Sasuke's destiny
Pomalu se procházel starými ruinami vesnice. Už to bylo deset let, kdy se tu objevil naposledy. Ty vzpomínky však byly stále moc živé. Vzpomínky na křik, na prosby, a žal všech, kteří kvůli němu přišli o své nejdražší…
co snášejí se k zemi.
Jak sevřené kleště,
páchající škody.
Už dávno přišel o veškerou svou sílu. Už dávno přišel o svou kekkei genkai, chakru a sebevědomí. Nevěřil si. Dnes už ne. Ani pořádně nevěděl, co tu vlastně ještě dělá. Ani neviděl zbytky toho, co kdysi pokládal za domov a co vlastnoručně zničil. Nemohl je vidět…
bez svědomí.
S pocitem viny,
bez špetky síly.
Snažil se žít. Marně však, marně. Neměl důvod žít. O vše přišel, a to vlastní vinou. Procházel dál, měl určitý cíl, kam chtěl dojít, ale orientoval se velice špatně. Věděl, že tu někde jsou. Že tu někde jsou, oni všichni. Že tohle je místo jejich posledního odpočinku. Jen jeho přičiněním. Byl neklidný, jako nikdy…
kamenná tvář,
již nikdy více,
nespatří zář.
Do něčeho kopl. Do něčeho velice křehkého. Ozval se praskavý zvuk, jak ta věc narazila do stěny a roztříštila se. Věděl, co to bylo, nebyl tak hloupý. Došel k místu, odkud zvuk vyšel a tam se zastavil. Klekl si a rukou přejel po roztříštěné skořápce. Posouval ruku dál a nahmatal další lebku, tentokrát nepoškozenou. Na čele ještě visela čelenka. Čelenka, se znakem konohy. Přejížděl níž. Nahmatal čelist a poté roztrhaný límec bundy…
v tom nekonečném zmatku.
Jediná slza, slepého mrzáka,
Na zbrocenou zem ukápla.
Věděl, o koho se jedná. Obvaz přes oči začal prosakovat slzami a krví. Věděl, že když zemřeli, byli spolu. Rychle přejel rukou doprava a skutečně. Byla tam. Sjel dolu po kostnaté ruce a vyndal ze sevřených prstů stužku. Chvíli ji žmoulal a porovnával délku s tou, kterou si tak důvěrně pamatoval. Nebylo pochyb. Sevřel dlaň. Nehty se mu zaryly hluboko do masa, ale jemu to bylo jedno. Našel je, oba. Oba své nejbližší, kteří se ho ten den snažili zastavit a kteří za to zaplatili životem. Vstal a rozběhl se pryč. Nedbal na to, že neviděl na cestu, prostě jen bezhlavě běžel kupředu…
utíkej dál!
Už nespatříš světlo,
aň zelený háj.
Běžel rychle vpřed. Chtěl být co nejdál od nich. Od své nešťastné lásky, i ztraceného přítele. Černé kimono za ním vlálo ve větru a rudou pásku svíral pevně v ruce. A najednou padal. Padal k zemi jako kámen. Zakopl o další tělo. Zaklel, zvedl se a běžel dál. Nechtěl zjišťovat, o koho šlo. Nechtěl zjistit, kdo všechno kvůli němu zemřel. Jen běžel dál a dál, než se konečně zastavil. Věděl, že došel na místo, kam měl namířeno. Stál na hlavě páté hokage a poslouchal zpěv ptáků, kteří se už pomalu připravovali na noc. Natáhl ruku a otevřel ji. Červená stužka se z ní vznesla a plachtila k zářícímu obzoru.
„Omlouvám se, Naruto, Sakuro…“ zašeptal a udělal krok do prázdna…
životy končí.
Plamínek zhasíná
a stíny se plouží…
Toto FF mě napadlo, když jsem uviděl obrázek Sasukeho od V3rc4 a do toho mi navíc hrála písnička Innocence of Youth od Brand X Music + taková ta depkoidní nálada... Myslím, že to znáte taky..
Každopádně doufám, že i přesto, že tahle povídka není zrovna nejdelší a nejveselejší, se bude alespoň někomu líbit 
Já mám ráda takový ty pochmurný témata ^^ Akorát, jedno co mi vadí jsou ty veršíky ^^; ale to je detail
No co, že je to ohraný, chtěl jsi to tak napsat, tak jsi to tak napsal. A důležitý je, jestli jestli si s tím spokojenej sám 
Chm... jak bych to řekla. Líbí se mi, jak je to napsané, ale čiší z toho ohranost... kolik takových povídek už jsem četla? Topí se jedna vedle druhé a křičí, že je tu málo místa. Člověk si je pak nepamatuje. Taky se mi k tomu vůbec nehodil ten anglický název (nemám ráda, když někdo povídkám, které jsou česky, přiřazuje anglické názvy - vždycky se ptám, proč?). Máš hezký styl psaní, ani ty "verše" nebyly špatné (i když by občas bylo lepší nechat to jako volný verš a necpat tam takové ty polorýmy...), ale tohle je jen kapka v oceánu. Na Sen o snu to prostě nemá. (Ten byl zatraceně dobrej
)
Snad jsem tě nenaštvala, to jsem rozhodně nechtěla. Piš dál a já budu čekat na každý další tvůj výtvor
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Mně ne!
Proč? Víš kolikrát už jsme to tady měli? Desetkrát? Dvacetkrát? No prostě hodněkrát. Sasuke lituje toho co udělal (cha, ten by tak něčeho litoval), pokud možno nad těli (hroby) Naruta a Sakury a páchá sebevraždu.
Už jen ten námět je prázdny jako mušle, co jsi je malá holčička přivezla z Itálie. Když budou dostatečně dobře stavěné možná v nich i uslyší moře, ale to je asi tak všechno.
Já neslyšel ani to moře.
Klišé za klišé (nehledě na to, že když se lebka roztříští tak lehce, tak oblečení je dávno pryč), nebylo tam nic co by zvýraznilo atmosféru.
Tu poezii radši nehodnotím.
Zatím si nejsem jist, že nejde napsat litujícího Sasukeho, ale čím dál víc jsem o tom přesvědčen.
Doufám, že tě to moc nezarmoutí, ale nebudu psát jiný než svůj názor.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Supeeer
http://147.32.8.168/?q=node/99097 *FC Gohan35*
Líbilo se mi to. ^.^
Slavnostně dokončená FF: [2017 - 2024, 48k slov, 22 kapitol]
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
Příběh Sasoriho - od dob, kdy se toulal jako uprchlík pouští a hledal nové výzvy, přes doby, kdy věrně sloužil Akatsuki a hledal odpovědi, do dob, kdy mu už bylo tak nějak všechno jedno a hledal klid.