Pánská jízda

„Ha! Tady jsi! Našel jsem tě!“ zajásal Gai.
S Kakashim to ani nehnulo, dál upřeně zíral do své oblíbené knihy.
„Tak co to bude?“ vyzvídal energický chlápek v zeleném úboru, „Jsem připraven na všechno, můžeme hned začít!“
„Tady jsme se ale setkat neměli,“ promluvil konečně jeho začtený rival, „sraz je přece …“
„Já vím, kde jsme si dali sraz! Taky jsem tam na tebe přes půl hodiny marně čekal!“
Kakashi zaklapl knihu.
„Mám to!“
„Výborně! Výborně!“ radoval se Gai.
„Uspořádáme …“
Gai vzrušením, které ho naplňovalo, nemohl ani dýchat.
„Asumovi rozlučkový večírek!“
„Anóóóóóóó – co? Cožeto? Co my uspořádáme?“
„Rozlučku se svobodou, pro Asumu.“
„Ale no tak, Kakashi, už jsem si zvykl na tvoje podivné disciplíny, ale tohle? Jak v tom chceš soutěžit? Pojďme si dát krabí závody kolem vesnice!“
„Nebudeme soutěžit, uspořádáme to společně! Ty a já … a tahle knížka!“
„Tahle knížka s sebou nese jenom problémy!“
„Pokud se necháme inspirovat příhodami hlavního hrdiny, tak nejenom že připravíme našemu příteli jedinečný zážitek, na který bude po celou dobu svého manželství vzpomínat, ale i my budeme odměněni.“
„Dostaneme diplom?“
„Ano, diplom, o to nám jde,“ zalhal.
„V tom případě,“ rezignoval Gai.
„Nejprve musíme vybrat místo a čas!“ začal Kakashi organizovat, „Ačkoliv čas si moc vybírat nemůžeme …“
„Já mám volno příští čtvrtek,“ vychrlil Gai, „chtěl jsem ho sice věnovat Leeovi, ale sestavím mu individuální tréninkový plán. On to zvládne! Je to přeci můj student! Ale budou mu chybět moje rady, povzbuzování. Ne, nezvládne to! Promiň Kakashi, ve čtvrtek nemůžu!“
„Nevadí! Připomínám zásadní fakt, svatba je už tuto neděli! Dneska bychom to už nestihli, takže zítra.“
„Vyloučeno, zítra chce Tsunade …“
„To vyřešíme později,“ utnul ho Kakashi, „teď dovol, abych tě seznámil s místem konání!“
Otevřel knihu a stránku s barevným obrázkem, na kterém byla budova zabalená do neonových světel, nastavil Gaiovi před oči. Ten po chvíli našel popisek pod obrázkem a přečetl ho: „Hotel Tisíc pokušení ve Vesnici ukryté v neřesti!“
„O takové skryté vesnici jsem nikdy neslyšel!“
„Taková ani neexistuje, ale ten hotel ano. Jiraiya mi o něm vyprávěl, objevil ho prý úplnou náhodou, když se jednou vracel z mise zpátky do Konohy. Zbývalo mu zhruba půl dne cesty, když ho zastihla ukrutná bouře a před ním se objevil tenhle hotel. Od té doby o něm mluví jako o daru z nebes.“

„Nuže, pokračujme v plánování, musíme se zbavit Tsunade a našich týmů!“
„Jak to myslíš zbavit se?“ nebyl si Gai zcela jist, jestli Kakashiho dobře pochopil, „To jako …?“
„Nějakou výmluvou, nejlépe. Násilí je až poslední možnost!“
„Aha a na co se vymluvíme?“
„Si snad zvládneš něco vymyslet sám, ne?“
„No jistě, není problém! Náhodou kniha by neporadila?“
„Tobě ne!“

