Itachiho osud
Vložil mišule, Pá, 2011-02-04 11:35 | Ninja už: 5812 dní, Příspěvků: 1732
Slzy za deště mi stékají,
a mé srdce tím svírají.
Však odpovědi najít nemohu,
to je břímě mého osudu.
Jak cestu najít správnou,
když jsem všude zvěří lovnou?
Ani můj bratr ve mně nemá soucit,
však Světem se musím dál plahočit.
Jen jednou jsem spatřil naději,
v mém nočním vidění.
Na nebi Měsíc svítil jasně,
a já svého bratra viděl šťastně,
v milostném objetí.
Jenže mé vidění bylo zrádné,
můj život skončil na dně.
Vlastní bratr mne zabil,
a pravdy už nikdy nepozbyl.
Umřel jsem sám,
nikým neopěvován.
Můj život však prožil jsem se ctí,
což jsem zjistil až se smrtí.
Toť osud můj.
Poznámky:
Je to můj první pokus, myslím si, že se mi to vcelku povedlo, i když je tak ještě hodně, co zlepšovat. Posuďte samy.
(12 hlasů)
Takže... básniček na toto téma už tu bylo kvanta. Některé lepší, jiné horší.
Tahle je takové epické minidílko, ale je tam pár hrubých chyb. Předně je to délka strof. Ty, pokud není nějaký větší účel a tady bych neřekla, by měly být stejně dlouhé. Dál rýmy. Něco se ti tu rýmuje, ale něco naopak vůbec (např. naději/vidění). A poslední je rytmus. O tom že to slabikově nevychází snad ani mluvit nemusím, protože si toho každý hned musí všimnout. Při čtení to zadrhává a nedělá to dobrý dojem
Závěr, rozhodně piš dál a nenech se odradit. Ale zkus si na to dát příště větší pozor.
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
děkuji, tohle jsem přesně potřebovala, tvůj komen mi dal hodně
Souhlasim s Tamarou
opravdu velice povedený 
Takovej můj sběr.. říká se to FF
děkuji moc to potěší, kor když je to první
moc povedená básnička
moc děkuji