Síla pout 1. díl

Nepříliš vysoká dívka padla vyčerpáním na zem, vedle přibližně stejně velké kočky. Dlouhou dobu se ani jedna z nich nepohnula. Úplné vyčerpání zasáhlo jejich těla a teď musely načerpat sílu.
Když se dívka probudila, zjistila, že kočka sedí vedle ní. Nebyla to ta samá velká šelma jako před tím, teď to byla spíš taková malá chlupatá kulička. Usmála se a pohladila modrosrsté zvíře po hlavě.
“Nibi no Nekomata,” vyslovila jméno. Šelmička na něj slyšela. “nyní jsme jako jedna. Nemůžu být tvůj Jinchuuriki, ale už nemůžeme žít bez sebe… ale tetička by si to tak nepřála…” dívka vstala a opatrnými kroky a slzami na tvářích se vydala ku obzoru.
Nevěděla, kam přesně se teď vydá. Nemohla se ale vrátit do své rodné vesnice. Zvučná jí připadala jako mrtvý bod, ne že by jen nemohla, ona se tam ani nechtěla vrátit. Teď už nebyla sama.
“Nekomata !” proměnila hravou malou kočku na “dopravní prostředek” zvětšením a společně se vydaly na cestu do Konohy, která se teď zdála jako nejlepší nápad.”

“Kibo, ty jsi ale strašně otravnej !” protočil oči Shikamaru, když se ho Kiba asi už po sté zeptal, jestli v tom jeho novém kabátku vypadá sexy. Nejen že Shika neměl nikdy slabost pro oblečení. Nijak si nehledal svůj vlastní styl a bylo to na něm vidět. A navíc ten kabát byl úplnou kopií toho, co měl Kiba předtím.
“No táák, Shikamaru ! Potřebuju vědět, jak mi tu sluší, když jsem se odhodlal to udělat …” Kiba vypadal tak plný očekávání a naděje, až to bylo dojemné. “… když jsem se rozhodl…”
“Tak už nenapínej, co sakra ?!” vybouchl Shika.
“Až mi řekneš, jak mi to sluší.”
“Kiboooo !” Shikamaru použil techniku stínu a vrazil si facku. Tím vrazil facku i Kibovi - postrádalo to smysl a navíc to muselo stát lenocha i spoustu námahy, ale byl tak naštvaný, že si toho ani nevšiml. Ten se naštval a poslal Akamaru, který do té doby seděl na gauči, aby Shikamaru kousnul do zadnice. Krutý boj začal.
Po několika nesmyslných úderech, které ani jeden z nich nemyslel vážně, oba padli na zem a Shikamaru nakonec ustoupil. “Vypadáš v tom dobře, Kibo, fakt.”
Kibova tvář se rozjasnila a on založil ruce na prsou. “Dnes … dnes se to stane. Půjdu za…” odmlčel se. “… půjdu za …” Shikamaru byl už napjatý, ale věděl, že když začne vyzvídat, dozví se to ještě déle. “...ochutnat kuřecí ramen!!”
Na Shikamarově temeni vyskočila legendární kapička. Měl chuť klukovi v kabátku zakroutit krkem. “Hlupáku !”
“Co?” divil se Kiba.
“Já už myslel, že chceš oslovit nějakou holku … “ řekl Shikamaru. Nikdy by ale nepřiznal, že to vlastně soudí podle sebe. Také by rád viděl jistou blond osobu s vějířem. Doufal, že by mohli dostat od Hokage nějakou misi týkající se Suny. Navíc - Naruto by jistě rád zase vidět Kazekage Písečné.To je taková otrava, pořád sedět jen tady! pomyslel si.

Kiba s Akamaru se po půl hodině prohlížení svého pozadí v zrcadle vydal do Ichiraku Ramen. Opravdu se těšil na ten kuřecí ramen - Naruto sice tvrdil, že vepřovému se nic nevyrovná, ale Kibu chytla chuť riskovat.
Když dorazil, na hodinách bylo přesně dvanáct. Mlsně si olízl pusu a objednal dvakrát extra-porci ramen. Rozhodl se, že se posadí ke stolku blízko okna, aby mohl pozorovat kolemjdoucí. Poslední dobou ho bavilo pozorovat lidi. Neslyšně se posadil na židli, Akamaru si lehl pod stůl k jeho nohám.

U brány do Listové se objevila osoba na velké modré kočce. Těsně před branou seskočila z jejího hřbetu, proměnila ji na mazlivého chlupáčka, kterého vzala do náruče a vydala se k sídlu Hokage. U brány nebyla žádná stráž, a tak pohodlně došla přes půlku vesnice až do sídla.
Když vstoupila, cítila takové zvláštní brnění. Nebylo to jen nervozitou z toho, že vlastně nevěděla, co může od Hokage žádat, ale i něčím jiným. Cítila jistou útulnost a pohodu. Snažila se uvolnit, ale když zaklepala na dveře, ke kterým ji navedla malá hnědovláska, myslela, že jí každou chvíli pukne srdce.
“Dále.” ozvalo se po chvíli z kanceláře. Dívka vstoupila a uctivě se uklonila.
“Konnichiwa, Hokage-sama. Omlouvám se, že Vás ruším.” sklonila hlavu.
“Mohu ti nějak pomoci?” otázala se blonďatá žena. Vypadala strhaně, ale stále se snažila udržet si zdravý vzhled.
“Je to ode mě jistě troufalé…” začala. “ale nemám jinou možnost. Jsem Mia Yugito.” Na tváři Hokage poznala, že příjmení už slyšela.
“Nekomata .. ta Jinchuuriki Yugito ?” zadívala se na modrou kočku v jejím náručí.
Mia přikývla. “To je to, o co tady vlastně jde …”
“Posaď se - Shizune, přines nějaký čaj a pro mě saké.” přikázala Hokage a poté už se věnovala vyprávění, s kterým přišla Mia.