„Co je Gaii?“ zeptala se ho Tsunade, když k ní přišel do pracovny.
„Zítra nemůžu na žádnou misi!“ vytlačil ze sebe připravenou frázi.
„To snad nemyslíš vážně?“ křikla na něj, „Už dva týdny víš o tom, že s tebou na zítřek počítám. Tohle není jen tak obyčejná mise, tady půjde o hodně! Potřebuji na to prvotřídní shinobi!“
„Lee mě může zastoupit!“
„To by vlastně šlo!“ přijala jeho návrh nečekaně hladce.
„Lee teda ještě úplně nedosahuje mých kvalit,“ zdůraznil dotčeně Gai.
„Jsem si jistá, že to hravě zvládne!“
„O tom nepochybuju, vždyť je to taky můj student, přesto …“
„O co ti jde? Chceš tam jít sám?“
„Chtěl bych!“
„Co ti brání?“
„No přece to, že … jak jsem říkal … úplně na začátku … no, tak to!“
„Co?“
„Co? No přece tamto, že …“
V tom vlétla do kanceláře Sakura a Gaie vysvobodila.
„Kakashi nemůže na tu zítřejší misi!“ chrlila hned ode dveří, „A já vlastně taky ne!“
„Ten syčák,“ pomyslel si, „poslat místo sebe někoho jiného, to je celý Kakashi! Počkat ona je určitě pod …“
„Vy si snad ze mě děláte pr- srandu!“ rozčílila se Tsunade, „Proč? Chci slyšet pořádný důvod!“
„Vlastně za to může tadyhle Gai-sensei,“ odpověděla.
„Cože? Já?“
„Ano Vy a ty Vaše věčné souboje. Kakashi v tom posledním tak přepínal svůj sharingan, že se teď nějaký den nepostaví na nohy. A já se o něj musím starat. Bylo to jeho přání, chtěl jenom mě, nedokázala jsem ho odmítnout!“
„Kdo ale půjde místo tebe na zítřejší misi?“
„Nemohl by Naruto?“
„Teoreticky by mohl, vlastně by se na to hodil lépe než ty, ale zase není medik, toho tam budeme potřebovat. Hmmm, Shizune je mimo vesnici, nakonec budu muset jít já, nebo vás napadá jiný medik, který by zvládl náročnou S-misi?“
Gai se Sakurou si vyměnili pohledy.
„Ne, jedině Vy ji můžete zvládnout!“ zvolali společně.
„Tak to potom takhle řeknete Shizune, až se vrátí do vesnice!“
Ačkoliv nevěděli proč, souhlasili.
„Teď si dejte odchod, nebo mi chceš Gaii ještě něco říct?“
Než však stačila větu dopovědět, Gai už byl pryč.

„Já stejně rady od té knížky nepotřebuju, Tsunade zavalím argumenty, že nebude mít na vybranou. Co řekneš týmu?“
„Můj tým přebral Yamato, takže mu nemusím říkat nic, ale protože jsem Sakuře slíbil lekci z genjutsu, tak toho využiju!“
„Já jim slíbil běh do Suny, ale u toho bych chtěl být.“
„Nejseš na ně moc tvrdej? Takovýhle tresty!“
„To je za odměnu!“

„Týme, poslouchejte!“ upoutal na sebe Gai pozornost, „Neříká se mi to lehce, ale zítra se vám nemohu věnovat.“
„To my přece víme,“ ozvala se Tenten, „máte přece tu důležitou misi.“
„Na tu vlastně půjde místo mě Lee, souhlasíš Lee?“
„Hai, Gai-sensei!“
„Instrukce k misi dostaneš od Tsunade!“
„Ano, už běžím!“
„To je zápal! To je pravá síla mládí!“ rozplýval se nad svým v dálce mizícím studentem, „Ale stačilo tam jít, až domluvím.“
„Ovšem stále platí, že se vám zítra nebudu moct věnovat. A vás jistě zajímá proč, že?“
Neji a Tenten bez zájmu hleděli na svého senseie.
„Ani ne,“ prolomil ticho Neji.
„Vy vůbec nejste zvídaví, aktivní, … mladí! Začínám uvažovat o tom, že vás vyškrtnu z běhu do Suny!“

