Nová generace - 12.) Nepříjemná situace

„Proč zrovna my?" zeptal se Daichi „To Šéfík musel sebrat první čtyři Jouniny, co mu padli pod ruku."
„Nemluv takhle o Hokage-sama, ty jeden opilče!" rozčílil se Michio.
„Jen klid blonďatá palice." snažil se ho uklidnit Daichi.
„Nenadávej mi!" rozčiloval se Michio.
„Já ti nenadávám." bránil se Daichi. „Jen říkam co vidím, stejně jako ty."
„To stačí." zastavila je jemně Otome.
„Ale Otome-chan..." začal Michio.
„Řekla jsem, to stačí." zopakovala Otome a podívala se na Michia, který raději už mlčel „Hokage-sama si nás vybral, protože podle něj jsme jedni z nejschopnějších hned po těch dalších třech, kteří ho musí doprovázet."
„Dal nám ještě nějaké rozkazy než odešel?" zeptal se Sachio.
„Za prvé nikdo o jeho odchodu neví a tak to musí zůstat, proto tu já vždy s jedním z vás zůstanu." řekla Otome „A za druhé nějak uklidnit ty lidi, co bývají před stanicí s předběžně zatčenými, což teď nehrozí když Ookami utekl."
„Už je zase zpět. Našli jsme ho raněného a můj tým ho společně s členkou týmu dvanáct odvedli do nemocnice." řekl Sachio.
„Co se stalo?" zeptal se Michio.
„Podle toho co řekla členka týmu dvanáct, měli mít hlídku na druhé jižní cestě do Konohy, ale někdo je přepadl. Víc zatím neví, protože přišla později když Ookami bojoval proti těm cizím ninjům."
„Dobrá, dejte před jeho pokoj nějakou stráž, ale pozor ať to není nikdo z rodiny toho mrtvého." řekla Otome a zamyslela se „I když počkej, dám tam jednoho člověka se kterým jsem už pár misí měla a byl velmi spolehlivý. Nyní je u ANBU."
Otome vytáhla papír a něco na něj napsala.
„Daichi dones, prosím, ten papír veliteli ANBU." požádala Otome.
„Jo, jo." řekl Daichi, vzal papír a odešel.
„Co se stalo s ostatními členy týmu dvanáct?" zeptala se Otome Sachia.
„Byla tam ještě jedna dívka v bezvědomí a to je vše." řekl Sachio.
„Dobrá. Pokuste se zatím nějak zamezit tomu, aby se zjistilo, že Ookami je v nemocnici a poté běžte za Yasuem do nemocnice a zůstaňte tam dokud se neprobudí, musíme zjistit co se stalo." vydala rozkazy Otome.
„Dobře. Necháme to tady na tobě Otome." řekl Sachio a odešel.
„Michio mi dva teď musíme snížit počet misí Jouninů a Chuuninů na minimum." otočila se Otome na Michia.
„Proč, vždyť nám žádný útok nehrozí." podivil se Michio.
„To není zas tak pravda, i když jsme v období míru se všemi velkými zeměmi nikdy nevíš co se může stát. A jestli toho využije Země Země musíme být připraveni." vysvětlila Otome.
„A co mise Jouninů, kteří mají ještě na starosti Genini?" zeptal se Michio.
„Musíme dávat Geninům, pouze mise, které zvládnou sami." řekla Otome „A teď už se pusťme do práce."
Oba dva se pustili do papírování. Za několik minut se vrátil Daichi a s ním přišla členka ANBU. Měla středně dlouhé fialové vlasy a masku ptáka.
„Tak tady jí máš Otome." řekl Daichi „Nějaké další rozkazy."
„Ano, pomůžeš Michiovi s jeho prací. Já si musím něco ještě zjistit." řekla a podívala se na dívku „Pojď se mnou."
Dívka mlčky přikývla a společně s Otome vyšla ven. Ještě než se dveře do pracovny zavřeli bylo vidět jak se Michio pere s Daichim o Hokageho křeslo.
