil ruce před Kumu-sensei. Kuma-sensei se na něj podíval. Ookamiho tesáky byly o něco větší a oči původně bílé, zaplavila barva rudá.
„Asi je jasné co se mnou bude.“ řekl smířeně a zároveň znuděně Ookami.