„To už je na tobě, jak si to zařídíš, v pátek večer nechci vidět žádnýho ninju, kromě tebe a Asumy!“
„A Asuma se nemusí zbavovat Tsunade a týmu?“
„Ne, ten už se jich zbavil, Tsunade mu sama dala volno, aby se mohl připravit na svatbu.“
„Ten se má,“ zazáviděl mu Gai.
„Naopak, hlídá ho tchýně!“
„Přistoupíme k násilí?“
„Ani omylem, matka Kurenai je stále při síle! Beztak není potřeba pouštět se do zbytečných šarvátek, když jsou zde elegantnější řešení. Ale tím se nezatěžuj, to si vezmu na starost já, stejně jako rezervaci pokojů a další maličkosti.“

Bylo chvíli po poledni, Gai s Kakashim postávali u stánku PNS. Oba měli na zádech ruksaky, Kakashi měl navíc přes rameno přehozené tři vaky s obleky a jako obvykle si četl.
„Pořád to nechápu,“ zopakoval Gai už poněkolikáté.
„Tak znovu,“ vzdychl Kakashi, „beru tři obleky, protože jsme tři! Jsem si vědom toho, žes říkal, že ho nepotřebuješ, protože tvá zelená kombinéza je nepřekonatelná ve všech směrech. Přesto tě do něho s Asumou navlíkneme!“
„Teď jsem měl na mysli, proč stojíme tady?“
„Čekáme tu na Asumu!“
„Já vím, že tady na něho čekáme, ale on to neví, a proto nechápu, …“
„Jak víme, Asuma si rád zapálí,“ pustil se Kakashi do vysvětlování, „a matka Kurenai nesnáší cigaretový kouř, proto pokaždé Asumovi všechny krabičky preventivně zabaví. Když k tomu přidáme to, co mně včera řekla Ino, že paní Yuuhi půjde dnes po obědě zkontrolovat květinovou výzdobu, pak protože toto PNS je nejbližší místo od Asumova bytu, kde se prodávají cigarety, měl by se tu objevit právě … teď!“
Před stánek doskočil Asuma
„Jak prosté, milý Gaii!“ zakončil Kakashi a hodil po Asumovi před chvílí zakoupenou krabičku cigaret.
„Dobře, teď už jen nechápu, proč s sebou neseš ty tři obleky!“

„A jakmile budeme mít Asumu, sundáme čelenky a vyrazíme!“
„Ty půjdeš naostro?“
„O tom jsem nepřemýšlel, ale na cestu si spodní prádlo určitě nechám.“
„Já myslel naostro s sharinganem!“
„Ne, vezmu si jinej šátek!“
„Aha, hmmm, ty nosíš nějaké spodní prádlo?“
„Hlavně mně neříkej, že ty ne!“

Po půldni cesty stanuli před zchátralým hotelem Sto pokušení.
„V té knížce ten hotel vypadal trochu jinak,“ rýpnul si Gai, „taky se jmenoval Tisíc pokušení!“
„Tisíc zní rozhodně líp, nemůžeš mít Jiraiyovi za zlé, že pár drobných detailů pozměnil!“ obhajoval Kakashi svého mentora.

„A co tam jako budeme dělat?“
„Poslechni si tohle!“
Našel v knize patřičnou pasáž a začal číst.

Zabouchal jsem na dveře, po chvíli se otevřely a v nich kráska, jakou jsem ještě neviděl. V mžiku jsem byl ztracen v jejich blankytně modrých očích, které …

Gai si důrazně odkašlal.
„No dobře, tohle nám o programu moc neřekne, ale chtěl jsem navodit atmosféru, ta recepční je vážně kus, šťavnaté rtíky, vlasy do půl zad poletující sem a tam s každým pohybem její hlavy a ta upnutá uniforma zdůrazňující její tělesnou vyspělost, …“
„Kakashi přestaň slintat, máš už kompletně promočenou masku?“
„To asi abych přeskočil i tu část, kde mu pomáhala z mokrého oblečení, co?“
„Souhlas!“
„Ale počítám s tím, že i my se tam převlečeme, přece nebudeme ve zpocených hadrech z cesty.“
„Kakashi, Kakashi, Kakashi! Kdy už konečně dáš na mě a oblékneš se do cool zeleného úboru, jaký nosíme Lee a já.“
„Gaii, Gaii, Gaii! Kdy už konečně dáš ty na mě a … ne, to je marný, pojďme dál!“