„Musím tě o něco poprosit Natsumi." začala Otome a vydala se společně s dívkou ven z budovy.
„Tohle krycí jméno si vymyslela teď?" zeptala se dívka.
„Ano, nechci ti říkat pravým jménem a nebo číslem." řekla Otome „A teď poslouchej potřebuju, aby si v nemocnici pohlídala jeden pokoj, nesmí se tam nikdo dostat, pouze doktor zraněného. Jasné?"
„Ano, neboj se." přikývla Natsumi.
„Nevím, který to je pokoj, ale na recepci se zeptej po doktoru Seikakovi a jeho se zeptej na mého studenta. Zůstaneš v jeho pokoji budeš ho hlídat, dávat pozor aby se mu nic nestalo a až se probudí, dojdeš pro mě." dořekla Otome detaily.
Natsumi přikývla a když vylezli z budovy okamžitě zmizela. Otome se vydala směrem do obydlí svého klanu.
DRUHÝ DEN
Ryo se pomalu probouzel. Nevěděl kde je, ani co se stalo. Věděl jen, že leží na zádech.
„Konečně jsi se probral ospalče." řekl dívčí hlas.
Ryo otočil hlavu směrem odkud hlas přicházel a zaostřil. U vedlejší postele stála zrovna oblečená Etsuko posetá modřinami. Dlaň pravé ruky měla v sádře. Ryo si na všechno vzpoměl. Vyskočil z postele a klekl si na zem.
„Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se." začal se omlouvat Ryo a přitom se pořád klaněl, až se mu povedlo několikrát praštit do hlavy.
Vůbec nevnímal, že ho bolí celé tělo a jeho ruce jsou obvázané obvazy, kvůli slabým popáleninám.
„To je dobrý. Nemusíš se omlouvat." snažila se ho zastavit Etsuko, ale Ryo pokračoval.
Etsuko se rozzuřila vytáhla kunai a hodila ho. Kunai se zabodl do podlahy těsně před Ryovo hlavou a vedle něj dopadlo pár jeho vlasů. Ryo se vyděšeně zastavil a ani se nepohnul.
„Řekla jsem, že se mi nemusíš omlouvat. Je tu někdo jiný komu by jsi se měl omluvit." řekla Etsuko, vytáhla kunai a odešla z pokoje.
Ryo pořád klečel a hlavu měl skrčenou. Najednou ucítil na zádech ohromnou zátěž a rovnou i bolest, protože si na něj sedla fialovo vlasá členka ANBU.
„Vrahnoun se probudil." řekla Natsumi „To Otome potěší."
„Můžete prosím ze mě slézt?" požádal Ryo.
„No jo, jasně." řekla Natsumi a slezla z něj.
Ryo se pomalu narovnal, vrátil do postele a zeptal se: „Kdo jste a co tu děláte?"
Natsumi se posadila na jeho postel.
„Jsem z ANBU a mám za úkol tě hlídat, aby se ti něco nestalo. Naštěstí zatím nikdo z lidí neví, že si v nemocnici. Pár lidí tě vidělo, ale těm jsme řekli, že jsi už ve vězení prozatím zavřen než Hokage-sama rozhodne co s tebou bude." vysvětlila.
„Takže je to samé jako předtím." řekl Ryo.
„To ne, nejdřív jsi byl v cele předběžného zadržení, teď si ve vězení, co je za vesnicí a tam se nikdo neodváží protestovat." opravila ho Natsumi.
„Chápu." přikývl Ryo.
„Jestli ti to nevadí musím nahlásit Hokagemu-sama, že si se probudil, chce s tebou mluvit." řekla Natsumi a vstala.
„Dobře." přikývl Ryo „Já se trochu prospím."
Natsumi odešla a hned jak se dveře za ní zavřeli Ryo vstal.
„Moc jí nevěřím. Možná mě chtějí zabít, aby už měli pokoj nebo mučit. Možná jsem příliš paranoidní, ale nehodlám riskovat." pomyslel si „Musím utéct."
