Záchranná mise "Dattebayo" 1. část - Zařizování

Bylo nádherné letní ráno. Slunce svítilo, větřík příjemně vál a ptáčci zpívali. Všude byl klid. Jenom pár lidí zatím vstalo. Najednou se ale ozvala obrovská rána. Bylo to někde na louce na kraji vesnice. Ležel tam kluk. Těžce oddychoval. Byl zmožený, protože celou noc trénoval. A když se někdo podíval na celou louku, zjistit, že pár stromů, co na ní rostly, byli spadlé, nebo v nich byla díra. Na zemi bylo taky pár prohlubní. Kluk, který ještě před chvílí těžce oddychoval, usnul. Potom se vytrhl ze spaní, protože něco slyšel:
„Naruto?! Hej Naruto, jsi tu někde?!“ Naruto vyskočil a rozhlížel se, kdo ho volá.
„Tady jsi, no to je dost, že jsem Tě našla.“ Naruto už viděl, kdo ho volá:
„Sakuro-chan,“ usmál se, „co tu děláš?
„Máme jít ihned za hokage.“
„Za Tsunade-bachan? Co může tak brzy po ránu chtít?“ zeptal se a zívl.
„Že ty jsi zase celou noc trénoval?“ usmála se Sakura a než Naruto stačil cokoliv odpovědět, už ho táhla do vesnice. „Vypadá to, že nás asi chce poslat na nějakou misi.“ Mínila, až Naruta konečně pustila.
„No, vypadá to tak, ale já jsem strašně unavenej.“ řekl Naruto a zase zívl.
„Musíš to vydržet, snaž se!“ řekla Sakura a plácla do něj.
„No jo, no jo.“ zamumlal blonďák tak, že to bylo sotva slyšet.

Konečně dorazili k obrovské budově, kde sídlila hokage. Vešli dovnitř a šli po schodech do druhého patra, kde byla kancelář hokage. Sakura zaklepala a přes dveře bylo slyšet jen:
„Dále!“ Sakura otevřela dveře a oba vešli dovnitř.
„Dobré ráno, Tsunade-sama.“ popřála Sakura a Naruto jako vždy pozdravil:
„Ahoj bábi!“ Tsunade by ho za normálních okolností vyhodila oknem, že se k ní takhle chová, ale jakoby to neslyšela, řekla:
„Dobré ráno. Mám pro Vás misi.“ Sakura nahodila výraz typu “já jsem to říkala“, ale dál poslouchala Tsunade:
„Nepůjdete na ni ale jen vy dva, můžete si vzít sebou, koho chcete. Jedná se o Sasukeho.“ Naruto vytřeštil oči a i Sakura zpozorněla.
„U hranic země ohně byl včera odpoledne spatřen a vypadalo to, že chtěl proniknout hlouběji ke Konoze. Musím Vám ale říct, že sebou nemůžete vzít Kakashiho, protože on je na misi mimo zemi ohně. Tuto misi povedeš ty, Naruto.“ Podívala se na něj přísně a on se zatvářil důležitě.
„A protože víme, že Naruto dokáže být pěkně nezodpovědný a velký idi*t, tak na něj budeš, Sakuro dohlížet, a kdyby chtěl udělat nějakou blbost, dej mu přes hu*u. Tak jo, sežeňte si team a potom se sem hlaste se všemi, kteří s vámi půjdou. Můžete jít.“ Naruto a Sakura se jako na povel otočili ke dveřím a odešli.

Procházeli Konohou a přemýšleli, kdo by se na takové misi hodil, a taky o tom, jaké to bylo, když byl Sasuke ještě tu a tvořili společně team 7. Po chvíli Sakura prolomila to ticho:
„Myslím, že by se nám hodil Shikamaru, je to skvělý taktik. A ještě Neji, má Byakugan. A Kiba! Ten zase vystopuje nepřátele pomocí čichu.“ Naruto jen kýval hlavou, skoro ji vůbec neposlouchal, protože myslel pořád jen a jen na Sasukeho. Konečně se Naruto probral ze svého snění a řekl:
„Možná by se nám hodila Ten Ten, aby nás kryla z dálky.“
„Máš pravdu, a třeba Leeho. Je dost rychlý a silný.“
„Tak jo. Ale měli bychom nejdřív zjistit, jestli jsou všichni ve vesnici a jestli vůbec s námi půjdou.“ Sakura jen přikývla a šli na cvičiště číslo 14, protože čekali, že tam bude team Gai zrovna trénovat. A trefili se!
„Ahoj!“ křičeli na ně už z dálky. Celí team Gai se otočil a zamával jim.
„Ahoj, co potřebujete?“ zeptal se Lee.
„No, víš, Tsunade-bachan nás poslala na misi, na kterou jsem se připravoval už hodně dlouho.“ začal Naruto. „Na záchranou misi. Musíme zachránit Sasukeho!“
„A chceme všechny z vás požádat, abyste šli s námi a pomohli nám.“ skočila mu do řeči Sakura, aby se tolik nevykecával. Taky na to neměli celý den.
Neji, jako “vůdce teamu“ pronesl za všechny:
„Pomůžeme Vám.“ A Ten Ten a Lee přikývli.
„Dobrá, tak se sejdeme v 15:00 u brány Listové. A mimochodem, nevíte, kde by mohl být Shikamaru a Kiba?“ zeptala se s úsměvem Sakura. Všichni zakroutili hlavou.