Kakashi pln očekávání zabouchal na dveře, po chvíli se otevřely a v nich stará vrásčitá paní recepční!“
„Co tady mlátíte? Vždyť je odemčeno!“ sjela je.
„Já teda nejsem nějaký expert na ženy, ale tady pozměňoval hodně!“ špitl Gai Kakashimu do ucha.
„No, snad nám nebude pomáhat z oblečení,“ pronesl na to Kakashi příliš nahlas.
„Počkat, vy …“ chytala se toho recepční.
„Ano, my bychom se rádi převlékli,“ nenechal ji Kakashi domluvit a poukázal na vaky, které nesl na rameni, „na tom snad není nic divného, dáte nám naše pokoje?“
„Já se převlékat nebudu!“ trval na svém Gai.

„Půjdete zkusit štěstí do našeho kasina?“ zeptala se, když mi svými šikovnými prstíky pomáhala se zapínáním knoflíků u košile.
„Já na hazard moc nejsem, párkrát jsem to zkusil, ale vždycky jsem všechno prohrál.“
„Potom musíte mít ohromné štěstí v lásce, víte, co se říká?“
Vzhlédla od knoflíčků a koketně zamrkala.

„Ale no tak, Kakashi! Kdybys to nečetl a jen to shrnul, bylo by to mnohem lepší!“
„Ty mně vždycky vezmeš všechno potěšení! No dobře, já to shrnu,“ rezignoval, „tu košili mu zase sundala, pak i kalhoty, …“
„Myslel jsem shrnout ten program,“ upřesnil Gai.
„Nabídla mu ještě lázně, ty jsou prý smíšené, pak takový klasiky jako karaoke nebo strip-bar. No a konečně každý pátek, což se nám hodí, tam pořádají zápas nejlepších wrestlingových rváčů z celého světa!“
Gaiovi se rozzářila očička štěstím.
„Zítra budu zápasit! A jestli nevyhraju, tak celou zpáteční cestu odskáču salty vzad! To je můj slib!“ zvolal v nice-guy póze.
„To asi nepůjde, my budeme jen jako diváci,“ zchladil ho Kakashi.
„Cože? Diváci?“
„Jsi snad profi-wrestler?“
„Já jsem profi ve všech bojových odvětvích!“
„Abych to dokončil, taky tam mají zápasy dívek v bahně!“
„Dívek? Proč jenom dívek? Já bych chtěl taky zápasit!“
„To už tě radši uvidím na wrestlingu,“ polevil Kakashi.
„Jupí, wrestlíííng!“

„Vy jste přece ten chybějící wrestler,“ prodrala se recepční opět ke slovu, „šup šup, už se na vás čeká, ještěže už máte úbor na sobě. Tady jsou klíče od vašeho apartmá, ale teď běžte rovnou mezi provazy.“
„Sleduješ to Kakashi?“
Kakashi s Asumou si vyměnili zmatené pohledy, Gai na nic nečekal a vběhl dovnitř. Vyrazili za ním, ale Gaie už ve vstupní hale, ze které vedla spousta chodeb a chodbiček, nezahlédli.
„Je to tady po těch schodech vpravo,“ radila jim recepční.
„Teď je jenom otázka, kam běžel Gai?“ zapochyboval Asuma.
Než stačili cokoliv vyřešit, řítila se proti nim šelma z Listové zleva.
„Tam je kasino!“ oznamovala za běhu, „A hraje tam Tsunade!“
„Cože Tsunade?“ zděsil se Kakashi, „Co tady dělá?“
„Viděla tě?“ zajímalo pro změnu Asumu.
Ani jeden se odpovědi nedočkali, Gai už byl opět pryč a ani tentokrát nezvolil schodiště vpravo. Vyrazili za ním.
„Ale tam jsou lázně,“ zaslechli zdálky recepční.