Rychle sebral několik polštářů. Když se vrátil k posteli do něčeho kopl. Položil polštáře na postel a podíval se na zem. Nic tam nebylo, tak se skrčil a podíval se pod postel. Pod postelí ležela nepoužitá kouřová bomba. Ryo se sehnul a kouřovou bombu sebral.
„Asi to vypadlo té holce z ANBU." pomyslel si a strčil jí do kapsy „Bude se hodit."
Nastrkal polštáře pod deku, tak aby to vypadalo jako že tam spí. Když byl spokojený se svojí návnadou, pomalu otevřel dveře ven z pokoje a vyšel ven.
O NĚKOLIK MINUT DŘÍV
Etsuko za sebou zavřela dveře do pokoje a vydala se chodbou pryč z nemocnice. Než se ale vůbec dostala ke schodům zastavil jí doktor Seikaku.
„Etsuko, počkej chvíli." požádal jí.
V ruce držel nějaké desky.
„Co si přejete Seikaku-sensei?" zeptala se slušně Etsuko a začala se bát, aby po ní doktor nechtěl návrat do pokoje.
„Já vím, že si ještě hodně zraněná a měla by jsi odpočivat, ale můžeš donést tyhle papíry do kanceláře Hokage-sama?" poprosil Seikaku a ukázal na desky, které držel v ruce „Mám moc práce a tyhle papíry musí Hokage-sama vidět.
„Jasně není problém Seikaku-sensei." odpověděla Etsuko a oddechla si „Mám zraněnou převážně horní polovinu těla, takže chodit můžu bezproblémů."
Seikaku se nervózně pousmál a předal desky Etsuko.
„Mockrát děkuju." uklonil se mírně Seikaku a odešel.
„Není zač." stihla říct ještě Etsuko a klidným krokem se vydala do Hokageho pracovny.
Došla tam asi za půl hodiny, i když měla zraněnou jen horní část těla nohy jí moc neposlouchaly, takže se musela dvakrát po cestě do pracovny zastavit. Už byla jen kousek od dveří. Ty se ale rychle otevřeli a Michio z nich vyběhl a hned je za sebou zavřel.
„Ahoj, jdeš za Hokagem-sama?" zeptal se nervózně a držel se dveří.
„Ano Michio-sensei, nesu mu nějaké spisy od Seikaku-senseie." řekla Etsuko.
„Já mu je vezmu, nechce teď být rušen, má moc práce." pokračoval nervózně Michio a strašně se potil.
„Dobrá, tady jsou." řekla Etsuko, předala desky Michiovi a podezřele si ho prohlédla.
„Tak zatím ahoj." rozloučil se Michio, vrátil se do Hokageho pracovny a rychle za sebou zabouchl dveře.
Etsuko jen pokrčila rameny a vydala se domů, aby si aspoň na chvilku odpočinula.
MEZITÍM V HOSPODĚ KIKANJUU VE VESNICI BEI
Celá hospoda byla plná lidí a každý u svého stolu něco šeptal se svými kumpány, jakoby se báli, že je někdo uslyší.
Dveře do hospody se otevřeli a dovnitř vešli dva lidé. Byla to Amaya a Akio. Všichni v hospodě si je prohlédli a pak dál nerušeně pokračovali ve svém šeptání. Amaya s Akiem se pomalu vydali k baru
„Jste si jistá, že musíme být tady?" zeptal se Akio.
„Ai říkala, že se domluvila na schůzce tady a na dnešek." odpověděla Amaya „Měl nám pomoct s Konohou, místo toho mám pro něj jiný úkol."
Posadili se k baru a objednali si něco k pití.
„Máte vůbec peníze?" zeptal se nekompromisně barman.
Amaya se prohrábla v kapsách a něco hodila na stůl.
„Stáčí to?" zeptala se.
Barman peníze vzal a ninjům nalil.
„Jaký úkol pro něj máte?" zeptal Akio.