Rozloučili se a Naruto se Sakurou šli zpět do centra vesnice.
„Mám to!“ křikl Naruto.
„A co?“ ptala se s údivem růžovláska.
„Už vím, jak zabalit všechny potřebné rámeny do batohu!“
„A to je všechno?“ vzdychla.
„Jo. Vlastně ne! Ještě vím, kde by mohl být Shikamaru!“
„No, tak kde?!“
„V Ichiraku! Určitě bude zase platit za Chojiho…“
„Tak jo, běžíme!“ Rozběhli se. Museli běžet skoro přes celou vesnici, až se konečně dostali k Ichiraku. A Naruto měl pravdu. Opravdu tam seděl Shikamaru vedle Chojiho, který se ládoval rámenem.
„Čau Chouji, Shikamaru.“ pozdravil Naruto.
Shikamaru jen kývl hlavou, protože něco říkat by byla véééélkááá otrava! Choji se na ně ani nepodíval, jenom zvedl ruku na pozdrav a pořád jen jedl.
„Máme na tebe prosbu, Shikamaru.“ oznamovala Sakura. „Jdeme na misi záchrany Sasukeho a chceme, abys šel s námi.“
„To bude otrava.“ Nezapomněl jako vždy pronést. „Ale půjdu.“
„Tak dobře, sejdeme se v 15:00 před bránou. A Sakuro-chan, už pojďme, musíme jít sehnat Kibu.“ Sakura přikývla, rozloučili se a běželi hledat Kibu. Po cestě oba dva přemýšleli:
„Kde by tak mohl být?“ Potom Sakuru napadlo:
„Mám to! Včera mi říkala Hinata, že zítra jdou na misi, ale Kiba zůstane ve vesnici a bude trénovat na louce u lesa s Akamaru!“
„Tak jo, běžíme!“ Rozběhli se směrem k lesu. A už zdálky viděli Kibu, jak běhá s Akamarem po louce.
„Ahoj Kibo!“ křičeli na něj už z dálky.
„Ahoj,“ zastavil Kiba svůj trénink, „co tu děláte?“
„Potřebujeme, abys s námi šel na misi. Budeme zachraňovat Sasukeho!“ tentokrát předběhl Naruto Sakuru, která už to chtěla říct.
„No, tak třeba jo, nemám nic víc na práci.“
„Tak jo, v 15:00 u brány. A ty už Naruto pojď za hokage, abychom ji mohli říct všechny, co s námi půjdou. A ahoj, Kibo.“
„Tak, čau Kibo!“ kývl Naruto a běželi k budově hokage.

Šli po schodech jako ráno. Sakura nestačila ani zaklepat na dveře, protože Naruto tak byl první a prostě tam vtrhl:
„Tak jo! Máme team.“
„Omlouvám se za něj, Tsunade-sama.“ Usmála se Sakura a praštila Naruta po hlavě. „Bereme sebou ještě Shikamara, Nejiho, Ten Ten, Leeho a Kibu.“
„Dobře, v kolik vyrážíte?“
„Ve tři hodiny odpoledne.“ Odpověděla Sakura, protože Naruto se ještě pořád vzpamatovával z té rány.
„Tak jo, můžete jít. Běžte se sbalit, ať to stihnete.“ Naruto se Sakurou přikývli. Odešli a po cestě ještě se bavili o misi, a jak to udělají. Naruto doprovodil Sakuru domů a potom si šel dát rámen. Ještě si nechal zabalit dva na cestu. Potom doběhl domů a sbalil se.