„Nerad to říkám, ale Gaiovi v rychlosti nikdy stačit nebudeme,“ přiznal Kakashi, když se jim po pár metrech ztratil z dohledu.
„To opravdu nebudeme,“ přitakal Asuma, „naštěstí jsou tady jenom jedny dveře!“
Otevřeli je a ocitli se v šatně. V šatně plné žen, slečen a žádných mužů.
„Nevolala ta recepční ještě něco jako dámské nebo dívčí?“ vzpomínal Asuma.
„Tady se to nedělí,“ argumentoval Kakashi informacemi z knihy.
„Nebo si to alespoň Jiraiya přál,“ dodal, když si vše nechal ještě jednou projít hlavou.
„Měli bychom vycouvat, dokud je klid a nikdo si nás nevšiml,“ navrhl Asuma.
„Mamííí, ten pán se na mě kouká!“ zapištěla asi desetiletá holčička.
„Vy úchyláci úchylní, co sem lezete?“ rozkřikla se její maminka a upoutala pozornost všech na dvojici u vchodu.
Pak už jen zahlédli zelenou šmouhu, která je srazila jak kuželky a současně s tím oznamovala: „Tady to taky není!“
Když se zvedli ze země, stála před nimi blondýnka hrudníkem připomínající Tsunade a se slovy: „S těma šmírákama se dneska roztrh pytel!“ vyhodila ručník, kterým do té doby zakrývala své tělo, do vzduchu.

„Kakashi! Kakashi!“
Otevřel oko, ale uviděl jen žhnoucí konec Asumovy cigarety.
„Kde to jsme?“ zeptal se.
„To kdybych věděl a ještě co to bylo za ženskou. Pěkně nás dostala.“
„Hmmm!“
„Takhle jsem si tu rozlučku nepředstavoval!“
„Co bys nechtěl, striptýz se ti nelíbil?“
„Já čuměl na ten ručník!“
„To já taky, příště musím do lázní s sharinganem, aby mně nic neuniklo!“
„Spíš abychom neskončili zase ve tmě na tvrdé zemi!“
„Ale dostali jsme aspoň polštář pod hlavu a přikryli nás dekou“
„Já nic nedostal!“
„Když na to tak šahám, tak to jsou naše vaky s obleky a pod hlavou … to nebude polštář, puč mně zapalovač!“
Asuma sám zažehl oheň a přiblížil ho ke Kakashiho hlavě.
„To jsou vlasy?“ odhadovali oba.
Se zapalovačem postupovali od konce vlasů směrem nahoru, našli v nich lísteček, na kterém bylo rtěnkou napsané “pokoj 106“, pak pokračovali dál a dostali se až k hlavě, k hlavě legendárního sannina Jiraiyi.
„Co ten tu dělá?“ podivoval se Asuma, „Jako je mně jasné, že tady skončil kvůli šmírování, ale jak ho mohli chytit? Obzvlášť když je převlečen do úboru pro zaměstnance.“
„To neřeš a hlavně ho nebuď, těžce by nesl, že jsme ho nepozvali.“
Nechali Jiraiyu spát a pomocí světla od zapalovače našli zamčené dveře. Nic, co by nevyřešila hrubá síla.
Vydali se chodbou vedoucí od místnosti, kde byli uvězněni, a došli opět do vstupní haly.
„Naposledy zkusíme najít Gaie,“ navrhl Kakashi, „už by mohl být v té wrestlingové aréně.“
Zamířili tedy ke schodišti vpravo, ale zaslechli kroky dvou sestupujících žen a hlas paní recepční: „Zelený bojovník dorazil, pouštěla jsem ho dovnitř, ale byl tak natěšený na souboj, že jsem mu nestačila říct, kudy se má vydat. A teď tu lítá po celém hotelu. Pokusím se ho najít, Tsunade-sama!“
Rychle se schovali do nejbližší chodbičky a opatrně z ní nakukovali. Spolu s paní recepční sešla ze schodů i Pátá Hokage a ve stejnou chvíli vstoupil do haly hlavním vchodem Rock Lee.
„Už jsem zde! Kde je můj protivník?“
„On se zmenšil!“ vyjekla recepční.
„Vyloučeno! Stále je ve mně síla mládí! Pořád rostu! Nezmenšuju se! A teď musím běžet, souboj nepočká!“
Avšak ani Lee se nevydal po schodišti vpravo.
„Zase běží blbě!“ upozornila recepční, „A opravdu byl předtím větší!“
„Menší nebo větší, je mi to fuk, hlavně někoho dostaňte do ringu! A už mě nikdy nevyrušujte od rulety!“

