Smutný osud

Pairing: Hyuuga Hinata/ Sabaku no Gaara

Běžel lesem, směřoval ke skalám. Slyšel zvuky boje. To mu vlévalo krev do žil. Naprosto nečekaně zrychlil. Výkřik, který uslyšel, mu rval srdce na kusy a nutil ho k co nejrychlejšímu tempu. Poznal hlas, který křičel. Teď jen doufal, že nepřijde pozdě. Hluboko uvnitř ale cítil, že jakkoli rychle poběží, nebude to stačit, ztratí ji. Navždy.
Jenže ji nechtěl ztratit. Ne teď, když ji konečně našel. Dívku, která mu otevřela své srdce. Měl v úmyslu ji požádat o ruku. Ji, prvorozenou dceru vůdce klanu Hyuuga, Hinatu.
Vybavil si její krásné oči a úsměv. Pohled plný opory, když si nevěděl s něčím rady. To ho donutilo pokračovat.
Zastavil se u menší kamenné plošiny. Jeho pozornost ale upoutalo něco jiného. Hleděl na bezvládné tělo dívky, téměř ženy. Rozběhl se a u jejího těla se sesunul zdrceně na kolena. Zkusil jí nahmatat puls. Měla ho, ale velice slabý.
„Hinato,“ vyslovil její jméno zdrceně. „Nesmíš mě opustit.“
„Gaa…ro,“ vyslovila jeho jméno a přitom namáhavě sípala. Umírala a dobře to věděla. Rukou jí podložil hlavu.
„Nenamáhej se. Ty to přežiješ,“ řekl tiše, jenže věděl, že její zranění je smrtelné. Snažil se přitom, aby do jeho hlasu nepronikl ani náznak strachu, který mu silně svíral srdce. Marně.
„Milu…ju tě,“ vydechla z posledních sil a její oči se zavřely.
„Hin,“ vyhrkl a z očí mu začaly stékat slzy. Nezáleželo mu nyní na ničem. Jeho milovaná byla mrtvá. „Hinato!“ zakřičel nahlas a z očí mu tekly slzy.
Je mrtvá. Už nikdy ji nepozdravíš. Nikdy už neuvidíš její úsměv a nepohlédneš do jejích očí. Neucítíš její vůni. Nespatříš ji, jak stojí ve tvé pracovně a usmívá se, když tě překvapí. Nemůžeš už být její oporou, stejně jako ona tvou. Je mrtvá. Nestihl jsi to včas, abys ji zachránil. Obviňuj sám sebe, blázne. Tak moc jsi ji miloval, až tě tvá láska k ní stála její život. Neměl jsi jí dovolit tu misi. Pak by zůstala naživu.

Stála před stolem v jeho pracovně a pozorovala ho. Čekala na odpověď, kterou jí ještě nedal. Zvažoval všechny možnosti a uvažoval nad tím, zda by tam měla jít sama. Ticho mezi nimi houstlo, protože stále nevěděl, jestli by jí měl vyhovět. Nadechla se, aby promluvila, ale přerušil ji.
„Opravdu tam chceš jít? Je to nebezpečné.“ Podíval se na ni svýma modrýma očima a ona mu pevně oplácela pohled.
„Měl bys mě nejraději tady, chtěl bys, abych se vzdala života kunoichi. Já ale neustoupím, Gaaro. Pořád budu shinobi a rozhodně budu chodit i na nebezpečné mise! V tom mi nezabráníš.“ Její hlas při poslední větě malinko zjemněl, aby na Kazekageho nemluvila tak příkře a ostře. Sklopila zrak. Život v Suně ji hodně změnil. Už nebyla tak tichá a poslušná. Dovedla si prosadit svou a zlepšila hodně i své bojové schopnosti, které ustavičně trénovala. Nejraději by jí tu misi nedovolil, ale pod tíhou jejího pohledu nakonec přikývl.
„Můžeš tedy jít na tu misi, ale buď opatrná.“ Jen vyslovit ta slova ho bolelo. Byla to mise typu B, ale velice rychle se ve stupni své nebezpečnosti změnila v misi S, když se do ní zapletli Akatsuki. On sám vyrazil, aby jí pomohl, i přes protesty Rady, která ho chtěla donutit, aby zůstal ve vesnici. On se však neměl čeho bát. Jednoocasého démona, Shukaku, v sobě už neměl.

Odkrytá rakev a poslední rozloučení. To ho nyní čekalo, a přestože byl připraven a navenek se tvářil neutrálně, uvnitř se zmítaly emoce vyvolané ztrátou důležité osoby, kterou ona bezpochyby byla. Chtěl si ji přeci vzít. Požádal by ji o ruku, jenže už nemohl. Bylo pozdě. Ztratil ji. Zastavil se u bílé rakve jako poslední a z jeho oka skanula slza, zatímco vložil bílou růži přímo do jejích chladných rukou.
Promiň mi, že jsem tě nedokázal zachránit, Hinato. Dala jsi mi ty nejlepší chvíle, jaké jsem jen mohl dostat. Nezasloužil jsem si tvou lásku, ale přeci jen jsem ji opětoval. Proč vlastně? Dáš mi nějakou odpověď, proč jsem opětoval cit, který jsi ke mně chovala? Mám si odpovědět sám, jenže nevím jak. Svou víru a lásku jsem ztratil a teď prolévám v duši jen nekonečné množství slz a rozjitřené pocity ve mně burácí jako silná písečná bouře. Chtěl jsem tě požádat o ruku. Přijala bys? Určitě ano, ale odpověď, kterou bych chtěl nyní, už nedostanu od nikoho a jen já sám se mohu obviňovat z tvé ztráty.
Proč jsem tě nedokázal zachránit? Proč?