„Najde toho Rya a zabije ho." odpověděla Amaya „Mohla bych to udělat sama, ale my se musíme teď někam schovat."
„Ale toho kluka určitě odvedli do Konohy." řekl Akio „Tam se on nedostane."
„On zase uteče." pousmála se Amaya a ani nečekala na Akiovu otázku „Něco špatného v Konoze udělal a lidé ho za to nenávidějí, jinak by jí nechtěl pomoct zničit. Nevím sice co se stalo, že nakonec obrátil a postavil se proti nám, ale vím určitě, že uteče, protože se bude v Konoze bát a nebude tam nikomu důvěřovat."
„Jste si tím jistá?" zeptal se s pochybami Akio.
„Na sto procent." pousmála se Amaya.
Seděli tam asi hodinu než se dveře znovu otevřeli a dovnitř někdo vešel. Byl to vysoký muž. Do obličeje mu vidět nebylo, protože byl zahalený ve světle modrém plášti a kapucou zakrýval svůj obličej. Jediné co bylo vydět bylo pár úplně rudých vlasů. Rozhlédl se po hospodě. Všiml si Amayi a vydal se k baru.
„Kde je Ai?" zeptal se.
„Mrtvá. Mise nevyšla, ale mám pro tebe nový úkol." řekla Amaya.
„Nejsem váš poskok." řekl muž „Měl jsem vám pomoc zničit Konohu, ale vy jste mi nevěřili a místo toho jsme se dohodli, že tam mohu jít až se tam dostanete a bezpečně schováte."
„Nedostali jsme se tam." řekla Amaya „Nejsi sice náš poskok, ale našli jsme zajímavého ninju, který by ti mohl být soupeřem. Dokonce mě i poranil."
„Nemůžu mu říct, že jsem tam málem umřela, kvůli tomu jak jsem byla vykolejená z jedné rány." pomyslela si ještě „Navíc ještě ke všemu se mi omluvil. To je tak urážející."
Muž se pousmál.
„Takže i Ruka Boží může být někdy zraněná." řekl jízlivě muž „To bude opravdu zajímavý ninja."
„Tak co, zabiješ ho?" ignorovala posměšek Amaya.
„Klidně, to jak o něm mluvíš zní zajímavě." řekl muž „Jak se jmenuje, jak vypadá a kde ho najdu?"
„Ryo, je malý, má černé vlasy a bílé oči..."
„Takže je to Hyuuga?" zastavil jí muž
„Ne, Hyuugové mají prázdné bílé oči. Jeho jsou normální bílé." vysvětlila Amaya „Kde jsem skončila. Jo, nevím, kde přesně ho najdeš, ale bude to někde v okolí Konohy."
„Dobrá, já si ho najdu." řekl muž „Tak zatím."
Zvedl ruku na pozdrav a odešel.
„Co teď budeme dělat Amayao-sama?" zeptal se Akio.
„Musíme se schovat." odpověděla Amaya „S naším Velitelem už nemáme nic společného. A přestaň říkat to sama."
„Dobře." přikývl Akio
ZATÍM V KONOZE
Ryo se pomalu ploužil temnými uličkami Konohy. Rozhodl se jít většinu cesty právě jimi, aby si ho nikdo nevšiml. Cesta sice byla tím pádem delší, ale byla menší šance, že ho někdo objeví. Během slabé hodiny dorazil k bráně. Teď musel vyjít na hlavní ulicí a projít skrz ní.
„Mám dvě možnosti." pomyslel si „Buď tu budu sedět dokud něco nevymyslím, což by mohlo trvat i celý den a nebo pomalu vyrazím rovnou a budu doufat, že si mě nikdo nevšimne."
Přemýšlel jen pár sekund a rozhodl se pro druhou variantu. Vyšel z uličky a vyšel přímo na hlavní ulici. Celou dobu si ho nikdo nevšímal, teda aspoň on si to myslel. Ve skutečnosti si ho všimli dva ninjové, kteří zrovna měli hlídku na starost. Jeden z nich se na něj rozzuřeně podíval a rozběhl se na něj.