Víc poslouchat nepotřebovali a šli dál chodbičkou.
„Nevlezeme zase do těch dívčích šaten?“ strachoval se Asuma.
„Ne, to bylo jinudy,“ uklidňoval ho Kakashi.
Nakonec stejně do šaten dorazili, tentokrát pánských.
„Kašleme na Gaie, zašijeme se tady!“ měl Asuma jasno.
„Jo, souhlas, alespoň nenarazíme na Tsunade, co tu k sakru dělá? Ta tady není jenom kvůli hazardu! Jako by tu snad měla na starost organizaci wrestlingových zápasů!“
Shodli se, že nad tím nemá cenu přemýšlet, sundali ze sebe oblečení a dopřáli si relax v horké vodě.
„Je to lahoda, ale ty ženský tady chybí,“ postěžoval si Asuma.
„Pak je čas vyrazit na zápasy v bahně a odtam rovnou do strip-baru!“
Hodili na sebe obleky, nechali v šatně všechny svoje věci a vydali se za zábavou.

Bazének s bahnem byl obsypán nadrženci, stěží se prodrali na místa s dobrým výhledem.
„Pánové!“ ujal se slova moderátor akce, „Chvíle, na kterou jste čekali, je tu! Přivítejte potleskem naše rozkošné bojovnice!“
Zleva vstoupila do bazénku blondýnka, zprava o něco větší brunetka, obě ploché, obě s hustým obočím a obě v celotělovém zeleném úboru.
„Mizíme,“ rozhodl Kakashi, „tohle vidět nepotřebuju!“
„Nejsou to Gai a Lee?“
„No právě!“
„Mají pěkný paruky!“
Doprostřed bazénku, zády k nim, dopadl snědý svalovec, kterému po těle projížděly elektrické výboje.
„Kde jsou ty s**čky, co se se mnou měly utkat?“ zařval, čímž na sebe poštval zelené duo.

Kakashi s Asumou se vypletli z davu a rychle zapadli do strip-baru. I tady bylo plno. Přisedli si ke dvěma snědým mladíkům. Tomu s lízátkem v puse to od pohledu vadilo, ale neřekl nic. Začala totiž hrát hudba a na pódiu se objevila dívka s dlouhými blond vlasy rozdělenými do dvou culíků. Na sobě měla jen podprsenku a kalhotky, obojí lemované kožešinou, a ze zadu ke kalhotkám připevněn ocásek. Vizáž rajcovního zvířátka dotvořila přidělaná ouška na hlavě a liščí rysy ve tváři.
„Zatleskejte naší první lištičce a přivítejte její sestřičku!“
Na pódium vyběhla druhá blondýnka, která jako by z oka vypadla té první. Po ní třetí, čtvrtá, pátá a pak ještě další čtyři. Všechny k nerozeznání podobné.
„A máme je tady všechny, naše Sexy-Foxy-Kyuubi tanečnice!“
„Dneska není náš den,“ prohodil Kakashi k Asumovi, který souhlasně pokyvoval hlavou, „měli bychom konečně začít pít, zbývá nám už jenom karaoke!“
„To budete potřebovat hodně saké,“ zapojil se do hovoru mladík s lízátkem, „náš sensei se tam pokouší rapovat!“
Asuma nelenil a procházejícímu číšníkovi uzmul jednu láhev, přiblížil ji k ústům a …
„Tak počkat,“ zabrzdil ho Kakashi.
„Já vím, je to barbarské pít rovnou z flašky,“ uznal Asuma.
„O to nejde!“
„Chceš si snad dát jako první?“
„Rád, ale o to taky nejde!“
„Tak o co jde?“
„Naruto!“
„Trochu se předvádí, ale zatím je to v mezích slušnosti ... wooow, tak teď už není!“
„Naruto je dneska na misi!“

