Nebylo nám přáno 13

Kushina stála před zrcadlem na prohlížela si své vlasy. Byly svázané do drdolu a tři prameny na pravé straně byly volně spuštěné. Dívka unaveně vydechla a drdol zase rozpustila, tak jako to dělala už asi půl hodiny. Znovu si své vlasy prohlédla a s výrazem značícím nespokojenost je začala zase vyčesávat.
Její snažení, ale přerušila teta, která jí trochu nervózně řekla: „Jsou tu nějací kluci a chtějí s tebou mluvit.“
Kushina jen přikývla a s myšlenkou jestli se o ni teta náhodou nebojí vyrazila ke dveřím.
„Ahoj.“ Pozdravila ji maska zamyšlené opice Shikakovým hlasem.
„To už je tolik?“ Zeptala se a přeletěla pohledem Chouzovo prasátko a Inoichiho pejska.
„Jo. Vem si masku a můžem jít.“ Řekl vesele Inoichi a pravděpodobně si ji prohlédl.
V tomhle měl pravdu, dívka už na sobě měla své oranžové kimono s velkými květy, ale její vlasy zůstávaly rozpuštěné.
„No já se ještě musím upravit.“ Řekla a pokusila se zmizet uvnitř.
„Co chceš upravovat? Kimono máš dobré a pudrovat nos je zbytečné.“ Prohlásil Shikaku a opřel se o zeď.
„No, vlasy.“ Řekla nakonec po chvilce váhání.
„Vypadají dobře a i kdyby ne, tak tebe stejně nikdo nezná.“ Přel se chlapec dál.
Kushina neměla žádný dobrý argument, proč s nimi dělat něco dalšího, když vypadají obstojně, a tak rezignovaně vyšla ven a nasadila si masku, která doteď ležela na stolku vedle dveří.

Když Kushina stanula na náměstí, zůstala zírat. Všude visely lampióny a lidé chodili v různobarevných kimonech s vějíři a květinami v rukou. Jediným osvětlením bylo právě to neuvěřitelné množství lampiónů, které viseli na stáncích i budovách.
Kushina byla vděčná za masku na své tváři, protože nikdo nemohl vidět, jak zírá s otevřenou pusou. Trvalo snad celou minutu, než začala kluky zase vnímat.
Shikaku si odkašlal a vážným a důležitým hlasem se zeptal: „Doufám, že se ti to líbí.“
Kushina jen těsně zadržela smích a tak raději jen souhlasně přikývla.
Inoichi se pobaveně ušklíbl bez obav, že by ho někdo viděl a nabídl Kushině rámě. Dívka ho přijala a raději mlčela, protože se obávala, že se z vážného a galantního gesta stane komedie hned, jak vyprskne smíchy.

Inoichi i Shikaku se předháněli s tím, kdo toho pro ni udělá víc a Kushině to začínalo připadat jako by byla trofej. V původně veselé atmosféře se dívce začínalo špatně dýchat a jelikož se Chouza někde ztratil, neměla už nikoho, kdo by jim připomněl meze. I když to vlastně byla ona, kdo byl středem zájmu, zdálo se, že ji ani jeden neposlouchá. Začala trochu panikařit, když se kluci začali pošťuchovat a ona, která neměla kam utéct, se jen krčila u zdi a snažila se nevnímat případná lehká drcnutí, která utržila, když do sebe začali strkat pořádně.
Dívka na chvíli zavřela oči a modlila se, aby je to přešlo rychle. Jakoby někdo vyslyšel její přání, najednou bylo ticho. Dívka otevřela oči a pohledem se zastavila na ženské postavě naproti ní, která shlížela na oba chlapce. Kluci zůstali sedět na zemi a ani nedutali.
Cizí dívka zvedla hlavu a podívala se na ni, potom řekla: „Pojď za mnou.“
Kushina se nehádala a okamžitě vyrazila.

„Kdo jsi?“ Zeptala se dívka, když byli dost daleko od kluků.
„Uzumaki Kushina.“ Odpověděla a trochu váhavě se zeptala: „A ty?“
„Jmenuju se Yoshino.“ Odpověděla, posadila se k jednomu stánku a objednala dvě horké čokolády.
Kushina si k ní přisedla a už o něco jistěji se zeptala: „Co jsi jim udělala?“
„Oba hezky pěstí do hlavy, očividně to nečekali jinak by asi nespadli.“ Řekla trochu pobaveně.
„A vy se znáte?“
„Moc ani ne, nejsem kunoichi, spíš se známe od vidění.“
„Aha.“ Řekla Kushina překvapeně a byla přesvědčená, že dívka vedle ní odpovídá popisu ninji mnohem víc než kluci.
„Tak mi řekni, co to s tebou vyváděli.“ Řekla a otočila se na ni.
„No my jsme…“ „Vaše čokoláda.“ Přerušil ji prodavač a Kushina nějak ztratila nit.
„Klidně pokračuj.“ Řekla Yoshino a sundala si masku.
Kushina ji napodobila a opatrně usrkla z hrnku, teprve potom odpověděla: „Byli jsme spolu na karnevalu, nejdřív se chovali normálně, ale potom jako by se zbláznili.“
„No jo kluci, co bys chtěla.“ Řekla a protočila oči v sloup.
„Ty na ně nemáš moc dobrý názor co?“ Zeptala se Kushina s lehkým úsměvem.
„Oni nejsou špatní, jen ještě nedospěli.“ Řekla trochu zamyšleně a pohrávala si s hrníčkem.
„Nedospěli?“
„No víš, většina holek našeho věku je zamilovaná do Minata. Znáš Namikaze Minata ne?“ Zeptala se pro ujištění a pokračovala teprve po tom, co její společnice přikývla. „Minato je hezký, talentovaný, milý, klidný a hlavně rozumný, to je hodně důležité. Ostatní kluci jsou většinou hrozní divoši a nedochází jim, jak hloupě se občas chovají.“
Kushina si vybavila svůj nedávný zážitek a i přes to se jich zastala: „Ale oni nejsou tak špatní, když je poznáš.“
„Já neříkám, že jsou špatní, jen Minato je lepší a většina holek vidí jen ho a ostatní s ním porovnávají.“
„Ty mezi ně asi nepatříš co?“
„Upřímně ani moc ne.“ Řekla se smíchem a Kushinu napadlo, proč takové dívky kluci nevidí? Yoshino očividně nebyla zamilovaná do Minata a kluci si toho nevšimli.
„Měla bych jít, myslím, že už se uklidnili a zamysleli se nad sebou, tak by to mělo být v pořádku.“ Řekla a na stole nechala peníze.