Ryo si běžícího ninji všiml a jen tak tak se mu vyhnul. Než se nadál už u něj byl i druhý a společně s tím prvním ho obklíčili.
„Uklidni se." řekl druhý ninja.
„Zabil mi bratra!" zařval ten první.
„Ani se nehni jsi zatčen." řekl druhý ninja Ryovi.
Ten se snažil rychle zhodnotit situaci.
„Běžet nemůžu, chakra na boj taky není moc zregenerovaná." pomyslel si a pak si vzpoměl na kouřovou bombu „S ní to půjde docela rychle."
Pomalu začal zasouvat ruku do kapsy.
„Ani se nehni, ty monstrum!" zařval první „Hezky zvedni ruce nad hlavu nebo tě rozkuchám."
Ryo neposlechl. Ninja se na něho rozběhl s kunaiem v ruce. Ryo rychle zmizel a místo něho se objevila náhrada. Ninja se zastavil a podíval se pod sebe. Byla tam kouřová bomba a ta akorát bouchla a zahalila oblast dýmem. Skrz bránu rychle překulhal Ryo. Nikdo si ho ani nevšiml.
Za několik minut se dobelhal k místu, kde bydlel před tím než zabil Danna. Jeho krabice tam dosud ležela nepoškozená jen trošku vlhká, když jeden z dnů kdy byl ve vězení pršelo. Pomalu ji vzal a vydal se s ní kousek dál do lesa podél řeky. Položil jí pod jeden strom a unaveně se posadil vedle ní.
„Asi mě brzy začnou hledat, ale já už nemám sílu." pomyslel si a unaveně koukal před sebe „Doufám, že do zítra budu zase v pohodě a pořádně se vyzbrojím na další cestu."
HOKAGEHO PRACOVNA
Dveře se otevřeli a Otome vešla dovnitř.
„Ahoj." pozdravili společně Michio a Daichi, každý na jiné straně místnosti.
„Ahoj." opětovala pozdrav Otome a posadila se do křesla „Nějaké novinky."
„Zatím ne." řekl Daichi „Sachio je pořád u Yasua a jedna dívka přinesla lékařské papíry toho Ookamiho."
„Dobrá." řekla Otome a prohlédla si Ryovi papíry „Kruci, já tomu vůbec nerozumím."
„Čemu?" zeptal se Michio.
„Co mi chce Seikaku-sensei říct." řekla a prohlížela pořád papíry „Už jsem je jednou viděla, až na jeden."
„Dojdu pro něj, on ti to vysvětlí. Řeknu, že Hokage má příliš práce a sejdete se spolu v pracovně zástupce." řekl Daichi.
„Skvělý nápad. Dojdi pro něj, já se ještě musím podívat na nějaké papíry z archivu. Hokage-sama má v nich nepořádek, tak je aspoň trochu seřadím."
Daichi přikývl a odešel.
Za necelých deset minut někdo zaklepal. Michio chtěl jít otevřít, ale dveře se ryche otevřeli samy, až málem vyletěli z pantů a do pracovny vtrhl Sachio. Za ním stála Natsumi a pravou ruku držela zvednutou, protože se zrovna chystala znovu zaklepat.
„Máme problem." řekl vyděšeně Sachi.
„Co se děje?" zeptala se Otome a vstala ze židle.
„Ookami utekl." vydal ze sebe rychle.
„Cože?!" vykřikli všichni.
„Yasuo se probudil, tak jsem ho vyslechl a zrovna jsem byl na cestě sem, když mě zastavil jeden ninja a řekl mi to. Musíme rychle něco udělat." vysvětlil Sachio.
„Kruci." rozčílila se Otome a všimla si Natsumi, která se nemohla ani pohnout „Co potřebuješ?"
„Teď jsem ti chtěla říct, že se Ookami probudil." řekla Natsumi a jeji hlas se třásl.