„Sensei, nevíte, kde je Sakura?“ zeptal se Naruto.
„Ne, nevím,“ zalhal Kakashi, „co jí chceš?“
„Chci vědět, proč nejde zítra na misi a musím jít místo ní já! Kapitán Yamato chtěl mě a Saie pozvat do lázní! Měla to být naše pánská jízda!“
V hlavě se mu objevil výjev z lázní, kapitán Yamato měl velmi smutný výraz a vedla od něj bublina: „Škoda, že tu s námi není Naruto!“
Na což s kamennou tváří reagoval Sai svojí bublinou: „Taky jste se chtěl podívat, jestli už má větší penis?“
„Hmm, mise bude fajn,“ přehodnotil Naruto.

„Nejenom, že se tady ulejváte, ale ani nám nedržíte místa?“ ozvalo se jim za zády.
Celá čtveřice u stolu se otočila, stály tam dvě slečny. Jedna snědá s červenými vlasy, kterou Kakashi s Asumou ještě neviděli, a blondýnka, která je složila v šatnách.
Asuma potáhl z cigarety a vypustil jejich směrem obláček kouře.
„Můžete si nám sednout na klín, dámy!“ nabídl.
„Vám to snad nestačilo?“ odvětila blondýnka.
„Sedněte si na naše místa, my jsme stejně na odchodu,“ žehlil vznikající konflikt Kakashi.
„Dnešní chlapi jsou srabi,“ komentovala ústup dvojice z Listové červenovláska, „jakoby vůbec neměli koule!“
„Ty zas nemáš žádný kozy, tak sklapni!“ pustil se do ní mladík s lízátkem, následně se ona pustila pěstmi do něho.
To už ale Kakashi s Asumou opouštěli strip-bar společně s jednou Naruto-lištičkou.
Kakashi naznačil Asumovi, aby zůstal stranou, že si svého bývalého žáka zpracuje sám, a hned na něj udeřil: „Co tady děláš?“
„Tancuju, co tady děláte vy dva?“
„Jsme tu na tajné misi!“
„Jo? Vy taky? Proč nám o tom babča neřekla?“
„Protože nevěděla, že nás naše mise zavede sem. Měli bychom si říct naše cíle, abychom si vzájemně nelezli do zelí.“
„Vám to pálí, Kakashi-sensei!“

Naruto vstoupil do kanceláře Hokage, na instrukce k tajné misi už tu čekalo pět ninjů, všechny znal maximálně od vidění. Hned vzápětí vlétl dovnitř Lee.
„Tak už jsme konečně kompletní!“ poznamenala Tsunade.
„Já přišel poslední!“ vydedukoval Lee, skočil na zem a začal dělat kliky.
„Všichni, i ti co klikují, dobře poslouchejte, blablabla!“

„Co má znamenat to blablabla?“ přerušil Kakashi Naruta ve vzpomínání.
„Snad si nemyslíte, že si to všechno pamatuju?“
„Teď už ne! Utkvělo ti z té porady ještě něco v hlavě?“
„Po každém stém kliku udělal Lee klik s pětitlesknutím!“
„A něco o misi?“
„Nějaká Ero-senninova obdivovatelka, co žila v Oblačné, odtam utekla a chce nám dát informace o jejich vesnici. Tady v tomhle hotelu se měli s Ero-senninem dneska setkat. On ji teda nikdy neviděl, ale prý ho sama vyhledá. Taky tady mají být ninjové z Oblačné, co ju hledají, a maskují to tím, že sem vyrazili na zápas ve wrestlingu. Jóóó, už se mně to vybavuje …

„… Lee si vyzkouší wrestling a Naruto, s tebou a tvým oiroke no jutsu počítám ve strip-baru!“ dokončila Tsunade výčet.
„Takže my budeme dělat jenom takový křoví a všechno vyřídí Jiraiya-sama?“ ujasňoval si jeden z ninjů.
„Přesně tak, teda pokud se nic nepokazí a teď už vyrážíme! Lee, vyrážíme!“
„Hai, Hokage-sama, jen si odpykám svůj trest. Běžte napřed, já vás doženu a jestli ne, tak …“

„To už jsme šli, tak ani nevím, co si na sebe vymyslel. Ale nedohonil nás!“
„Tak vidíš, že si něco pamatuješ,“ pochválil ho.
„A co vaše mise?“
„Nijak se s tou vaší nekryje, neměl bys už jít zase na plac?“
„No vidíte, málem bych zapomněl, mám tam rozdělaný dva pracháče, co mně chcou furt strkat peníze za kalhotky! To bude rámenů, tak zatíííííím!“
Naruto odběhl a Kakashi se přitočil k Asumovi.
„Přiznávám, že tahle rozlučka je fiasko, navrhoval bych ústup, zajdi do šaten pro naše věci, já se zastavím na pokoji 106 a setkáme se před hotelem.“

Druhý den odpoledne čekal Kakashi u hlavní brány do Listové. Aktéři včerejší mise se vraceli domů. Až na bujaře slavící duo bahnitých šelem, které bylo k sobě spojeno pásem pro wrestlingové šampiony, a Naruta počítajícího včerejší výdělek, byla výprava jak přešlá mrazem. Nejvíce to bylo vidět na Jiraiyovi, který cítil značný podíl na neúspěchu mise, a snažil se držet od Tsunade co nejdál.
„Podívej, Kakashi!“ chlubil se Gai pásem, „To je lepší než ten diplom, cos sliboval. Musíme to zase zopakovat!“
„Ty se mně opovažuješ přijít na oči?“ vyhrkla na něj Tsunade, „Vím všechno, nesnaž se zapírat!“
„Promiň, Kakashi,“ omluvil se Gai, „ale určitě to musíme zopakovat!“
„Nic se opakovat nebude!“ zatrhla okamžitě Tsunade, „Dneska se s tebou nebudu rozčilovat, ale po zítřejší svatbě se připrav na peklo!“
„Jen aby nějaká svatba byla, ráno u nich lítaly talíře!“
„To se ti opravdu povedlo, sabotovat naši misi, svatbu, ještě něco máš na seznamu?“
„Hmmm,“ zamyslel se, „jedna mladá dáma na Vás čeká v pracovně, má toho hodně na srdci.“
„Shizune? Tos neudělal!“
„Já nevím, za koho mě, respektive nás s Asumou máte, my pro Vás dřeme, necháváme se mlátit nahou blondýnou v dámských šatnách, …“
„Vy taky?“ vyjelo Jiraiyovi.
„… trpíme při dívčích zápasech v bahně pohledem na naše šelmy v parukách a Vám je to pořád málo, očekáváme kompenzaci!“
Tsunade zůstala nevěřícně stát s otevřenou pusou.
„Gaii, určitě zase něco podnikneme a vezmeme i Jiraiyu! Naruto, jdeme na rámen!“
„Dattebayo!“
„Zveš mě!“
„Sakra!“

Svatba se nakonec uskutečnila, také díky Tsunadině přímluvě. Poté se konala ještě jedna akce, mnohem komornější, jen pro čtyři diváky a zejména trio Kakashi, Asuma a Jiraiya na ni budou vzpomínat do konce života. Doteď nikdo neví, jak se Tsunade podařilo Shizune přemluvit, a vlastně o tom ani nikdo moc nepřemýšlí, pamatují si jen ten jejich překrásný zápas v bahně.

„Tomu říkám slušná kompenzace!“
„Chtěl bych mít sharingan jako ty, Kakashi!“
„To zas bude doma dršťková …“
„Nic moc, s Leeem jsme byli akčnější!“