Nikdo nic neřekl. Otome přemýšlela co bude dělat. Po dvou minutách řekla: „Něco mě napadlo, ale nejprve Natsumi pojď dovnitř a zavři za sebou dveře."
Natsumi přikývla a poslechla.
„Nejprve si poslechnu co se stalo Yasuovi." řekla Otome a podívala se na Sachia.
Sachio se s tím smířil a posadil se na křeslo, naproti Otome.
„Yasuo, řekl že je někdo přepadl na jejich misi. Vypadá to, že jeho studenti jsou mrtví a on jediný přežil. Přepadli je v noci, ale utočník nebo utočníci nebyli vidět. Víc toho nemůže říct. Jen ví že se to stalo někde poblíž skal Kawa, je to kousek od druhé jížní cesty."
„Dobře, za chvíli se mám sejít se Seikakuem-sensei." řekla Otome „Po schůzce mi svolejte všechny Geniny dolů do vstupní haly. Natsumi ty už se můžeš vrátit zpět ke své jednotce."
Natsumi přikývla a společně se Sachiem odešla.
„A co ten kluk?" zeptal se Michio.
„Je unavený a poraněný. Moc daleko utéct nestihne." vysvětlila Otome a pokračovala ve své práci.
„Jdu rozdat mise." řekl Michio a odešel.
Za necelých dvacet minut do pracovny přišel Daichi.
„Už na tebe čeká." oznámil.
„Dobře, zůstaň tady." řekla Otome, vstala, vzala Ryovo papíry a odešla do vedlejší pracovny.
Vešla dovnitř a pozdravila se Seikakuem. Pak se posadila na židli zástupce a na jeho stůl položila Ryovo papíry.
„Potřebuju vysvětlit co mi tím chcete říct. Vůbec se v tom nevyznám." řekla Otome.
„Omlouvám se. Měl jsem moc práce, jinak bych to sem samozřejmě donesl a Hokagemu-sama vysvětlil." vysvětlil Seikaku.
„Tak se pusťte do vysvětlování, mám ještě dost práce." požádala Otome.
„Tak začněme." začal Seikaku „Když jsme se viděli poprvé, vysvětlil jsem vám, že Ookamiho chakra byla na dvaceti procentech průměrného Genina, ale stoupla o deset procent. Tím pádem síla těla se ze čtyřiceti procent zvětšila na šedesát."
„Co myslíte síla těla?" přerušila ho Otome.
„Síla těla tím myslím, vydrž, sílu úderů, rychlost atd. Síla těla se u každého počítá různě. U Okamiho je to dvojnásobek." vysvětlil ve zkratce Seikaku.
„Chápu, pokračujte." přikývla Otome.
„Za tu dobu co v nemocnici nebyl jeho chakra stoupla o třicet procent a síla těla je tedy stodvacet procent průměrného Genina. Navíc s tímhle procentem chakry už může sílit, takže se čísla mohou měnit i když pomalu. Ale," Seikaku se zhluboka nadechl „je tu jeden velký problém. Yakou Daiji promluvil a přiznal se, že s Ookamim trénoval styl meditování, který byl typický pro jejich klan. Což znamená že i když papíry ukazují chakru na šedesáti procentech a tělo na sto dvaceti, skutečnost je taková, že chakra je na stodvaceti procentech a tělo na dvěstěčtyřiceti. Což znamená, že značně převyšuje průměrného Genina a to vše zvládl za necelé tři měsíce. Pokud bude dál trénovat a příjde na tajemství klanu Yakou, může být silnější i než Hokage-sama."
Otome mlčela a přemýšlela, netušila, že by Ookami mohl být tak silný.
„Můžu vám něco navrhnout." ztišil hlas Seikaku.
„Co?" zeptala se Otome.
„Je to jen mezi námi, ale navrhuji s Ookamim udělat to, co jsme udělali před šesti lety s jiným ninjou." řekl potichu Seikaku „Pro naše dobro a dobro Konohy."
Otome jen suše polkla.